Samotní dospělí však takovým slibům moc nevěří. Chodí sice do práce, ale nové auto si jen tak nekoupí. Že by se však dostali z mateřské školky naší průmyslové společnosti, o tom si mohou jenom nechat zdát. Některým se to sice podaří, ale poctivou prací to rozhodně není. Rodiče tedy lžou svým dětem již od útlého mládí. Zrovna v době, kdy se takové výrazné zkušenosti a nejapné informace ukládají hluboko do podvědomí.

Děti ovšem chápou takové odstrčení do mateřské školky jako zradu. Zradily sice za úplatu, ale poznamená je to na celý život. Postupně, čím více se budou integrovat do industriálního systému, tím více se musí učit zrazovat za peníze. Až se z nich nakonec stanou víceméně slušní a poctiví zrádcové -- občané (daňové fyzické osoby). Když se to však dobře naučí, bude jim to vyčítáno. Mnozí ambiciózní občané se ztotožněním se svojí úlohou dokonce stanou samotným vtělením systému.

Systém industriální diktatury je na personifikaci osob a obsazení rolí za úplatu (korupci) přece založen. Nenávidí sám sebe a bojuje sám proti sobě. Nic jiného nezná a ani znát nechce. Je starý a lapá po dechu. Přetvařujeme se tedy jako herci a hrajeme občany za finanční prostředky k "životu", který je obvykle pouze mírným a úředně povoleným povolením uzdy industriálně provokovaných, potlačovaných a využívaných pudů.

Každý si snad dovede představit odpověď na projevenou rodičovskou nelibost: "Chcete lepší mateřskou péči o děti? To není problém. Musíme (musíte) si však na ni napřed vydělat peníze, abychom (abyste) si ji mohli dovolit (zaplatit). Napřed je ale nutné zavést ekonomické reformy, které nám to umožní (abychom my měli zisk). Především se musíte změnit vy občané a poctivě pracovat (pro nás)."

Děti musí ovšem počkat. Myslím, že pamětníci mi potvrdí, že se u nás (mluvme za sebe) stále jenom a pořád dokola zavádějí jenom samé ekonomické reformy, že se stále jenom mění systém, ale nikoliv lidé, občané a superobčané. Staroba pedofilně hryže zdravé mládí. Smrt jí šlape čím dále, tím více na paty.

Upíři v dětských hororech požadují krev, zatímco ve skutečnosti se již dávno transplantují celé orgány. Vůbec nejlepší je však implantovat do vampíra rovnou celé dítě. Děláme to přece pro své děti...a pro sebe v nich. Aby byly šťastné -- tak jako my. Máme je přece rádi, jako sami sebe, ačkoliv jsou někdy zlobivé. Nebo se v nich nepoznáváme?