Obhájci největší lidské tragédie nového milénia poukazují na skutečnost, že se desetitisíce iráckých uprchlíků vrací zpět do oblastí, kde již údajně bezpečno, například v sunnitských provinciích země. Hovoří se o tom, že počet mrtvých amerických vojáků se za poslední měsíce dramaticky snížil, rovněž i počet civilních úmrtí.

Vnímám tyto optimistické vize v kontrastu se stávající žalostnou realitou a uplynulými lety násilné okupace země, ale i historií mučené země jdoucí dekády nazpět.

Před 2. světovou válkou patřil Irák britskému impériu kvůli svému strategickému a nerostnému bohatství. Nutno poznamenat, že Britové se zdejšími obyvateli nejednali v rukavičkách. Roku 1932 byl zemi formálně udělen statut nezávislosti. V padesátých letech minulého století však začala britská ruka v zemi slábnout ve prospěch Spojených států. Americké a britské dokumenty a prohlášení z té doby se nesou v podobném duchu: bylo třeba zajistit západním státům vstup k ropě produkované zeměmi v Perském zálivu, bylo nutné zabránit vlivu komunismu v regionu a také vzrůstajícímu arabskému nacionalizmu, jenž by přirozenou reakcí na útlak západních zemí. Na počátku 60. let v Iráku vládl Abdul Quassem, který byl předem schválen Washingtonem.

Nebyl však schopný odolat vlně tzv. násirismu, tedy arabského nacionalismu, šířícího se napříč blízkovýchodním regionem, a musel být proto odstraněn. Puč zinscenovaný CIA a prozápadními předáky v roce 1963 zaplatilo životem 5.000 lidí, především z řad inteligence. Irácký prozápadní exil, kam překvapivě patřil i mladý Saddám Husajn, asistoval CIA při kompilaci jmen osob určených k likvidaci. Strana Baas, jejíž vliv na politiku v Iráku byl v té době zanedbatelný, byla koncem 60. let Washingtonem vytažena k moci, díky jejím stykům s vojenskou elitou. V roce 1968 se po dalším puči v Bagdádu ujímá moci Saddám Husajn.

Zdroj: ZDE

Dr. Gideon Polya, bývalý biochemik na univerzitě v La Trobe, který dlouhodobě zkoumá faktory vedoucí v různých zemích k "nadměrným" úmrtím dospěl k závěru, že od 50.let, v důsledku politiky násilností a převratů USA a Velké Británie, do roku 1968, kdy se Husajn chopil moci, zde "navíc" zemřelo 5.2 milionu lidí.

Zdroj: Polya, G.: Iraqi Death Toll Amounts to a Holocaust, Australian Science, 2004

Západní podpora Husajna, nyní výtečně zdokumentovaná, pokračovala do začátku roku 1991. V průběhu této doby mu poskytovaly USA, Francie a Velká Británie podporu v íránsko-irácké válce, během níž v letech 1980 až 89 zemřelo na obou stranách 1.7 milionu lidí, i v genocidní kampani proti Kurdům v letech 1987 až 89. President Bush I. o Iráku na sklonku 80.let prohlásil, že je "západním policistou v regionu." Invaze z roku 1991 zabila 200.000 Iráčanů, především civilistů, během níž byla US letectvem bombardována civilní irácká infrastruktura, včetně vodovodních a odpadních systémů. Následovaly anglo-americké sankce, jež do roku 2002 dle dat OSN zabily 1.5 milionu civilistů, z čehož polovinu tvořily děti. Robert Gates, tehdy národní bezpečnostní poradce amerického prezidenta, prohlásil, že:" Iráčané zaplatí za Husajna u moci vysokou cenu." Nutno poznamenat, že tato cena nebyla vykoupena vpádem anglo-amerických vojsk, jenž proběhl o rok později. O čtyři roky později uvedla britská komerční agentura Opinion Business Research (ORB), že v Iráku bylo v důsledku invaze zabito 1.2 milionu civilistů. Tým agentury vycházel z poznatků a metod práce odborníků z univerzity Johna Hopkinse, jejichž studie o počtu "nadměrných" obětí invaze vyšla o rok předtím v odborném časopise Lancet. Organizace Just Foreign Policy udala, že počet zraněných Iráčanů překonal hranici 3 milionů. Podle údajů Vysokého komisaře pro uprchlíky při OSN (UNHCR) vyhnala válka z domovů 4.4 milionu lidí, z čehož 2.2 milionu představují "vnitřní uprchlíci" a více než 2.2 milionu dalších nalezlo nejisté útočiště hlavně v Sýrii a Jordánsku. Zpráva uvádí, že válka každý měsíc vyžene z domovů dalších 60.000 lidí. Studie humanitární organizace OXFAM, publikovaná před několika měsíci, doplňuje hrůznou statistiku: téměř každý třetí Iráčan potřebuje urgentní pomoc (8 milionu lidí), 43% Iráčanů žije v naprosté chudobě, 28% dětí je podvyživených, 70% lidí nemá přístup k pitné vodě a 80% postrádá adekvátní lékařskou péči atd. Podle mezinárodního práva nesou plnou odpovědnost za tuto otřesnou realitu okupační síly, potažmo vláda těmito ustanovená.

Zdroj: ZDE

Zdroj: ZDE

Zdroj: ZDE

Zdroj: ZDE

Zdroj: ZDE

Ač je mnohému čtenáři za těžko pochopit a vstřebat obludné údaje o počtu mrtvých, uprchlíků a strádajících v Mezopotámii, zdá se být nesmělý optimismus některých sdělovacích prostředků a komentátorů ohledně "obratu k lepšímu" přinejmenším cynický, věnujeme-li pozornost věrohodným zdrojům.

International Herald Tribune zkraje prosince tvrdí, že mezi poslední taktiky americké armády v Iráku patří pravidelné vyplácení mezd sunnitským milicím. Doposud bylo vynaloženo 17 milionů dolarů na rekrut 77.000 sunnitských militantů, kteří se několik týdnů předtím účastnili útoků proti americkým silám. Tato taktika výrazným způsobem snížila násilnosti v Bagdádu a sunnitské provincii al-Anbar.

Zdroj: ZDE

Podobná taktika byla Američany zvolena v dubnu 2004 po neúspěšném dobývání Fallúdži. Zbraně, finance a úkol dobýt Fallúdžu byly předány těm, proti nimž dříve bojovali. Výsledek? O několik měsíců později, kdy čelili ve Fallúdži většímu odporu, zničili Američané 70% města, nechali za sebou tisíce mrtvých a desetitisíce uprchlíků. Strategie Bílého domu z počátku letošního roku navýšit počet svých vojáků v Iráku přispěla k čtyřnásobnému nárůstu uprchlíků i eskalaci počtu zadržených povstalců. Návrat uprchlíků později měl potvrdit úspěšnost nové strategie Washingtonu. Nedávný průzkum OSN odhalil, že 46% navrátilců muselo opustit Sýrii, neboť si nemohlo dovolit zde zůstat, 25% z nich bylo znemožněno obdržet syrská víza, pouhých 14% z nich se vrátilo dobrovolně, protože slyšelo, že se situace v jejich domovech zlepšila.

Zdroj: ZDE

"Snížená úroveň násilí v Iráku", jak tvrdí některá západní média, je však na úrovni násilí v roce 2005, což bylo již tehdy považováno za katastrofické. Podle agentury Reuters téměř 90% amerických novinářů, monitorujících situaci v Iráku, tvrdí, že je v Bagdádu stále velice nebezpečno a realita je médii zkreslována.

Zdroj: ZDE

Provincie jako Saladin, Diyala a Kurdy kontrolovaný sever země je nyní pod regulérním bombardováním tureckého letectva a Turecko samotné hrozí vpádem do severního Iráku, který byl po léta jedinou oázou relativního klidu ve válkou zmítaném Iráku. Irácký kabinet zůstává paralyzován a není schopen prosadit zákon, jenž by Spojeným státům umožnil opanovat ropný průmysl v zemi. Tento rok již Malikiho vládu opustilo přes tucet ministrů. Rozmíšky zde však díky rozdílným sektářským liniím přetrvávají.

Zdroj: ZDE

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že hovořit o "obratu k lepšímu" v iráckém kotli je velice nevhodné a také předčasné. Skutečná analýza této kolosální tragédie bude možná, až válka skončí, emoce a předpojatosti opadnou. Bohužel je tento výhled stále nezřetelný a v mlze.