Jaklová už ale není redaktorkou kritizované stanice, ale zástupkyní občanů a jako mluvčí Rady musí říkat jen to, co je společným názorem Rady, nikoliv vyjadřovat své osobní postoje Tolik jednací řád Rady. A Žantovský přiznal, že Jaklovou pozval JEN PROTO, že je mluvčí. Rada ovšem musí dělat jen to, co jí určuje zákon. Nic víc. Tolik zákon. Vyvíjení tlaku na vedení instituce Radou (a to i mediálními tlaky, jak Jaklová předvedla už nesčíslněkrát, i výhrůžkami názory politiků a intervencemi u poslanců), ve věcech, které zákon radním přímo zapovídá, je flagrantním porušením tohoto zákona a důvod k odvolání celé Rady. Koncesionáři mají nejen v Českém rozhlase, ale i v České televizi právo nejen na své znechucení, ale i na konkrétní, věcné, neužvaněné odpovědi mluvčí Rady Českého rozhlasu - ke konkrétní situaci v konkrétní stanici, která zákon porušuje.

Přerušování náboženského vysílání reklamou JE porušením zákona. Účinkování moderátorů zpravodajství v reklamě JE porušením zákona. Z reality nevycházející komentář JE porušením zákona. Neinformovanost zpravodajství JE porušením zákona.

Žantovský nedokázal Jaklovou přerušit od jejích subjektivních představ o veřejné službě, ve kterých nevystupovala v žádném případě jako mluvčí, ale vyjadřovala své subjektivní názory. Žantovský nedokázal vrátit diskuzi od obecné "debaty o charakteru" veřejnoprávnosti k tomu, proč Jaklovou do studia pozval. K debatě o veřejné službě ve zpravodajství a publicistice ČRo1 po přeměně Radiožurnálu na bulvár, ve kterém Banánová rybička Pawlovská vytváří zpravodajství o kultuře. Aby tím sama sobě dělala reklamu.

V zákoně podle Jaklové není regulace formy vysílání, ale pouze regulace obsahu. Ale to není pravda, i když Žantovský "opomněl" Jaklovou poopravit. Protože součástí právního rámce je podzákonná norma - Kodex veřejné služby Českého rozhlasu , kterou schválil Parlament a kde jsou požadavky na formu zpravodajství a publicistiky stejně přísné, jako na obsah. Například na používání spisovného jazyka moderátory.

Petr Žantovský zůstal neprofesionálně submisivní, neargumentoval proti demagogickým kličkám Dany Jaklové. Prostě - tolerantní průvodce světem pohody v Českém rozhlase, kterou nějaká petice nemůže zkazit.

Nejspíše je tedy třeba, aby petenti zasílali své názory na novou podobu Radiožurnálu formou stížnosti na porušení Kodexu a zákona o Českém rozhlasu Radě Českého rozhlasu a v kopii či mutaci s ohledem na povinnosti rádií ze zákona o rozhlasovém a televizním vysílání i Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Stálá komise pro sdělovací prostředky Parlamentu je pak poslední instancí, na kterou se může -bezúspěšně- koncesionář obrátit.

V tuto chvíli je koncesionář odkázán jen do kanalizačních dikuzních fór na internetu, odkud nesouhlasný hluk k uším povolaných odpovědných a mocných nedoléhá. Jedna ukázka za všechny: tentýž článek na serveru Českých médií je opatřen diskuzí. Namísto obvyklých sprostot diskuzních notoriků je zde příspěvek čtenáře "Vlčka". Pro ilustraci jej replikuji v původním znění celý.

Autor byl po tři roky členem Rady Českého rozhlasu