Tomu odpovídal i celkový formát, kdy organizátoři pozvali krom vlastního televizního štábu jen nutné minimum veřejnosti. Moderátorem byl omezen čas na proslovy všech řečníků, aby se co nejaktivněji diskutovalo. V panelu byli vedle zástupců vlády - zmocněnce Klvani, zástupců ministerstev obrany a zahraničí i zástupci veřejnosti profesor politologie Oskar Krejčí, z fakulty politických věd a mezinárodních vztahů Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, který učí také na katedře politických a společenských věd Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů v Praze a novinář Štěpán Kotrba z Britských listů. Moderátorem byl Marek Jehlička, v minulosti známý jako konopný ombudsman.

Z úvodních proslovů zástupců vlády bylo jasné, že se snaží vykreslit nebezpečí, kterému se musíme bránit, aby zakryli nebezpečí skutečná. Hemžilo se to na okamžik fanatiky, ohrožením euroatlantické civilizace, Blízkým východem, a docela chytře se snažili vyhnout slovu Írán, tenhle strašák totiž přestává fungovat, stejně jako přestala dávno fungovat Severní Korea.

Dělalo to na mě dojem, že strašící složka argumentace je v pouze v udržovacím režimu a vláda sází na „pozitivní“ složku. To jsou dotace dary a jiné finanční příspěvky, které za směšné náklady pro vládu otupují u řady starostů a radních jinak docela nepříjemný odpor občanů. To není hloupé zvlášť v ČR. Protože žádné protiradarové sdružení ani občané žádnou dotaci neobdrželo, v diskuzi padaly hlavně ty méně příjemné dotazy.

Zeptal jsem se na výrok Alexandra Vondry, který pronesl před Heritage Foundation (tehdy asi nelhal). "Pro nás v České republice, která leží mezi Německem a Ruskem, by zařízení s jistým počtem amerických vojáků bylo dobré,“ řekl Vondra a jeho výrok byl částečně medializován v České televizi . Klvaňa se ukázal jako naprostý profík a utřel mě s tím, že si na podobný výrok nepamatuje... Ovšem jeho spolupracovníci byli, žel, o ligu níže, a naběhli si. Past přišla spolu s argumentem jednotné ropné politiky Evropské unie. Tak jsme se dozvěděli, jaké jsou s tím Německem problémy. Podle zástupců české vlády nechce poslouchat, nebo poslouchá, ale ne tak ochotně jak by mohlo. Ropovod z Ruska si obstaralo bez Polska, svazbeného mezitím se Spojenými státy nadšenou účastí ve válce s Irákem, jeho protažením mezinárodními vodami na dně moře až na německé území... Čemuž se vůbec nedivím. Neboť představa, že by přísun ropy z Ruska do Německa měl být závislý na Ukrajině a Polsku zní docela rizikově. Následovaly srdceryvné scény popisu váznoucího vztahu s Ruskem, které se blížily dramatizaci neopětované lásky. Zlatý Jelcin, stačila mu pouze vodka. Co všechno že prý tomu Rusku nabízí NATO, USA a dokonce pan prezident Bush osobně, viděl sice jen vládní zmocněnec Klvaňa, ale podle něj to prý nezabralo. Poslední roky se prý Rusko chová nějak špatně. Kupodivu ale začíná ekonomicky prosperovat poté, co si nenechá vykrádat ropné zásoby a peníze za ropu neukládá do britských bank...

Měl jsem v rukávu eso a tak před vánoční pohodu prořízl zvuk mého mobilního telefonu, ze kterého promluvil hlas samotného premiéra Topolánka „Nedopustit, abychom se opět plíživě sunuli do sféry geopolitického vlivu Ruska. To je ten pravý důvod, proč u nás má stát radarová základna. Už jenom proto stojí za to udržet tuto vládu.“ Slova premiérova pronesená na kongresu ODS . Smůla. Autentická nahrávka, navíc vystavovaná na stranických stránkách.

K tomu jsem měl pochopitelně drzý dotaz, jestli se tento pohled vůdce patřičně odrazí v informační kampani o radaru. Zatím noviny zdůrazňovaly, jak to není proti Rusku. A jestli také naopak platí, že skutečný důvod existence této vlády je snaha o výstavbu amerického radaru v Brdech. Byl jsem velmi překvapen, neb mi zástupci vlády vysvětlili, žžže je to v podstatě pravda. Na dotaz, proč se to tedy takto přímočaře nekomunikuje, mi odpověděli, že jistě chápu, že to není politicky korektní. Řekl jsem, že to tedy nechápu. Zástupce ministerstva zahraničí podotkl, že takto kritickou vládní pozici nelze sdělit přímo ruské delegaci při jednání. Jeho slova potvrdil i vládní koordinátor Klvaňa. Na jízlivou otázku Štěpána Kotrby, zda v tuto chvíli hovoří jako zástupce vlády nebo jako soukromá osoba, opáčil Klvaňa, že jako zástupce vlády. Bomba...

Bylo to velmi poučné a rozkrylo to, jak vypadá vládní diplomacie České republiky ve skutečnosti. Za oponou zdvořilostí diplomatického doublespeaku.

Zástupce ministerstva zahraničí popřel únor 2008 jako konečný termín pro rozhodnutí České republiky. Prohlásil, že nikdy takový termín nevyšel ani ze zamini, ani od vlády. Takže veřejně publikované údaje si nejspíše novináři vymysleli.

Další dotazy přítomných směřovaly na vysvětlení mechanismu, jak bude radar bránit Českou republiku (opět ale přišly na stůl ty blízkovýchodní hrozby, o Rusku bylo řečeno, že před jeho jaderným potenciálem deset raket stejně neochrání), když to už ani vládní stránky netvrdí. Není to totiž technický možné (pokud vše bude fungovat tak jak bylo popisováno) a generál Obering to kdysi v rozhovoru potvrdil. Tady byla protistrana velmi dobře připravena a obratně se pohybuje v informační mlze, kterou vytvořila. Dokáže vysvětlit, že to ČR chránit bude, aniž by to explicitně řekli.

Samozřejmě, ale neřeknou, ba ani nenaznačí jak – s poukazem na americké obchodní a státní tajemství. Hlavně nepřiznají, že radar v Brdech ani rakety v Polsku Českou republiku ve skutečnosti chránit nebude, protože to ani radar, ani antirakety nestihnou. Prý viděli simulaci (čti počítačovou animaci, nikoliv reálnou simulaci s reálnými daty), ale fyzikálně-technické parametry, na kterých byla založena, vám neřeknou, zřejmě proto, že jim je ani Američané nesdělili. Obrázky ale přesvědčí jen malé děti. Oficiálně jsou data „simulace“ opět tajná. Takže viděli možná něco jako simulaci sestřelení bojového vrtulníku lukem a šípem z filmu Rambo III. Je to výborná ukázka praktik užívaných podomními prodejci.

Viditelnou radost vládním představitelům způsobila odpověď na standardní dotaz, proč USA zbrojí a zvyšují napětí místo odzbrojování. To jsou zvyklí smetat a umí to dokonale. Takové odpůrce by si přáli.

Na dotaz jak dlouhý bude pobyt vojsk, odpovídali v šifrách, které přesně kopírovaly minulý režim. Slova představitele české vlády, že by se jednalo o „dočasný pobyt“ cizích vojsk zazněla jako smrtící výstřel. Klvaňou byl zástupce ministerstva s úsměvem pokárán. Bylo to zaškobrtnutí nebo uměle vsunutá a dohodnutá scénka? Další plácačkou na nepříjemné dotazy je tajnost smluvních podmínek, kterýžto argument použili zástupci vlády vždy, když šlo do tuhého.

Nedostalo se na mnohé zajímavé dotazy. Nedostalo se na otázku o Pekárkově zprávě o zdravotní nezávadnosti. Ta obsahovala i elementární chyby v jednotkách a vstupních hodnotách, takže omalovánky nemohly udělat jiný než úděsný dojem i na středoškoláka, k jehož oblbnutí byla nejspíše určena. Z Pekárkovy zprávy byli nejspíše vyděšeni i vědci z oboru radioelektroniky. O těch se nepředpokládalo, že budou mít odvahu a poukáží na chyby. Přesto se tak stalo.

Nedošlo ani na přetřes šokujících faktů, že kde jsou radary, byť méně výkonné, tam je až cca devítinásobný nárůst některých typů rakoviny. Že studie amerických vědců prokázala zkracování chromozómů u dětí v okolí radaru v Lotyšsku... Na to už vláda opakovaně odpovídala stylem „zaručujeme zdravotní nezávadnost, hlavně se proboha neptejte jak, neb je to - jak jinak - tajné“.

Přestože diskuze probíhala ve formátu 4:2, panelisté z „levé strany“ poraženi nebyli. Ale to si mohou čtenáři poslechnout na zvukovém záznamu celé dvouhodinové diskuze.

Závěrem jsem se ještě Klvani na chodbě zeptal, co z toho budeme mít. Decentně na mě použil plácačku: o tom se jedná, takže je to zatím tajné, ale budeme prý příjemně překvapeni. Zmínil se o konferenci pořádané pro podnikatele v lednu 2008. Usmál se tak, že jsme si vzpomněl na to ubohé nic, které jsme dostali za Irák (když nepočítám zvýšenou cenu benzínu) a Afghanistán (když nepočítám sníženou cenu heroinu). Vzpomněl jsem si, že i Gustáv Husák dojednal s Irákem mnohem lepší obchody a bez české účasti ve válce. A za plyn a ropu už Rusko začíná vyžadovat platby v rublech, takže by čeští politici měli pohnout pozadím a posílit náš export tímto směrem, neboť konverze korun na euro a euro na ruble může přijít draho. Od nového roku nám beztak zdraží dodávky ropy a plynu o 20 procent.

Již teď je jasné, že jsme přivolením k vyjednávání o výstavbě amerického radaru v Brdech udělali následující „obchody“:

1. Vyměnili jsme „nebezpečí“ od nespecifikovaných fanatiků, kteří nemají jiné technické prostředky než ty, které jim dají či daly technologicky vyspělé státy, za jasné nebezpečí nikoliv jen arzenálu Ruska samotného, ale i jeho spojenců, mezi nimiž je dnes například i Čína. Fanatici nám navíc kazí spaní i nadále. Asymetrická válka proti anonymním teroristům se nedá vést militarizací světa. Oskar Krejčí to v nadsázce řekl jasně: pokud by kterýkoliv terorista byl stejně obratný, jako obchodníci s drogami, stačí bombu zabalit mezi drogy a New York vybuchne ...
2. Vyměnili jsme snesitelné ceny energií, potravin a možná i spotřebního zboží (Čína je v tuto dobu spojenec Ruska, člen Šanghajské organizace spolupráce, ropný exportér Írán má zde zažádáno o členství), za to, o čem si bez bližších znalostí dopředu troufnu prohlásit, ubohé Klvaňovy ekonomické pobídky brdským starostům. Přičemž více než dvě třetiny ropy i plynu dovážíme z Ruska a v nejbližším desetiletí se tento poměr nezmenší, spíše zvětší. Cena ropy díky americkým válkám v Iráku a destabilizaci Arabského poloostrova, ale i díky politickému konfliktu s Venezuelou, prudce roste a za galon nejspíše zaplatíme historicky rekordní cenu přes 100 dolarů. Díky dlouhodobě setrvalému pádu dolaru vůči všem měnám mimo mexického pesa naštěstí levnějších dolarů.
3. Vyměnili jsme jednu z perspektivních rekreačních oblastí v Česku za místo, kterému se bude každý informovaný člověk vyhýbat nebo se zde bude zdržovat co nejméně, aby se u něho nekumulovaly důsledky ozáření z vedlejších laloků mamutího radaru.

Někteří bojovníci proti radaru se domnívají, že kdo první kývne na stimuly, ten „bere vše“ a ostatní nemají nic. To může platit možná v parlamentní sto jedničce, ale neplatí to v nebývale nepříjemném odporu občanských iniciativ. Zde platí, že nejvíce bere ten, kdo bude nejnepříjemnější, stejně jako to platilo pro minoritní akcionáře po kupónové privatizaci. Boj proti radaru není idealisticky romantickým bojem za mír ani za morálku či vítězství pravdy a lásky. Takové boje se už dávno nevedou. Je to „svatá válka“ každého občana České republiky za jeho vlastní zájmy. Tato vláda ji odmítla vést. Občané proto stojí proti této vládě.

Zadarmo a bez vlastního přičinění žádný občan nic nedostane, tím méně od této vlády. Zejména možnost slušně žít v této zemi. Je načase se přičinit. Čím dřív to pochopí každý občan, tím líp pro něj.