|
11. 1. 2008
Anorektiček přibývá, přidali se i mužiAnorexie je věčná. Navzdory emancipaci, intelektu a přesvědčování, že každá jsme osobnost. Počítačově vyrobená vychrtlinka vždycky zvítězí. Britská zdravotní služba vydala statistiku anorektiček, čehož se chytl list Daily Mail -- ač bulvár, čtu ho. Britský bulvár se nebojí ani dlouhých textů. A tak jsem pátrala dál v hlubinách internetu. I muži musí být krásní a tak hubnou. Jiní muži se na internetu svěřovali, jaké to je mít přítelkyni anorektičku či "bývalou" anorektičku. A tak jsem četla diskuse a psala. Zdaleka ne všechno. Musíme být krásní, i kdybychom na to měli zemřít.
|
|
Oficiální britské statistiky uvádějí, že v loňském roce strávily pacientky s poruchou příjmu potravy na nemocničních lůžkách celkem 84 377 dní, což znamená, že každý den obsadily 232 lůžka. V roce 2002 to bylo pouze 51 878 lůžek. Meziroční nárůst pacientek, postižených anorexií činí v Británii 11 procent. Průměrný věk pacientek činí 24 let, mladší patnácti let činí jednu pětinu. V porovnání s rokem 2005 činí nárůst anorektických dívek v Británii ve věku pod 15 let 25 procent. Podle britské Národní zdravotní služby rovněž meziročně stoupl počet bulimiček, a to o 9 procent. Odborníci tvrdí, že skutečný počet dívek, trpících poruchou příjmu potravy, musí být mnohem více, protože ne každá se podrobí zdravotní péči. Vloni britská vláda poskytla na výzkum poruch příjmu potravy několikamilionový grant Institutu pro psychiatrii. Zjistilo se totiž, že oproti roku 1990 narostl počet pacientů a pacientek, trpících touto poruchou o 40 procent. V roce 2006 trpělo anorexií v Británii dokonce 206 dětí ve věkové kategorii do třinácti let, jedné pacientce bylo dokonce teprve osm let. Zatímco se zdá, že anorexií a dalšími poruchami příjmu potravy trpí hlavně ženy (podle statistik je to asi 95 procent celkového počtu nemocných), Britové zjistili, že začíná nebezpečně narůstat počet mužů, kteří touto poruchou také trpí. Zatímco v letech 2002 a 2003 byli anorektičtí 83 muži, vloni to bylo již 137 mužů, kteří potřebovali lékařskou péči. V posledních dvou letech bylo hospitalizováno v Británii s bulimií 42 mužů, více než trojnásobek oproti roku 2005. Navzdory tomu, že k boji proti anorexii se připojila i část módního průmyslu, není její odmítnutí stále dostatečně razantní. Na diskusních fórech se stále objevují otázky typu "Jak mohu zhubnout na velikost nula?". Na stránkách listu Guardian se vloni objevil i pohled z druhé strany -- zpovědi mužů, kteří žijí se "skutečnými velikostmi nula". Přiznávají, že jejich štíhlost je zpočátku přitahovala. "Těžko říct, jak by se to vyvíjelo, kdyby byla větší," říká jeden z nich. Partnerky všech mužů jim na počátku vztahu sdělily, že bývaly anorektické, ale již jsou na tom lépe. Později se ale ukázalo, že to není tak docela pravda. "Měla bys to sníst." "Ne, je to nezdravé a jsem tlustá." "Ne, jsi štíhlá." "Jsem tak štíhlá, jako ta ženská, co jde kolem?" "Jo." "Ne, nejsem, jsou mi těsné džíny." "Fajn, jsou ti těsné džíny." "Takže si taky myslíš, že jsem tlustá." Jedna z dívek, které touží být velmi štíhlé, se na internetu svěřuje, že ji nyní nejvíce vzrušují sauna, posilovna, cigarety a nakupování, protože "módu dělají pro ty, co vypadají jako já teď". Známá hollywoodská stylistka poukazuje na to, že v Los Angeles každý touží být vyšší, blonďatější, hubenější a opálenější. "Pokud mám dvacet modelů šatů a patnáct z nich je klientce malých, pak s tím musí bojovat ona." Důsledkem je, že čím dál více žen, na něž je činěn tlak na vzhled, začalo užívat clenbuterol, substanci, podobnou steroidům, díky níž ženy dokáží velmi rychle zhubnout. Přípravek má ale problém, byl totiž vyvinut pro léčbu astmatu koní a pro lidský organismus může mít katastrofické důsledky. Lékaři se shodují na tom, že vzory super štíhlých modelek, které jsou navíc pro časopisy mnohdy počítačově upravovány, mohou mít nedozírné následky. Mladé ženy totiž přestanou mít jakékoliv porovnání s realitou. Anorexie zatím stále postihuje v drtivé většině dívky, ale chorobou jsou již postihováni také chlapci a muži -- i na jejich vzhled je totiž v několika posledních letech kladen velký důraz. Poruchy příjmu potravy se objevují již i v zemích, kde se ještě nedávno akceptovala různost či kde dokonce dávali muži přednost ženám větších tělesných rozměrů. V posledních letech se nárůst anorexie týká i Afroameričanek, Indiánek, Latinoameričanek, dokonce se objevila anorexie i v samotné Africe. Příčina anorexie není dosud známa. Američtí lékaři ale vidí v euroamerické kultuře několik základních příčin. Jednak je to kultura, která anorexii zapříčiňuje. Mediální ideál krásy plochých a hubených žen ztěžuje mladým ženám, aby přijaly samy sebe takové, jaké jsou a aby se cítily ve svých tělech dobře. Čím dál tím více žen a mužů pociťuje jako společenskou nutnost mít "dokonalé tělo". Příčiny ale lze nalézt i v rodině. Tam, kde matka či sestra trpí anorexií, je pravděpodobné, že poruchou budou trpět i další členové a členky rodiny. Rodiče, kteří si myslí, že štíhlost je důležitá, drží razantní diety nebo kritizují vzhled svých dětí, mají velkou šanci, že z jejich dětí budou anorektici. K poruchu příjmu potravy mohou také vést životní změny nebo prožití velkého stresu či tragédie, jako je například znásilnění a podobně. Osoby trpící anorexií často "jen" nenávidí samy sebe. Nesnášejí, jak vypadají. Proto se snaží nalézt jakoukoliv cestu, jak vypadat -- podle vlastního názoru -- naprosto dokonale. Anorexie ovšem také může mít biologické příčiny v genech, hormonech nebo mozkové chemii. autorka je politická a mediální analytička Článek vyšel na serveru genderové tiskové agentury gitA
|
