BL by se měly ptát, jak by její případ řešili exministři Rath a Škromach.

Říká se tomu politologická validita (zda pol. program řeší, co řešit má) a reliabilita (zda to řeší spolehlivě, reprodukovatelně, systémově a konsistentně).

V případě opozice se pak jedná o navíc test alternability, tj. zda opozice nabízí skutečné alternativy.

Media mají plnit v daném kontextu několik rolí:

informovat socializovat, tj. zprostředkovávat kontakt od nositele problému k řešiteli testovat objektivně politické prostředí (právě za pomoci validity, reliability a alternability).

Neboli konkrétně k třeba panu Vojtovi Vandovi (snad si pro svou lepší osobní reliabilitu mohl poslat své lepší identitu, a třeba požádat o její nezveřejnění) BL zveřejněním případu paní Neumannové nenahrály D. Rathovi a populisticky si nerýply do Julínka, ale především se snažily dostát roli charakterizované uvedenými veličinami. A to platí i směrem k paní Neumannové, při zachování dostatečně etického přístupu k její osobě a při vší úctě k ní, nejsou jejím pouhým advokátem, výhradně jednajícím v rámci jejích dispozic. Bohužel si to někteří čtenáři a glosovatelé typu p. Vandy pořád neuvědomují.

Dále by BL měly replikovat tento otřesný případ (z hlediska Julínkovy legislativy) dotazem na sekretariáty min. zdravotnictví a sociálních věcí, zda je dotyčné možno napomoci za použití tzv. mimořádného legislativního prostředku, a sice, zda je v daném kontextu relevantní žádost na obě ministerstva k odstranění tvrdosti zákona. Není-li možná, mám totiž dojem, že ji příslušný zákon ve svém textu musí předvídat, pak je to silný argument pro urychlení jednání ÚS na základě příslušné stížnosti, vycházející mj. i z LZPS. ÚS má tak živou kauzu, nikoliv fiktivní konstrukt (reálná kauza má přednost), na kterém se dá zpochybnit reformní "batoh" v tzv. testu legality a proporcionality.