Je vlastně jasné, že ani kultury, ani náboženství bojovat nemohou. Bojují jen lidé, a ti také jen zdánlivě jménem kultury nebo náboženství. Hlavně bojují z osobního názoru, nebo jménem těch, kteří je přesvědčili, aby pro nějakou kulturu či náboženství bojovali. O to více překvapující je, že se v titulcích novin i knih pořád hovoří o "boji kultur", či o "boji náboženství". Na tohle právě Enns poukázal: zdůraznil, jak se dá zneužíváním jazyka kamuflovat pravda tak, aby se manipulace využívalo ku prospěchu vlastních myšlenek.

To vlastně není nic nového. Mně ale zaujalo, jak Enns promluvil v singuláru a v plurálu o "církvi" a "církvích" a jak interpretoval biblickou "lásku k bližnímu" jako "lásku k odlišnému". A právě proto píšu tuhle poznámku...

Enns, nadační docent evangelické teologie na hamburské univerzitě, hovořil ve své přednášce jako křesťan a jako příslušník jedné z členských církví Světové rady církví. Bylo zajímavé, jak někdy zaměnil singulár plurálem, když hovořil o "církvi",ačkoliv členy této organizace je 347 jednotlivých křesťanských církví ze 110 zemí, zastupujících as 560 milionů křesťanů. Takže by vlastně neměl mluvit v singuláru, protože římskokatolická, největší křesťanská církev není členem Světové rady církví.

Enns mluvil v singuláru tak, jak to asi taky dělá papež Benedikt XVI, ale ten to dělá z jiného důvodu. Ten přece vychází z toho, že římskokatolická církev je jedinečná, pravá církev, kdežto protestanté a jiné křesťanské církve a společnosti jsou právě jen "asociacemi". (viz: "Co se stane, když protestanti nevěří katolíkům, aneb Proč vycházet z toho, že by bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry měl změnit své mínění?")

Že by bylo těžké, nebo dokonce i nemožné, křesťanství sjednotit, to člověku dojde, když si uvědomí právě, že římskokatolická církev členem Rady církví není a jak se všech těch 347 členských organizací Rady od sebe navzájem odlišuje. A já ani nevím, zda by všechny ty církevní organizace souhlasily, že se "láska k bližnímu" skutečně dá interpretovat jako "láska k odlišnému", jak to učinil Enns ve své přednášce. Pro mě byla tato interpretace neočekávaná.

A to o to víc, že naznačil, že je to základem víry křesťanů, ale i židů a muslimů.

V Desateru a v Přikázáních je ale řeč o bližním, a to alespoň v němčině v singuláru. Ano, nebylo to vlastně množství, na něž jsem myslel, když jsem poslouchal Ennsova slova, vím však moc dobře, že se v Bibli nepíše "jiní" či "odlišní" a už vůbec ne "všichni" nebo "taky ti vzdálenější".

Byl bych rád, kdyby se "láska k odlišným" stala opravdu základem křesťanské, židovské a muslimské víry, a radoval bych se ještě víc, kdyby se tahle láska stala podstatou víry těch věřících, jimž se dnes říká "fundamentalisté", a jejichž jména někdy najdeme na zatykačích pro teroristy.