Podle údajů Statistického úřadu SR bylo k 30. 6. 2007 v Slovenské republice evidovaných více jak 536 tisíc právnických osob a OSVČ. Podle kvalifikovaných odhadů v důvodové zprávě k návrhu poplatkového zákona dosáhl počet neplatičů v této kategorii plátců 75 až 80 %. Celkem podle údajů SRo podíl neplatičů tvoří 25% (u STV dokonce 27%).

NR SR: Důvodová zpráva k návrhu zákona o koncesionářských poplatcích ZDE

Doteď to nechávalo klidným všechny ředitele rozhlasu, všechny rady, všechny ministry i poslance. Plná huba keců o nezastupitelnosti veřejné služby, ale nejlépe zadarmo. A teď by ministr kultury vinil z neschopnosti "vyčarovat" chybějící milióny generální ředitelku rozhlasu? Má snad prodat střechu nad hlavou, aby měla na vysílání? Stát má takovou veřejnou službu, jakou si zaplatí.

Narozdíl od Českého rozhlasu, který má 3 celoplošné, 12 regionálních , 4 digitální stancie, jednu samostatnou multimediální internetovou stanici, internetové vysílání 19 stanic , digitální vysílání DVB-T a IPTV, tak Slovensko má pouze 5 domácích okruhů, jednu nesvéprávnou internetovou stanici a sedm internetových streamů.

• Rádio Slovensko (obdobu českého Radiožurnálu, naplněný ovšem programem Rádia Devín z 15,8%, Rádiem Regina B. Bystrica z 3,2%, Rádiem Regina Košice z 2,3%, share 18,7% - první pozice soukromé Rádio Expres s cca 22% share);
• Rádio Devín (RC - ekvivalent ČRO 3 Vltava, 19,2 % repríz; 1% share); okruh "pro mladé" FM (A - připomínající v části svého vysílání popovou socialistickou Hvězdu, částečně přinášející UC - "inú hudbu" jako ČRo Wave, přičemž podíl UC se stále zvyšuje, share 3,5 %);
• Rádio Regina (Jakýsi multiregionální ekvivalent ČRo 2 Praha s share 7,8 % , nicméně s 2,3% programu Rádia Devín , 13,4 % repríz; čili spíše něco jako regionální stanice ČRo - studia v Bratislavě, B. Bystrici, Košicích na jednom vysílacím okruhu),
• Rádio INET (internetové vysílání , pouhých 250 000 návštěv za rok 2006)
• Rádio Patria (okruh pro maďarské, rusínské, ukrajinské, české, polské, romské a německé menšiny, 10,6 % repríz, share pouhých 0,7%).
• Vysílaní Radio Slovakia International do zahraničí (dle § 5 ods. 1 písm. k zákona č. 619/2003 Z. z., 71,4 % repríz) by měla teoreticky hradit dle § 21 slovenská vláda ze státního rozpočtu. Ta si své povinnosti dlouhodobě neplnila. Zaplatila až po vypnutí SV vysílání.

Nyní se největší škrty mají udát v rádiu pro menšiny (což nejhůře nese Strana maďarské koalice), v Rádiu Devín a v Symfonickém orchestru, jehož hráči mají pouze půlúvazky... Krizový plán bývalého ředitele Rezníka přitom počítal zrušit 3 vysielací okruhy z 5, symfonický orchestr, odbor mediálního výzkumu, Vydavateľstvo Pyramída a Rádio Inet.

Rozpočet na rok 2005 byl přitom Radou schválen se strukturou výdaje 1,083 mld. Sk, příjmy 0,89 mld Sk. Za rok 2006 měl z koncesionářských poplatků Slovenský rozhlas zajištěn příjem pouze 650 milionů. Jen za rok 2006 přitom dluží rozhlas provozovatelům vysílání (stožáristům - radiokomunikacím) 180 milionů. Slovenský rozhals vstupoval do roku 2006 se ztrátou z minulého období 270,5 mil. Sk a dluhy po lhůtě splatnosti 229 mil. Sk. 10. května 2006 vláda Slovenskému rozhlasu poskytla dotaci 270,5 mil. Sk ze státního rozpočtu na vykrytí ztráty za rok 2005. Do konce roku 2006 udělal SRo další ztrátu ve výši 145 mil. Sk. Celkově skončilo hospodaření SRo v roce 2006 ztrátou 215,7 mil. Sk. Polovičaté řešení není řešení, to měl ministr Maďarič a jeho ekonomové vědět. Jak dlouho před sebou může instituce veřejné služby valit dluhy z minulých let, osekávat program i platy zaměstnanců a chtít přitom vybírat koncesionářský poplatek, aniž by to mělo naprosto devastující vliv na pověst veřejné služby v očích těch, kteří ji platí?

Na znovunabytí síly potřebuje rozhlas plné oddlužení a zvednutí svých příjmů na 1 - 1,2 miliardy Sk za rok. Jen tak může obstát ne jen v té současné, ale hlavně v té budoucí konkurenci, v konkurenci internetu, vypalovaček a záplavy nových "instatních" multimediálních technologií. V konkurenci nadnárodních multimediálních producentů i televizí.

Ale dnes? Čtvrtina koncesionářů neplatí a není nikdo, kdo by je k tomu donutil. Slovenská vláda si dlouhodobě neplnila své povinnosti vůči rozhlasu, nefinancovala zahraniční vysílání a přitom jeho provoz požadovala po SRo - za peníze koncesionářů. Rozhlas hladověl, schopní zaměstnanci odcházeli do privátu, nová generace tvůrců poměry v SRo asi nebude nadšena. Parlamentem jmenovaní radní dlouhodobě mlčeli a mlčí stále vůči ekonomickému marasmu, do kterého se Slovenský rozhlas dostal a stále dostává. Poslancům výboru, který se nazývá kulturní, nevadí, že schvalují nerealistické výroční zprávy, plné nářků a stížností na neplnění povinností vlády (z rozpočtu, který schvalují oni sami). Nevadí jim, že čtvrtina plátců neplatí koncesionářský poplatek, u podnikatelů 80%, zákon o koncesionářských poplatcích se schválil až v momentě akutní krize a v podobě, která nezaručuje 100% vymahatelnost. Nevadí jim, že podíl veřejné služby klesne na kritickou mez.

Podle Výroční zprávy Slovenského rozhlasu za rok 2006 tvoří náklady na výběr 650,3 milionů koncesionářských poplatků SRo neuvěřitelnou částku 73,2 milionu, tedy více, než 11% . Ostudný desátek, který spolkne z valné části pošta. V České republice náklady na výběr koncesionářských poplatků ČRo 6% vybraných poplatků a i to je zlodějská cena, daná monopolem státní pošty. Stát si bere od občanů tento desátek jako nedaňový příjem státního podniku. Přitom by stačilo, kdyby poplatky byly kontrolovány a vybírány stejným způsobem jako daně prostřednictvím daňových přiznání, a transferovány státem rozhlasu. Každý, kdo je poplatníkem daně z příjmu nebo daně z nemovitosti je plátcem koncesionářského poplatku. Firmy podle obratu. Účinnost výběru? Více než devadesátiprocentní, jako v případě daňové evidence. Ale to by musel být Maďarič moudřejší a předvídavější při psaní novely. A nezachraňovat si v hodině dvanácté mediální kůži vydáváním tiskových prohlášení.

Výročná správa Slovenského rozhlasu za rok 2006 ZDE

Ministr kultury požaduje nyní zachování stávajícího rozsahu veřejné služby a jeho financování "z vlastních zdrojů rozhlasu". Ale odkud brát, je-li firma dlužná každému, na koho se podívá a jí platí jen tři čtvrtiny občanů a pouze 20% podnikatelů? Kde je odpovědnost politiků za právní prostředí v zemi?

Tisková zpráva ministra Maďariče z 20. 12. 2007 ZDE

Ochromená, pasivní rozhlasová rada se bojí rázně a hlasitě ozvat, nehodlá riskovat své odvolání. Osud Slovenského rozhlasu je jí lhostejný. Hlavně když mají kancelář a plat. Všichni se bojí odvolání z funkce. ředitelka se bojí razntního tlaku na vládu ze stejného důvodu. Ministr se bojí přijít na vládu s požadavkem na další peníze na zaplacení dluhů, které mohl on i poslanci i radní předpokládat už v momentě, kdy četli výroční zprávu za rok 2006. Ministr se teď zároveň bojí říci občanům, že jim svou nečinností zavře polovinu rozhlasových stanic a zruší symfonický orchestr. Protože tak to nakonec dopadne, pokud peníze ve státním rozpočtu nenajde. "Nie je možné, aby vláda neustále pokrývala dokonca aj smerom do budúcnosti financovanie hlavných činností rozhlasu, ktoré majú byť podľa zákona hradené z koncesionárskych poplatkov," napsal alibisticky Maďarič v tiskovém prohlášení. Zapomněl dodat, jak dlouho trvalo schválení zákona o poplatcích a jak dlouho bude trvat zlepšení platební morálky. Zapomněl na ty hladové roky. Všichni zodpovědní se bojí o svoje židle a profit, který jim nesou. Všichni si navzájem lžou, tvrdí ve výroční zprávě, jak úspěšně plnil rozhlas veřejnou službu. I když to nemůže být pravda. EBU mlčí také. Slovensko není zemí jejího prioritního zájmu, management rozhlasu v minulosti kašlal na informování mezinárodních institucí i veřejnosti o alarmujícím stavu slovenské mediální veřejné služby. Nový poplatkový zákon přitom vláda (ministr kultury Maďarič) navrhla znovu s nedostatečnými příjmy, aniž jí kdo řekl krutou pravdu . Rozdíl oproti minulým letům činí pouhou jednu miliardu pro SRo i STV celkem. Směšné. To nepokryje dluhy, investice a nutné požadavky na zkvalitnění dlouhodobě podvyživené služby v nejbližších letech. Pak zasáhne inflace a stav bude alespoň ve Slovenském rozhlase stejný, ne-li horší. Třeba přijdou jiné vlády.

Digitalizace klepe na dveře, mediální trh se diverzifikuje, segmentuje, otevírá se novým médiím - prostřednictvím internetu, satelitu, 3G sítí i digitalizaci v DVB-T a DVB-H. Kdo chvíli stál, už stojí opodál. A jen kouká... Náklady na dohnání vývoje jsou většinou větší, než trvalý plynulý rozvoj. Rady na Slovensku dlouhodobě neplní své úkoly v oblasti strategického rozvoje veřejné služby a nikomu to nevadí. Ředitelka má za úkol šetřit. Vyhazovat lidi - "restrukturalizovat". Bude to dělat tak dlouho, až nebude kdo by tvořil a kdo by vysílal. Socialistická vláda premiéra Fica se chová, jako kdyby chtěla mediální veřejnou službu vyhladovět a zanedlouho zprivatizovat. Nejlépe do rukou někoho ze spřátelených podnikatelů, protože dochází její laxností a nezájmem o alarmující vývoj v médiích veřejné služby k personální i programové destabilizaci rozhlasu i televize a ke snižování jejich ceny i podílu na trhu. To bych ale čekal od pravicové opozice, nikoliv od levicové vlády. Ta by měla vědět, jakou roli média veřejné služby plní. Posluchače i diváky nezajímají šarvátky v zákulisí ministerstva kultury a neschopnost určit strategický směr, ale vysílání, které obstojí v konkurenci s komerčními stanicemi. Které plní zajímavými pořady veřejnou službu.

Autor byl tři roky členem Rady Českého rozhlasu. Za jeho působení byly zpracovány novely zákonů o ČRo a ČT, novely zákona o koncesionářských poplatcích a digitalizační novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Na těchto novelách se aktivně spolupodílel - k malé radosti pravicových poslanců i členů mediálních rad, ale i některých poslanců levicových stran, kterým jejich zákulisní kšefty nevyšly.