Byly doby, kdy filosofie v sobě syntetizovala moudrost a spojovala jiné vědy do přehledného uceleného domečku, kde si každý našel svou místnůstku. Byly doby, kdy literatura formulovala svými příběhy společnost. Byly doby, kdy balet vyjadřoval krásu člověka. Ale ty doby jsou historií jámy pamětnice. Vyprávějte o tom ovšem básníkům a malířům, jejichž verše nikdo nečte a jejichž obrazy nikdo mimo spekulantů a snobů nekupuje... Vyprávějte o tom literátům, kteří jsou ještě dnes přesvědčeni, že mají výjimečné postavení elity - svědomí společnosti, nositelů plamene osvícení.

Dynamika společenských procesů je dnes stejně nepředvídatelná, jako počasí nebo dynamika zemětřesení. Do hry vstupuje vysoké množství dílčím, selektivním způsobem vzdělaných lidí v terciální a kvartérní sféře, kteří si vytvářejí vlastní jazyky a vlastní segmenty kutury. Do hry vstupuje bouřlivý rozvoj a uplatňování vědy a technologických inovací ve výrobní i spotřební praxi. Do hry vstupují i globální informační a telekomunikační systémy - počítače, telefony. Do hry vstupují zájmy, formulované médii, které už dávno přestaly být pouze sdělovacími prostředky... Takto složitou "globální vesnici" už netmelí náboženství, ono opium lidstva, ani filosofie, ani kultura. Anmi jazyk "vzdělanců". A ani zlato či jiné tele ke klanění. Atomizace zájmů nahrává jednoduchým marketingovým řešením - šamanismu uměle vyvolaných potřeb a tužeb.

To, co dnes levici i pravici zůstává, není "ona jednotná a vše sjednocující teorie všeho", o kterou se pokoušel Marx. Není to ani mýtus mas jako hybatele dějin. Je to trend k centrismu. To co levici zůstává a v čem je stále silná, je dědictví renesance (věda jako protiklad mystérií, proporčnost a hledání kánonu) a humanismu (snaha po sociální, kulturní i názorové pluralitě, snaha po spravedlnosti a solidaritě) jako principů určujících moudrost člověka moudrého. Zůstal princip darwinismu a odmítnutí Boží tvorby, zůstalo republikánské rovnostářství, zůstal pocit studu při překračování žebráků a potřeba spravedlnosti v rozdělení bídy i bohatství. Každému podle množství jeho práce, ale i podle schopností. Duševní práce už není zatracována muži s kladivy a srpy.

To, co se za pouhých sto let změnilo, je skepse ke všem snílkům, kteří předvídali, jak vyřeší problémy světa svými konstrukcemi. Skepse vůči posmrtnému blahu a tisícům panen v ráji. Představa o výlučnosti jedněch a nedůležitosti druhých. Nezměnil se ale počet těch, kteří volí kolektivistickou a rovnostářskou politickou levici a těch, kteří volí individualistickou a elitářskou pravici. Levice není mrtva, jen někteří filosofové to nevědí.

Sedí v kavárně a pijí jednu sklenku vína či plebejského piva za druhou. Přemýšlejí. Nebo kulhají o berlích historických zklamání za davem, uhánějícím k zítřku jenž není ani temný, ani zářný, a nebo k nákupnímu centru se slevami a volají Heuréka! Už jsem na to přišel! Je třeba objevit smysl života!