Účel světí prostředky. Souhlasí-li s ním MF Dnes

31. prosince 2007 shrnul Martin Komárek svůj pohled na roční působení Topolánkova kabinetu. Článek s názvem "Přinesla Topolánkova vláda opravdu změnu?" uvedl slovy:

Na stránkách Britských listů se již několikrát diskutovalo o tom, že je nedemokratické (po pravdě řečeno: bolševické) prosazovat radikální změny, když nemají oporu v široké veřejnosti ani v parlamentu. Pomiňme ale pro okamžik toto naše přesvědčení a podívejme se, jak sám Martin Komárek zpochybnil svá slova o nepatrné většině voličů, která "dala přednost změně". Jen o několik odstavců níže totiž napsal:

Jakou vůli to tedy "nepatrná většina voličů" vyjádřila, když hlasovala pro ODS na základě nerealistických slibů? A jaká je legitimita nynějšího zavádění reforem?

Závěrečný odstavec Komárkova článku výstižně ilustruje bezostyšný utilitarismus, s jakým komentátor MF Dnes pohlíží na vládu prosazující jemu sympatický politicko-ekonomický systém:

Obhajoba poplatků ve zdravotnictví

Petr Wagner upozornil 4. ledna 2008 čtenáře Britských listů na manipulativní článek, který téhož dne publikoval zástupce šéfredaktora MF Dnes Michal Musil pod názvem Byli jste, holoubkové, někdy u doktora v cizině?

K agitaci za poplatky ve zdravotnictví se o den později připojila zástupkyně šéfredaktora Martina Riebauerová. V příspěvku s názvem "Pláč neinformovaného pacienta a jeho rodiny" popisuje poněkud zdlouhavě špatnou komunikaci mezi českým lékařem a pacientem, ale neanalyzuje její příčiny. Zůstává na povrchu věci a vzpomíná, že před pár lety viděla v hovorně univerzitní nemocnice v britském Leicesteru záclonky v oknech, pastelově vymalované zdi a měkce vypolstrovaná křesla. Dodává, že lékaři tam nosili civilní košile a kravaty. Martina Riebauerová ovšem připouští, že může jít o pozlátko, za kterým se nemusí skrývat kvalitní péče.

Až po přečtení závěrečných odstavců se čtenář dovtípí, že celý předchozí článek není než jeden dlouhý "oslí můstek", kterým se zástupkyně šéfredaktora chtěla dostat k tomu nejpodstatnějšímu -- že za lékařskou péči (bez ohledu na stále neřešené systémové nedostatky českého zdravotnictví) se zkrátka bude platit:

Karel Steigerwald -- ideologicky zaslepený ignorant

8. ledna 2008 vyšla v MF Dnes krátká glosa Karla Steigerwalda s názvem "Na sládkismus pozor, kvete a pochoduje vpřed". Slovem "sládkismus", odvozeným od jména bývalého předsedy populistické Republikánské strany Miroslava Sládka, označuje Steigerwald "zvláštní směs ignorance, nadutosti a potměšilého hulvátství - směs vlastně čehokoli, co hloupější lidi nadchne a rozvášní". O Miroslavu Sládkovi říká, že mu sázka na hlupáky nevyšla, a pokračuje:

Aniž si to zřejmě uvědomil, dopustil se Karel Steigerwald sám "sládkismu". Čím jiným, než nadutostí, ignorancí a zaslepeností, jež mu velí obhajovat kroky současné pravicové vlády stůj co stůj, lze vysvětlit, že za "sládkismus" označil závažné varování odborníka-lékaře?

Přitom stačilo, aby si Karel Steigerwald prostudoval např. informace na serveru chripka.cz, který se věnuje jednomu z nejrozšířenějších a zároveň nejnebezpečnějších onemocnění, a nedopustil by se tak hloupého faux pas. Z přehledu komplikací chřipky by se totiž dověděl, že za nepříznivých okolností hrozí nemocnému postižení nervového systému, zánět srdečního svalu nebo chřipkový zápal plic, na který i v současnosti umírá až polovina pacientů.

I laikovi je zřejmé, že právě v případě dětského organismu může mít jakékoli prodlení fatální následky. Děti v předškolním věku ovšem často stůňou; a jde-li o sourozence, přenáší se choroba velmi snadno z jednoho na druhého. Z vyprávění svých známých vím, že v zimním období není výjimkou i deset návštěv pediatra za měsíc. V případě nemajetných či lakomých rodičů je pak čerstvě zavedený poplatek skutečně silným faktorem odrazujícím od časté (a tedy i včasné) návštěvy lékaře.

To, konec konců, potvrzuje sám ministr Julínek a Ministerstvo zdravotnictví ČR. V brožuře nazvané Návod na použití českého zdravotnictví v roce 2008 se na straně 24 píše doslova: "Od regulačních poplatků očekáváme, že poklesne počet návštěv u lékaře..."

Martin Komárek, politruk MF Dnes

Článek Martina Komárka ze soboty 5. ledna 2008 s názvem "Miroslav Szamszely a socialisté všeho druhu" začíná takto:

Vskutku obdivuhodná je lehkost, s níž autor zhodnotil jednání Miroslava Szamszeliho jako pohrdání. Co ví Martin Komárek o minulosti a duševním rozpoložení člověka, který možná rok, možná roků deset, nepřespával jinde než na lavičkách, pod mostem nebo v kanálech?

(Podle informací ze 7. ledna je Miroslav Szamszeli po útěku z azylového domu v péči psychiatrů; možná trpí schizofrenií.)

Novinář formátu Karla Čapka by v záležitosti nalezeného nemluvněte a osudu jeho zachránce nejenom znal podrobnosti, ale jistě by i kriticky analyzoval příčiny stavu společnosti, jež ač relativně bohata, připouští posilování vrstvy žebráků a bezdomovců, kteří před dvaceti lety v tolik opovrhovaném socialistickém Československu téměř neexistovali.

Martin Komárek se ale uchyluje k poněkud povrchním úvahám, jež označuje za moralizování:

Komárkova slova znějí podivně. Ví snad, co by si pan Szamszeli přál? Ví, že nechce žít jako my? A co s tím má co dělat placení daní?

Odpověď přináší další odstavec:

Ano, zřejmě o to Komárkovi šlo -- dostat se opět k tématu, k němuž se s maniakální posedlostí každou chvíli vrací. Touto Komárkovou obsesí je zarputilá dehonestace všeho, co v sobě nese název "socialistický" (pojem "sociálně demokratický" Martin Komárek téměř nezná).

Komárkova argumentace je ovšem křečovitá a postrádá logiky: Cítí se snad být bezdomovcem? Jakou "mizernou práci" nám to "socialistické" vlády nabízejí? V čem má spočívat to, že "se polepšíme"? A co znamenají slova "když děláme, co chceme, jsou z nás bezdomovci"?

Následující, závěrečný odstavec Komárkova článku žádné vysvětlení nepřináší. Jde jen o bizarní korunu autorova politického školení, již snad ani nelze komentovat:

MF Dnes -- vlivová politická organizace

Martin Komárek samozřejmě není jediný novinář, který v deníku MF Dnes agituje za politiku současné pravicové vlády, jeho články jsou však obzvláště dobrou ilustrací ideologické zaslepenosti, s níž redakce MF Dnes poučuje čtenáře, co je a není správné.

Všimněme si proto ještě jednoho příspěvku, který Martin Komárek publikoval v úterý 8. ledna 2008 pod názvem "Platby u doktora? Najít lepší argumenty". Jde o (ne)placení a (ne)vybírání poplatků v případě dětí a důchodců. Martin Komárek píše:

Nehledejme logiku v Komárkově argumentaci týkající se rozhodování Ústavního soudu a ptejme se: Má snad prodavačka v supermarketu, lesní dělník, kopáč kanálů a vůbec všichni ti, kdo pobírají za těžkou manuální práci minimální mzdu (a odvádějí minimální zdravotní pojištění), mají být u lékaře ošetřeni hůře než manažer, který za práci v teplé kanceláři pobírá stovky tisíc měsíčně a do systému zdravotního pojištění tak odvádí mnohem více? To snad Martin Komárek říci nechtěl; pak ale jeho argumentace tím, kdo kolik platí, je zcela nemístná.

V dalším bodě komentátor MF Dnes píše:

Viděl jsem tu scénu již několikrát, s různými obměnami: K pokladně v supermarketu se šourá nebo namáhavě kulhá sedmdesáti, osmdesátiletý muž či žena. Opírá se o berli a v ruce svírá košík, který se najednou zdá příliš velký, protože v něm leží pouze tři nebo čtyři pečlivě vybrané kousky nejlevnějších potravin. Pokládá košík na pás, vytahuje peněženku a z ní několik mincí. Přepočítává je jednou, podruhé; pak kontroluje ceny na zboží v košíku. Poté jej bere do ruky a vydává se na dlouhou a namáhavou cestu k regálu, do něhož jeden z vybraných kusů zboží vrátí.

Podobnou zkušenost má jistě nejeden čtenář Britských listů. Martin Komárek asi ne, jinak by nemohl tak zoufale akademicky argumentovat, že "plnohodnotní svobodní lidé" budou "poníženi" prominutím poplatků u lékaře. A také by nepochyboval o tom, že stát mnohým důchodcům důstojnou penzi nevyplácí.

Naprosto šokující je Komárkovo vyjádření k platbám za děti. Implicitně totiž říká, že dospělí mají "svobodu nejít k doktorovi, ale k léčiteli, či přechodit chřipku". Martin Komárek ukázal, že je stejný ignorant jako jeho kolega Karel Steigerwald, když připouští riziko těžkého poškození zdraví kvůli úspoře poplatků u lékaře.

Nejen to. Martin Komárek zároveň odhalil zrůdně pokřivený způsob svého myšlení, v němž abstraktní pojem "svoboda" -- tak jak ji poskytuje jiná než "socialistická" vláda -- má navrch nad reálnými problémy života normálního občana. Ohromující odtrženost od života dokládá komentátor MF Dnes i v dalších odstavcích:

Asociálně smýšlející Martin Komárek si zřejmě nedokáže představit, že někdo z lékařů skutečně považuje vybírání poplatků u dětí za neetické; že s ním nesouhlasí a neprovádí je prostě proto, že mu tak velí jeho lidské a sociální cítění. Martin Komárek vidí jednání takového lékaře jen prizmatem vlastního dogmatického přesvědčení, že vrcholnou hodnotou lidského života je abstraktní, realitou nedotčená, svoboda, trh, konkurence a profit.

To však, jak již řečeno, není typické jen pro jmenovaného komentátora, ale pro list MF Dnes jako celek. Jeho redaktoři vlastně nejsou novináři, ale propagandisty a PR-agenty současné vlády. Neinformují -- dle možností nezaujatě -- o tom, co se děje, o tom, jaká je realita; ale vysvětlují, podsouvají čtenáři své názory, manipulují, očerňují názorové oponenty a agitují. Nezajímají se o to, jak se žije obyčejným lidem a jaký je skutečný dopad vládních reforem na obyvatelstvo, ale z tepla svých kanceláří vykládají čtenářům, co je pro ně a pro jejich zemi dobré.

V tomto se redaktoři MF Dnes silně podobají komunistům před 20 lety. Ani je nezajímala skutečnost ani život a mínění obyčejného člověka. Měli svá ideová východiska a ta jediná byla pravdivá, i když v obchodech nebyl k dostání toaletní papír a dámské vložky.

Kulisy se proti době před 20 lety změnily a hodnoty a ideje získaly opačná znaménka, ale propaganda zůstává vpodstatě stejná. Mezi dnešní MF Dnes a tehdejším Rudým právem existují pozoruhodné paralely. Redaktoři MF Dnes ve spolupráci s redaktory iDnes.cz například:

Deník MF Dnes tak vstupuje do politického života v České republice jako velmi mocné politické uskupení, které nikdo nevolil, které nemá žádný mandát voličů a které není nikomu za svou činnost odpovědné. Svým působením deformuje MF Dnes volnou soutěž politických stran a ovlivňuje tak, dle politických preferencí svých redaktorů, demokratické politické mechanismy v České republice.