11. 1. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
11. 1. 2008

MF Dnes -- útočiště zaslepených asociálních ignorantů

Svérázným intelektuálním cvičením byla před tzv. "sametovou revolucí" četba režimního listu Rudé právo. Snaha jeho redaktorů udržet neudržitelnou stranickou linii a přitom uchlácholit obyvatelstvo země "reálného socialismu" vedla ke vzniku mnoha bizarních literárních artefaktů, v nichž se zkostnatělá propaganda pozoruhodným způsobem snoubila s nejsprostší lží a cílenou manipulací. A tak si trpělivý, leč kriticky uvažující čtenář vždy znovu kladl otázku: "Je toto možné?!"

O dvacet let později jsou kulisy výrazně pozměněny: Již ne Československá socialistická republika, ale Česká republika; již ne socialistická demokracie, ale demokracie; již ne socialismus, ale tržní hospodářství. Trpělivý, leč kriticky uvažující čtenář si však pořád klade otázku: "Je toto možné?!". Ne ovšem nad stránkami Rudého práva, nýbrž Mladé fronty Dnes.

Účel světí prostředky. Souhlasí-li s ním MF Dnes

31. prosince 2007 shrnul Martin Komárek svůj pohled na roční působení Topolánkova kabinetu. Článek s názvem "Přinesla Topolánkova vláda opravdu změnu?" uvedl slovy:

Byla to trapná chvíle. Poslanci Melčák a Pohanka před rokem se sklopeným zrakem špitali, že zradí ČSSD a podpoří pravicovou vládu. Nad nimi stál Mirek Topolánek jako obrovský profous.

I ten, kdo mu přál úspěch, musel se rdít hanbou. Nepatrná většina voličů však dala přednost změně. Pohanka a Melčák sice nestoudně, ale přece jen vyjádřili tuto vůli, kterou náš volební systém nedokázal spočítat.

Na stránkách Britských listů se již několikrát diskutovalo o tom, že je nedemokratické (po pravdě řečeno: bolševické) prosazovat radikální změny, když nemají oporu v široké veřejnosti ani v parlamentu. Pomiňme ale pro okamžik toto naše přesvědčení a podívejme se, jak sám Martin Komárek zpochybnil svá slova o nepatrné většině voličů, která "dala přednost změně". Jen o několik odstavců níže totiž napsal:

Modrá šance slibovala nemožné: nižší daně i nižší státní dluh.

Jakou vůli to tedy "nepatrná většina voličů" vyjádřila, když hlasovala pro ODS na základě nerealistických slibů? A jaká je legitimita nynějšího zavádění reforem?

Závěrečný odstavec Komárkova článku výstižně ilustruje bezostyšný utilitarismus, s jakým komentátor MF Dnes pohlíží na vládu prosazující jemu sympatický politicko-ekonomický systém:

V mnoha oblastech tedy vláda udělala více rozumných věcí než socialisté za osm let. Topolánkův tým se drží u moci díky zradě a nepravdivým předvolebním slibům. Po dlouhé době je to však vláda, která prosazuje moderní změny zastaralého státně opatrovnického systému.

Obhajoba poplatků ve zdravotnictví

Petr Wagner upozornil 4. ledna 2008 čtenáře Britských listů na manipulativní článek, který téhož dne publikoval zástupce šéfredaktora MF Dnes Michal Musil pod názvem Byli jste, holoubkové, někdy u doktora v cizině?

K agitaci za poplatky ve zdravotnictví se o den později připojila zástupkyně šéfredaktora Martina Riebauerová. V příspěvku s názvem "Pláč neinformovaného pacienta a jeho rodiny" popisuje poněkud zdlouhavě špatnou komunikaci mezi českým lékařem a pacientem, ale neanalyzuje její příčiny. Zůstává na povrchu věci a vzpomíná, že před pár lety viděla v hovorně univerzitní nemocnice v britském Leicesteru záclonky v oknech, pastelově vymalované zdi a měkce vypolstrovaná křesla. Dodává, že lékaři tam nosili civilní košile a kravaty. Martina Riebauerová ovšem připouští, že může jít o pozlátko, za kterým se nemusí skrývat kvalitní péče.

Až po přečtení závěrečných odstavců se čtenář dovtípí, že celý předchozí článek není než jeden dlouhý "oslí můstek", kterým se zástupkyně šéfredaktora chtěla dostat k tomu nejpodstatnějšímu -- že za lékařskou péči (bez ohledu na stále neřešené systémové nedostatky českého zdravotnictví) se zkrátka bude platit:

Od ledna musíme za lékařské vyšetření platit. To je první fáze zdravotnické reformy. Druhá, právě ohlášená, má spočívat v tom, že si za některé úkony budeme moci připlácet.

Já bych si připlatila za trochu toho "pozlátka": podrobné informace, lékařovu ochotu a čas.

Klidně i zlatem!

Karel Steigerwald -- ideologicky zaslepený ignorant

8. ledna 2008 vyšla v MF Dnes krátká glosa Karla Steigerwalda s názvem "Na sládkismus pozor, kvete a pochoduje vpřed". Slovem "sládkismus", odvozeným od jména bývalého předsedy populistické Republikánské strany Miroslava Sládka, označuje Steigerwald "zvláštní směs ignorance, nadutosti a potměšilého hulvátství - směs vlastně čehokoli, co hloupější lidi nadchne a rozvášní". O Miroslavu Sládkovi říká, že mu sázka na hlupáky nevyšla, a pokračuje:

Je pryč, ministrana taky. Zato sládkismus jako politická kultura jde dopředu. Chytá se ho v honu na voliče kdekdo. Co kdysi u Zemana vyvolávalo rozpaky a odpor, třebas jeho chvástavé řeči o souzení sto tisíc tunelářů nebo pověstná spálená země, to dnes lhostejně projde každému. Jako by voliči byli skutečně hloupí. Zaznamenejme nejčerstvější případy.

Ve sporu o poplatky u lékařů prohlásil v televizi ředitel (a lékař) vrchlabské nemocnice, že kvůli poplatkům mohou zemřít děti, s kterými nemajetní či snad lakomí rodiče nepůjdou k lékaři.

Aniž si to zřejmě uvědomil, dopustil se Karel Steigerwald sám "sládkismu". Čím jiným, než nadutostí, ignorancí a zaslepeností, jež mu velí obhajovat kroky současné pravicové vlády stůj co stůj, lze vysvětlit, že za "sládkismus" označil závažné varování odborníka-lékaře?

Přitom stačilo, aby si Karel Steigerwald prostudoval např. informace na serveru chripka.cz, který se věnuje jednomu z nejrozšířenějších a zároveň nejnebezpečnějších onemocnění, a nedopustil by se tak hloupého faux pas. Z přehledu komplikací chřipky by se totiž dověděl, že za nepříznivých okolností hrozí nemocnému postižení nervového systému, zánět srdečního svalu nebo chřipkový zápal plic, na který i v současnosti umírá až polovina pacientů.

I laikovi je zřejmé, že právě v případě dětského organismu může mít jakékoli prodlení fatální následky. Děti v předškolním věku ovšem často stůňou; a jde-li o sourozence, přenáší se choroba velmi snadno z jednoho na druhého. Z vyprávění svých známých vím, že v zimním období není výjimkou i deset návštěv pediatra za měsíc. V případě nemajetných či lakomých rodičů je pak čerstvě zavedený poplatek skutečně silným faktorem odrazujícím od časté (a tedy i včasné) návštěvy lékaře.

To, konec konců, potvrzuje sám ministr Julínek a Ministerstvo zdravotnictví ČR. V brožuře nazvané Návod na použití českého zdravotnictví v roce 2008 se na straně 24 píše doslova: "Od regulačních poplatků očekáváme, že poklesne počet návštěv u lékaře..."

Martin Komárek, politruk MF Dnes

Článek Martina Komárka ze soboty 5. ledna 2008 s názvem "Miroslav Szamszely a socialisté všeho druhu" začíná takto:

Bezdomovec Miroslav Szamszely při vybírání popelnice našel odložené dítě. Protože je slušný člověk, zachránil je. Rázem byl z něho hrdina. Vděčné město Praha mu nabídlo teplou postel v ubytovně, a dokonce práci.

Pan Szamszely pohrdl. Vyskočil z okna, zranil se ještě k tomu. V nemocnici se rval s lékaři. Z hrdiny a statečného muže je opět bezdomovec.

Vskutku obdivuhodná je lehkost, s níž autor zhodnotil jednání Miroslava Szamszeliho jako pohrdání. Co ví Martin Komárek o minulosti a duševním rozpoložení člověka, který možná rok, možná roků deset, nepřespával jinde než na lavičkách, pod mostem nebo v kanálech?

(Podle informací ze 7. ledna je Miroslav Szamszeli po útěku z azylového domu v péči psychiatrů; možná trpí schizofrenií.)

Novinář formátu Karla Čapka by v záležitosti nalezeného nemluvněte a osudu jeho zachránce nejenom znal podrobnosti, ale jistě by i kriticky analyzoval příčiny stavu společnosti, jež ač relativně bohata, připouští posilování vrstvy žebráků a bezdomovců, kteří před dvaceti lety v tolik opovrhovaném socialistickém Československu téměř neexistovali.

Martin Komárek se ale uchyluje k poněkud povrchním úvahám, jež označuje za moralizování:

Předně, kdyby všichni bezdomovci byli domestikováni a zařazeni mezi nás řádně vydělávající a berně platící domovce, malý kluk by jistě v té popelnici zemřel, protože by se v ní nikdo nepřehraboval. Když už ale někdo zachrání dítě, nenabídneme mu to, co by si přál, ale jakousi charitu. Myslíme si, že on chce žít jako my, polepšit se a řádně platit berně. Nechce.

Komárkova slova znějí podivně. Ví snad, co by si pan Szamszeli přál? Ví, že nechce žít jako my? A co s tím má co dělat placení daní?

Odpověď přináší další odstavec:

Socialistické vlády s námi všemi zacházejí jako město s panem Szamszelym. Nabízejí nám teplý útulek a mizernou práci, když se polepšíme. Když děláme, co chceme, jsou z nás bezdomovci.

Ano, zřejmě o to Komárkovi šlo -- dostat se opět k tématu, k němuž se s maniakální posedlostí každou chvíli vrací. Touto Komárkovou obsesí je zarputilá dehonestace všeho, co v sobě nese název "socialistický" (pojem "sociálně demokratický" Martin Komárek téměř nezná).

Komárkova argumentace je ovšem křečovitá a postrádá logiky: Cítí se snad být bezdomovcem? Jakou "mizernou práci" nám to "socialistické" vlády nabízejí? V čem má spočívat to, že "se polepšíme"? A co znamenají slova "když děláme, co chceme, jsou z nás bezdomovci"?

Následující, závěrečný odstavec Komárkova článku žádné vysvětlení nepřináší. Jde jen o bizarní korunu autorova politického školení, již snad ani nelze komentovat:

Svět je však mnohem hlubší než socialistická nauka. Možná za dvacet let najde mladý muž z řádné rodiny zuboženého starce na ulici a zachrání ho. Možná ho zabije.

MF Dnes -- vlivová politická organizace

Martin Komárek samozřejmě není jediný novinář, který v deníku MF Dnes agituje za politiku současné pravicové vlády, jeho články jsou však obzvláště dobrou ilustrací ideologické zaslepenosti, s níž redakce MF Dnes poučuje čtenáře, co je a není správné.

Všimněme si proto ještě jednoho příspěvku, který Martin Komárek publikoval v úterý 8. ledna 2008 pod názvem "Platby u doktora? Najít lepší argumenty". Jde o (ne)placení a (ne)vybírání poplatků v případě dětí a důchodců. Martin Komárek píše:

1) Bezplatná péče je iluze. Jistě, existuje bezplatná, dokonce ideální zdravotní péče. Mohou se z ní však těšit jen absolutní monarchové a diktátoři. Případně poddaní, které nechají monarchové a diktátoři koupat v ropném zlatém dešti. Nebo na druhé straně jsou zdarma ošetřeni ti, kteří nemají nic a lékař na nich koná milosrdenství. V normální svobodné zemi buď člověk platí pojištění, nebo je za něj - ale zase z daní občanů - platí stát.

Nebo musí lékaři vyrovnat účet hotově. Platby jsou však na rozdíl od koupě rohlíků rozděleny solidárně, socialisticky. Podle ducha zákonů máte právo na stejné ošetření, ať platíte do pokladny tisíce, desetitisíce nebo jednotlivé koruny měsíčně. Pokud pak mají ústavní soudci v hlavě něco jiného než paragrafy - a to mají - musí buď zrušit zdravotní pojištění spolu s poplatky, nebo obojí ponechat.

Nehledejme logiku v Komárkově argumentaci týkající se rozhodování Ústavního soudu a ptejme se: Má snad prodavačka v supermarketu, lesní dělník, kopáč kanálů a vůbec všichni ti, kdo pobírají za těžkou manuální práci minimální mzdu (a odvádějí minimální zdravotní pojištění), mají být u lékaře ošetřeni hůře než manažer, který za práci v teplé kanceláři pobírá stovky tisíc měsíčně a do systému zdravotního pojištění tak odvádí mnohem více? To snad Martin Komárek říci nechtěl; pak ale jeho argumentace tím, kdo kolik platí, je zcela nemístná.

V dalším bodě komentátor MF Dnes píše:

2) Je nemravné, když třicet či šedesát korun musí dát i ti nejbezmocnější, tedy děti a důchodci? Co se týče důchodců, je věc jasná. Jsou to plnohodnotní svobodní lidé. Jakákoliv úleva by zde byla jejich ponižováním. Nebo přiznáním státu (bohužel asi pravdivým), že je příliš nuzácký na to, aby jim vyplácel solidní penzi.

U dětí je problém větší: nemohou se samy rozhodovat. Nemají například svobodu nejít k doktorovi, ale k léčiteli, či přechodit chřipku. Navíc za ně stejně musí platit rodiče, což je nefér zejména vůči chudším rodinám s více dětmi.

Viděl jsem tu scénu již několikrát, s různými obměnami: K pokladně v supermarketu se šourá nebo namáhavě kulhá sedmdesáti, osmdesátiletý muž či žena. Opírá se o berli a v ruce svírá košík, který se najednou zdá příliš velký, protože v něm leží pouze tři nebo čtyři pečlivě vybrané kousky nejlevnějších potravin. Pokládá košík na pás, vytahuje peněženku a z ní několik mincí. Přepočítává je jednou, podruhé; pak kontroluje ceny na zboží v košíku. Poté jej bere do ruky a vydává se na dlouhou a namáhavou cestu k regálu, do něhož jeden z vybraných kusů zboží vrátí.

Podobnou zkušenost má jistě nejeden čtenář Britských listů. Martin Komárek asi ne, jinak by nemohl tak zoufale akademicky argumentovat, že "plnohodnotní svobodní lidé" budou "poníženi" prominutím poplatků u lékaře. A také by nepochyboval o tom, že stát mnohým důchodcům důstojnou penzi nevyplácí.

Naprosto šokující je Komárkovo vyjádření k platbám za děti. Implicitně totiž říká, že dospělí mají "svobodu nejít k doktorovi, ale k léčiteli, či přechodit chřipku". Martin Komárek ukázal, že je stejný ignorant jako jeho kolega Karel Steigerwald, když připouští riziko těžkého poškození zdraví kvůli úspoře poplatků u lékaře.

Nejen to. Martin Komárek zároveň odhalil zrůdně pokřivený způsob svého myšlení, v němž abstraktní pojem "svoboda" -- tak jak ji poskytuje jiná než "socialistická" vláda -- má navrch nad reálnými problémy života normálního občana. Ohromující odtrženost od života dokládá komentátor MF Dnes i v dalších odstavcích:

3) Mají být trestáni lékaři, kteří nevybírají?

Vlastně tak škodí sami sobě. Praktici dostanou měsíčně o tisíce či desetitisíce míň. Nemocnice přijdou o větší částky. Méně peněz se dostane i do zdravotního systému a účel reformy, zlepšit péči o zvlášť těžce nemocné a ostatním pacientům dát větší důstojnost a komfort, může být ohrožen. Jenže může stát nařizovat někomu, aby se nevzdal části svého "zisku"? Odpověď je na první pohled jasná: Nikoliv. Byla by to odporná byrokratická svévole.

Druhý pohled je jako obvykle složitější. Ti, kteří nevybírají, nejenže se stavějí do role jediných spravedlivých. Ačkoliv zdánlivě ztrácejí, získávají obrovskou konkurenční výhodu.

Mezi nemocnicemi panuje tuhý boj. A do které odvedou rodiče děti? Do té, kde je to s příplatkem, nebo do té zadarmo? Zkusme třikrát hádat. Jenže není snaha o získání výhody na trhu zcela oprávněná? I když její maskování ušlechtilými úmysly zavání pokryteckou trapností?

Asociálně smýšlející Martin Komárek si zřejmě nedokáže představit, že někdo z lékařů skutečně považuje vybírání poplatků u dětí za neetické; že s ním nesouhlasí a neprovádí je prostě proto, že mu tak velí jeho lidské a sociální cítění. Martin Komárek vidí jednání takového lékaře jen prizmatem vlastního dogmatického přesvědčení, že vrcholnou hodnotou lidského života je abstraktní, realitou nedotčená, svoboda, trh, konkurence a profit.

To však, jak již řečeno, není typické jen pro jmenovaného komentátora, ale pro list MF Dnes jako celek. Jeho redaktoři vlastně nejsou novináři, ale propagandisty a PR-agenty současné vlády. Neinformují -- dle možností nezaujatě -- o tom, co se děje, o tom, jaká je realita; ale vysvětlují, podsouvají čtenáři své názory, manipulují, očerňují názorové oponenty a agitují. Nezajímají se o to, jak se žije obyčejným lidem a jaký je skutečný dopad vládních reforem na obyvatelstvo, ale z tepla svých kanceláří vykládají čtenářům, co je pro ně a pro jejich zemi dobré.

V tomto se redaktoři MF Dnes silně podobají komunistům před 20 lety. Ani je nezajímala skutečnost ani život a mínění obyčejného člověka. Měli svá ideová východiska a ta jediná byla pravdivá, i když v obchodech nebyl k dostání toaletní papír a dámské vložky.

Kulisy se proti době před 20 lety změnily a hodnoty a ideje získaly opačná znaménka, ale propaganda zůstává vpodstatě stejná. Mezi dnešní MF Dnes a tehdejším Rudým právem existují pozoruhodné paralely. Redaktoři MF Dnes ve spolupráci s redaktory iDnes.cz například:

- podporují politickou stranu (ODS ve volbách v roce 2006)
- vedou ideový boj (za pravicové hodnoty, proti levici)
- vysvětlují, propagují a obhajují kroky vlády, které obyvatelstvo odmítá (reforma zdravotnictví, umístění cizí vojenské základny v ČR)
- ignorují dění v České republice a veřejné mínění
- démonizují a dehonestují opozici.

Deník MF Dnes tak vstupuje do politického života v České republice jako velmi mocné politické uskupení, které nikdo nevolil, které nemá žádný mandát voličů a které není nikomu za svou činnost odpovědné. Svým působením deformuje MF Dnes volnou soutěž politických stran a ovlivňuje tak, dle politických preferencí svých redaktorů, demokratické politické mechanismy v České republice.

                 
Obsah vydání       11. 1. 2008
12. 1. 2008 "Seminář k zapojení českého průmyslu, vědy a výzkumu do budování systémů protiraketové obrany"
13. 1. 2008 Lidové noviny porušily zákon - Schwarzenberg není kníže, ale občan Štěpán  Kotrba
11. 1. 2008 MF Dnes -- útočiště zaslepených asociálních ignorantů Jakub  Rolčík
11. 1. 2008 Radar: vláda stále lže Milan  Hlobil
13. 1. 2008 Volání Číny Petr  Fiala
30. 11. 2007 Jací jsme
9. 1. 2008
12. 1. 2008 Budoucnost levice - na okraj další z nevěcných polemik Karel  Dolejší
12. 1. 2008 Negace negace aneb koho budou poslanci volit, když se Jan Šinágl vrhl do podpory Švejnara
12. 1. 2008 Jak Václav Klaus bagatelizoval význam internetu
12. 1. 2008 To, že občané nemají přístup k mediální minulosti, je výhodou Václava Klause
11. 1. 2008 Nejlevnější auto na světě a vozy na vzduch Tomáš  Krček
11. 1. 2008 Projekt Air Car nemůže splnit, co slibuje
11. 1. 2008 Zničí Julínek špičkové lékařské pracoviště?
11. 1. 2008 Václav Klaus by měl být prezidentem celé zeměkoule Petr  Wagner
11. 1. 2008 Veřejná volba prezidenta je veřejnou odpovědností poslance voličům Anna  Čurdová
11. 1. 2008 Veřejnoprávní ostuda - ředitelka Radiožurnálu Barbora Tachecí na ČT24 Michal  Rusek
11. 1. 2008 Kotrbův citlivý sluch Petr  Žantovský
11. 1. 2008 Český rozhlas Radiobulvár před půlnocí: Nediskutuje se pouze o tom, co je dobré Štěpán  Kotrba
11. 1. 2008 Český rozhlas Radiobulvár v České televizi aneb jak je Žantovský veřejnoprávní
12. 1. 2008 Český rozhlas Radiobulvár: Dobré ráno ... ... s Barborou Tachecí
13. 1. 2008 Právo přineslo čerstvou zprávu starou jeden měsíc
11. 1. 2008 Absolutně nemorální manažerská odměna
11. 1. 2008 Vládnoucí establishment považuje "demokratické" mechanismy za trpěnou kulisu Pavel  Janíčko
11. 1. 2008 Ústavní soud odmítl schematickou praxi českých soudů
11. 1. 2008 Bénazír Bhuttová: existují lidé, které podezřívám, že chtějí zabránit návratu demokracie, chtějí zabránit mému návratu
11. 1. 2008 Vizionář Egon Bondy Ladislav  Šerý
11. 1. 2008 Bludný kruh české levice Michael  Hauser
11. 1. 2008 Bludný kruh levicových teoretiků Štěpán  Kotrba
11. 1. 2008 Průmyslová implantace dětí do vampíra Sandra  Wain
11. 1. 2008 Britský HDP na jednoho obyvatele předstihne americký Miloš  Dokulil
11. 1. 2008 ■ ■ ■ Miloš  Doležal
11. 1. 2008 Boj kultury, boj náboženství, aneb Od lásky k bližnímu k lásce k jinému Uwe  Ladwig
11. 1. 2008 Jak se nás také paradoxně týká prezidentská volba (podle toho, která?) Miloš  Dokulil
11. 1. 2008 Anorektiček přibývá, přidali se i muži Irena  Ryšánková
11. 1. 2008 Rasismus vůči Polákům v Británii
11. 1. 2008 Islámské právo Boris  Cvek
11. 1. 2008 Motýli a slova Ladislav  Muška
11. 1. 2008 Zemřeli dva spisovatelé, kteří milovali Jesenicko Libor  Martinek
10. 1. 2008 Otazníky nad protiraketovou obranou v Parlamentu
10. 1. 2008 Rozhovor s Jaklovou v České televizi dělal Žantovský - moderátor Českého rozhlasu Štěpán  Kotrba
11. 1. 2008 Velké události z malého světa Egon T. Lánský
10. 1. 2008 Poláci přitvrzují, Češi dělají "mrtvého brouka" Stanislav  Kaucký
11. 1. 2008 Průvodce šarí'ou - povinnosti vůči Bohu i lidem Jan  Potměšil
10. 1. 2008 Co s dluhy?
10. 1. 2008 Lékaři, nepředpisujte pro chřipku antibiotika
9. 1. 2008 Památník národního písemnictví -- tradice-kontinuita-transformace Naděžda  Macurová, Alena  Petruželková
10. 1. 2008 Čtyři prosté zásady vám prodlouží život o 14 let
10. 1. 2008 Evropa šíří filozofii selhání
2. 1. 2008 Hospodaření OSBL za prosinec 2007