"Remember: they lie. They all lie, from the top man down to the bottom. If their lips are moving, a lie is unfolding. If they say water is wet, get into the shower to make sure."

Člověk prý má být vděčen, pokud je vyveden z omylu. 11. duben 2008 bych si měl tedy zapsat do kalendáře červeně: V tento den jsem totiž přestal věřit, že Jane's Information Group je organizací nezávislou na politické objednávce. Sto deset let od chvíle, kdy tuto organizaci založil John Fredrick Thomas Jane.

V tvrdých diskuzích o vzniku české verze Ústavu paměti národa opakovali odpůrci této instituce několik argumentů. Hrozilo podle nich, že ústav bude pracovat na politickou objednávku, nebo že jeho zaměstnanci budou historií ideologicky manipulovat. Zdůraznění jednoho typu pramene (policejních archivů) prý může podstatně zkreslit obraz minulosti, zejména vzhledem k odborné nedostatečnosti protagonistů ústavu, kteří možná nebudou schopni provést v potřebné míře kritiku tohoto pramene.

iDnes: O tajemné Kavalírové jsme nic nevěděly, vzpomíná politická vězenkyně ZDE

"Bývalý" pravicový aktivista v roli redaktora iDnes, sesterského serveru deníku MfD, Adam B. Bartoš, který neváhal vytvořit účelové dezinformace o hnutí Ne základnám, opět pracuje s drby, náznaky a nepřesnými údaji. S jednoznačným cílem. Prostřednictvím rozhovoru s 87 letou politickou vězeňkyní (nar. 1921) přispět k pomluvám předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděždy Kavalírové (nar. 1923). Snad proto, že se nepřipojila ke kampaním Vladimíra Hučína, Jana Šinágla či skupiny bratří Mašínů. Snad proto, že nepodepisuje hysterické antikomunistické petice. Nic proti "investigaci". Ale...

V článku "Rozhovor s Jacquesem Rupnikem -- Konec neokonzervatismu" předvedl autor, Karel Hvížďala, i tázaný, jak hluboké jsou kořeny vnímání matadorů české intelektuální scény ohledně mezinárodního dění, nedávné historie i vyhlídek do budoucna. Zdá se mi, že buď o jistých událostem oba nic nevědí nebo je reflektují velmi zkresleně, přes výrazně ideologický filtr. To, co mne -- jedno z Husákových dětí -- na celém článku a následující diskusi zaráží je neochvějná jistota, s jakou dotyční měří historii i současnost. Jakoby existovaly vybrané a nezpochybnitelné pravdy a naopak. Kritičnost, kterou je třeba vůči událostem ve světě i u nás uplatnit, otupují stereotypními a cynickými floskulemi.

Zamyšlení nad hrstkou z otázek, jež mi již dlouho vrtají hlavou. Výběr je náhodný a stejně jako vesnická společnost se vyhýbá ideologickým komplikacím. Ale ani z horizontu globální vesnice nemusí skutečný svět vypadat zakřiveně. Pokud se o to nesnaží samotní vesničané. Anebo – pokud se pokřivené perspektivě alespoň vědomě nebrání. Jenže to prostředí... Někdy mám co dělat, abych se ubránil. Uvažte sami...

Extremismus - exoticky znějící slovo, které se zpočátku nesměle zabydlovalo na stránkách denního tisku a na obrazovkách televizních stanic. Slovo, které dnes již patří do repertoáru většiny novinářů a do výzbroje řady politiků. Slovo, které získalo velkou popularitu zejména proto, že odpovídá hlavnímu požadavku dnešní doby - je neobyčejně flexibilní.

Komédia pokračuje. Slovenská opozícia objavila Lisabonskú zmluvu a šibrinkuje ňou vláde pod nosom. Nie pravdaže preto, že by mala nejaké fundamentálne výhrady voči jej textu, či proti opakovanému schvaľovaniu kusov už odmietnutej euroústavy, alebo v záujme referenda. Nie, opozícia vytiahla zmluvu len ako zbraň ťažkého kalibru proti vládnemu návrhu tlačového zákona.

Keď sa v júni minulého roka na stretnutí Európskej rady schvaľovali zásady novej zmluvy, my sme práve riešili bicykle v lesoch. Po budúcej podobe európskej spolupráce však vtedy u nás sotva štekol pes. A tak čo na tom, že Lisabonská zmluva s tlačovým zákonom nijako nesúvisí?

Kdo by se rád vracel k tomu, co je některými svými kořeny staré šest let a stále znovu se nějak křísí jako "kauza Čunek"? Jenže promiňte (není to "otevřený dopis", jen skromný osobní dotaz na dálku, formou "samomluvy"): Pane místopředsedo vlády, Vy jste opravdu zlikvidoval jeden ze dvou diářů, které měly kdysi posloužit jako součást důkazního materiálu pro případné soudní projednání?

V rámci společných historických výročí České i Slovenské republiky a Rakouska vydalo Sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku SLÖ manifest. Opakuje v něm znovu vůči Čechům a Slovákům obvinění z genocidy na německém obyvatelstvu zde před rokem 1945 žijícímu a vznáší požadavek, aby bylo odškodněno na ztrátě zanechaného majetku. Má se tak stát na základě mezinárodní konvence proti genocidě a žádá, aby tři miliony těchto obětí přestaly být obviňovány ze spoluviny na zločinech druhé světové války.

Pořád nemůžete pochopit, proč ceny neustále stoupají? Chcete vědět, co je příčinou finančních krizí? Pokud ano, najdříve musíte vědět, jakým způsobem vlastně funguje finanční systém, kde a jak vznikají peníze a kredit a na jakých principech fungují banky.

Naprosto drtivá část všech peněz v oběhu vzniká z dluhu, za který je účtován úrok. Kdo chce začít chápat pozadí fungování ekonomiky tohoto světa a jak se to týká obyčejných lidí, měl by obětovat tu ani ne hodinu času a zhlédnout tento dobře srozumitelný středometrážní animovaný dokument Paula Grignona - Peníze jako dluh .

Přímé linky na Google video 12
Ke stažení + samostatné titulky ZDE

Z toho, Jak pan Hošek přečetl můj článek Politické školení mužstva a pánbu v troubě, zpětně vidím, že jsem se zřejmě dopustil smrtelného hříchu proti řádu diskursu. Vyvodím z toho jistě pro sebe patřičné důsledky -- nyní však pouze v bodech uvedu, proč nemohu s Hoškovým uchopení problému souhlasit.

"Démonizace" Číny v západních médiích může vést k vzniku záporného postoje v Číně vůči Západu, varovala velvyslankyně Číny v Londýně.

Ten, kdo pozorně sleduje agenturní zprávy, nemůže mít pochybnosti o tom, že je v současné době svět na počátku hluboké ekonomické krize. I když momentálně je jejím nejviditelnějším důvodem krize hypoték v USA, hned za tímto důvodem se rýsuje další, a mnohem hůře odstranitelný, a tím je stoupající cena ropy, která vyvolává kromě růstu cen průmyslové produkce i růst cen potravin. V některých částech světa už kvůli tomu došlo k bouřím.

Shora uvedený nadpis nechci nějak více rozebírat nebo ironizovat, domnívám se, že hodně čtenářů na tuto problematiku již svůj názor má a může být jen ostudou pro česká "mainstreamová" media, že jim této obraz nevadí a nehodlají s ním nic dělat, píše čtenář Karel Šolín.

Mohu říci, že jsem si v poslední době ze známějších pracovníků našich médií docela vážil redaktora Martina Veselovského a tak je mi opravdu líto, že jsem se i v jeho případě co se profesionality týká, zklamal.

Nejde mi zde jen o příspěvek "Zapomenuté historické povědomí r. 1968" , kdy si televizní redaktor není schopen zjistit jméno tak morálně výrazného politika "Pražského jara" o kterém reportáž je, ale zejména o jeho rozhovor s mluvčím iniciativy Ne základnám Janem Májíčkem, na rozhlasové stanici Radiožurnálu, který si konečně můžete poslechnout , a udělat si obrázek sami.

Je mi líto, že musím opět psát na adresu ČT něco, co bude vypadat jako kritika za její nedůslednost a neprofesionalitu, upozorňuje Karel Šolín.

Chci připomenout včerejší událost - jeden z hlavních pořadů ČT v sobotu večer ve 20.00, na který se zřejmě díval velký počet jejích diváků -- Souboj hitů. Pro ty, co nesledovali vysvětlím, že se jednalo o souboj nově "z-rimejkovaných" starších či původních písniček a zároveň porovnávání těchto "rimejků" zde tedy "cover-verzí" s onou původní -- či starší, známou verzí.

Občianske združenia pred časom pobúril návrh nového zákona o spolkoch z dielne ministerstva vnútra. Otvorene ho obviňovali, že chce vytvoriť prostredie, v ktorom bude musieť mnoho dnešných organizácií zaniknúť, čo povedie k likvidácii občianskej spoločnosti a zníži úroveň verejnej kontroly. Ministerstvo sa bránilo, že chce len urobiť poriadok, aby sme tu nemali nečinné organizácie, avšak bolo za tým cítiť averziu Smeru voči mnohým organizáciám z tzv. tretieho sektora. Ide však v treťom sektore naozaj vždy o záujmy občanov?

Po vyše troch storočiach genocidálnej koloniálnej nadvlády španielskeho impéria sa väčšine národov Latinskej Ameriky podarilo v priebehu prvej polovice 19. storočia získať nezávislosť. Mená vodcov ako Simón Bolívar, José San Martín a mnohých ďalších, ktorí inšpirovali a viedli tieto historické revolučné ťaženia za nezávislosť, so sebou dodnes nesú silnú symboliku.

V Latinskej Amerike vývin smeruje k medzinárodnej integrácii štátov regiónu. Mohutná vlna vzdoru voči desaťročiam vnucovanej neoliberálnej politike presadzovanej Spojenými štátmi americkými a krajinami "západnej civilizácie" na čele s finančnými inštitúciami IMF (Medzinárodný menový fond) a Svetovou bankou osloboditeľom z minulosti doslova vdýchli nový život. Ako hovorí jedno juhoamerické porekadlo, Bolívar sa rodí každých sto rokov.

Ochránime vás i proti vašej vôli -- taká je odpoveď predstaviteľov Severoatlantickej aliancie dvom tretinám českého národa márne protestujúcim proti zámeru umiestniť na ich území americký radar. Pritom natoidní propagandisti sa v tomto prípade nemôžu oprieť ani o dehonestujúcu výhovorku, že ide o frustrovaných a neinformovaných ľudí.

Medzi poprednými aktivistami kampane totiž nájdeme dvoch bývalých ministrov zahraničných vecí (Jiřího Dienstbiera a Jana Kavana), bývalého podpredsedu vlády Egona Lánského, bývalého splnomocnenca vlády pre ľudské práva Petra Uhla, popredných intelektuálov, profesorov Jana Kellera, Václava Bělohradského a ďalších...

Evropský komisař pro daňovou a celní unii László Kovács v rozhovoru s redakcí německého časopisu WirtschaftsWoche oznámil, že by chtěl pokračovat v boji proti daňovým únikům. Říkal při tom, že má závažné nástroje, jimiž chce docílit, aby v asijských finančních centrech, ale i ve Švýcarsku, změnili politikové zákony natolik, že by Evropané museli z peněz, které si tam uloží, platit daně, a to k užitku těch zemí, v nichž žijí.

Ve svých příspěvcích „Voda vroucí, možná živá“ a „Na správné straně“ jsem se před časem dotýkal postojů pana Karla Schwarzenberga k pokusům Jiřího Čunka vrátit se do vlády. Úmyslně píši pana , protože jsem Schwarzenbergův postoj pokládal za prvek elementární lidské sebeúcty a nikoliv politické nebo státnické taktiky či strategie. Chtěl jsem před jeho postojem smeknout, za což jsem si vysloužil velkou kritiku čtenářů, kamarádů i přátel.

Snad se neprohřeším proti stranickým předpisům, když Vám zkopíruji dvě věty z "Analýzy plnění programu Strany zelených, koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády", který 26. 3. 2008 rozesílal Matěj Stropnický jako podklad pro jednání Republikové rady , píše čtenář Miroslav Mach.

"Zákon o obecném referendu je velkou výzvou pro zelené, kteří mají zájem na zkvalitňování a prohlubování demokracie. Zelení pracují na návrhu zákona o obecném referendu, který chtějí v první polovině roku 2008 předložit k jednání na půdě Sněmovny."

zdroj: zahraniční sekce SZ: Analýza plnění programu Strany zelených, koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády ZDEMIRROR

Máte pravdu, je to ostuda. Víc k tomu nevím.

„Už jsem docela zkušený politik, ale myslím si, že ještě nikdy jsme při prezidentské návštěvě nemluvili o takových podrobnostech, jako dnes s prezidentem Lulou,“ uvedl po sobotním setkání s hlavou státu Brazílie Luizem Ináciem Lulou da Silvou český prezident Václav Klaus. Za přítomnosti médií byla podepsána rámcová dohoda o hospodářské a průmyslové spolupráci mezi vládami obou zemí. Dokument podepsali ministři zahraničí Karel Schwarzenberg a Celso Amorim.

Dohoda je novou verzí té, která byla mezi Českem a Brazílií uzavřena v roce 1994, kdy největší zemi Latinské Ameriky ve funkci předsedy české vlády navštívil shodou okolností právě Klaus. „Brazílie, kterou tehdy poznal, byla Brazílií úplně jinou, než je nyní,“ uvedl po sobotním setkání Lula. Poslední návštěvou na vysoké úrovni byla oficiální cesta premiéra ČSSD Jiřího Paroubka do Brazílie v březnu 2006.

Konexe a činnosti aktivisty Sudetoněmeckého landsmanšaftu Rudolfa Kučery jsou opravdu zajímavé. Nejen, že jako "nezávislý" politolog lobbuje za zájmy politické organizace, jejímž je spoluvlastníkem, on zájmy landsmanšaftu hájí na stránkách kontroverzního krajně pravicového časopisu a nakonec to vykazuje na Fakultě sociálních věd UK jako publikační činnost...

Považoval jsem německý časopis Junge Freiheit za jednu z mnoha politizujících tiskovin, podle názvu nejspíše za tiskový orgán dorostu politické strany FDP. Zdá se však, že se jedná o pěkně kontroverzní titul, má sloužit jako most mezi německými konzervativci a pravicovými extremisty. Junge Freiheit se ovšem snaží etablovat jako mainstreamový časopis a když Úřad pro ochranu ústavy ve spolkové zemi Porýní-Vestfálsko poprvé zařadil v roce 1995 titul Junge Freiheit mezi extremistické a ultrapravicové tiskoviny, vydavatelství se s ním soudilo.

K tomu: Petr Nachtmann, "Kterak aktivista Sudetoněmeckého landsmanšaftu obelhal Český rozhlas" ZDE

Připomeňme si, že "politolog", který používá v zahraničí neoprávněně titulu "profesor" , je Doc. PhDr. Rudolf Kučera, CSc. z katedry politologie a Institutu politických studií Univerzity Karlovy, vyučující studenty teorii současné demokracie. Kučera nereaguje na vznesená obvinění a prozatím mlčí nebo mlží i odpovědné osoby v Českém rozhlasu.

Všichni autoři užívají slovo "landsmanšaft" k označení organizace našich bývalých krajanů. To slovo považuji jednoznačně za xenofobní a v českém prostředí srovnatelné se slovy "cigán", "buzerant" a v určitých kontextech i "žid", píše Ivo Černý

V článku „Zelení zřejmě rozhodnou osud radaru. Jak?“ stojí, že Strana zelených doposud nepředložila návrh ústavního zákona o celostátním referendu. Autorka vycházela z toho, že žádný takový návrh nebyl doposud mediálně prezentován a žádný návrh nebyl předložen Parlamentu k projednání. Návrh ale prý předložen byl. Vládě. Do připomínkového řízení. Již téměř před rokem. Prý.

Londýnské koncertní centrum Barbican bylo donuceno zrušit koncert ruského klavíristy Grigorije Sokolova, protože Británie svévolně změnila své vízové předpisy a požaduje nyní od osob, které nemají občanství EU, aby poskytovaly pro žádost o vízum otisky prstů.

Příspěvek přednesený na konferenci o letech 1948 a 1968 na Glasgow University

K tomu: Václav Žák, "O pocitu ponížení a nezamýšleném účinku" ZDE

Příspěvek přednesený na konferenci o letech 1948 a 1968 na Glasgow University. Připraven na základě příslušných pasáží z knihy Jana Čulíka o současném českém hraném filmu Jací jsme (Host, Brno, 2007)

Je nesmírně zajímavé analyzovat, jak jsou dějinné události Pražského jara 1968 vnímány v současné české společnosti. V tomto smyslu je užitečné zkoumat, jak jsou události roku 1968 interpretovány v postkomunistickém českém filmu. Od pádu komunismu vzniklo v České republice téměř 300 hraných filmů. Konstruují značně ucelený hodnotový systém a tuto mytologii šíří v české společnosti. V tomto stručném příspěvku se budu zabývat dvěma hranými filmy, které se zabývají událostmi roku 1968 z postkomunistické perspektivy.

Tak jsem si po náročném dni zapnula počítač a s vidinou příjemné relaxace otevřela české stránky. Jen zběžně jsem přelétla očima titulky posledních zpráv. Ani jeden pozitivní. Tak na to fakt už dnes nemám náladu. Ani sílu. A vlastně co jiného bych měla čekat? Vždyť nejen novináře živí všechny ty politické tahanice, vraždy, skandály, živelné pohromy, osobní tragédie... Kolik žurnalistů by mohla asi tak zaměstnávat redakce, pokud by přinášené zprávy měly titulky: Dnes nikde žádný výbuch. Nikde se neválčí. Lidé jsou k sobě stále milí a navzájem si pomáhají. Každá nemoc je vyléčitelná. Nedostatek potravin nebo vody je minulostí. Globální oteplování zastaveno. To už by přece nebylo zpravodajství. Spíše kapitoly nějaké sci-fi knihy.

Předchozí kapitoly 87654321

< Rebelové (Rebels)

A lecture, given at the Glasgow University 1948 and 1968 conference .

It is extremely interesting to analyze how the momentous events of the Prague Spring of 1968 are seen in contemporary Czech society. In this sense, it is useful to have a look at how the events of 1968 are presented in post-communist Czech cinema. Some three hundred feature films have been made in the Czech Republic since the fall of communism. They transmit a fairly consistent value system to Czech society. In this brief talk, I will look at two of these feature films which are dealing with the events of 1968 from the postcommunist perspective.

Otázkám nedostatku a nebývalého růstu cen potravin se věnuje i španělský deník El País ve dnech 4. 4. a 6. 4. 2008. Soustředí se na růst ceny rýže, jeho příčiny a souvislosti. Cena rýže během dvou týdnů vzrostla o 50%, přičemž jen v jednom dni vzrostla o 10%. Něco podobného se nestalo ani v dobách velkých válek. Protože je rýže základní denní potravou pro 3 miliardy lidí, jeví se problémy na finančních trzích, s nemovitostmi a hypotékami jako méně závažné. Přinejmenším pro ony tři miliardy obyvatel.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V únoru 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 236.86 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 29.2.2008 částku 288 237.81Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.