Přece nemohu být tak naivní, abych si myslel, že by snad Schwarzenberg dokázal skutečně učinit krok, kterým by jasně deklaroval, že vládnout s Jiřím Čunkem je společensky těžko obhajitelné, jakkoliv je to politicky jistě únosné, státnicky prozíravé a stranicky dokonce povinné. Přiznávám se bez mučení, že jsem si doopravdy myslel, že tohle bude na aristokratickou noblesu „einfach zu viel“.

Naprosto otevřeně také říkám, že pořád věřím tomu, že tolik vysmívaný audit sice nemůže přinést žádný relevantní důkaz pro to či ono ve vztahu k Jiřímu Čunkovi, ale může v každém případě posloužit Karlu Schwarzenbergovi jako záminka nebo alibi pro odchod v čase, který si sám určí. Platí si ho sám, sám si ho bude číst a sám si také bude dělat závěry...

Může úplně klidně říci, že ho závěry auditu přesvědčily o Čunkově vině, resp. nepřesvědčily o jeho nevině. Nevěřím totiž tomu, že by řekl, že ho závěry auditu přesvědčily o Čunkově nevině, protože to opravdu, ale opravdu, ze své podstaty ani nemohou. Navíc by se tak stal Karel Schwarzenberg z původního morálního etalonu a etického elegancie arbitra tím, kdo posadí Jiřímu Čunkovi na hlavu svatozář. A svatozář, to je pro lidovce ještě větší pocta a hodnota než Řád TGM I. Třídy (s řetězem) nebo uznání a hlasy ulice, či spíše jejích kanálů za vyhánění Romů. Dá se tedy předpokládat, že tohle Karel Schwarzenberg neudělá...

Mezitím se ovšem pustil do podobného morálního zápasu jako kolem návratu pana Čunka do vlády. Tentokrát si přečetl heslo Pierre de Coubertina, že při olympijských hrách je více důležitá účast než vítězství a dospěl k závěru, že se to nejspíše týká především politiků.

To je správné, protože zejména evropští sportovci jsou profesionálové a obchodníci, kteří nemají na romantické bláboly ze sportovního dávnověku čas. Vyzval tedy k tomu, aby politici účast na hrách a zejména jejich oficialitách bojkotovali. Souběh možných významů coubertinovského hesla a myšlení Karla Schwarzenberga nabízí tolik možných scénářů, že by jejich analýza mohla být poněkud únavná. Lze jen doufat, že se ministr zahraničí nerozhodl k této politické výzvě k morální zásadovosti až poté, co mu lékaři po operaci srdce zakázali létat na delších trasách.

Dovolím si pouze poznámku, že se zdá, jako kdyby pro něj byla účast a zviditelnění se na pozadí „čunkiády“ důležitější, než to, jak to nakonec dopadne. Je patrné, že je Karel Schwarzenberg vlastně duší sportovec a olympionik. Konec konců Pierre de Coubertin byl také aristokrat, byť jen baron.

V každém případě však nechávám zatím na hlavě, Karle Schwarzenbergu...