4. února 2008 Írán provedl test své "kosmické" rakety. Tímto nosičem byl upravený Šaháb-3B o odhadovaném doletu 1.800 -- 2.100 kilometrů, přejmenovaný ovšem na Kavošgar 1.

4. 2. 2008 BL, Štěpán Kotrba: Írán provedl test odpalovací rampy a otevřel vesmírné kontrolní středisko ZDE

O čtyři dny později byla lokalita, z níž raketa startovala, snímkována satelitem Digital Globe's QuickBird. Při této příležitosti se ukázalo, že jde zřejmě o centrum íránského raketového výzkumu. Bývalý zbraňový inspektor v Iráku Geoffrey Forden z Massachusetts Institute of Technology upozornil, že zhruba čtyřicetimetrová budova nasnímaná z oběžné dráhy "má podobný tvar a velikost jako montážní závod na rakety dlouhého doletu Taepodong v Severní Koreji."

Tohle je vlastně veškerý faktický základ pro celý řetěz hypotéz, domněnek, ba dokonce čirých fantazií, kterými byla zpráva dodatečně vyšperkována. Tisková zpráva Jane's má ovšem ještě charakter jakéhosi reklamního gesta: "Podívejte, co dokážeme, když nám dáte moderní technologii", a formuluje pouze poněkud neopatrně. Článek Michaela Evanse v Timesech, který obsáhle cituje editorku Jane's pro tematiku šíření zbraní (Jane's Proliferation Editor) Avital Johanan je ovšem už prvotřídní ukázkou přehánění a propagandy.

Ačkoliv v článku není žádný důkaz o tom, že by kromě odpálení jedné upravené rakety a výstavby budov na místě proběhly nějaké další aktivity, závěr zní, že Írán by mohl mít za 5 let rakety s doletem 6.000 kilometrů. Tento skandálně fantastický závěr, podivuhodně konzistentní s myšlenkou "zrychlení vývoje proliferací", o niž se svého času opírala Rumsfeldova komise spinující zprávy CIA za účelem prosazení komerčních zájmů zbrojovek, ovšem pro Timesy neformuloval bývalý zbraňový inspektor OSN Geoffrey Forden, ale editorka Jane's, o níž se vůbec nedá tak snadno zjistit, kdo vlastně je. Protože médium jako jsou Britské listy nebude nikdy považovat etnickou příslušnost za argument - také proto do nich píšu - musím zůstat u toho, že editorkou Jane's je žena s hebrejským jménem. Tyto podrobnosti ovšem ve vztahu k případným ideologickým předsudkům nic nevysvětlují (pro antisemity explicitně: Taková Shulamit Aloni má úplně stejný původ).

Jestli řekneme: "Tato budova je velmi podobná jiné budově, v níž Severokorejci montovali malý třetí stupeň na dvě kapalinové rakety v sériovém uspořádání", nebo "Íránci vyvíjejí raketovou technologii na TPH", to je ovšem už poměrně značný rozdíl v interpretaci. Co všechno lze vůbec vyvodit ze skutečnosti, že kdesi stojí budova, která se podobá montážnímu závodu nepříliš povedené testovací rakety Taepodong 1?

Ten nejsilnější závěr, který bychom mohli učinit, je skutečně ten, že Íránci se snaží jít severokorejskou cestou. K tomu je však třeba dodat, že podle US Defense Intelligence Agency byla raketa Taepodong pokusným typem, který měl umožnit získání zkušeností s několikastupňovými raketami. Šlo vlastně o jakousi "skládačku" z rakety Nodong tvořící první stupeň, rakety Scud coby druhého stupně a malého třetího stupně, který používal tuhé pohonné hmoty (TPH). Hodnocení testu vyznívá nejednoznačně, podle některých analytiků se vůbec nepodařilo zažehnout třetí stupeň. Rozhodně se však Taepodong nikdy nestala bojovým typem vybaveným funkčním návratovým tělesem.

Závěr, že Íránci pod pláštíkem civilního kosmického programu vyvíjejí rakety dlouhého doletu, je pořád ještě hodně "na vodě", pokud nemáme k dispozici nic jiného než fotografie budov. Tisková zpráva Jane's vlastně říká, kosmické výzkumné programy byly "historicky" využívány k získání expertízy potřebné pro konstrukci raket dlouhého doletu. Toto tvrzení je pravdivé, protože v 50. letech skutečně existoval jen malý rozdíl mezi kosmickou a strategickou raketou. Nyní je tomu ovšem jinak a aplikabilita poznatků z vývoje kosmických raket ve vojenském výzkumu a vývoji je mnohem menší. Kdybychom z vývoje raket dlouhého doletu podezírali například Japonce, pak bychom v jejich kosmickém programu také našli "důkaz", že "ve skutečnosti" jim o žádné satelity nejde, protože chtějí dejme tomu vymazat z mapy Singapur? To je doslova k smíchu.

Konečně pokud nás někdo přesvědčuje, že z fotografie budovy určí, za jak dlouho a jak výkonnou raketu Írán vyvine, je to už naprosté šarlatánství, v nejlepším případě zčásti omluvitelné zalíbením, které redaktor Timesů snad nalezl v editorce Jane's Proliferation.

Ale na tahle kýčovitá holywoodská schémata v tak závažné věci přece jen spíše nevěřím.

BL, Írán: Pohádky tisíce a jedné noci 2, ale teď už doopravdy, milé děti ZDE

BL: Karel Dolejší: 'Mas rebelde': Návod k sebeobelhávání v sedmi tezích ZDE

BL: Jak americký protiraketový systém ovlivňuje situaci na Blízkém východě ZDE