Reakce Bushovy vlády na nynější vraždění na Blízkém východě Arabům jen potvrzuje, co už vědí dlouhá desetiletí: Ať bojují proti svým nepřátelům jakýmikoliv prostředky, Západ se vždycky postaví na stranu Izraele. Jako obvykle, za krvavou lázeň nesou vinu Arabové, kteří, jak víme, rozumějí jen síle, píše ironicky v deníku Independent jeho slavný korespondent na Blízkém východě Robert Fisk.

Podle ekonomického komentátora britského deníku The Times Anatola Kaletského to byly tyto tři faktory:

KD│Co se stane, pokud se Izraeli podaří svrhnout režim hnutí Hamás v pásmu Gazy? To je otázka, kterou si prý klade řada Palestinců -- ale rovněž Khaled Abu Toameh v komentáři deníku Jerusalem Post.

KD│Izrael i Hamás musejí v souladu s válečným právem respektovat zákaz úmyslných a nerozlišujících útoků proti civilistům, prohlásila dnes Human Rights Watch. Human Rights Watch vyjadřuje vážné znepokojení nad izraelským bombardováním Gazy, které způsobilo smrt civilistů, a nad palestinskými raketovými útoky vedenými v rozporu s mezinárodním právem proti izraelským civilním oblastem.

V neděli druhým dnem pokračovaly izraelské nálety na Palestinci obývané pásmo Gazy. Zatímco v sobotu představovala hlavní cíl bezpečnostní infrastruktura hnutí Hamás, včera nejméně polovina útoků mířila na soustavu asi čtyřiceti tunelů v okolí Rafy, jíž jsou z egyptského území pašovány výbušniny a kde se údajně skrývá část záloh Hamásu. Počet obětí operace "Lité olovo" už přesáhl tři stovky, podle al-Džazíry asi dvě třetiny z nich představují ozbrojení operativci Hamásu; na druhé straně bylo podle Červeného kříže mimo jiné usmrceno nejméně dvacet dětí. Izrael dále provedl částečnou mobilizaci a přisunuje k hranici tanky a speciální jednotky. V daný okamžik dosud není jasné, zda v rámci operace jsou pozemní síly přisouvány převážně "pro jistotu", počítá se s izolovanými a časově omezenými nájezdy, nebo má dojít k úplné invazi.

K ukončení bojů obě strany vyzvala Rada bezpečnosti OSN; celá řada zemí, včetně spojeneckého Turecka, izraelskou akci odsoudila. Sýrie na protest proti útokům přerušila nepřímá jednání o statutu Golanských výšin. Německo naléhavě požádalo Izrael, aby učinil vše pro zabránění civilním obětem. Po celém světě vyšly tisíce lidí do ulic a vyzvaly k ukončení násilí. Hamás obvinil Egypt a některé další arabské země, že proti němu konspirovaly a záměrně jej prý udržovaly v nevědomosti o chystaném útoku; pohrozil také, že zavraždí izraelskou ministryni zahraničí Livniovou a ministra obrany Ehuda Baraka. Podle některých zdrojů se ve spolupráci s Hizballáhem pokouší otevřít druhou frontu a zahájit ostřelování Izraele z libanonského území.

Doslova uprostřed divokých bojů poskytuje MVČK rychle pomoc nemocnicím v Gaze, které byly již před stávajícím propuknutím bojů přetíženy. Prioritou je dodat ihned více zdravotnických potřeb. První nákladní vozy se zdravotnickým materiálem dnes vjely do Gazy.

Když izraelská armáda spustila "nečekaný" letecký útok proti Hamásu, oddechli si obyvatelé Sderotu a dalších jihoizraelských obcí: "No konečně!" Už delší dobu narůstala nespokojenost s vládou, která se nedokáže odhodlat k rozhodnějšímu postupu proti každodennímu ostřelování svého území granáty a raketami z Gazy. Vždyť i za půl roku takzvaného "příměří" mezi Hamásem a Izraelem jich na izraelské území dopadlo více než tisíc a arabská média se izraelské vládě nepokrytě vysmívala pro její zdrženlivost a nečinnost.

Třetím dnem pokračují izraelské nálety na neprodyšnou klec v Gaze. Téměř tři stovky Palestinců byly zabity, tisíc zraněno -- mezi nimi většina civilistů, jak uvedl publicista Ali Abunimah v článku publikovaném 29. prosince na stránkách Guardianu. "Izrael tvrdí, že většinu mrtvých tvoří teroristé z Hamasu. Ve skutečnosti jsou terčem útoku policejní stanice v hustě obydlených oblastech.

KD│V pozadí debaty o obnovení americké finanční politiky probíhá debata o tom, kdo je vinen. Přiznat historii její práva má zásadní význam, píše laureát Nobelovy ceny Joseph Stiglitz v lednovém vydání magazínu Vanity Fair. Ve své analýze identifikuje pět zásadních omylů, k nimž došlo během úřadování Reagana, Clintona a Bushe mladšího -- a jeden národní blud.

Ahmadinežádův vánoční projev v britské televizi Channel Four byl urážkou 100 000 Íránců, zavražděných od doby, kdy r. 1979 v té zemi islamisté převzali moc, píše v deníku Guardian levicový aktivista a bojovník za práva homosexuálů Peter Tatchell.

Channel Four poskytl íránskému prezidentu Mahmoudu Ahmadinežádovi propagandistické vítězství, když odvysílal jeho "alternativní vánoční projev". Ahmadinežád měl možnost nezpochybněně v televizi vystupovat jako obránce spravedlnosti a míru -- navzdory děsivému porušování lidských práv v Íránu -- kde se popravují děti, ženy, studenti, novináři, sunnitští muslimové, homosexuálové, političtí aktivisté a etnické menšiny.

Projev íránského prezidenta Ahmadinežáda, který vysílala dne 25.12. britská televize Channel Four ZDE

Nemůžeme doufat, že bychom se vyhnuli chybám posledních osmi let, pokud je nebudeme plně analyzovat (z téhož důvodu potřebuje Británie plné vyšetřování irácké války), píše v deníku Guardian Jonathan Freedlander.

Před čtrnácti dny vydal armádní výbor amerického Senátu dvojstranickou zprávu - jejím spoluautorem nebyl nikdo jiný než John McCain - o americkém užívání mučení proti osobám, vězněným ve válce proti terorismu. Zpráva naprosto odmítá představu, že hrůzy vězení v Abu Ghraib byly důsledkem jen "několika málo shnilých jablek". Zpráva podrobně analyzuje forenzním způsobem historii memorand a instrukcí, které vedly přímo k tehdejšímu ministru obrany Donaldu Rumsfeldovi.

K příspěvku "Kapitalismus jako globální Ponziho schéma" si dovolím připojit století starou poznámku Rosy Luxemburgové, která ve své práci Akumulace kapitálu napsala, že: "... ačkoli kapitalismus potřebuje nekapitalistické sociální organizace jako prostředí pro svůj rozvoj, kráčí kupředu jedině tak, že vstřebává právě tento souhrn předpokladů, který jediný dokáže zaručit jeho existenci..." Každému, kdo by chtěl vědět podrobněji, proč je kapitalismus letadlo, tomu doporučím sto šedesát let starý Komunistický manifest. Marx s Engelsem sice neznali ani pojem letadlo či multi-level marketing ani pana Ponziho, ba ani samotné letadlo nikdy neviděli, ale co se týká kapitalismu, měli jasno. Netřeba citací dnešních profesorů a bloggerů, když máme klasiky.

Před časem jsme si předsevzali připomenout některé významné postavy ekono¬mického myšlení. Byl to zatím Adam Smith a jeho Bohatství národů, a Karel Marx a jeho Kapitál. Dnes se chci zmínit o F. A. Hayekovi,- vůdčím ideologu tržní společ¬nosti, a někdy později se snad dostaneme i k Miltonu Friedmanovi, zatím postavě již skutečně současné. Musím hned na začátku vyznat, že Hayeka pokládám za genia, jeho myšlení a řeč za nemilosrdně logické, a jeho vývody za zcela revoluční. Že ale pan F.A.Hayek vůbec není blízký ani mému myšlení ani mému srdci, ale naopak ve mně vyvolává rozpaky a strach. Což míním doslovně.

(Předneseno v klubu Křesťanského dialogu v září 2008)

Televizní soutěž o "největšího Rusa", která se v Rusku pořádala podle britského vzoru v televizní stanici Rossija, nakonec nevyhrál Josip Vissarionovič Stalin. Soutěž, jíž se telefonem účastnilo pět milionů televizních diváků, skončila uprostřed obvinění, že konečné pořadí bylo zfalšováno.

Koncept, který Rusům umožnil zvolit Gruzínce Stalina třetím "Největším Rusem", je typický pro imperiální zemi, která absorbuje jinonárodnostní občany svého impéria do svého státního národa (lingvisticky se onen rys projevuje například v tom, že ruské slovo narod znamená lid ). Když byl u nás volen Největší Čech, nikoho ani nenapadlo navrhovat Franze Kafku, Gustava Mahlera, Sigmunda Freuda či R. M. Rilkeho, kteří se všichni narodili v Čechách či na Moravě a celý život se vztahovali ke svým kořenům.

"To, že v první desítce Největších Rusů figurují dva největší masoví vrazi světových dějin J. V. Džugašvili a V. I. Uljanov svědčí o hluboké duchovní nesvobodě, v níž se nachází ruský narod, píše Tomáš Koloc.

Je to hodně silné zjednodušení. Sympatie mnohých Rusů k Leninovi a Stalinovi jsou jistě vyjádřením něčeho, zřejmě dost složitého, těžko však budou obdivem k vraždění a výrazem "hluboké duchovní nesvobody".

Jsou spíš výrazem - pošetilé - touhy, kterou vidíme v dnešní postpostmoderní éře všude kolem sebe, touhy lidí v rychle se měnícím světě vtisknout realitě kolem nich charakteristiku, interpretaci, jaké se jim líbí, okolnosti, na něž jsou zvyklí a v nichž se cítí pohodlně - všechno je přehledné.

Stejné postoje mají i mnozí čeští komunisté - a zároveň také antikomunisté. Je to snaha mít všechno černobílé a vnucovat světu nadvládu své vlastní interpretace. Že se tím pádem člověk - protože není schopen zohlednit a zpracovat hlubinné změny, které kolem něho probíhají, zvlášť dnes - ocitá v naprostém vakuu, to je jiná věc.

Právě jsem slyšel "výrok dne" (století), píše V Fronek.

. Dnes, 29.12.2008, asi tak v 13.55 hodin, na ČT 24, v přímém přenosu pan Kocáb na dotaz moderátorky, co by nyní poradil Václavu Havlovi, sdělil:

"Poradil bych mu, aby se více zaměřil na Obamu, protože Obama, to je takový malý Václav Havel".

Film Ironie osudu se u nás také vysílal v televizi každoročně, stejně jako Mrazík a spousta jiných filmů. Stále ne něj vzpomínám a opravdu mně velice štve, že je u nás vyhlášená nad ruskými filmy kuratela, protože amerických slátanin mám už opravdu plné zuby. Ať byla totalita jakákoliv, přece jen jsem viděli filmy nejen sovětské, ale i celé Evropy, Číny a americké dávali v televizi většinou jen kvalitní.

Dneska dávají ruské filmy jen v rámci nějaké akce a to hodně pozdě v noci, ať nedej Bože někdo neuvidí, že jde o filmy kvalitní, které se vám dokáží zapsat do duše, stejně jako hodně sovětských filmů, které jsme viděli v naší televizi za totality a nejedná se jen o Ironii osudu, ale např. sovětský film Krutost, Ruce, A jitra jsou zde tichá, nebo seriály Křížová cesta, nebo nezapomenu na seriál o ruské vesnici, hlavního hrdinu tam daboval Pan Herec J.Pántík a byl to seriál skutečně jiné úrovně, než dnešní komerční s prominutím slátaniny, jen si bohužel na název už nevzpomenu. O kolik krásného nás tahle nová doba obrala, nedá se ani spočítat. Čím se liší od té předešlé? Hlavně úpadkem jak kulturním, tak vzdělanostním, jinak je vše stejné, ne li horší, míní čtenářka E.Houšková.

Pozn. JČ: Vynikající současné ruské filmy se hrají každoročně na filmovém festivalu v Karlových Varech, pravidelně je recenzujeme ZDE ZDE ZDE

Je nutno podotknout, že ne všechny americké filmy jsou špatné - kromě toho, co se neustále vysílá v současnosti v českých (a nutno podotknout: úplně stejně i např. v ruských) televizích, vznikají i vynikající americké filmy. Nevím, proč si postkomunismus ve středovýchodní Evropě zvolil pro přebírání do své veřejné kulturní sféry ze Západu jen to nejpitomější.

Nač tolik slov?

Máme být přesvědčeni, že Miloš Zeman nikdy nebyl, není a nebude sociálním demokratem, i když něco jiného říká Jiří Paroubek? Podle počtu slov, která na toto přesvědčování potřeboval pan Kotrba, o tom nemůže být pochyb. Ale na druhé straně, je to tak důležité? Koho dnes zajímá, že Lev Trocký nebyl v době Ruské revoluce bolševikem?

Nicméně jsme se dověděli spoustu věcí o způsobech a myšlení pražského politického salónu. Nám, kteří jsme ČSSD pomáhali obnovovat v provinciích, se věci jevily mnohdy jinak než z Prahy.

Třeba v tom, že jsme měli, mnohdy neohlášeni, k předsedovi Jiřímu Horákovi za tajemníkování Jiřího Paroubka téměř okamžitý přístup. Ani nám nějak nevadilo to, co šířili jeho tehdejší odpůrci z okruhu tzv. battěkovců, že je Horák"americký agent". Pořád lepší než sovětský, říkali jsme si...

Pravda je, že je nejvyšší čas začít bádat a psát nejnovější české dějiny, nejen ty sociálně demokratické. Jinak se nám stane to, že budeme, tak jako je tomu dosud u dějin první a druhé republiky, okupace, třetí republiky atd. až k "sametové revoluci"odkázáni na tendenční interpretace (pražských) pamětníků. A vůbec, máme na to ještě -- kromě toho už profláknutého ústavu -- lidi a peníze?

A propos, doba je dnes přece jen mírnější, než kdysi. Těžko si lze například představit, že bude někdo někoho posílat z Prahy na Vysočinu s cepínem...

O nich se sice v článku nemluví, ale podle "vyúčtování" paní Haisové získaly poměrně nadstandardní vzdělání a očekával bych u nich tedy i odpovídající příjem. Děti nejsou jistě před důchodem. Existuje mnoho možností, jak by mohly matce pomoci. Konec konců, budou to pravděpodobně ony, kdo byt v panelákové králikárně jednou po matce případně zdědí.

Mohou si ho od matky koupit s tím, že jí v něm nechají do konce života bezplatně bydlet. Konečně, to samé by mohl udělat i kterýkoliv cizí kupec, i když v tomto případě by cena kvůli věcnému břemenu byla podstatně nižší. Možná je moje otázka z nějakého důvodu nevhodná a mnou navrhované řešení nepřichází v úvahu. Pak se omlouvám za "cynismus", který je bohužel většině ekonomů tak nějak profesně vlastní, stejně tak jako řešení problémů v prostředí chybějících informací.

KD│America's Defense Meltdown je titul nové knihy o vojenské reformě editované Winslowem Wheelerem a publikované Centrem pro obranné informace, napsal William S. Lind v recenzi pro server Military.com. V rozsáhlé antologii (271 stran) některé vedoucí postavy hnutí za americkou vojenskou reformu ze 70. a 80. let aktualizují své dílo a vztahují ho k současným výzvám, včetně války čtvrté generace.

Kniha přichází v pravou chvíli, domnívá se Lind. "Po léta jsme s Chuckem Spinneyem říkali, že žádná reforma nebude, dokud jednoduše nedojdou peníze. A pokud ten den už nenastal, rozhodně je zapsán v kalendáři. Kombinace vážné recese nebo deprese a rozsáhlých programů veřejných prací ve stylu Nového údělu znamená, že se musíme něčeho vzdát."

Konec roku je tady. Jednatřicátý prosinec každoročně odkazuje přítomnost minulosti, až se vytáhnou láhve, vylétají špunty a dopijí se poslední doušky roku starého, až první leden zabuší do bolavých hlav a prázdných nočních ulic se zmocní vzácný klid. Mám konec roku každý den, každý večer, když den ulehne a já si jen tak přemítám se svým bezinkovým, s vínem rudějším než krev.

Chřipkou vynucený odpočinek si krátím četbou nepublikované knihy psychiatra Prof. Šedivce o historii psychiatrie. Praxe sotva kterého oboru lidské činnosti byla tak zásadně ovlivněna, ne-li determinována, společenským vědomím i bytím. Autor knihy zdůraznil to, co jiní méně důslední historici psychiatrie přehlédli. Upalování čarodějnic včetně zřejmě mnohých duševně nemocných osob neprovázelo „temný středověk“, ale začalo až na jeho konci a rozmohlo se teprve v novověku.

Vzhledem k tomu, že je v Rusku průměrný věk, jehož se dožívají muži, 57 let, většina ruského národa se skládá z obrovského množství "babušek" nejrůznějšího věku, které žijí o samotě, nikdo se o ně nestará a jsou osamoceně nuceny hájit své vlastní zájmy. K - nepřátelskému - světu kolem sebe se tedy chovají apriorně ostražitě a agresivně. Mají za sebeou historii života za socialismu a nesou si s sebou do nové doby všechny tiky a zvyklosti z minulé éry. Jsou emocionální a sentimentální a většinou věří všem sentimentálním nesmyslům, jimiž je dnes manipuluje ruská televize.

Tolik ještě k možnému vysvětlení, proč lidé dávají v metru žebrajícím dětem peníze, přestože vědí, že může jít o manipulaci od mafie. Potvrdila mi to jedna dáma středního věku: "Ty peníze jim dám, přestože vím, že je možné, že je to maniupulace od mafie a že to dítě možná dostane jen zlomek těch peněz."

V mnoha ohledech je, zdá se, ruská společnost mnohem méně cyničtější a více družnější než společnost česká. Přitom se však mladí Rusové krutě posmívají důchodcům, kteří jsou nuceni vybírat popelnice a hledat v nich zbytky potravin. Společnost je to prostě rozporná a iracionální a těžko dělat zevšeobecňující soudy.

Před několika lety jsem organizoval zájezd na západní Kavkaz. K několika Čechům se v Kyjevě připojila i skupina francouzských vysokoškoláků. Jejich poznávání postkomunistické země mi nyní znovu připomínají reportážní vstupy Jana Čulíka z Petrohradu.

Současná krize způsobila, že se na internetu objevila spousta odkazů na názory těch, kteří ji dokázali přepovědět. Nejčastěji je v této souvislosti zmiňováno jméno Hymana Minskyho (1919-1996), profesora ekonomie na Washingtonově universitě v St. Louis. Jde o jeho hypotézu finanční nestability (FIH, Financial Instability Hypothesis). Stručná charakteristika FIH z roku 1992 je k dispozici ZDE, stejný zdroj, tj. Bard College, Levy Economics Institute, Annandale-on-Hudson, New York nabízí ZDE ke stažení plné znění několika Minskyho referátů.

Jedna nepříjemná epizoda z období vlády George Bushe s ním zřejmě půjde po jeho odchodu z Bílého domu do ústraní.

Bývalý americký televizní moderátor Dan Rather žaluje svého bývalého zaměstavatele, televizi CBS, o odškodné ve výši 70 milionů dolarů za nespravedlivé propuštění. Kauza zřejmě oživí debatu ohledně údajné protekce, které se dostalo Bushovi, když sloužil během vietnamské války v texaské letecké národní gardě a nemusel jít do Vietnamu.

Město má dokonale zrestaurované a vynikajícím způsobem osvětlené historické areály. S tím kontrastuje často velmi kýčovitá vánoční výzdoba... :)

FOTOGALERIE

Pozn: Fotografie ve fotogaleriích zvětšíte, když na ně kliknete. Je k dispozici asi pět různých velikostí.

V pátek mě v petrohradském metru zaujala jedna docela zvláštní věc. Po výjezdu metra ze stanice se do čela vozu postavila asi dvanáctiletá holčička, oddeklamovala historku, že jí zemřeli rodiče a že nemá peníze a prosí o finanční příspěvek, a pak se vydala vozem metra s otevřenou igelitovou taškou, nastavenou cestujícím.

Pro mě jako pozorovatele obeznámeného s poměry v Česku, kde by lidé v takovéto situaci většinou dětskému žebráku nic nedali (viděl jsem to v Praze mnohokrát, místní lidi mi zdůvodňovali, že je to všechno podvod, mafie, atd.) bylo zvláštní, že petrohradští cestující začali vytahovat peněženky a dítěti takových osm deset cestujících ve vagóně do igelitky přispělo mincemi. Totéž se odehrálo s jiným dítětem na zpáteční cestě.

Co to znamená, nevím.

Jan Čulík se setkal možná s citlivým bodem ruské či sovětské minulosti, o kterém se téměř nepíše a zůstává utajen někde hluboko na dně povědomí lidí či, jak se říká, ruské duše, což nevylučuje, že se mohlo jednat o nějakou malou podvodnici, píše Ivan Sommer.

Po občanské válce zůstalo na milion sirotků bez otce i matky a opět se tak stalo po 2. světové válce. Stát jim musel zajistit prostředky na živobytí a zorganizovat jejich výchovu. Nebylo to jednoduché, také demokracie u hladových lidí všeho věku nefunguje příliš efektivně, pevný řád je nezbytností, zčásti tedy přetrvala válečná organizace práce. V tom můžeme hledat zdroje, proč se tak oslavovala dětská organizace pionýr, prosadil se Lysenko se svými vizemi hojné úrody atd. Proto děti asi vzbuzují téměř podvědomou reakci v době soustrasti a smutku. Setkal jsem se s tím, když jsme hledali své příbuzenstvo. Vlastně jsme nenašli nikoho ani osídlení, v daných oblastech zůstala jen pustina. Pamatuji si ale na vřelé přijetí, které se nám cizím osobám dostalo.

Úzce s tím souvisí i to, že v Sovětském svazu bylo v podstatě tolerováno mnohoženství, protože celé ročníky mladých mužů padly v bojích. Ani o tomto jevu se nikdy mnoho zpráv nenapsalo. To jsou situace naprosto nesrovnatelné s poměry v protektorátu, natož někde v USA. Náznak toho prožila Velká Británie během druhé světové války při evakuaci dětí z měst na venkov.

Vracel jsem se v pondělí večer z centra Petrohradu metrem na své předměstí, když jsem si ve voze veřejné dopravy povšiml zvlášť bizarní kapitalisticko-komunistické reklamy. Banka Baltinvest lákala vkladatele úroky z uspořených částech ve výši 14 nebo snad 17 procent ročně (obě úrokové míry jsou naprosto nerealistické) - snad aby zdůraznila naprostou ireálnost takové nabídky, bylo na plakátě zdůrazněno: Vklady jsou pojištěny!

Ale proč to píšu: Chcete-li si své úspory na velký kapitalistický úrok vložit do banky Baltinvest, navštivte některou z jejích poboček. Například tu na Náměstí Diktatury Proletariátu č. 7. Nemohla by být absurdnější metafora směsice kapitalismu a pozůstatků komunismu, jíž je dnešní Rusko.

Přitom ale zase v univerzitní čtvrti hned v centru města mají Náměstí Akademika Sacharova, což byl antikomunistický disident. :)

V Československu po pádu komunismu nový režim rychle zlikvidoval všechny pozůstatky poraženého režimu v sochách i v názvech ulic. Není to konec konců překvapivé, byla to okupantská ideologie. V Rusku to většinou neodstraňovali: i když, v rámci férovosti, je nutno přiznat, že v Petrohradě nyní probíhá debata, zda by se měl zrušit název Třídy bolševiků a nahradit jej něčím nepolitickým. Zatím k tomu nedošlo a paradoxně Sídliště bolševiků je tu paradoxně považováno za jedno z nejhorších příměstských sídlišť.

Očekávaný pocit při první návštěvě Ruska, že mě zahrne děsivá východňárská cizota, se nedostavil. Potvrdily se informace, že to v Rusku vypadá jako v České republice; respektive že Česká republika vypadá dodnes daleko víc jako Rusko než jako Západ. Během několika desítek let komunismu se Československo přizpůsobilo ruským způsobům daleko víc, než jsme možná ochotni přiznat. Hlavně ten život na sídlišti... No, posuďte sami.

FOTOGALERIE

< "Každé dítě potřebuje rodiče!" (Městská společenská reklama komunálního úřadu Sankt Peterburgu)

Reakce na glosu Karla Dolejšího "Ano konzumu, ne moderně"

Rád bych zdůraznil, že svými povrchními poznámkami z Petrohradu po dvou dnech pobytu nezamýšlím v žádném případě Rusko idealizovat - píšu jen o tom, co vidím, a co je. Ovšem píše-li Karel Dolejší, že se nikdy neví, jak to nakonec v Rusku dopadne, má sice pravdu, je to ale trochu neférové - ono se nikdy neví, jak to dopadne nikde. Mě například v současné době docela děsí stále sílící politická korektnost a šířící se až skoro komunistická byrokracie v britské společnosti, proti níž prostě není odvolání: byrokrati si v Británii docela putinovským způsobem rozhodli, že takhle prostě věci budou. Jak poznamenala polská kolegyně na Glasgow University, je to stalinismus, a o to nebezpečnější, že ho šíří lidé, kteří netuší, co dělají. Věděli jste, že když jste před patnácti lety žádali Scottish Arts Council o grant, vyplnili jste patnáctistránkový dotazník; dnes musíte vypracovat dotazník o délce 300 stran? Kdo to rozhodl a proč všechno směřuje tímhle směrem? Můžete křičet a protestovat, nikdo vám nic neudělá, ale taky se nic nezmění. Je to proto, že byrokrati jsou přesvědčeni, že stojí v čele systému, který je jediný možný a správný. Připomíná vám to Putina?

Tím chci jenom říct, že není jasné, jak to dopadne nikde, zvlášť v době prohlubující se finanční krize a blížícího se vyčerpání ropných zdrojů, na které se, jak se zdá, nikdo nepřipravuje.

< Pozvánka na protivládní demonstraci proti "krizi" a vládní nečinnosti vůči ní. Na rozdíl od pozvánek na demonstrace proti radaru v Praze tyto plakátky v Petrohradě nikdo, jak se zdá, nestrhává, i když si lidi myslí, že protivládní protesty financuje disidentský magnát Berezovskij z Británie

Kvůli finanční krizi sleva veškerého zboží o 70 procent >

Jak o tom svědčí fotografie z prvního dne po příjezdu, které si můžete prohlédnout v této fotogalerii, první dojmy z bývalé ruské metropole Sankt Peterburg jsou, že je to město neuvěřitelně pozápadněné. Všude jsou jen drahá západní auta, BMW, four by fours, vozidla drahých značek. Je to prý nový jev, před třemi lety tu jezdily převážně jen žigulíky.

Moskvané, naprosto posedlí byznysem, kapitalismem a podnikáním, se prý Petrohraďanům posmívají, že to je město, které je v polospánku. Moskva je posedlá tím, čemu Rusové říkají "glamur" - být co nejrychleji co nejbohatším kapitalistou. V Petrohradě to také existuje, ale prý méně. Je tomu, jako by po desetiletích komunismu chtěli být Rusové co nejkapitalističtější. "Byznys byl, je a BUDE!" viděl jsem nápis na jednom petrohradském billboardu.

Cizinec z Evropské unie, který nebydlí v hotelu, se musí registrovat na policii. Formulář je papírový (takže pro registraci k ničemu, úřednice papíry někam odloží, informace jsou tak nedohledatelné) a složitý. Jenže se nemusí stát dlouhé hodiny fronta jako v Praze na Olšanské: formulář stačí vyplnit a odeslat na adresu policie z pošty, bez fronty.

Přesto místní lidi poukazují na velké množství byrokracie a razítkování, které občané překonávají tak, že prostě nedodržují žádné předpisy, všechno si dělají po svém. Ukradnou-li vám počítač, musíte zaplatit policii 8000 Kč, aby vám ho našla, a jí se to skutečně podaří - což jaksi naznačuje, že je policie se zloději spolčená.

Jistě pozůstatkem stalinské paranoie je, že se nesmí fotografovat na poště a v metru. :)

Ceny v Petrohradě mi připadají tak o 30 - 40 procent vyšší než v Praze: Pivo stojí 60 Kč, boršč 75. Lidé prý vydělávají asi 10 - 15 000 Kč měsíčně, často ve dvou zaměstnáních. Všeobecně působí město dojmem dobře oblékaných, relativně bohatých lidí, jezdících nejdražšími automobily. K chudině patří především starší lidé a důchodci, kupující v supermarketu jen chleba a kefír. Obchody mají otevřeno dlouho, obchod s alkoholem Norman má otevřeno čtyřiadvacet hodin denně, avšak po třiadvacáté hodině je zakázáno prodávat tvrdý alkohol. Cigarety jsou neuvěřitelně levné. Všichni kouří. Letadlo z Amsterodamu do Petrohradu bylo silně cítit kouřem z Rusů, ačkoliv se v něm samozřejmě nekouřilo. Ruská vláda nařídila, že cigarety, prodávané v restauracích, nesmějí být dražší než v běžném obchodě. Restaurace to obešly tím, že nabízejí i zapalovač a za ten si účtují přirážku.

Historické centrum města je obklopeno ošklivými panelovými sídlišti, kde bydlí většina obyvatelstva. I sem proniká reklama a západní firmy a supermarkety. Pomalé a neefektivní veřejné dopravě ostře konkurují vysoce populární "maršrutky" - minibusy, které rychle a často jezdí po fixních trasách a zastaví podle přání zákazníka kdekoliv. Cena za přepravu je 18 Kč. Lidé si v minibuse navzájem předávají peníze, až je dostane řidič. Po cestujících v přeplněném minibuse pak putují zpátky i drobné. Jízdenky se nevydávají.

Uprostřed historického centra citlivě architektonicky zbudovaný hypermoderní koncertní sál Mariinského divadla. Koncert Messiaenovy hudby dirigovaný známým ruským i mezinárodním dirigentem Gergievem, vstupné 100 Kč. Kdyby to slyšel Stalin, tak by se zbláznil. Rozsáhlá knihkupectví. Lidi, kteří vám přiznávají, že čtou poezii.

V metru i všude po městě jsou billboardy vládní osvětové propagandy: "Každé dítě má nárok na rodiče." - "Aby člověk mohl v dobro věřit, musí ho začít dělat. Tolstoj." A všudypřítomné reklamy. Petrohradské metro je jimi oblepené daleko víc než metro pražské.

FOTOGALERIE

Návštěva supermarketu vypovídá výmluvně o zvyklostech a stavu každé země. Samozřejmě, že se dnes stavějí chrámy konzumerismu všude stejné. Přesto však je nabídka zboží v supermarketech v každé zemi trochu jiná. Nabídka v tomto potravinářském supermarketu na předměstí Petrohradu se zdála být - zejména v potravinách, v alkoholu a v Kavkazem inspirovaném nakládaném ovoci a zelenině - o něco širší než v České republice, určitě o hodně širší než v Británii a o něco užší než např. ve Francii.

Nákup z jiných obchodů stejně jako veškeré své větší tašky byli zákazníci před vstupem do supermarketu si nechat zadarmo zatavit do velkých igelitových pytlů, aby nekradli. :)

Platba úvěrovou či debetní kartou z libovolné země se dala uskutečnit poté, co prodavačka dvouvteřinovým nahlédnutím ověřila totožnost kupujícího podle pasu. Supermarket byl přeplněn lidmi a nebyl zrovna dostatek nákupních vozíků.

FOTOGALERIE

Toho času vznikl mezi dvěma obyvateli, kteří vynikali bohatstvím i rodem a byli jaksi správci nad lidem, nemalý spor o mez sousedních polí. I pustili se do takové hádky mezi sebou, že jeden druhému vjel nehty do hustých vousů, a tupíce se hanebně nevybíravými nadávkami a luskáním pod nosem, hřmotně vejdou do dvora a s velikým hlukem předstoupí před svou paní a snažně žádají, aby spornou věc mezi nimi rozhodla po právu a spravedlnosti. Ta si zatím hověla, jak si rozpustile vedou rozmařilé ženy, když nemají muže, kterého by se bály, měkce ležíc na vysoko nastlaných vyšívaných poduškách a o loket se opírajíc jako při porodu.

• 23. 12. 1996    Strašidelný příběh: O ulici v Edinburku, postižené morem, jejíž obyvatele zazdili zaživa
• 30. 12. 1996    O nesamozřejmosti existence českého národa: novoroční zamyšlení s Milanem Kunderou
• 24. 12. 1997   Vánoční čtení: Jan Ámos Komenský (1592 - 1670): Labyrint světa a ráj srdce. Poutník prohlédá ryňk světa a z světa utéci chce
• 31. 12. 1997   Karel Čapek: Hovory s TGM - O kritickém myšlení
• 23. 12. 1998   Zamyšlení s vynikajícím básníkem - Jiří Orten: Jeremiášův pláč
• 31. 12. 1998   Jan Hus : Proti slepé poslušnosti
• 31. 12. 1998   Bohumil Hrabal: Bambino di Praga
• 24. 12. 1999   Adam Michna z Otradovic
• 30. 12. 1999   Jaroslav Durych: Budějovická louka

Vánoce roku 2000 byly zcela pohlceny rebelií v České televizi.

• 21. 12. 2001   Místo, kde je domov Vánoc (Jan Čulík)
• 21. 12. 2001   Chtíc, aby spal (Adam Michna z Otradovic)
• 21. 12. 2001   Černěť já se přistrojím (Jan Josef Božan)
• 21. 12. 2001   Kapka rosy tekoucí (Bedřich Bridel)
• 21. 12. 2001   Komenský a jeho Labyrint: Proměna renesančního člověka v osobnost baroka (Kathryn Murphy)
• 21. 12. 2001   Zdeněk Kalista: Baroko se v nejistotě přibližovalo k Bohu skrze tento svět
• 20. 12. 2002   Komenského dvě cesty, to jest kterak skrze Labyrint dnešního světa objeviti Ráj svého srdce (Jakub Žytek)
• 18. 12. 2002   Vánoce, Vánoce přicházejí (Štěpán Kotrba)
• 23. 12. 2003    Proglas
• 30. 12. 2003    Smělýmu srdci štěstí spomáhá
• 23.12. 2004    Vánoční vydání BL v roce 2004
• 23. 12.2005     Václav Vratislav z Mitrovic, O českých špionech v 16. století
• 30. 12. 2005    Václav Vratislav z Mitrovic, Jak tomu bylo ve vězení
• 22. 12. 2006    Daniel Strejc-Vetterus, (1592-1669) První Čech na Islandu
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, Krátké vypsání ostrovu Islandu, v němž věci divné a zvláštní, v krajinách těchto našich nevídané očitě spatřeny a některé od obyvatelův ostrovu toho hodnověrných slyšány i pravdivě poznamenány
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, Vypsání krátké ostrovu Islandu a věcí některých zvláštních, kteréž v něm spatřeny býti mohou. A nejprvé o jménu ostrovu toho, proč slove a nazývá se Island
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, O živnostech Islandských
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus,O rybách a potvorách mořských okolo Islandu
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, O vrchnosti a řádu, kterého v zemi své ostříhají
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus,Náboženství v Islandu a jaký způsob při něm zachovávají
• 29. 12. 2006     Karel IV., Vita Caroli Quarti
• 24. 12. 2007    Giovanni Batista Manni, Věčný pekelný žalář
• 24. 12. 2007    Jak Bohuslava Balbína bolely zuby
• 31. 12. 2007    Jindřich Hýzrle z Chodů, Léta Páně 1587. Poznamenání první jízdy z Prahy do Vídně s Jeho Milostí arciknížetem Arnoštem. Na 12. rok stáří věku mého
• 31. 12. 2007    Léta 1607. Poznamenání jízdy do Horní Říše, do Lutrinku, do Frankrejchu, do Engelandu a do Nýdrlatskejch provincí, věku mého 32 líta

Vánoce, svátky míru a konzumerismu TÉMA BL

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V listopadu 2008 přispělo celkem 175 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 46415.45 Kč. Příjem z reklamy byl 3300 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 11. 2008 částku 81 005.73 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a