Ačkoliv je F.A.Hayek uváděn i nobelován jako ekonom, prakticky je spíše politikem. Ovšem politikem, který je vyzbrojen přísným logickým myšlením, a který ví,- stejně jako to věděl Marx,- že podstatným obsahem politiky je ekonomika. A který pak své závěry promítá do ideologických projektů. Takže filosof, ekonom, politik a ideolog. Je tedy Hayek v ledasčem podobný Marxovi,- kterého ovšem Hayek sám pokládá nejen za svého myšlenkového protivníka, ale kterého hodnotí výslovně jako obecné neštěstí. Ač jej, jak se obávám, nikdy nepochopil, ale možná ani nestudoval.

Friedrich August von Hayek se narodil ve Vídni 8.května 1899 jako syn univerzitního profesora. První války 1914-1918 se účastnil jako pilot, a to pilot velmi mladičký. Přesto byl vyznamenán za statečnost (což nepokládám za bezvýznamné). Po válce začal studovat na univerzitě ve Vídni. Ale už za 3 roky po válce ( to mu bylo 22 !) získal doktorát z práv a za další 4 roky doktorát politických věd. Za další 2 roky ve státní službě byl jmenován prvním ředitelem nově zakládaného Rakouského ústavu pro ekonomický výzkum (to mu bylo 28). Následovalo působení na mnoha evropských a amerických universitách s bohatou přednáškovou a publikační činností. V roce 1938 emigroval do Británie (domnívám se, že z rasových důvodů) a stal se britským občanem. V roce 1962 se vrátil do Německa. Zde se teprve dočkal plného uznání a universitní profesury a zde také v roce 1992 ve věku 93 let zemřel.

Hayekova publikační činnost je rozsáhlá, s obrovským tématickým záběrem, který mi opět připomíná Marxe. Až na to, že co do formulační přesnosti Hayek Marxe daleko převyšuje. Nicméně, jak se domnívám, je Hayekovo dílo u nás zatím málo dostupné a známé. Když jsem si zadal na Internetu heslo F.A.Hayek obecně, ohlásilo se mi na 260.000 záznamů. Když jsem si zadal toto heslo v češtině, pak sotva 2200. Tedy asi 120 : 1. Svědčí to o malém obecném i odborném zájmu u nás. Nevypovídá to ovšem nic o skutečném významu a dopadu Hayekova myšlení na českou oficiální ekonomiku a politiku. Toto působení je, jak se domnívám, obrovské - a za sebe dodávám bohužel.

Z Hayekových prací se u nás uvádívá zejména jeho "Cesta do otroctví" z doby války, která varuje sice obecně před totalitářstvím, ale především před levičáctvím a socialismem. Dále "Principy liberálního společenského řádu" a pojednání "Soukromé peníze: Potřebujeme centrální banku?". Rozsahem snad největší je jeho trilogie "Právo, zákonodárství a svoboda", neboli, jak sám uvádí, "Nový výklad liberálních principů spravedlnosti a politické ekonomie". Tato práce, ze které zde také vycházím, byla publikována v letech 1973-1979, a do češtiny ji přeložil v roce 1991 Tomáš Ježek. Je to bible u nás dnes vládnoucích politických a ekonomických sil a já se domnívám, že by měla být podrobně studována a to především těmi, kdo se k liberální politice hlásí a kdo liberální politiku podporují. Aby věděli, v čem a jak se angažují.

Nobelovu cenu za ekonomii dostal Hayek v roce 1974. Tedy ještě před dopsáním zmíněné trilogie. Ale i Václav Klaus uvádí, že význam Hayekův, spíše než v ekonomii, je v jeho pracích z oboru politologie, práva, filosofie, psychologie, metodologie věd a historie teorií a doktrín. Kde všude byl Hayek "důsledným bořitelem mýtů a narušovatelem všeobecně přijímaných pravd a moudrostí". A také Milton Friedman (o kterém chceme hovořit v tomto cyklu někdy příště) kdesi říká, že "Hayekovy příspěvky k ekonomické teorii a politické filosofii jsou až druhořadé ve srovnání s jeho významem pro obhajobu morální a intelektuální základny svobodné společnosti". Já jsem se s Hayekem setkal zatím jen ve zmíněné již trilogii "Právo, zákonodárství a svoboda". Ta má tyto části: Pravidla a řád, Fata morgána sociální spravedlnosti, a Politický řád svobodného lidu. Celkem 422 stran a 215 hutných očíslovaných kapitol. Je to čtení napínavé a svým způsobem je i téměř snadné, protože systémově přísně logické,- pokud se ovšem autorovi poddáte a necháte se jeho názory nést. Pokud jej však chcete srovnávat s tím, co sami znáte, co sami vyznáváte i co sami třeba jen tušíte,- dostanete se do značných problémů. Mimo jiné i proto, že zůstanete sami. Obdivné texty na internetu i v češtině přeci jen ještě najdete,- ale analytickou kritiku se mi najít nepodařilo.

Řekl jsem již, že mi svým záběrem a důrazem na ideologické vyústění připomíná Hayek Marxe. Rozdíl vidím v přístupu: Marx je detailnější, konkrétnější, humanistický, a pracuje s ekonomickými fakty a statistikami. Za jeho myšlením lze tušit starozákonní ethos. Hayek je teoretický, abstraktní a vychází z makroekonomických a politekonomických předpokladů. Marx je také humanista a jde mu o lidskou společnost, kterou chápe jako obrovské množství existenčně provázaných konkrétních živých složitých lidských bytostí. Hayek takovou společnost nezná a neuznává. Hayekovi jde o fungování vesmírného řádu. A člověk je mu v něm individualizovaným atomem v nepředvídatelném abstraktním kolotání jednotlivin. Já se domnívám, že se v tom na Hayekově myšlení podepsala i rychlost a akademičnost jeho odborné i společenské kariéry, která mu dovolila nedbat na realitu ani praxi.

Marx převzal a dále rozpracovával Hegelovu myšlenku o odcizení (snad lépe "odlidštění"). Jde zde o poznání, že s rozvojem výrobních sil mění se mezi lidmi výrobní a společenské vztahy: A člověk (vymezovaný někdy jako "homo faber" to jest "člověk pracující" ), ač bytost zcela a nevyhnutelně společenská, se osamostatňuje a isoluje a ztrácí zcela konkrétně své bezprostřední vztahy k ostatním lidem, institucím, věcem, světu, přírodě, pracím, společnosti, celému životu a nakonec i sám k sobě. Tento proces pokládá Marx za nežádoucí až hrozivý a zničující. A staví proti němu proces opačný, žádoucí proces "přivlastňování si". Přivlastňování si společnosti i světa. Jakékoliv "přivlastňování si" se pak uskutečňuje prací: Prací pro někoho i prací na něčem.

A zde přichází Marx se svou nadějí: Přestane-li být společnost odstraněním vykořisťování vnitřně rozpornou ... a stane-li se práce v důsledku dalšího rozvoje výrobních sil a vztahů svobodnou, milou a žádoucí,- vznikne společnost dosud nebývalé kvality a řádu. Tuto svou vizi jakoby "království Božího na zemi" pojmenoval Marx komunismem. A za přípravnou fázi k tomu vyvodil socialismus.

Hayek toto vše pokládá za nesmysl. "Odcizení" je mu "osvobozením". Člověk bez rodiny, bez klanu, bez cechu, bez domovní příslušnosti, bez národa, bez vazeb a tedy bez závazků a bez závislostí je mu teprve člověkem svobodným. Stává se konečně individuem - jedincem - jedinečnou, neopakovanou, neopakovatelnou, nenahraditelnou a nezaměnitelnou jedinečností, vázanou jen na sebe sama. Tento princip osvobození cestou individualizace je pak Hayekovi téměř přírodním zákonem, který platí v celém kosmu. A který se uplatňuje spontánně a který lze pyšným zasahováním nedokonalé lidské racionality pouze brzdit, kazit a ničit.

Základní myšlenky

Hayek,- dovolte mi abych to zopakoval,- nevidí ve vesmíru žádný řád a úzkostlivě se varuje, aby nějaký řád do vesmíru sám vkládal. Otázky po smyslu, po směřování, po orientaci a zdá se že i jen po předvídání jsou mu nesmyslné. Vše jsou jen jednotlivosti a jejich spontánní a z hlediska celku jen náhodné kolotání. To je vlastně jediná skutečná zákonitost, která ale vytvořila a vytváří vesmír, a kterou je nutno sledovat a úporně střežit.

Tato představa Hayeka provází i do společnosti a ekonomiky. Dějiny nejsou a nemají smysl. Protože vlastně ani společnost není a proto vlastně ani dějiny. Jsou jen lidé jako jednotlivci a jejich volným setkáváním vznikají obrazce, vztahy a seskupení, která však nemají sama o sobě jakoukoliv setrvalost, význam, hodnotu ani smysl. Hodnotu a smysl, jakožto reálnou existenci, mají právě jen tyto bytosti jako individua.

Toto ko-existování,- tato spoluexistence individualizovaných lidských bytostí, je jediným způsobem a možností jakékoliv budoucnosti. Nejen jakýmkoliv plánováním, řízením, ukládáním, ale již i jakýmkoliv předvídáním, hodnocením a upřednostňováním vývoje vzniká jen útlak a zlo. Proto i rodina, klan, národ, církev, stát,- to vše jsou nástroje totality, narušující základní světový BEZ- ŘÁD.

S tímto pohledem vstupuje Hayek do řady těch, jejichž heslem je stará zásada "lasez faire", to jest "nezasahujte". Vstupuje sem ovšem s novým zápalem a s novými argumenty. Pravdivost svých vývodů dokazuje přitom poněkud rozporně obecným zvyšováním životní úrovně, růstem populace, stoupající efektivností, a z ní vyplývající celosvětovou prosperitou i individuálním užitkem.

Spolu s cílenými zásahy do ekonomiky odmítá Hayek i samy idealistické představy o humanitě, spravedlnosti a lidských právech. A protože vše toto mu splývá se socialismem, odmítá Hayek socialismus, Marxe, levici, i vše co s tím a s nimi souvisí. Marx je, podle výslovného Hayekova výroku, reakcionářem, který se staví proti spontánnímu vývoji organického bytí a snaží se pokazit vše dobré, co zde příroda již vytvořila. Na stejnou podúroveň Marxovu staví Hayek i Sigmunda Freuda, který se podle něho snažil úspěšně individualizovanou a odlidštěnou lidskou duši vracet zpět do stavu primitivního společenského bytí. Je přirozené, že pojmy jako Bůh nebo duše se u Hayeka nevyskytují. Nemyslím tím v tomto okamžiku na mystiku ani metafyziku, ale na samu ideu čehokoliv, co transcenduje, to jest překračuje a nadhlíží pragmatické naturální lidské existování.

Nečetl jsem doposud, přiznávám se, atheističtější knihu než je zmíněná trilogie. I když se v ní slovo Bůh ani jednou nevyskytuje. Nejde o ateismus přírodovědní, spirituální ani společenský. Jde o ateismus prázdnoty, hluchoty, samoty, zbytečnosti, mlčení a mrazu. Ateismus, který není třeba vyznávat ani vysvětlovat,- ateismus, o kterém není třeba mluvit. Nehezká věc. Politickým vyústěním Hayekova myšlení je požadavek na vládu, která má jedinou starost a oprávnění: Totiž zabránit jakémukoliv omezování osobní individuality a individuální svobody. V praktickém dopadu Hayekova vidění má tedy vláda především zabránit socialismu,- který ovšem Hayek až nepochopitelně primitivně chápe jako samoúčelné zavádění plánovitého řízení do praxe. Svědčí to o tom, že se Hayek socialismem nejen hlouběji nezabýval,- ale že o něm ani nic nevěděl. S čímž se ovšem setkáváme i u lidí, kteří socialismus hodnotí i z jiných hledisek, než hayekovských. Oponuje-li navíc Hayek socialismu modernímu,- a má zcela konkrétně na mysli Saint-Simona a Augusta Comta, z nichž prvý zemřel 1828 a druhý 1857, nelze se mnohému divit. Je ovšem pravda, že i mladíček proti těmto uváděným "modernistům",- totiž Karel Marx,- zemřel již před 125 lety.

Spravedlnost

Základními pojmy Hayekovými jsou individualita a svoboda. O těch jsem se již zmínil. Dalším pojmem, kterému Hayek věnuje celý jeden díl své trilogie, je SPRAVEDLNOST. Podle Hayeka jde ovšem o termín absurdní, protože nic takového jako spravedlnost nejen reálně neexistuje, ale ani existovat nemůže. Protože sám tento pojem je pojmem vymyšleným, nereálným, zavádějícím, nenaplnitelným a absurdním. Ne zcela logicky se ovšem Hayek pojmem spravedlnosti na několika místech sám dokládá, a dotkne se i pojmu lidského práva. Splývá mu ovšem s jediným právem, a to s právem na svobodnou individualitu, dopřávající stejnou individualitu i všem ostatním. Je proto logické, že se mi v Hayekově práci nepodařilo najít ani zmínku o mravnosti nebo ctnosti,- tím méně pak o lítosti, soucitu, pomoci, lásce a slitování.

Pochvalné citáty

Přikládám nyní 3 citáty z cizích zdrojů. Jednak k osvětlení Hayekovy osobnosti,- ale především proto, abych doložil, že Hayek,- i když se o něm téměř nemluví,- u nás žije a působí. První úryvek je z nepodepsané knižní záložky Hayekovy trilogie. Předpokládám, že ji napsal překladatel Tomáš Ježek, který byl a zůstává významnou osobností polistopadové revoluce a tedy autorem současného našeho hospodářského řádu. Ježek doslovně píše:

Druhý úryvek je z projevu Václava Klause v roce 1999, předneseného na semináři v Obecním domě ke 100 letům narození F.A.Hayeka. Zajímavé je, že text byl zařazen na Internet v únoru 2002, ale já jsem byl údajně od té doby, to je za 6 let, teprve druhým čtenářem, který si jej vyhledal. Je to příznačné pro Hayeka,- pro Klause,- nebo pro naše politekonomy? Klaus zde ve svém projevu mimo jiné říká:

Jako třetí přílohu uvádím citáty z práce Aleše Rádla, poslance za Prahu-západ, kterou napsal pro vnitrostranické školení ODS (podle internetu):

Uvedl jsem tyto tři obsažnější citáty nejen proto, že postihují Hayekovo myšlení lépe, než bych to dokázal já, ale i proto, abych doložil vliv, jaký Hayek na naši politiku má.

Z Hayeka se ovšem uplatňuje nejen u nás, ale v celém liberálním světě jen to, co se právě hodí: Proč se například řeší energetické zájmy tržně- kapitalistických států válkami, místo aby se ponechalo trhu, až je vyřeší? Proč uvolňuje Bush 700 miliard dolarů na sanaci bank, namísto aby ponechal volný průběh krize svobodným úpadkům stopadesáti milionům svých voličů? Co to dělá EU, když nám stanovuje nejen výrobní a obchodní kvóty, ale také likviduje výrobny a zasahuje do způsobu výroby zboží? A konečně, proč chce naše vláda zatížit příští generace velikým dluhem vůči katolické církvi, místo aby ponechala jednotlivcům, jak si s touto nadstavbou individuálně a s využitím trhu poradí ? Nelze se pak nakonec ani divit, když například i profesor Klaus v terminologickém zmatku obviní EU ze socialismu,- a někteří američtí demokraté údajný socialismus vyčítají dnes už i republikánům.

Pokusil jsem se především poukázat na Hayekovo myšlení a na jeho význam. Nemohu však nepřipojit své výhrady.

a) Hayek je naprosto nesolidní ve své interpretaci a odsuzování marxismu jakožto samoúčelné vzpoury proti svobodě a kosmu,... ve svém ztotožnění socialismu s ústředním plánováním...a konečně v tom, že při kritice plánovitého řízení nevychází z historické reality, ale ze svých mylných představ o něm. S tím se ovšem setkáváme i u dalších politiků a ekonomistů, kteří znají pojem politekonomického plánování spíše ze staré anglické literatury, než z prověřené praxe.

b) Hayekův odklon od reality mi dokládá i jedna z jeho prací, kterou sám uvádí jako praktickou. Jde o volné zavedení soukromých bank, které by vydávaly a obchodovaly každá své soukromé peníze tak jak to bylo kdysi v omezených počátcích kapitalismu. Účelem by mělo být dovršení existence svobodného trhu. Stejně tak by mohl ovšem navrhnout, aby každý měl svůj vlastní metr a tyto metry aby spolu svobodně soupeřily na všeobecném trhu. Hayek se zřejmě nechával příliš unášet svou výchozí ideou, až se mu stala samoúčelnou.

c) Vývody o svobodě, individualitě a nezasahování vedou Hayeka opakovaně k otázkám vlastnictví. Zakrývá však zásadní rozpor mezi vlastnictvím osobním a soukromým. Což mu dovoluje, aby nesporné a nikým nesporované závěry o vlastnictví osobním nesprávně přenášel na soukromé vlastnictví kapitálové,- a tím i na právo podřizovat si a využívat druhé lidi k vlastnímu prospěchu.

d) Nedovedu rozlišit, čím a jak se liší Hayekova doktrína svobody a individuality od idejí anarchismu a anarchistické revoluce. Stejně jako anarchisté ignoruje pak Hayek otázku lidského pozemského žití, a to jak jednotlivců, tak i lidských skupin a nakonec i celého lidstva vůbec.

e) Jak jsem již ocitoval, Václav Klaus zdůrazňuje, že "centrální řízení je podle Hayeka možné jen v systémech jednoduchých, ale ve složitém systému možné není. Tam musí nastoupit ceny a trh.... My víme, že to socialisté vidí přesně opačně a právě toto vidění Hayek označil za fatální omyl celého dvacátého sto-letí. Sám Hayek považuje toto za svůj největší přínos. Do této oblasti úvah patří myšlenka o rozdílnostech jednoduchého a složitého systému, o konstrukci a evoluci systémů, o úloze lidského projektu a lidské činnosti při utváření lidské společnosti a dalších složitých systémů, o pýše rozumu neboli o falešnosti a nebezpečnosti ambiciózního racionalismu, o omezeních scientismu, o kontrarevoluci vědy, atd....".

Vezmeme-li v úvahu ekonomické problémy, které se v nedávných dnech provalily ve světovém finančnictví, a zejména pak způsoby, kterým jej liberální státy, strany a vlády řeší,- zdá se, že skutečnost je právě opačná: Že Hayekovský trh je určen spíše trhovcům a hokynářům, - ale velmoci, monopoly a globalisté že myslí a jednají ve skutečnosti úplně jinak: Tvrdě, cíleně, sobecky a silou. Krystalizující se a přitom jen zdánlivě rozporná představa plánovitě řízeného trhu není přitom nová. Fungovala do posledních hodin tak zvané III.říše, a stavělo na ní i Japonsko ve svém nedávném hospodářském boomu.

f) Hayek odsuzuje nejen myšlenku zdokonalování společnosti, ale i samotné ideály dobra, ethosu, lásky, humanity a ctností. Zpochybňuje tím samy základy evropské kultury a výšiny lidské existence. Obávám se, že Hayekova doktrína neútočí pouze na socialismus, marxismus a levici,- ale že ve své všeobecnosti a brutalitě podrývá samotné kořeny toho, co jsme doposud zvyklí pokládat za evropskou kulturu, alespoň tu, kterou někdy klademe do rozporu s pouhou civilizací.

g) Něco mne ale děsí skoro víc: Hayek je ideolog stejně jako byl ideologem Marx. Kdežto však Marx psal do krutých sociálních podmínek svého světa, aby burcoval k humanitě, rozumu a angažovanosti, Hayek píše svou Cestu do otroctví v Anglii v době války a burcuje v ní nikoliv proti fašismu a Německu, ale proti socialismu a Rusku. Nacismus zmiňuje výjimečně a jen mimochodem. Hayek neví nic o humanitě a spravedlnosti, protože neví nic o hladu, bídě, útisku a utrpení. Připomíná se mi proto Hayek nejen jako ideolog, ale i jako úspěšný a vyzname-naný německý vojenský letec z první německé války. A připomínám si dále, že z Rakouska odešel ne pro ideové, ale pro rasové důvody. Navíc mi pak některé jeho výroky o svobodě, vládě a demokracii,... stejně jako o elitách, úspěchu, převládání, moci, vůdcích a autoritě... zaznívají nepříjemně. Nemohu si přitom nepřipomenout jeden svůj starý výrok z doby krátce po listopadu, za kterým stále stojím: Že totiž jedinou reálnou alternativou socialismu se zdá být v dnešní podobě světa pouze fašismus (bohužel). Pokud v tom někdo nevidí rozdíl, může být jednou velmi mrazivě překvapen.

h) Vtírá se otázka, proč právě církevní kruhy tržní ideologii bezvýhradně podporují a proč je tam Hayek povšechně obdivován a přijímán. Například prof. Mlčoch - katolík - o něm pořádá velmi přejné přednášky. Zřejmě zde vyhovuje jak Hayekovo přezdůraznění abstraktní svobody (ovšem jen vněcírkevní), tak i skutečnost, že nabízí celistvou ideologii proti marxismu a socialismu. Podcenit však asi nelze ani důrazy na kapitálové vlastnění: Které vždy hrálo, hraje a chtělo by hrát v církvích a mezi jejich příslušníky významnou úlohu. Hledisko Písma a evangelia v tom případě zůstává stranou. Jaké mají církve skutečné představy o národním i světovém hospodaření (pokud nějaké mají) i podle jakých zásad hospodaří se svým vlastním majetkem, o tom mám sotva tušení.

Čas mne nutí končit. Bojím se, že jsem ve svém sevřeném podání nemohl víc než jen vyvolat otázky. Ovšem otázky, které jsou samy o sobě velmi závažné. Přimlouvám se proto, abychom se v některém dalším cyklu vrátili k jednotlivým tématům zde nadhozeným. K tématům SPRAVEDLNOSTI, SVOBODY, DEMOKRACIE a VLASTNICTVÍ. Z pohledu hayekovského, biblického a marxistického.