Je skutečně zajímavé dnes pozorovat, kolik věrozvěstů a proroků předpovídalo a vlastně vždycky říkalo, že kapitalismus je cizí ošklivé kačátko, vyzobávající zrníčka šrotu těm hezkým, našim... Stačilo k tomu jediné. Dramaticky se snížil objem peněz, které jsou odborníkům všeho druhu přidělovány na to, aby kapitalismus bez přívlastků chválili do nebes, tedy až za hrob. Hned se vyrojí spousta pomlouvačů, kteří dokonce docházejí k závěru, že kapitalismus je vlastně takové letadlo a ti, kteří se ještě bojí říci, že je padající letadlo, tak tomu říkají Ponziho hra a vzdělanci schéma. Začasté to jsou jedni a titíž.

Nevím, jestli to dělají s vidinou toho, že ve svých vizích už vidí nový svět s novou mocí, která je vyzve k tomu, aby ji chválili ještě více a radostněji, nebo jen tak ze zvyku. Mnozí opět pilně oprášili vztah mezi ekonomikou a ekologií, finančními a energetickými toky, další papouškují termodynamické zákony. Zejména bez druhého zákona už se v lepší společnosti neobejdete, podobně jako před pár lety bez Schrödingerovy kočky (jsem velmi rád, že pro poučené čtenáře Britských listů nemusím poznamenávat, že Schrödinger nebyl německý pasák). Známe pojmy jako přírodní kapitalismus, bioekonomika, ekologická ekonomika a hovoří se dokonce o biofyzikální ekonomice, která by měla být součástí nikoliv společenských, ale přírodních věd. Nerad bych někoho zklamal, ale žádná z těchto ekonomik nás nemůže po kratší nebo delší časové době uchránit zklamání, že jde vlastně o letadlo. Všechny mají společné to, že jsou v konečném důsledku energeticky ztrátové, tedy že spotřebovávají více, než produkují. Každé uspořádávání i uspořádání, každá organizace i organismus jsou, v konečném důsledku, ve své energetické bilanci ztrátové a bez dodávání další energie nemohou trvale existovat. Totéž platí i o letadlu. Bez dalšího přísunu energie prostě musí spadnout. Záleží jen na jeho konstrukci, jestli se tak stane dříve nebo později a v jakém finálním úhlu a rychlosti dopadu.

Pohádka o tom, že kapitál je jakési perpetum mobile na majetek a bohatství, které může ovšem fungovat jen ve společenském paradigmatu liberálního kapitalismu je hloupost skutečně globálního rozměru. Na druhé straně je zcela nepochybné, že potenciál majetku stát se kapitálem existuje a to bez ohledu na společenské paradigma.

Stejně tak existuje odvěká touha lidí získat něco zadarmo a hluboká víra v to, že je to v podstatě možné, jen se aktuálně neví, jak na to. Představa, že dokážeme vytvořit sociální systém, který by byl imunní proti kolapsům, je dětinsky naivní. Ovšem ani to nejnaivnější dítě si nešáhne na žhavá kamna více než tak asi třikrát. Opravdu zvídavé snad i pětkrát. Pak se poučí. Přestane být trochu dítětem, ale to neznamená, že se kvůli němu přestane topit nebo se dokonce vyhodí kamna. Dnes je svět plný těch, kteří chtějí v chladných dnech vynést kvůli popálenému dítěti kamna do závěje a tvrdí, že se dá topit sněhem. Nedá. A bez kamen to také nepůjde. Nejlepší bude se s nimi naučit zacházet. Opravdovou hrou s ohněm je ale to, že se začne masově zneužívat poznání, že každé uspořádání, každý organismus jsou v podstatě napadnutelní z té pozice, že žijí na úkor jiných, že je ostatní živí. Není lepší živné půdy pro opravdový společenský kolaps.