29. 12. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 12. 2008

Paroubkovi "bývalí sociální demokraté"

reakce na článek Jiřího Paroubka "Respektuji právo Miloše Zemana mýlit se, ale ne příliš často" , vyvolaný článkem Mladé fronty Dnes "Neschválit vojenské mise je hloupé a zbabělé, odsoudil Zeman opozici", reflektující Zemanovy výroky v pořadu Partie televize Prima

Miloš Zeman není a nemůže být "bývalý sociální demokrat", protože nikdy doopravdy sociálním demokratem nebyl. A to ani když byl předsedou ČSSD a premiérem její menšinové vlády "sebevrahů". Miloš Zeman byl, je a zůstane až do smrti bytostným liberálem, nepoznamenaný idejemi demokratického socialismu. Nepoznamenaný idejí socialismu. Byl liberálem, který se uměl pohybovat v prostředí romanticky nekriticky myslících levičáků, uměl díky své vysoké inteligenci hovořit jejich jazykem. Naučil se hovořit i jazykem ulice, aby ho ulice milovala. Naučil se to stejně dobře, jako se jiní v té době naučili převlékat kabáty rudou barvou dovnitř a modrou podšívkou ven. Ulice českých měst byly pro něj revoluční Paříží, Internacionála byla pro něj Marseillassou. Každá ruka byla dobrá, když jej volila. I kdyby to byli "zdivočelí sociální demokraté", jak Zeman přezdíval Sládkovým republikánům. Vládl by i s nimi, kdyby mu bývali dali moc.

Byl liberálem už v době, kdy jsme jej přivedli do Lidového domu. Byl liberálem už tehdy, kdy naivní národní socialista Paroubek spolu s agentem americké zpravodajské služby, tehdejším předsedou ČSSD Horákem chtěli vytvořit ze sociální demokracie středopravou živnostenskou stranu . V duchu předválečných idejí sociálně demokratického senátora Modráčka, příbuzného Petry Buzkové... Zajistili by tak nerušené předání moci i majetků v režii pravicových stran ODS, KDS a ODA. Zeman jako brilantní ekonomický teoretik z Prognostického ústavu věděl, že orientace na živnostenský stav je nesmysl už jen proto, že perestrojka zkrachovala v Československu dřív, než začala. Že žádní živnostníci neexistují a když, tak jsou to meloucháři. Nesmysl to byl už jen proto, že živnostníci neměli v době kupónové privatizace a na ni navazující loupeži století žádnou šanci. Za dveřmi stála globalizace, za dveřmi stál kořistný nadnárodní kapitál a ne česká pseudoburžoazie na Kočárníkův úvěr. Miloš Zeman viděl dál, než jiní.

"Zpátky do Evropy", hlásalo jedno ze sametových hesel. A eurofederalista Miloš Zeman kormidloval od roku 1992 bárku zmatených romantiků české politiky v převleku "Realistického bloku" do hlavního proudu politiky evropské, tehdy ovlivněné fabiánskými idejemi Blairovy New Labour. Ve jménu možnosti Spojených států evropských jako ideje, které stojí za to něco obětovat. I kus národní hrdosti. A čerta starého se staral o to, jestli něčí srdce náhodou nebije vpravo nebo uprostřed... Každá ruka dobrá. Prostředky jsou ničím, cíl je vším. I s těmito slovy na rtech Miloš Zeman vstupoval do NATO a nechal Madeleine Albrightovou rozbombardovat Jugoslávii. Česká republika se tak rázem stala nejdynamičtější a nejlépe infrastrukturně připravenou zemí v regionu. Jeho ČSSD křičela a byla proti.

Ano. Cíl byl vším i pro ty, kteří kdysi tohoto politika ze zákulisí stvořili. Cílem bylo pozdvihnout levostředovou politiku poté, co bylo nad slunce jasné, že Mohoritův projekt modernizace KSČM zkrachoval a po zmateném režisérovi Svobodovi jako loutce na dálkové ovládání Havlem nastoupil do čela KSČM Grebeníček, tiše ze zákulisí doznívající KSČS sledován strůjcem tohoto politického debaklu, bývalým premiérem Adamcem a starými ještěry. Intelektuální neujasněnost a blábolivost odštěpeneckých skupin Stiborové Levého bloku a dalších "post"komunistických skupinek naznačovala, že slovenskou "Weisovou" cestou (rozštěpením KSS a přejmenováním jejího liberálního křídla na SDS, zbytek stalinistů si musely založit novou komunistickou stranu) to nepůjde. Weis se totiž dohodl s Mečiarem. Předem. Pak rozbíjel spolu s ním federaci a na tom vydělal. Dohoda komunistů s Klausem nebyla možná. I pro pražský čechoslovakismus levice. Dohody s Havlem se týkaly pouze minulosti, nikoliv budoucnosti.

Východiska

Československá sociální demokracie se pro řadu levicově smýšlejících politiků za těchto podmínek jevila jedinou systémovou alternativou. Ne ovšem v podobě naprosto odpuzující. Otevřít ČSSD levici byl aktuální cíl. A pak následoval opatrný redesign. Myšlenkový, vizuální i personální. Výběr budoucích lídrů. Interní konkurs vyhrál ekonom - prognostik před filosofem a osmašedesátníkem. Určila se tak politická strategie na patnáct let. Připravovali jsme stranu pro Miloše Zemana. Podle dramaturgického konceptu letitého seriálu Fan Vavřincové Taková normální rodinka. Trochu trhlá, trochu k smíchu, ale sympatická svým člověčenstvím. Každý se v ní musel najít. Povahově, věkově, názorově. Organizaci měla na starosti tehdejší organizační tajemnice Jana Volfová. Úkol přesvědčit Miloše Zemana dostal sociálně demokratický poslanec Petr Wagner. Také ekonom. I Petra Buzková se do tohoto konceptu hodila jako sexuální návnada vedle jezevcoidního intelektuála Zemana v "bojovém" károvaném saku odrbaném v parlamentních přestřelkách v dresu OF. I mladý nádražák Gross pasoval do houfu dospívajících dětí - zlaté svazácké mládeže. Byl šéfem nástupnické party, likvidující SSM. Jen některé nový koncept vynechal. Podle zevnějšku, podle profese i podle mentality.

Paroubek a někteří další tehdy "autentičtí" sociální demokraté překáželi takto rozmáchlému scénáři. Paroubek mentalitou i profesí. Horák americkou minulostí koupeného zpravodajce. Julius Lopata hamižností. Battěk a jiní hádavostí, doktrinářstvím a nesnesitelnými intelektuálními plky. Ve volbách několik týdnů předtím získali s nimi v čele sociální demokraté pouhých 6.80% hlasů do SN FS, do SL FS 7.67 % a do ČNR pouhých 6.53%. V hlavním městě byly výsledky daleko tristnější - 5.29%. Koalice nastupující ODS a KDS dostala přes 30 % hlasů, v Praze dokonce 44.39%. 10 mandátů v SL, 6 v SN a 14 v ČNR pro ČSSD bylo tragédií. Navíc, když si Lidový dům našel stařičký předválečný znak ČSSD s ozubeným klasem a snopy a vybral si heslo "Budoucnost má své jméno". Namísto opozice budoucí pravici čekala Hoirákova sociální demokracie na zbytky z vládního stolu. S americkým velvyslanectvím v zádech vyjednávala alespoň o nějakou funkcičku. Nedostala nic. Mudrujícímu předsedovi Jiřímu Horákovi v té době bylo 68 let. Bezbarvě upjatý Zdeněk Trojan jako lídr pražské kandidátky do ČNR nenadchne ani dnes, natožpak tehdy. Kandidátky byly tragédií... Situaci v Praze zachraňoval Věněk Šilhán (do SL), na jižní Moravě kandidující Valtr Komárek a v jižních Čechách kandidující Miloš Zeman. V jižních Čechách pozdější ministr školství, učitel Eduard Zeman. Levice nicméně musela začít od píky. Psal se rok 1992.

Bylo nutné si vyjasnit s vedením ČSSD jak styl komunikace, tak základní politologický koncept. Středopravá partaj, jakou si vysnil před válkou Modráček či Václav Majer, nemohla proti koalici ODS-KDS, ODA a dalších pravicových stran obstát. Město volilo nadšeně ODS a charismatického Václava Klause. Venkov volil tradiční lidovce či moravské národovce. Na levici přitom bylo prázdno, neboť cinkání klíči ještě mnoha lidem znělo v uších spolu s táhlým vytím Sirén nedokončené perestrojky. Komunisté dostali konstantní počet hlasů, daný tehdejší členskou základnou jejich rodinami a známými. Levý blok byl druhým nejsilnějším klubem v Parlamentu. Mnoho levicových voličů - nestraníků zůstalo sedět doma, zněl nekompromisní závěr tehdejší analýzy. Potenciál středolevé politiky byl 25-30%, výsledky pětinové. Členská základna čítala 10 000 duší, velmi mnoho z nich v důchodovém věku. Voličská základna byla stejně stará. Pamětníci zašlé slávy. Ti, kteří to v Praze vnímali, se rozhodli pro vnitrostranický puč.

Miloše Zemana jsme měli přečteného. Věděli jsme, že je to komplikovaná osobnost, vysoce inteligentní a názorově velmi vyhraněná, ale dokázal se vášnivě přít v tehdejší Sněmovně. Jako rétor byl nepřekonatelný. Nicméně v ekonomické teorii liberál. Roli lídra hrát mohl, protože neměl řadu handicapů jako ostatní. Jízlivý a geniální diskutér, vysoce inteligentní ekonom Josef Wagner byl příliš sebestředný a měřil 160 cm i s podpatky. Do bývalých válek zahleděný intelektuál Věněk Šilhán byl angažován ve vysočanském sjezdu KSČ roku 1968. Zjevem impozantní prognostik Valtr Komárek viděl kdesi v dáli svou marku za 5 korun a v minulosti dělal poradce Fidela. Ransdorf hodlal zůstat věrný komunistické straně. Většina mediálně známějších mužů na levici se buď zapletla v emigraci, nebo se zapletla se svazáky či komunisty, nebo byla v důchodovém věku, nebo neměla dostatečný přehled a dostatečnou asertivitu. Mnozí schopní se až příliš vyprofilovali během "plyšáku", kdy řekli kolikrát i víc, než museli. Vědci chtěli dál dělat vědu, lékaři chtěli dál léčit, profesoři chtěli dál učit. Kariéra opozičních lídrů je pro silné nátury a s buldočí vytrvalostí. To, co stačí pro komunální politiku, nestačí do ostrých půtek budoucích parlamentů.

Sázka tehdejšího týmu městského výboru ČSSD v Praze na Miloše Zemana měla v sobě několik rizik. Zemanova tvrdohlavost byla známá. Jeho nespoutanost jakýmikoliv pravidly také. Jeho nepraktičnost v otázkách běžného života si vyžadoval trvalý dohled. Jeho egocentričnost znamenala trvalé napětí pro realizátory této řízené změny. Zeman navíc nepotřeboval sociální demokracii, sociální demokracie ale nutně potřebovala Zemana. Zeman to věděl. Sociální demokracie ne. Janu Volfovou ale Zeman tehdy poslouchal. Nechal si poradit poté, co zjistil, že její rady mají racionální jádro v oblastech, které on sám nebyl schopen odhadnout a spočítat. Většinou se jednalo o to, kdo bude spojenec a kdo protivník uvnitř strany. Zeman jako poslanec OF, kterého vynesl na výsluní jeho sarkasmus a článek v Technickém týdeníku, neznal zpočátku vnitrostranické mechanismy. Po čase si budoucí předseda ČSSD nechal ušít i jiný oblek...

Zemanovy názorové limity

Miluji zradu a nesnáším zrádce, nechal se slyšet Zeman ještě dříve, než se stal předsedou strany zásluhou zrady mladých sociálních demokratů, kteří v zákulisí slíbili věrnost jinému, hlasy na sjezdu ale dali Zemanovi. Pamatuj si to, vybídl poté předsedu mladičký vyjednavač a předseda MSD Gross. Zeman si to pamatoval. Zrady se několikrát dopustil i on sám. Například na Jozefu Wagnerovi, který ho kdysi přesvědčil, aby se v ČSSD stal předsedou. Na Janě Volfové, která zorganizovala cestu k jeho předsednictví. Zradil i svůj tým z autobusu Zemák, který byl sice dobrý na špatně či nijak práci, ale ne na následnou slávu. Zradil víc lidí a mnoho zrádců odměnil namísto svých věrných...

Jít vládě po krku slíbil už jako předseda a po nicneříkajících sociálně demokratických předchůdcích vzbudil jako prognostik vášnivou bouři odporu tehdejších provládně servilních novinářů. Ti netušili, že přesně to bylo tím, co novému vedení ČSSD zajistilo mediální pozornost a zájem řady čtenářů a posluchačů médií. Milošovo hulvátství se muselo ještě stupňovat s tím, jak se zostřovala původně sametová profilace politické scény..

Liberál s fenomenální pamětí do sebe nasál sociálně demokratické dějiny rychle. A přizpůsobil se i cílové skupině. Dokonale. Tak, že se stal její ikonou, nekriticky obdivovanou. Pravicoví pisálkové mu dělali tu nejlepší reklamu tím, že o něm psali hnusně. Víc než o jiných. Frekvenční analýzy z počátku roku 1993 -1994 ukázaly, že čím víc Zeman dráždí servilně provládní komentátory svými výroky, tím víc stoupají preference sociální demokracii. Falešný mýtus pijáka Becherovky tomu napomáhal. Třínáctý karlovarský pramen chutnal mužům i ženám. Nikdo ho nevypil tolik s takovou nechutí, jako Miloš Zeman. Ale když ta média jsou tak stereotypní... Trend očekávání se zastavil až na "second best" pozici v roce 1996, kdy ČSSD dostala 1 602 250 hlasů, a hned poté v mimořádných volbách roku 1998, kdy byl výsledek 1 928 660 hlasů, což stačilo na 32,31 procent, zisk 74 mandátů a bylo to o 320 tisíc hlasů víc, než dosáhla ODS. Ani Paroubkovy "historicky nejvyšší" výsledky z roku 2006 - 1 728 827 hlasů tento výsledek nepředčily, i když znamenaly 32.32% a zisk také 74 mandátů. O jeden méně ovšem, než bylo třeba k vítězství a sestavení vlády. Za Paroubka ovšem byl výrazně menší nejen počet voličů ČSSD, ale i součet celé levice - o 173 tisíc hlasů. Tehdy v roce 1998 Zeman vstoupil jako vítěz hlavním vchodem do Strakovky v čele menšinové jednobarevné "vlády sebevrahů". Věděl, že komunisté ho přes všechnu jeho jízlivost nepodrazí v klíčových parlamentních hlasováních za situace, kdy se projednávané body budou týkat levicových témat, a občanské demokraty pokořil a zkorumpoval opoziční smlouvou. Mohl jim za zradu modrých idejí kdykoliv nabídnout prémii - hlasování napravo jako výchovnou facku Grebeníčkovi, kdyby se klub KSČM dopustil faulu... Tato alibistická pozice mu vyhovovala jako ekonomickému liberálovi nejvíce. Rozděl a panuj. Zbytkem "trojkoalice" malých stran pohrdal do té míry, že je ponechal svému osudu.

Dokázal to, co Klaus nikdy nedokázal. Na rozdíl od Václava Klause, který udržoval bankovní socialismus, aby pomohl úvěrovat jemu věrný okruh "podnikatelů" a odstraňovat jim konkurenci z cesty, Miloš Zeman jako první krok své kariéry předsedy vlády odstátnil banky a zprivatizoval klíčové podniky tak strategickým způsobem, že na ODS napojení kupónoví a privatizační spekulanti skřípou zuby dodnes. Zemanem zprivatizované podniky ve valné většině prosperují. K bankovním licencím se dostaly pouze prověřené firmy ze zemí NATO, zbytek zkrachoval nebo byl zkrachován. Žádnou banku a prakticky žádný klíčový podnik si v Česku nekoupili "noví Rusové". Až do vstupu Českého mobilu na trh. A v tu chvíli už to bylo jedno. Globalizace byla v plném proudu a ruble od kanadských dolarů byly k nerozeznání...

Dokázal to, co Klaus nedokázal. Sladit zájem "horních deseti tisíc" s "dolními deseti milióny". Přestože nikdy nerespektoval program ČSSD, který nechal zpracovat. Vždy měl objektivně vypadající výmluvu, proč to bude jinak. Přivedl do země klíčové evropské a i světové investory. Desetkrát tolik peněz krmilo českou ekonomiku, než v dobách Národního socialisty s pravicovou rétorikou, Václava Klause. Zasáhl významným a strategickým způsobem do evropské, ale i světové politiky. Pozdravit ho do jeho dobrovolného vyhnanství na Vysočinu jezdí kapitáni průmyslu stejně, jako velvyslanci velmocí. Jen americký velvyslanec si bere prášky na uklidněnou. Se světovými politiky a státníky se potkává dodnes - na méně mediálně frekventovaných místech, jakými jsou třebas neveřejná setkání u příležitosti mezinárodních konferencí. Jen tupí čeští novináři Miloši Zemanovi dodnes nemohou přijít na jméno. Protože jimi vždy pohrdal a všechny své polemiky s ním prohráli. Protože je dráždil a oni neprohlédli ve své samolibosti jeho komplikovanou hru s negativní mediální celebritálností. Přitom je to tak jednoduché - chválí-li tě tvůj nepřítel, začni zkoumat, kde jsi udělal chybu. Tuto hru na binární dělení světa podvědomě pochopili všichni Zemanovi voliči. A tak Zeman díky pravicovým novinářům získal punc levicového politika , aniž by kdy o něj stál.

Ironií je, když ho současný předseda ČSSD, sám v duši také konzervativní národní socialista, mající tak velmi nechtěně blízko i ke Klausovi, nazývá sociálním demokratem. Byť bývalým. Zeman nikdy sociálním demokratem nebyl, nikdy jim nechtěl být a nikdy jím nebude. Sociální demokracií pohrdá, protože to byla ona, která mu uštědřila jediný políček v jeho politické kariéře. Nikdy si nepřipustí, že se tak stalo díky zradě, kterou budoucímu premiérovi ohlásil mladičký šéf mladých sociálních demokratů, železničář Gross. Miloš Zeman počátek své kariéry postavil na zradě tohoto mladého muže. Zrádce nikdy nepotrestal. A stejná zrada tohoto mladého muže mu přinesla i konec jeho vlastní politické kariéry - jedinou porážku, když titul prezidenta dostal namísto globalistického liberála Zemana konzervativní národní socialista Václav Klaus. Miloš Zeman opustil Hrad bez rozloučení, bočním východem a sám. Tak skončil mýtus ikony české levicové politiky. Muže, který chtěl být vždy svůj a byl svůj. Nikdy nehájil svůj tým, ale vždy jen sebe. Cokoliv dnes říká, říká plný zhrzené ješitnosti a touhy pomstít zradu, kterou kdysi před lety sám schválil a ze které dlouhá léta profitoval. Vždy uměl perfektně počítat, zejména do 101. A jen jednou se přepočítal. To počítal do 142.

Sociálním demokratem nikdy nebyl, nikdy jim nechtěl být a nikdy už jím nebude. Škoda. Byl by dobrým sociálním demokratem.

                 
Obsah vydání       29. 12. 2008
29. 12. 2008 Špinavý vtip televize Channel Four
29. 12. 2008 Kapitalismus jako globální Ponziho schéma Jindřich  Kalous
29. 12. 2008 Proč Izrael útočí na Gazu? Karel  Dolejší
29. 12. 2008 "Největší Rus" není Stalin
27. 12. 2008 O měnícím se strategickém prostředí
29. 12. 2008 Americký televizní moderátor Dan Rather uštědří Bushovi zřejmě další ránu
27. 12. 2008 S Čechy v čele EU bude veselo
29. 12. 2008 Rusko - země agresivních stařen Jan  Čulík
27. 12. 2008 PF 2009 Michael  Marčák
29. 12. 2008 O zdánlivě nezastavitelném koloběhu násilností, aneb Když se počítá s reakcí a s odsouzením mocnějšího nepřítele Uwe  Ladwig
24. 12. 2008 Kapitalističtí hlupáci
26. 12. 2008 Krach americké obrany
26. 12. 2008 Guardian: Bush a jeho pomahači musejí být pohnáni k odpovědnosti
24. 12. 2008 Energie a peníze
24. 12. 2008 Nězavisimaja gazeta: Ruské obavy z českého předsednictví
23. 12. 2008 Vánoční procházka starým Petrohradem Jan  Čulík
20. 12. 2008 V ďáblově lůně: Sankt Peterburg 2008 Jan  Čulík
20. 12. 2008 Orgie konzumerismu v ruském městě Jan  Čulík
21. 12. 2008 Současné Rusko: Ano konzumu, ne moderně Karel  Dolejší
21. 12. 2008 Půjde Rusko tou či onou cestou a jak to tam vypadá dnes? Jan  Čulík
22. 12. 2008 Sankt Peterburg a okolí - dalších pár pohledů Jan  Čulík
23. 12. 2008 Rusko: Je to jiný svět a má obrovskou sílu
22. 12. 2008 Dnešní Rusko: Směsice kapitalismu a komunismu, která zraje k bizarnosti Jan  Čulík
27. 12. 2008 Dětští žebráci v petrohradském metru Jan  Čulík
27. 12. 2008 Citlivý bod hluboko na dně podvědomí Rusů
29. 12. 2008 Bylo, je a bude - aneb šťastný nový rok Josef  Mikovec
29. 12. 2008 Neonacisté se v Německu opět aktivizují Richard  Seemann
29. 12. 2008 Západní univerzitní výzkumníci protestují proti "nepravdivé" zprávě o Venezuele Daniel  Veselý
29. 12. 2008 Žít a nenechat žít Ivan  David
29. 12. 2008 Téměř silvestrovské vystoupení Miloše Zemana Miloslav  Štěrba
29. 12. 2008 Paroubek: Respektuji právo Miloše Zemana mýlit se, ale ne příliš často Jiří  Paroubek
29. 12. 2008 Paroubkovi "bývalí sociální demokraté" Štěpán  Kotrba
29. 12. 2008 Víra očima bezvěrce Petr  Litoš
29. 12. 2008 Myslím, že nemůžeme bránit ideologii Jan  Čulík
29. 12. 2008 Jsme potěšení, že pan prezident převedl Úrazovou nemocnici na město Brno
26. 12. 2008 CIA získává afghánské válečné magnáty rozdáváním viagry
26. 12. 2008 Britská vláda kritizovala rozhodnutí televize Channel Four odvysílat vánoční projev íránského prezidenta Ahmadinežáda
23. 12. 2008 Žaluji na systém, neboť můj čas nejsou peníze Marie  Haisová
23. 12. 2008 Totální znehodnocení některých věcí Jan  Mertl
23. 12. 2008 Kosmas: Jak muži nezvládli schopné ženské   Kosmas
23. 12. 2008 Vánoční a novoroční vydání Britských listů
27. 12. 2008 Čína i přes krizi ekonomicky silnější
29. 12. 2008 Sinologie a dnešní Čína Lukáš  Zádrapa
4. 12. 2008 Hospodaření OSBL za listopad 2008

Socialistická politika a ekonomika RSS 2.0      Historie >
29. 12. 2008 Paroubkovi "bývalí sociální demokraté" Štěpán  Kotrba
10. 12. 2008 Opatření v období světové finanční krize Jiří  Havel
2. 12. 2008 Evropští socialisté chtějí "nové směřování" Evropy   
2. 9. 2008 ČSSD se nedokázala poučit z programové zrady, ani z arogance Miloslav  Štěrba
27. 8. 2008 Informace o přípravě a rizicích tzv. koncepční novely zákoníku práce   
13. 5. 2008 Alternativy ano, likvidaci jeslí a mateřských škol ne Anna  Čurdová
30. 4. 2008 Miloš Pick: Zápas o pětidenní pracovní týden v éře reforem Miloš  Pick
20. 4. 2008 Buduje si Paroubek v ČSSD křesťanskou kamarillu na svou podporu? Štěpán  Kotrba
14. 3. 2008 Test teorie praxí: vezmi ideologii za slovo! Michael  Hauser
29. 11. 2007 Když kritizuju, mám něco i vymyslet aneb jak sladit pracovní a rodinný život jinak, než Topolánkova milenka? Anna  Čurdová
18. 10. 2007 Náhradní výživné znovu na scéně aneb ODS chce zakázat rozvody Anna  Čurdová
13. 9. 2007 Příliš liberální vláda, kurvy, hornice a dětští otroci Štěpán  Kotrba
11. 9. 2007 Modernizace ČSSD Josef  Vít
31. 3. 2007 Chce být Miloš Zeman Lafontainem českých důchodců? Štěpán  Kotrba
20. 2. 2007 Archivní svědectví: Tvrdík chtěl smlouvu s Američany podepsat už v roce 2002 Štěpán  Kotrba