Konzum se do Ruska vrátil až po Stalinově smrti, když Chruščov oficiálně vyhlásil za cíl "dohnat a předehnat" Západ a objevily se (marné) pokusy vytvořit konzumní společnost v podmínkách centrálně plánované ekonomiky.

V Rusku jeden nikdy neví. Viktor Jerofejev a další zapadnici doufají, že rozvoj kapitalistické ekonomiky časem přinese do postkomunistické země i západní hodnoty; ty jsou však vesměs starší než sama konzumní společnost a jak ukazuje příklad Číny nebo Singapuru, tato společnost může občas fungovat i bez nich. Jak to nakonec dopadne v Rusku tentokrát, to teprve uvidíme.

Fagotův výstup s pistolí, po němž se peníze jen tak snášely ze stropu, už skončil. Euro stojí 40 rublů a v ruských bankomatech jsou peníze zpravidla k mání nejdéle prvních deset dnů v měsíci. Mezitím se Woland toulá po Moskvě a pod pseudonymem Alain de Benoist vysvětluje akademické elitě i novinářům, že díky světové ekonomické krizi je s evropským demokratickým kapitalismem nadobro konec, takže přišel čas návratu k ruským tradicím.

24. listopadu vystoupil zakladatel Nové pravice v Centru pro výzkum konzervatismu Moskevské státní univerzity a nadšeným posluchačům vysvětlil, co vlastně znamená definitní konec globalizace, liberalismu a moderny.

Moderní doba byla podle de Benoista definována syntézou pěti různých procesů:

- individualizací, která zničila tradiční společenské a komunální struktury a chce koncentrovat subjektivitu v nezávislém individuu
- přijetím společných hodnot
- odkouzlením (Entzauberung) světa
- vládou rozumu jako hlavního epistemologického nástroje
- rozvolněním hodnotových hierarchií a systémů

V současnosti prý existují pouze tři světová centra: USA, Rusko a Čína, protože Evropa přestala nezávisle vykládat svět. Evropa chápaná jako kulturní a civilizační společenství přijala prý existenci množství malých států, které tvoří jakýsi sanitární kordon mezi "tellurokratickým" Ruskem a "starou Evropou".

Zatímco běžní Rusové plní supermarkety, část elity se už zase poohlíží po menšinových proudech evropského myšlení, které by jí daly symbolický systém, jehož vnitřní alchymií se hluboký pocit méněcennosti převrátí ve svůj pravý opak.

Rusko zůstává velkou hádankou. Tím, že Česká republika figuruje na seznamu zemí usilujících o podíl na americkém systému protiraketové obrany, nese už svůj díl odpovědnosti za vyústění nejnovějšího ruského společenského experimentu. Otázkou je, zda tento podíl nakonec opravdu unese.