30. 12. 2008
V ruské soutěži se zračí duchovní utrpení národaKoncept, který Rusům umožnil zvolit Gruzínce Stalina třetím "Největším Rusem", je typický pro imperiální zemi, která absorbuje jinonárodnostní občany svého impéria do svého státního národa (lingvisticky se onen rys projevuje například v tom, že ruské slovo narod znamená lid ). Když byl u nás volen Největší Čech, nikoho ani nenapadlo navrhovat Franze Kafku, Gustava Mahlera, Sigmunda Freuda či R. M. Rilkeho, kteří se všichni narodili v Čechách či na Moravě a celý život se vztahovali ke svým kořenům. |
Logicky nikdo nenavrhoval například ani Friedricha Falckého. To, že na největšího Čecha byl navrhnut a na první místo zvolen syn Lucemburčana Karel IV. je legitimováno faktem, že jeho matka byla členkou rodu Přemyslovců, který založil český stát a půl tisiciletí mu vládl. Druhý odstavec chci věnovat zhodnocení ruských "voleb". Kdysi dávno jsem četl sci-fi povídku od ruského autora (kdo to byl, jsem bohužel zapomněl) napsanou ještě v době socialismu. Sovětský akademik v ní vymyslel metodu, jak oživit mrtvého a rozhodl se vrátit život tomu, na koho bude podle měření v "mentálním poli" myslet co nejvíc lidí. Politici se snažili manipulovat lid, aby myslel na Brežněva či Stalina, ale nakonec vyhrál (a ožil) -- Vladimír Vysocký. Jak je vidět, ruští umělci, které pokládám v mnoha oborech za jedny z nejlepších na této planetě, mají jiný hodnotový žebříček, než ruský lid obecný, jehož myšlení (a výsledky jeho anket) je od počátku dějin manipulováno jeho politiky a demagogy. Na kterém místě je živoucí morální apel L. N. Tolstoj, na kterém ekoložka a etička Anastázie, která učí celou planetu, na kterém místě jsou zvěčnělý hrdina vlastního názoru Alexandr Solženicyn a nedávno zavražděná Anna Politkovská?
To, že v první desítce Největších Rusů figurují dva největší masoví vrazi světových dějin J. V. Džugašvili a V. I. Uljanov (Hitler neměl tolik "lidského masa" k dispozici) svědčí o hluboké duchovní nesvobodě, v níž se nachází ruský narod. Hýbe mnou lítost na stále pokračujícím blouděním a utrpením národa, před jehož vysokou kulturou se celý život skláním v pokorném úžasu.
|