Logicky nikdo nenavrhoval například ani Friedricha Falckého. To, že na největšího Čecha byl navrhnut a na první místo zvolen syn Lucemburčana Karel IV. je legitimováno faktem, že jeho matka byla členkou rodu Přemyslovců, který založil český stát a půl tisiciletí mu vládl.

Druhý odstavec chci věnovat zhodnocení ruských "voleb". Kdysi dávno jsem četl sci-fi povídku od ruského autora (kdo to byl, jsem bohužel zapomněl) napsanou ještě v době socialismu. Sovětský akademik v ní vymyslel metodu, jak oživit mrtvého a rozhodl se vrátit život tomu, na koho bude podle měření v "mentálním poli" myslet co nejvíc lidí. Politici se snažili manipulovat lid, aby myslel na Brežněva či Stalina, ale nakonec vyhrál (a ožil) -- Vladimír Vysocký. Jak je vidět, ruští umělci, které pokládám v mnoha oborech za jedny z nejlepších na této planetě, mají jiný hodnotový žebříček, než ruský lid obecný, jehož myšlení (a výsledky jeho anket) je od počátku dějin manipulováno jeho politiky a demagogy. Na kterém místě je živoucí morální apel L. N. Tolstoj, na kterém ekoložka a etička Anastázie, která učí celou planetu, na kterém místě jsou zvěčnělý hrdina vlastního názoru Alexandr Solženicyn a nedávno zavražděná Anna Politkovská?

To, že v první desítce Největších Rusů figurují dva největší masoví vrazi světových dějin J. V. Džugašvili a V. I. Uljanov (Hitler neměl tolik "lidského masa" k dispozici) svědčí o hluboké duchovní nesvobodě, v níž se nachází ruský narod. Hýbe mnou lítost na stále pokračujícím blouděním a utrpením národa, před jehož vysokou kulturou se celý život skláním v pokorném úžasu.