At the G-8 Summit in early June, 2007, the difficulties and complexities of proposed U.S. missile defenses in Europe were on full display.  In the weeks preceding the G-8 Summit, Russian President Vladimir Putin had set the Bush administration – and the world – back on its heels with talk of Russian missiles aimed at Europe in retaliation for proposed U.S. missile defenses in Poland and the Czech Republic.  This set the stage for what the Bush administration thought might be a G-8 confrontation over its proposed missile defense system.  Then on June 7, Putin proposed a smart missile defense technical and policy solution that the Pentagon should have thought of first: establishing a missile defense radar site at the existing Qabala early warning radar station in Azerbaijan.

< Philip Coyle in Rokycany, Czech Republic photo: Jan Piňos, GP

Přiznám se, že je mi osud Radiožurnálu téměř lhostejný. Kdysi na kolejích jsme ho ovšem poslouchali často a ještě dříve, když mi rozhlas přinášel pravidelně hlas Pavla Tigrida z Francie, jsem byl přímo rozhlasový fanoušek. Je pravda, že bych nechtěl, aby se Radiožurnál přeměnil ve Frekvenci 1 -- ale když to tak vezmu, Praha nebo Proglas pro mne nejsou o nic moc přitažlivější než komerční rádia. A Vltavu nemohu poslouchat především kvůli strašné prkennosti redaktorů a tomu neustálému "hraní si na kulturu".

reakce na Sloupek Martina Zvěřiny v Lidových novinách "Když se to hodí, zvýšená daň škodí"

Čelný komentátor Lidových novin se alespoň jednou musel projevit jako muž, silnými řečmi. Jenže se v závěru své jedovaté sliny přeřekl. Současná "reforma" této vlády poškozuje nejen ženy. A většinu populace "hlupáci bez paměti" rozhodně netvoří, neboť mnoho občanů si pamatuje následky první vlny pravicových reforem v devadesátých letech. Někteří ale bohužel mají paměť jen selektivní. Určitou část populace hlupáci tvoří, s místem výskytu v některých, převážně pravicových médiích... Co je to nerenomovaný a co renomovaný deník? Jsou to snad Lidové noviny?

Analýzu v rámci projektu Prolomit vlny, kterou tak ohnivě kritizuje Martin Zvěřina ve svém sloupku jako "nedůvěryhodnou, metodologicky pochybnou a nekonzistentní", se zaměřuje na nerovné zacházení s ženami a muži na pracovním trhu. Zvěřinu a jeho ministra rozčílil nejspíše požadavek (nedejbože) systémových opatření na odbourání či zmírnění genderových stereotypů. Co by se stalo v redakci Lidových novin nebo na Nečasově ministerstvu práce a sociálních věcí, kdyby se odstranila faktická nerovnost žen a mužů?

To s tím chodníkem je zdánlivá hloupost, ale ono je to docela signifikantní pro naše myšlení a konání, neboť nakonec právě u těch nejobyčejnějších věcí se přijde na to,co jsme zač. Protože vývoj myšlení nás občanů této země za posledních 19 let vidím v opačné optice, než Štěpán Kotrba v jeho článku: "Úklid sněhu v akci Z aneb když v tomto státě všechno patří někomu, tak ať se stará vlastník", nedalo mi to a vyhrabal jsem jeden ze série otevřených dopisů, které jsem si psával v roce 1991, jako poslanec České národní rady s kolegou Janem Keřkovským, farářem t.č. v Jihlavě. "Paní s kýblem" - tak se jmenoval ten dopis v někdejším "Severočeském deníku" Kousek z toho 18 let starého dopisu ocituji:

Jistě jsem nebyl jediný, kdo obdržel spam pod lákavým názvem Revoluce v mobilech (viz.níže) a možná není ani náhoda, že přišel z USA, ze země "svobody" a "nezávislosti", která si stále činí nárok být vzorem demokracie pro ostatní. Nejsem právník, abych posoudil oprávněnost tohoto druhu podnikání, zda tato aktivita nemůže nabádat k porušování lidských práv. Z lidského hlediska je to hyenismus.

Ano, jsme svědky revoluce, nejen v mobilech. Mění se svět, který jsme doposud znali na svět ze sci-fi. Spam, který obdržel nejen Jan Paul, ale i další čtenáři, výplodem chorého mozku nebo technologií neznalého jedince nejspíše není.

I když forma spamu je tou nejhorší, pokud autor své podnikání myslí profesionálně. Snad počítá s publicitou médií a zvýšeným zájmem o špehování. Spam se zaměřil na technologicky neznalé, protože v opačném případě by součástí mailu byl i podrobnější technický popis spywarového systému. Ten chybí. Autor zcela jistě počítal s tím, že řada "novinářů" je náchylná k paranoidním představám a málo profesionální, takže si v mailu uvedená tvrzení neprověří. Jednozdrojových zpráv nalézáme v médiích mnoho. Rozvoj technologií se dnes už silně dotýká etiky chování společnosti a vnímání soukromí tak, jak byly celé generace zvyklé. Klamavá i reálná "anti"reklama může "zabrat" a přes vhodná "média", která jí dají legitimitu, rozšíří se ve společnosti a přispěje k nákupu na jedné straně, na druhé k panickým a hysterickým reakcím. I k masovému rozšíření a zájmu o výrobky a služby. Většinu mediálních zpráv čtenář vyhodnocuje na základě minimálních znalostí problematiky, minimálních možností ověření pravdivosti, naprosté neschopnosti ověřit cíl, s jakým byla zpráva "vypuštěna". Slovo zpráva tak dostává namísto pravdy přívěšek víry. V takové době žijeme a většina populace včetně mnohých novinářů je mediálně i technologicky negramotná. Nicméně, zpráva "Revoluce v mobilech" není až tak nerealistická, jak by se skeptickému laikovi jevilo. Může vést mimo rychlého příjmu autora spamu i k rychlému zájmu BIS a policie, protože použití postupů zde uvedených zcela určitě odporuje zákonům na ochranu soukromí. Nicméně vymyslet a uvést na trh program, umožňující druhému páchat jak úplně normální, tak i trestnou činnost trestné není. Umět programovat v systému Symbian není trestné ...

ilustrační foto: Telefon Sony Erricson Mylo2

Český rozhlas Leonardo ve spolupráci s časopisem Vesmír a Lidovou univerzitou Městské knihovny v Praze si Vás dovolují pozvat na diskusi "Zamrzlá evoluce - Je to jinak, pane Darwine", která se uskuteční ve středu 16. ledna 2008 od 19 hod. v malém sále Městské knihovny v Praze (Mariánské náměstí 1, Praha 1).

Hosté diskuse budou Jaroslav Flegr z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Jan Zrzavý z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicíh a zástupce ředitele Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR David Storch

Kniha Jaroslava Flegra netvrdí, že to Charles Darwin s teorií o vývoji života na Zemi celé popletl, protože život ve skutečnosti stvořil Bůh před 10 000 lety. Přesto vyvolala mezi evolučními biology bouřlivou debatu. Český vědec v ní totiž nabízí zcela nový pohled na mnohé aspekty evoluční teorie. Jedná se o revoluci v evoluci?

Už by si to ptáčkové cvrlikali, kdyby měli sezónu. Za tři týdny se v ČR soustředí pozornost na volbu prezidenta republiky (8. února). Ještě před čtvrt rokem v Česku "průměrný občan" (kdo to je?) o profesoru Janovi Švejnarovi spíše nevěděl než věděl. Na mediálním nebi popularity byl neochvějně jako stálice první velikosti úřadující prezident Václav Klaus. Jen rozpačitě se hovořilo o možném protikandidátovi. Byl charakterizován jako "Anti-Klaus", tedy jen negativně. To nebylo zrovna konstruktivní doporučení. Přitom takto se ze strany oponentů Václava Klause už předem vytvářel podobně střižený scénář, jakým tak smolně pro tento názorový tábor byla příprava a pak vlastní průběh prezidentské volby před pěti lety.

V článku Volání Číny jsem psal o příklonu Tchaj-wanu k pevninské Číně, jako o výsledku sobotních parlamentních voleb. Ve jmenovaném článku zaměnil redaktor můj termín 'pevnina` termínem 'pevninská Čínská lidová republika`, z příklonu 'k pevnině` se tak stal příklon 'k pevninské Čínské lidové republice`. Upozornil jsem ho na rozdíl a požádal o opravu. Z následující korespondence vyplynulo, že je třeba delšího vysvětlení.

V sobotních parlamentních volbách udělal Tchaj-wan obrat o sto osmdesát stupňů, protože -- jak se aspoň v této chvíli zdá - těmi volbami končí éra tchaj-wanského separatismu. Tchaj-wan se obrací, a to směrem k Číně. [Ještě ne definitivně, protože prezidentem Čínské republiky (ČR) stále ještě je separatista Čchen (o kterém server lidovky.cz píše jako o Čenovi, zatímco on se jmenuje Čchen; nejde o dva lidi, jen o jednoho; jako se například Bush nejmenuje Buh, ale Bush). Jasno bude po prezidentských volbách, které budou v březnu.] To ale neznamená, že by se Tchaj-wan těmito volbami přikláněl k Čínské lidové republice (ČLR), jako ke konkrétnímu státnímu útvaru.

Děkuji všem diskutujícím k tématu. Výborně jsem se pobavil a znovu pochopil, proč u nás v Čechách nejde leccos, co je v cizině běžné, například čisté záchody, okraje lesů u silnic nepokálené a nezavezené odpadem. Jistě i v tomto bych mohl být poučen a prosím o shovívavost. Laskavý čtenář nechť si povšimne, že jsem ve své skromné replice nepoužil ani slova "povinnost" , natož: socialismus, komunismus, Akce Z, Hitler (sic!) atd.

Lidská slušnost a vstřícnost k bližnímu jsou starší, než všechny režimy světa. Já ještě pamatuju dobu (a bylo to za toho komunismu!) kdy se nájemníci a pan domácí Matoušek blahé paměti na sebe ráno usmívali a starý pán neměl nouzi o výpomoc, nejen při úklidu sněhu. Ale dosti slov, za oknem vidím poletovat vločky. To bude zase KALAMITA! Nu nic, jdeme na to. Sakra! Ta stará paní odvedle byla zase rychlejší, než já, už slyším drhnutí hrabla...

Dne 17. 1. 1942 započala v Plzni událost, která nemá v dějinách města obdoby. Započal šestidenní transport mužů., žen a dětí, a to více jak dvou tisíc z Plzně, dvouset dvaceti z území dnešního okresu Rokycany, devadesáti tří z území dnešního okresu Plzeň-jih, sta z území dnešního okresu Plzeň – sever, osmdesáti čtyř s dnešního okresu Beroun, třiceti pěti z dnešního okresu Rakovník, šesti z okresu Příbram a dvou z okresu Domažlice. Tito lidé byli bez jakéhokoliv ohledu na osobní cítění podle přesných nacistických kritérií definováni jako židé. Po více než třech neuvěřitelně krutých letech ve všech různých koutech nacisty ovládané Evropy se konce války dočkaly pouhé 204! osoby.

Dne 19.1.2008, šedesát šest let od počátku této tragédie, organizovaná luza hlásící se k národnímu socialismu, k odpornému nacistickému režimu, k antisemitismu, k rasismu, pod rouškou národního uvědomění svolává své členy a sympatizanty podobně obskurně smýšlející k protestnímu pochodu „za svobodu slova a shromažďování“.

Nejprve bych rád předeslal, že MZV ČR, tak jako každé jiné ministerstvo na světě, využívá informací z různých zdrojů, které pak samo vyhodnocuje a na jejichž základě přijímá vlastní stanoviska. Vámi zmiňované stanovisko MZV se týká pouze jednoho, byť významného, z těchto zdrojů -- zprávy amerických zpravodajských služeb ve vztahu k íránskému jadernému programu. Z obsahového hlediska si dovoluji připomenout, že zpráva konstatuje zastavení jedné z řady aktivit, které společně mohou vést k výrobě jaderné zbraně, totiž vývoj vhodných hlavic, schopných nést jadernou nálož. Další z takových aktivit, jejichž výsledkem může být funkční střela s takovou náloží, včetně výroby štěpného materiálu a vývoje raketových nosičů, nadále pokračují. Legitimita zprávy je věcí názoru. Fakt, že se zpráva stala terčem kritiky ze strany odpůrců zahraniční politiky současné americké administrativy, včetně někdejšího inspektora UNSCOM Scotta Rittera, který například již v létě 2005, poněkud ukvapeně, ohlašoval bezprostředně hrozící americko-izraelské bombardování Íránu, je ovšem pochopitelný.

Že si čím dál pokleslejší úroveň amerických mainstreamových médií občas nijak nezadá s těmi našimi - a sem tam je i předčí - ukazují i některé skandály kolem nadcházejících voleb ve Spojených státech. Po té, co televize Fox v předvolební debatě v New Hampshire vyloučila - přes protesty diváků i samotné Republikánské strany - prezidentského kandidáta Rona Paula z předvolební televizní debaty, byla zatím kritika dostatečná - alespoň na to, aby si to v Jižní Karolíně, kde maraton primárek pokračuje, už nemohla dovolit. O to více se však snažila. Tady můžete vidět televizi Fox, která má v motu "férová a vyvážená" v plné ráži spinu v diskusi a rozhovorech moderátorů s kandidáty po debatě. (zde: opatřené vtipným komentářem) Pro ty, co neumí anglicky to charakterizuji dvěma slovy: Hrubé překrucování. - Že se to jen tak nevidí.

Je čas přestat ohlupovat občany. Průběžně se dozvídáme z různých sdělovacích prostředků, kdykoliv dojde k dalšímu zdražování, že ještě pořád není cena uvedené komodity na úrovni cen v Evropské unii, zvláště členských zemí na západ od našich hranic. Za slovo komodita si můžete dosadit např. cenu pohonných hmot, elektřiny, služeb ... prakticky cokoliv. Pokud se jedná čistě o ceny, je to pravda.

Co mi vadí? Že už nikdo nikdy neuvede porovnání kupní síly našich obyvatel a obyvatel zemí, na jejichž ceny se odvolává, píše Alois Hobl.

Banán, podle předpisu zakřivený, se stal symbolem toho, co nám bruselské úřadnictvo vnucuje, sahajíc tak na naše národní zájmy. Vedle něj blednou věci podružné, jako třeba víza pro zahraniční výzkumníky. Je to již čtvrt roku, co uplynula lhůta, v níž byly evropské země povinny zavést do národních legislativ direktivu zjednodušující udíleni takových víz. V té době úkol splnilo šest zemí, čtyři další na tom pracovaly -- ZDE, píše Pavel Exner.

Konkurence na vědeckém trhu je ostrá a přilákat k nám talentované mladé lidi není zrovna jednoduché -- člověk se musí snažit přitažlivostí problémů k řešení vynahradit nabízený, ne příliš konkurence schopný plat. Přijmout pracovníka ze zemí EU je dnes naštěstí jednoduché, pokud ale máte zájem o někoho z okolního světa, musíte být připraveni na několikaměsíční anabázi žonglování s dokumenty a běhání po úřadech -- a doufat přitom tiše, že si to zvolený mladík či mladice zatím nerozmyslí a nepůjde někam, kde bude mít život jednodušší.

Vřele doufám, že aspoň teď, čtvrt roku po termínu, náš parlament na přijetí tohoto banánu pracuje, a věřím, že je to jen má neobratnost, jež mi brání najít o tom informaci.

Žádný jiný tvor si totiž dobrovolně, s takovou pílí a zaujetím nelikviduje ekosystém na kterém je životně závislý. Nesedí na větvi a neřeže si ji pod vlastním zadkem. Žádný jiný tvor si nevyhubí veškerou svoji potenciální kořist na 100 let dopředu, jen proto, aby měl víc, aby vydělal, nebo aby se přežral a pukl. Tak to tedy opravdu ne. Takhle uvažuje jenom člověk "moudrý".

Na rozdíl od České republiky v Zimbabwe existuje ministerstvo pro ženské záležitosti.

Potýká se však zejména s rozpočtovými problémy, jak upozornil zimbabwský parlamentní výbor pro mládež, gender a ženské záležitosti. Ten zkritizoval vládu za laxní přístup k tomuto ministerstvu. Výbor pro mládež, gender a ženské záležitosti zimbabwského parlamentu nařídil vládě, aby navýšila rozpočtovou alokaci směrem ke genderovým programům. Víte, že v Harare mají i Herald? Jako obyvatelku oné "vyspělé" Evropy mne vždycky překvapí, že Afrika dokáže být v některých záležitostech dál, než my, čímž nám úspěšně boří mýty o nás samých. Zdá se, že zemí, kde není ministerstvo pro ženu či pro rodinné záležitosti, kvapem ubývá.

Jsem překvapen, jak se v případě úklidu chodníku před vlastním domem vyjevují do politických proklamací balené osobní zájmy - pravicový majitel domu žádá o úklid obec a socky na veřejných pracích, protože ho bolí ručičky, levicový majitel se zaklíná vlastnickými právy a kapitalismem, protože se mu ráno nechce vstávat, píše Stanislav Bláha.

Přitom je to jednoduché - pokud se většina usnese, že si chodník bude uklízet majitel domu, O.K., pokud se většina usnese, že to bude dělat majitel chodníku, taky O.K. (u nás to ovšem nutně dříve či později povede k privatizaci chodníků a zavedení mýtného na nich), pokud si odhlasujeme galoše jako povinnou výbavu a necháme úklid sněhu na globálním oteplování, nic proti tomu. Jen do toho, prosím Vás, netahejte ideologii, ta s tím nemá nic společného.

Pan Řezáč nemá pravdu; povinnost uklízení chodníku přiléhajícího k nemovitosti zavedl Hitler a následující socialistické / komunistické vlády ji pietně udržovaly (je to názorná ukázka skutečnosti, že nacismus, socialismus a komunismus jsou ptáčata vylíhlá ve stejném hnízdě). V civilizovaných zemích, jako např. USA, žádná taková robotní povinnost neexistuje.

Chodník je cizí majetek, z něhož jsem nucen platit nájem, například v situaci, kdy opravuji cokoli na domě a přivezou mi stavební materiál, o jeho záboru v případě opravy uliční fasády ani nemluvě.

Socialismus spolu s konceptem společenského vlastnictví skončil před osmnácti lety. Možná si toho čtenář Řezáč ještě nevšiml. Doba, kdy nikomu nebylo zatěžko jít na brigádu, skončila spolu se socialismem. Už nikdy nikdo nepostaví tu "naši" sámošku v akci Z "abychom se všichni měli líp". Už nikdo nepůjde pomoci se sněhovou nadílkou na náměstí a nepůjde ani na "jarní úklid". Protože platí daně, "tak ať se obec stará". Možná je to škoda, že se lidská, obecní, komunitní solidarita vytratila a nynější vládci si ji stále pletou s oním nenáviděným komunismem, nevím. Ale vím, že pana Řezáče klidně a bez studu nechám zlomit si nohu na chodníku, který přiléhá k mému pozemku a u soudů se (úspěšně) budu bránit tím, že vlastníkem chodníku je obec a chodník přiléhá druhou stranou k silnici, která je státní. Nemám povinnost robotovat, z ústavy mám odpovědnost pouze za vlastní majetek. A je mi úplně jedno, kudy občané budou chodit, neboť nemám možnost jim to přikázat ani zakázat. A stejně jako musí řidič dle vyhlášky řídit automobil tak, aby "přizpůsobil rychlost stavu vozovky a vozidla", měl by chodec chůzi "přizpůsobit stavu chodníku a svých bot". Jako tomu je v horách a kdekoliv jinde, kde sníh je součástí klimatu a ne něčím, co každý rok "silničáře překvapí".

V Česku jsou majitelé drobných realit, které nejsou na samotách, posledními otroky. Je jim pod hrozbou sankcí přikázáno pracovat zadarmo. Na cizím.

Za zimních rán nemusím ani pootevřít oko, abych věděla, že napadl sníh. Slyším totiž škrábání lopat z celého okolí. A pokud by se mi čirou náhodou chtělo vykouknout z okna, viděla bych našeho pana domácího, jinak ctihodného vysokoškolského profesora a bývalého ředitele ústavu Akademie věd, jak převlečen za kuliho ve svých více jak sedmdesáti letech odhazuje desítky kilogramů jiskřivé sněhové nadílky změněné na zledovatělou břečku, škrábe chodník, rozpraskaný, záplatovaný - zanedbaný po čtvrt století místní radnicí a posypává. Mechanizace? Lopata, sekáč. Kýbl. V maloobchodě draze koupená sůl.

V diskuzi k článku pana Michaela Hausera "Bludný kruh české levice" bych měl pár poznámek. První námitku bych měl rovnou k názvu "levice". Co je vlastně levice? "V současnosti by se tak dalo označit rostoucí hnutí odporu proti neoliberalismu, protože neoliberalismus je útokem na důstojnost člověka, protože neoliberalismus je útokem na demokracii a protože neoliberalismus je útokem na sociální spravedlnost a sociální stát". Tak definoval levici Oskar La Fontaine, předseda spolkového poslaneckého klubu LEVICE ve svém projevu na XI. mezinárodní konferenci Rosy Luxemburgové v Berlíně.

Dovolte mi, prosím, abych odpověděl na polemiku s mojí kritickou připomínkou k článku pana Tomáše Krčka, píše Jaroslav Lesák.

Dovolujeme si Vás pozvat na vzpomínkovou akci na Jana "Pupa" Bouchala, významného propagátora městské cyklistiky. Právě tento měsíc uplynou dva roky od jeho tragické smrti, kdy jej jedoucího na kole srazil automobil.

Vzpomínková akce proběhne tento čtvrtek 17. ledna 2008.

V 17:45 odstartuje z náměstí Jiřího z Poděbrad pravidelná pražská cyklojizda, která bude směřovat do Sněmovní 7. Odtud v 18:30 vyrazí cyklistický průvod, který bude kopírovat poslední cestu Jana Bouchala z práce domů.

V 19:00 hodin se cyklisté i pěší shromáždí na místě tragické dopravní nehody - nebezpečné křižovatce na Nábřeží kapitána Jaroše (Praha 7).

Já do práce dojíždím 58 km každý den a ráno musím chodit 6 km pěšky na vlak! Plat mám 10.500 měs. netto a jen doprava mě stojí cca 2.400 měs.; poté platím nájem 7.500,- měs. za 2+kk.

Po odečtení všech položek nemám ani na léčbu v nemocnici!!!! Dej Bůh, ať nemusím do nemocnice! A to ještě čekám rodinu!!

Proto se táži: "Vládo, co bude dál!!" píše jeden čtenář.

Britské policie a prokuratura se rozhodly v případech znásilnění žen začít experimentovat s kontroverzními technikami ve snaze přimět osoby, podezřelé ze znásilnění, aby se ke svému činu přiznaly v telefonním rozhovoru anebo esemeskou.

Tato taktika se používá v některých amerických státech. Ženy posílají násilníkům esemesky či jim telefonují ve snaze získat od nich přiznání viny.

Byl jsem v pátek v práci na Univerzitě v Glasgow svědkem toho, jak kolegyně Ilona Klemm nemohla uvěřit svým očím a uším. Sledovala vysílání zpravodajského čtyřiadvacetihodinového okruhu České televize, když tam zahraniční redaktor Mladé fronty Dnes Jan Rybář vyjádřil názor, že pokud kdy v táboře v zálivu Guantánamo docházelo k porušování lidských práv, dnes už tam v žádném případě k ničemu takovému nedochází.

Jak to Jan Rybář ví? Oni ho tam vpustili na inspekci? Není už jen zadržování lidí ve vězení léta bez soudu porušením lidských práv? Někteří jedinci prostě dávají propagandistické zaslepenosti přednost před jakýmkoliv racionálním úsudkem, Škoda, Rybář je potenciálně zvídavý reportér, nemusel by se před veřejností takto shazovat.

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Trestuhodné zavádění poplatků u lékaře je provládními novináři předkládáno občanům a občankám jako nezbytný krok, navíc zcela běžný ve vyspělých zemích. Již několik autorů upozornilo na BL na manipulativní argumentaci těchto novinářů, pokud jde o velmi kvalitní zdravotnictví francouzské. Chtěla bych přijít se svou troškou do mlýna a popsat fungování zdravotnictví španělského, v němž se u lékaře žádné poplatky neplatí a péče je hrazena ze sociálního-zdravotního pojištění, které platí pracující lidé.

Horní komora japonského parlamentu odmítla hlasováním prodloužení japonské vojenské pomoci ve "válce proti terorismu". Stalo se tak poté, co 11. ledna poslanec japonské Demokratické strany (která má po posledních volbách v senátu většinu) a jeden z ředitelů Výboru pro mezinárodní vztahy Yukihisa Fujita uspořádal v japonském senátu asi 20 minutovou prezentaci v souvislosti s otázkou japonské podpory Spojeným státům ve "válce proti terorismu". V té poukazoval na důkazy o řízené demolici WTC a pochybnosti, zda byl Pentagon skutečné zasažen dopravním letadlem.

Dostal jsem z amerického velvyslanectví v Bruselu včera značně znepokojující zprávu, píše americký občan Andrew Stroehlein. Velvyslanectví rozeslalo email vysoké priority, jímž varovalo všechny americké občany v Belgii, aby se neúčastnili malé demonstrace, kterou v Bruselu na pátek odpoledne 11. ledna 2008 zorganizovala Amnesty International. E-mail z amerického velvyslanectví v Bruselu je tak neuvěřitelný, že ho tady kopíruji:

V "průvodci" Britských listů islámským právem jsme se už seznámili s charakterem islámského práva, s jeho historickým vývojem. Seznámili jsme se i s prameny, z nichž je islámské právo odvozováno a základními povinnostmi člověka vůči Bohu (`ibádát). Nyní přistoupíme k povinnostem člověka vůči člověku (mu`ámalát).

Ten tvoří masu "platného" práva, jak je v běžném slova smyslu pojímáme, tzn. právo občanské, rodinné, pracovní, obchodní, trestní atd. Okruh norem šarí`y, který více odpovídá naší představě o právu, zahrnují "povinnosti člověka vůči člověku", resp. mu`ámalát. V užším slova smyslu jde o dvoustranné právní vztahy mezi lidmi navzájem, na rozdíl od rituálních povinností (`ibádát), jejichž náležité plnění si nárokuje Bůh a kde stranami "právního vztahu" jsou Bůh a člověk (příp. umma). Vzhledem k celkovému zaměření islámského práva však i normy mu`ámalát usilují o soulad jednání muslimů s morálkou a Božími příkazy. [1] Vzhledem k velkému rozsahu a širokému záběru islámského práva se budeme zabývat pouze stěžejními odvětvími, resp. instituty, práva (nepojednáváme tak např. o právu námořním), přičemž ústavně-právní oblasti vyhrazujeme samostatné kapitoly.

1. díl seriálu o islámském právu : Islámské právo šarí‘a ZDE

Reálna moc komunistov sa v Európe pred takmer 20 rokmi rozložila a s ňou aj dôvody na strach z nich. A po ukončení vojny sa zvyčajne objaví bezpočet generálov. Títo odvážlivci sa stavajú do čela šíkov, ktoré hrdinsky pochodujú, aby pokorili strašiaka v poli. Červený strašiak, ktorý dlho kontroloval strach masy a uzurpoval si jej slobodu, však už dávno leží na zemi, potom, čo ho strhol vietor spoločenskej zmeny. Nikto z odvážlivcov si však nevšimol, že v poli už stoja iní strašiaci. Rytieri "slobody" vytrvalo útočia na to, čo zostalo z kedysi mocného protivníka, zatiaľčo noví strašiaci, mimo pozornosti po lynči túžiaceho davu, stavajú nové berlínske múry a nakupujú tony ostnatého drôtu. Prečo? Aby nanovo oddelili "dobrých" od "zlých", vyvolených od nehodných.

V úterý večer po půl šesté jsem docela náhodou a s velkým sebezapřením na stanici Radiožurnál vyslechl rozhovor (či přednášku) s naším, snad příštím nositelem Nobelovy ceny za reformu penzí v ČR.

Tento "jednooký" ministr práce a soc.věcí je mezi "slepými" opravdu král. Takový byl i svého času jiný "expert" ODS - námořník Jindřich Vodička, jenž také skvěle první penzijní reformou zamaskoval laciný výprodej majetku státu.

Před Klausovým privatizačním fiaskem varoval v pořadu Jana Čulíka v lednu 1991 ve Svobodné Evropě londýnský finanční odborník na důchodové zabezpečení a kapitálové trhy František Nepil ZDE

Ministerstvo zahraničních věcí ČR společně s Agenturou pro protiraketovou obranou (MDA) pořádá ve dnech 16. -- 17. ledna 2008 Seminář k zapojení českého průmyslu, vědy a výzkumu do budování systémů protiraketové obrany (US - Czech Republic BMD Industry, Research and Business Seminar). Partnery MZV při organizaci semináře jsou Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo obrany, CzechTrade, Akademie věd ČR, Svaz průmyslu a dopravy ČR a Asociace obranného průmyslu.

Cílem semináře je otevřít možnosti pro spolupráci mezi českými a americkými subjekty v oblasti výzkumu, vývoje a průmyslové výroby systémů protiraketové obrany. Seminář umožní navázání kontaktů a následné rozvíjení partnerství mezi jednotlivými firmami a výzkumnými institucemi, pro které může být vzájemná spolupráce přínosná.

Po zveřejnění mého provokativního textu mi do schránky dorazil email redaktora jednoho internetového portálu, který se označuje jako levicový, s výzvou, abych zvážil možnost občas pro něj něco napsat. Než však ke mě chudera zpráva dorazila, upadla cestou hned do dvou jam -- a v každé z nich čekalo sedm obzvláště tvrdých kamenů, o které si pořádně natloukla.

Nad prvním výmolem stálo napsáno "Proč jsou v Čechách považovány všechny kritické texty za levicové?" a balvany na dně přidaly další hořké výzvy:

• Kolik Čechů kdy vůbec četlo Chestertonovy maloburžoazní kritiky kapitalismu?
• Vzpomene si někdo aspoň na Scrutonovy pamflety proti supermarketům?
• Je katolická církev levicová?
• Čím to, že jsou skoro všichni pravičáci, to jest nominální vyznavači silné individuality, v české kotlině tak zatraceně konformní?
• "Středostavovské Češky," pravil nikterak skrupulózní Latinoameričan, "se sebou nechají dělat věci, kvůli kterým by se stejně společensky postavená Kolumbijka obávala, že bude za póvl a pouliční děvku." Kde jsou čeští konzervativci brojící proti zániku posledních rozdílů mezi vysokým a nízkým?
• Není obhajoba historických výdobytků dělnického hnutí dneska setsakramentsky konzervativní?
• Vezmeme-li v úvahu nadcházející energetickou krizi: Z čeho aktuálně žije hrdé rozlišování na pokrokové a reakční politické směry, které vůbec dává smysl jen na podkladě přesvědčení, že kdosi má dějiny na své straně?

Taky jsem zjistil jeden omyl u Václava Klause. Předvídal sníženou spotřebu el. energie v 90 letech. Nepředvídal o kolik jenom vzroste její spotřeba moderní domácnosti. ( kuchyň, koupelna, topení, v obýváku PLAZMY, domáci kina, počítače, srdce na Hradě, KDEŽE MU ZA MILIONY KONEC, provoz v halách prodejních, sportovních atd. Ale ohledně globálního oteplování možná má pravdu, viz článek v BL ze 27. 12., píše Miroslav Dvořák.

Napadlo nás, že by čtenáře možná zajímalo, jak ještě před deseti lety Václav Klaus brojil proti internetu. Za přístup k archivním článkům děkujeme databázi Newton. Anglicky je jejich shrnutí ZDE (JČ):

Jan Čulík    uvádí
JACÍ JSME /
Česká společnost v hraném filmu
devadesátých a nultých let

17. ledna 2008 PRAHA
      17 h
Palác knih Luxor (Václavské náměstí 41)
Hosté: Jiří Svoboda, Petr Koliha, Jan Gogola starší,
Jan Švankmajer a Jiří Kallista
18. ledna 2008 BRNO
      17 h
Dům pánů z Kunštátu (Dominikánská 9). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V prosinci 2007 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 847.78 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.12. 2007 částku 197 706.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 688.55 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.

Převedli jsme do digitální formy kompletní text první monografie o české nezávislé literatuře, která vycházela v exilových nakladatelstvích během dvou desetiletí husákovské normalizace. Kniha z roku 1991 je autentickým otiskem toho, jak svědčili nezávislí čeští a slovenští spisovatelé o zkušenosti svého společenství.

Jan Čulík, Knihy za ohradou: Česká literatura v exilových nakladatelstvích 1971-1989 ZDE