Veselé stříšky svinuli.
Ty stříšky s pruhy.
Ty cíchy nebeské, ta zplihlá křídla.
Ty duhy.

Na prázdném, skřípějícím korze
své písmo pršící
čte už jenom pan Morse.

Žluté a růžové cukrárny roztály
v špinavou, zimavou vodu, jíž moknem.
Dvě uhrančivé oči teď slídí za námi,
ulpělé za každým plačtivým oknem.

Skleníky, plyšové kavárny, prázdný pohřební vůz
mělce proplouvají městem jako ponorky.
Zadními trakty hotelů, kde čpějí záchodky,
zlodějský déšť se plíží i na dvorky

a plaše padá déšť do empírových váz,
na pastelové fasády a k zakřiknuté zemi,
do větví zčernalých, jež křehnou tu
jak hovořící prsty hluchoněmých.

Jen v urousaném háji
- ó město z romantických operet --
dvě vody,
mrtvá a živá,
v obloucích nad hlavou zkřížily své matné čepele.

Veselé stříšky svinuli.
Ty stříšky s pruhy.
Voda však
pod zemí hučící
dál plaší v jezírku pstruhy.

Z knihy Nouzový východ, BBart 2003. Mezi svých Deset básní vybral Tomáš Fürstenzeller.