Článek pana Michala Brože přináší zajímavé informace o výsledcích pokusů dosáhnout co největšího dojezdu vozítek s elektrickou trakcí. Moji kritiku snahy vydávat Air Car za náhradu běžného automobilu, tu nijak nevyvrací. Ve výchozím článku se mluví o autech určených k masové produkci, nikoliv o úzce specializovaných vozidlech nebo dokonce o jízdních kolech. Mimochodem - jízdní kolo - nevím zda si autor uvědomil, že 300 litrů vzduchu stlačeného na 300 atmosfér má hmotnost zhruba 100 kg, tlakové nádoby budou mít hmotnost možná podobnou a motor také nemůže být právě lehký - nezlobte se na mne, na kolo takový "pomocný motorek" opravdu nechci.

Aby nedošlo k nedorozumění. Nikterak nekritizuji vývoj technologie pohánějící auto stlačeným vzduchem. Dovedu si představit situace, kdy najde své uplatnění, i když elektrická trakce, o které píše pan Brož, bude hodně silnou konkurencí. Kritizuji snahu vydávat ji za řešení, které je okamžitě schopné nahradit spalovací motor.

V současnosti je člověk neustále bombardován reklamou, která mu slibuje modré z nebe. Na internetu potkává spoustu šarlatánů, nabízejících svá zázračná řešení. Jak se má v tom zmatku orientovat? Svoji připomínkou jsem chtěl kromě jiného naznačit, že často je možné velmi jednoduchou úvahou dospět aspoň k přibližnému ohodnocení slibovaného efektu.

Nyní k článku pana Josefa Hanzala . Především bych byl rád, aby debata zůstala věcná, vyslovovat hypotézy o myšlenkových pochodech oponenta je zbytečné. Můj výpočet není nikterak originální, za mého mládí se učil na základní škole a doufám, že je tomu tak i nyní. Vyčísluje pouze mechanickou energii stlačeného plynu a použil jsem ho pro jeho jednoduchost. Jsem si vědom toho, že plynu lze odebrat i část energie tepelné. Odhadl jsem, že po jejím započtení se výsledek řádově nezmění a proto jsem zůstal u zmíněného jednoduchého výpočtu.

Vzhledem k tomu, že neznáme podrobnosti o technologii Air Car, nemá cenu dohadovat se, zda dojezd auta na vzduch bude 5, 10 nebo 20 km. Něco o "lehkosti" autíčka jsem naznačil už výše. Práce při adiabatické expanzi mi vychází jen 18 MJ, nikoliv 35 MJ jak uvádí pan Hanzal. Kdybych použil hned výpočet pro adiabatický děj, nemohl bych postup výpočtu prezentovat na pár řádcích, je trošku složitější, a stejně bych mohl být obviněn z bezduchého dosazování do vzorců, třeba protože adiabatický děj je idealizace, které se v praxi lze jen přiblížit nebo protože koncová teplota při expanzi vychází 60 K, což je teplota, při které by vzduch už dávno nebyl plynem.

Zatím si ponechám svůj názor, že pro odhad toho, co asi od projektu můžu čekat, vystačím s triviálním výpočtem a případně se nechám mile překvapit.