14. 10. 2007
Čulíkova potřeba poučovat, aneb globální politikum panikyreakce na poznámku Jana Čulíka "Ladislav Žák o globálním oteplování: Zajímavá, avšak nepodložená spiklenecká teorie" , k níž byl podnětem článek Ladislava Žáka "Snad je jasno"
Jan Čulík nezapře univerzitního pedagoga, který je vykladačem zaprášených pravd do chvíle, než někdo řekne pravdu jinou. Jinak nechápu jeho dehonestující nálepkování relevantního názoru v rámci "otevřené" diskuze o tématu, které přesahuje meze pouze odborné diskuze. Jedněm totiž dává naději na rozsáhlé zisky, dalším ji zase navždy bere . Alespoň to tak vypadá dle jeho rozčilené poznámky na téma "globální oteplování" (čti ovšem v podtextu i parazitní otázku "je Klaus opravdu blbec a nebo ne?", na kterou s Gorovou nobelovkou přišla odpověď). Žák nezpochybňuje sám fakt oteplení, je mu ale krajně podezřelá zeleninová politika okolo. Taková modrozelená bramboračka. Právem, neboť za rozsáhlým manipulativním konceptem současné globální politiky jsou silné finanční skupiny, které si přisvojily "zelené", svět spasící téma a nabalily na něj ideologicky diktovaný byznys. V tom mají Klaus i Žák pravdu. |
Sponzorovanou "zelenou" energii, biolíh a úspory - vždy těch druhých. Tatáž manipulativnost vadí i Klausovi, ten ale vylévá s vaničkou i dítě a problém píárově zjednodušuje na souboj svobody a strachu. Terraformní činnost člověka, necitlivá vůči ekosystému opravdu dosáhla limitu samoopravitelnosti procesů, jimiž se příroda dokáže bránit. Dosáhla toho už dávno - o čemž už desítky let svědčí například rozšiřování Sahary či vysychání Aralského jezera. Rozsáhlá těžba, měnící řadu hodnot (odrazivost zemského povrchu v řadě částí spektra, nasákavost terénu, schopnost zadržet vodu, schopnost udržet reliéf terénu nezměněn) odběr vody z řek, krmící odběrové bumbrlíčky v podobě průmyslových center a velkoměst stovky kilometrů daleko , regulační stavby, nerespektující nic mimo požadovaného účelu - to všechno jsou přirozené následky kapitalistického rozvoje konzumerské společnosti. Byznys s "čistými" technologiemi, odvislý od politické hysterie z tlaku vědců a veřejnosti, stejně jako vyčerpávání fosilních surovin a války o jejich poslední ložiska - to je druhá strana téže mince. Nepřeme se zde o to, jestli Bursík neovládá náhodou mimo vládní politiky nepřímo i firmy, stavící větrné či fotovoltaické elektrárny, případně není zainteresován stejně nepřímo na jaderném řešení a výstavbě dalších dvou bloků Temelína. Ruské palivo potřebuje odbytiště stejně, jako to americké... Nepřeme se zde o to, zda náhodou Nobelova cena už dávno není manipuloací více, než vědou, stejně jako olympiáda už dávno není více politikou a drogovým byznysem více, než oslavou sportu. Žák pochybňuje hysterii a Čulík obhajuje propagandisty. Sprostota, s jakou doporučuje "zápecnickým Čechům" učit se anglicky a vstřebávat světové moudro, vypovídá o sebestředné omezenosti britského venkova více než o světovém rozhledu. V mnoha oblastech vědy totiž ti sebestřední byli daleko více omezen, než ti "z české kotliny". Vzpomínám si, jak britští vojáci zcela hystericky vybili veškerá stáda hovězího dobytka v Británii v panice ze "zásady předběžné opatrnosti" z nemoci šílených krav, přičemž ve stejnou dobu k naprostému zděšení prozápadních věrozvěstů čeští hygienici jen sprchovali autům kola v hygienických koridorech a vyslali na venkov agenty tajné služby, aby náhodou někoho nenapadlo nákazu uměle vyvolat. Obchod s dobytkem nikdy nebyl byznysem v rukavičkách - vždy ho drželi v rukou řezníci. Češi ale prokázali mnohem více vědecké moudrosti než médii, hysteriky a novináři zblblí britští politici. Dnes je čas na střízlivou analýzu britského dobytčího šílenství a oddělení několika faktorů:
Dodatek pondělního rána, inspirován po přečtení šéfredaktorovy reakce větou Nicolla Machiavelliho "Vladař, který chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá": Tou odbočkou do světa šíelných krav a hysterických politiků jsem nechtěl podporovat paranoidní teorie spiknutí, ne nepodobné některým scénářovým hollywoodským filmům, které názorně ilustrují hranice možné bezcharakternosti dnešního světa. Pouze jsem chtěl popsat fakt, že opravdu kritické a nezávislé myšlení musí studovat fakta bez šablonovité předpojatosti. Dle zásady Sherlocka Holmese nebo Pery Masona: pouze ta varianta, která se ukáže díky holým faktům nepravdivá, může být vyloučena ze všech možných variant. Další pravidlo, už daleko paranoidnější, praví: Nic se neděje náhodou, zvláště je li těch náhod nějak moc. Jedna náhoda je náhoda, dvě náhody neuvěřitelná náhoda. Tři náhody nejsou náhoda. A konečně třetí pravidlo říká, že když vám říká někdo že jste paranoik, neznamená to ještě, že po vás nejdou. Poslední pravidlo tvrdí, že pesimista je znechucený optimista a cynik je politikou poučený realista. Ani Václav Klaus, ani Ladislav Žák, ani já či stovky dalších, kteří se ocitli příliš blízko rozhodovacím procesům, státním zájmům a zákulisí politiky, neumí už být romantickými idealisty a vnímat lákavé věty politických tezí imanentně - an sich. Bez vazeb na životní zkušenost. Vždy se totiž najde někdo, kdo vás překvapí tím, na čem všem se dá vydělat a kdo všechno se nechá ošálit virtuální realitou. Naposledy to předvedl Stanislav Gross, který vypálil rybník všem novinářům, nastavil zrcadlo sociálním demokratům, prospěl sobě a ještě ukázal cestu snadného výdělku druhým. Ochrana přírody je vynikající příležitostí pro pozemkové spekulanty, stavební lobby či elektrárenské giganty. Vyplatí se investovat do perspektivního byznysu monopolistické zisky pro zachování podílu na trhu zítřka. Je to lepší investice, než hedgeový fond. Stačí dát grant ve směšné výšce několika romantickým nadšencům. Důležité je totiž vyhnout se nenávisti lidu a přitom jej udržet v bázni. Přírodní katastrofy a výchova k morálnosti jsou příležitostí, jak vyměnit svobodu za iluzi bezpečí. Jak mít dobrý pocit ze zachráněných deštných pralesů a afrických dětí. Jak posílit víru, nikoliv rozum. Barokní modely morových dob se opakují v hi-tech podobě. Biožemle z bioobilí a biořízky z bioprasat už zachvátily i pražský parlamentní bufet. Bioposlankyně z biostran si vymohly svou iluzi zdravého životního stylu. Těším se na dobu, kdy feng-šuej bude diktovat zasedací pořádek... Křesťanští demokraté si už stejně nechávají vykropit své sedačky. Ti, kteří jsou z vizí předběžné opatrnosti v oblasti výroby, dopravy a spotřeby surovin, energií i zboží nejvíce nervózní, jsou banky, financující průmysl i dopravní uzly, spediční firmy, ropná lobby i všichni, kteří žijí z fenoménu skladování a reklamy. Všichni, kteří žijí z fenoménu výroby a spotřeby toho, co třeba vůbec nepotřebujeme, ale bez čeho se nemůžeme obejít. Svět peněz diktuje diskurs i akademikům a kdo říká že ne, ať čte výzvy k podávání grantů u nadací i u univerzit. Největší donátoři nejsou ti nejprospěšnější světu. Na laskavou dobročinnost někdo musel nejdříve vydělat. Žák pouze upozornil na to, že peníze, nikoliv ideály a dobro vládnou tomuto světu. Peníze jsou moc a moc jsou peníze. To není paranoia, ale realita vlády. Zelená politika MÁ obrovský potenciál ovládat masy a zároveň přinášet nebývalé rozšiřování trhů. To už dávno není politika skautů či dětí květin, to je už kapitálem po několikáté ukradená revoluce. Zelený kapitalismus je nejvýnosnější, protože kalkuluje se strachem stejně, jako farmaceutický byznys. Rockefelerské peníze a politické vize amerických demokratů se spojily už dávno. Al Gore ne nadarmo kandidoval už jednou na nejmocnějšího muže planety. Za sebou má více peněz, než kterýkoliv z demokratických lídrů. A penzíe, nikoliv myšlenky ovládají politiku. Snaha ovládnout ložiska surovin a prostřednictvím surovinové politiky ovládat svět je vlastní všem, kteří si tuto pozici mohou dovolit. Mít kohoutek od ropy nebo plynu je lepší, než mít tiskárnu peněz nebo letadlovou loď. Američané to pochopili příliš pozdě. Rusové to pochopili včas. Viděno touto optikou, podstatou demokracie je i dnes nikoliv právo nadávat na vládu, ale rovný přístup k surovinám, vodě, palivům, nerostům, k bohatství přírody. Rovný, nikoho nediskriminující. Ohleduplný. Cesta k tomuto stavu vede mnohdy přes manipulaci, korupci, státní převraty, atentáty, ale i přes nesplněné iluze davů na sychravých náměstích či promarněné sny zbědovaných o lidských právech. Demokracie je v tomto kontextu stejn ě jako fašismus relativní pojem. Pro dělníky v německých slévárnách, na čínské bavlníkové plantáži či v mexických dolech má jinou podobu, než pro londýnské yuppies v lněném obleku od Armaniho či pražské kavárenské intelektuály ve fair trade oblečení, přivezené v kontejneru z Tibetu. Cynický politický analytik s tím vším kalkuluje v mocenských scénářích. Politika je umění přesvědčit vesničany, kteří nemají řeku, že potřebují most. To řekl Nikola Sergejevič Chruščov. Koncept je to prastarý. Chléb a hry. Laik je moralistně pohoršen. |