Za takových okolností předem nebylo ani ideální, ale ani dost rozumné vstupovat do zápolení o tuto ústavní funkci. Ještě před měsícem se muselo zdát být málem sebevražedné, když prof. Švejnar vzal vážně nabídku ČSSD, aby se jako její kandidát ucházel o prezidentskou funkci. Kupodivu stačilo, aby se Jan Švejnar objevil cíleně na několika místech naší republiky na mítincích s občany, a najednou tu máme před nosem výsledky průzkumu agentury STEM s 52% občanské přízně pro Jana Švejnara jako prezidentského kandidáta (kdyby byla přímá volba). Samozřejmě že ústavně nemáme jako stávající pravidlo přímou volbu prezidenta. (Takto přímo zvolený prezident by ovšem měl silnější mandát od voličů. Pak by to znamenalo včas prezidentské pravomoci porovnat s dalšími orgány státu a odpovídajícím způsobem revidovat pro takovou situaci Ústavu!)

Pokud tato sugestivní procenta pro J. Švejnara média zaznamenala (bodejť ne, a některá možná i škodolibě!), vzniká zničehonic zbrusu nová otázka: nemohou se změnit vyhlídky pro oba kandidáty volby? A to přesto, že zatím předpokládaná volba má být tajná a že zatím papírově je stále V. Klaus svému vítězství blíž?

Samozřejmě že oba tábory nemají zatím žádné neochvějné a definitivní složení. Stoupenci obou kandidátů až příliš dobře vědí, v jakých mantinelech zatím chystají úspěch svého vyvoleného šampióna. Pro stratégy ODS i ČSSD jako profilujících se parlamentních soupeřů by bylo nesmírnou výhodou, kdyby jejich zástupci v Poslanecké sněmovně a v Senátu volili bez výjimky výlučně v klubech dohodnutého a stranicky zaštítěného kandidáta. Při tajné volbě je zřejmě (ne poprvé!) větší riziko, že ČSSD nebude hlasovat "jako jeden muž". ODS sice také není v rozmanitých centrálních orgánech zcela kompaktní, ale s ohledem na stávající labilitu vládní většiny by měli nejen její senátoři, nýbrž zvláště její poslanci počítat místo s možností riskantního vystavování vlastní kůže na trh raději s "držením deklarované lajny" (volit V. Klause). Kdyby totiž ODS neprosadila svého kandidáta za prezidenta, mohlo by to doprovodně ohrozit stabilitu vlády. Za dnešního stavu by pak předčasné volby zřejmě vyhrála ČSSD a někteří stávající poslanci ODS by přišli o své velmi lukrativní "korýtko". Čili nejde jenom o nějaké osobní preference, pokud jde o osobu kandidáta na prezidenta, nýbrž v nemalé míře -- u stávajícího poslance ODS "až na prvním místě" -- také o sebezáchovný počin.

Takže se dostává automaticky do "hry" -- kupodivu nejen především pro ČSSD -- jako její přinejmenším nezanedbatelná taktická součást vnější forma vlastní volby. Veřejná volba by určitě alespoň zčásti zválcovala pokusy o volbu odlišnou od stranicky doporučované. Lidovci možná ponechají "demokraticky" svým příslušníkům "svobodu volby", a takto určitě nemálo ohrozí především šance Švejnarovy; neboť do začátku bude asi mít Jan Švejnar "papírově" hlasů ve svůj prospěch méně. Zelení určitě v rámci 1. kola volby pomohou Švejnarovi všichni bez výjimky. Při případné veřejné volbě (kterou by ale bylo třeba odhlasovat!) by se dalo očekávat, že v Senátu zvítězí v 1. kole V. Klaus; zatímco v Poslanecké sněmovně není předem jisté, jak 1. kolo volby dopadne. Zdá se, že se uskuteční volba tajná. Její výsledek pak bude mít víc neznámých položek při odhadu výsledku; co když polovina komunistů i lidovců dá hned v prvním kole svůj hlas V. Klausovi? Pak by zřejmě pro příští inauguraci prezidenta republiky stačilo 1. kolo. Nemuselo by se ani moc počítat na prstech, kdo k tomuto výsledku lví měrou přispěl.

Pokud nahlédneme do Ústavy, a to na článek 58, odst. 3 a 4, můžeme tam číst:

"(3) Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců a všech senátorů, koná se do čtrnácti dnů druhé kolo volby. (4) Do druhého kola postupuje kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně, a kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Senátu."

Zrovna z bodu (4) plyne, že V. Klaus má víceméně automaticky svůj postup do 2. kola jistý. Ústava se v uvedeném bodu zároveň zmiňuje o tom, že postupují maximálně DVA kandidáti. Jan Švejcar by ovšem musel v Poslanecké sněmovně získat více hlasů než Václav Klaus. Což není předem ani trochu jisté. --- Je otázkou, kdy chtějí komunisté vyrukovat se svým případným "třetím" kandidátem, o němž podmíněně uvažují. Alespoň tuto alternativu zmiňoval místopředseda KSČM Jiří Dolejš. Nebylo by to "s křížkem po funusu"? (Komunisté v těchto dnech vypadají stejně polovičatě jako lidovci.) --- Nejdřív totiž by musel Jan Švejnar se zdarem přežít u poslanců Sněmovny prvá dvě kola volby jako vítěz nad V. Klausem v Poslanecké sněmovně (když počítáme s tím, že v Senátu má V. Klaus spolehlivou většinu senátorů ODS "v kapse").

Ve druhém kole je podle Ústavy, čl. 58, odst. (5) zvolen ten "kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců i nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů". Zde lze taktizovat také případným odchodem ze sálu a hlas neodevzdat.

Pak tu je třetí kolo. Ústava praví:

"(7) Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve druhém kole, koná se do čtrnácti dnů třetí kolo volby, v němž je zvolen ten z kandidátů druhého kola, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a senátorů. (8) Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve třetím kole, konají se nové volby."

V tom třetím kole bude samostatně a rovnocenně vážit každý jednotlivý hlas pro toho kterého kandidáta, takže -- pokud J. Švejnar projde do 3. kola -- vítěze určí nakonec poslanci. Je jich 200, senátorů je jen 81.

Nepochybnou předností tajné volby je respekt k osobnímu zcela svobodnému rozhodování; k tomu, co se taky nazývá volbou "podle svého nejlepšího přesvědčení"; a pak také bez ohledu na jakákoli stranická doporučení. Jisté šance má Jan Švejnar jen tehdy, podaří-li se mu dostat do 3. kola. Jinak může získat prezidentský úřad Václav Klaus hned ve 2. kole. Jazýčkem na vahách budou jak lidovci, tak komunisté; a možná někteří sociální demokraté.

Je snad vidět, že tu nepadlo slovo o osobních přednostech žádného z obou kandidátů. Osobní jejich kvality padají na váhu spíše sekundárně. Prioritu mají stranické představy o tom, co a jak zrežírovat, aby se to zúročilo v příštích parlamentních volbách. Jejich vítěz má vyhlídky na sestavení vlády a mocensky ve státě zase něco podle svých představ "rozhýbat".

Jak se nás také paradoxně týká prezidentská volba (podle toho, která?) (s dalšími případnými relevantními odkazy)