To bylo heslo, které v roce 1968 spojilo celý národ do jednoho šiku. Všimněte si, že o výročí z roku 68 se píše, ale žádné z našich médií toto heslo nevzpomnělo. Nešlo o demontáž kapitalismu, ale o "Socialismus s lidskou tváří". Toto heslo je tabu, o kterém se dneska v mediích nemluví a mluvit nesmí. Pro naše média události roku 1968 začínají 21. srpnem.

Václav Bělohradský v Salonu (Právo, 14. 8. 2008) nabízí svoje vidění světa. Přitom nevnímá existenciální starosti většiny svých rodáků, jejich reálný život a možnosti. Nad jejich hlavami určitě neplápolá prapor „společnosti hojnosti“, „společnosti postmaterialistické“ nebo dokonce „postindustriální“. Jak jim objasnit, že žijí ve společnosti „diskontuity“?

Že se americký radar v Brdech ochrání sám? Ale kdeže. Tomuto blábolu českých politiků už nevěří ani malé dítě. Nicméně už nikdo nevěří ani tomu, že konflikt v Gruzii nebyl naplánován v centrále NATO v Bruselu. Bohužel se tomu tak opravdu zdá být a z dokumentu je patrné, že datování celé operace probíhalo minimálně od 20.12. 2007. Podle dokumentu z gruzínského ministerstva zahraničí, který má redakce Britských listů k dispozici a který zpracoval pro velení NATO pod číslem DPP(2007)0898 (Defence Policy and Planning Division, Partnership for Peace - Georgia) s klasifikací 2. stupně "RESTRICTED" jako přílohu k operaci "PARTNERSHIP GOALS 2008" náměstek generálního tajemníka NATO Jaapa de Hoopa Scheffera Jiří Šedivý, bylo pořadí hlavních cílů leteckých útoků ruské armády následující:

• 1.    8.8. 2008 09:45 vojenský radar a kasárna v obci Shavshvebi na dálnici mezi Poti a Tbilisi
• 2.    8.8. 2008 10:57 postavení dělostřelecké brigády u Gorijvari
• 3.    8.8. 2008 15:05 vojenská základna a vojenské letiště Vaziani

Rusko začalo v pátek umisťovat v Jižní Osetii balistické střely krátkého doletu SS-21. Uvedla to významná americká média s odvoláním na vysoce postavené vládní úředníky, kteří mají přístup ke zprávám tajných služeb. V pondělí přitom mělo Rusko začít s neustále odkládaným stažením svých sil z Gruzie - to tvrdily včera české internetové Novinky, napojené přes internet na amerického vládního úředníka, který to sdělil listům International Herald Tribune a New York Times... Podle předsedy lobbistické organizace obhajující plán protiraketové obrany (Missile Defense Advocacy Alliance) Rusko také dvacet těchto střel v průběhu bojů z mobilních odpalovacích ramp skutečně vypálilo, pokračují Novinky a odkazují se na fotografii trosek balistické střely SS-21 ve městě Gori , kterou zveřejnila MDAA. Jo, hádáte správně. Je to hlavice té Točky, jejíž tělo skončilo na policejní Ladě ve městě Poti. Alespoň už víme, kdo tu vtipnou šarádu nastrojil. Americká lobbistická organizace, snažící se přesvědčit Polsko a Česko o hrozbě, tentokrát z Ruska... "Zpráva" oněch "nezávislých světových agentur" je ovšem výplodem PR oné americké lobbistické organizace. A jakýsi tupý vysloužilý americký plukovník jménem Sam Gardiner, který učil strategii a vojenské operace na Národní válečné vysoké škole, z tohoto protiraketového píárka usoudil v rozhovoru s Amy Goodmanovou na levičáckém lobbistickém serveru Democracy Now, že Rusko nasadilo na jihu Osetie taktické jaderné zbraně ...

Market Watch - PRNewswire-USNewswire via COMTEX: Russia Fires SS-21 Ballistic Missiles at the Republic of Georgia, Poland Agrees to Have US Missile Defense ZDE

Nepřipadá vám na té fotografii z "místa dopadu" něco divného?

"Rusko je zemí, která vždy, když chce někomu doručit vzkaz, použije vojenskou sílu," prohlásila šéfka americké diplomacie cestou do Bruselu, kde se právě kvůli Gruzii koná schůzka představitelů členských zemí Severoatlantické aliance...

Americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová ZDE

JU│ Nejen v České republice, ale i na Ukrajině existují zřetelně rozdílná stanoviska při hodnocení událostí v Gruzii mezi prezidentem Juščenkem a premiérkou Tymošenkovou. Jak uvádí server gazeta.ru, vystoupil zástupce šéfa sekretariátu ukrajinského prezidenta Juščenka Andrej Kislinskij s obviněním vůči ukrajinské premiérce Tymošenkové, která podle jeho názoru pracuje v zájmu Moskvy. Za to jí údajně Kreml slíbil jednu miliardu dolarů na financování volební kampaně. Dokonce použil slova o tom, že má podezření o spáchání velezrady a příznacích politické korupce v jejím chování.

NIS│ Palacký neváhal doznati veřejně za sebe i za zetě, že pokládá revoluci polskou "za veliké neštěstí netoliko pro nás, ale zvláště pro Poláky", a Rieger sám v odpovědi k Hilferdingovi, otištěné v Národních listech, želí bratrovražedného boje, chápe živější sympatie pro Poláky z důvodů citových, že sice "přirozený cit práva žádá, aby se vrátilo, co komu bylo vzato násilím", avšak rozum že dokládá, "pokud to bylo vskutku jeho a pokud to držel sám dobrým právem", maje přitom na mysli Litvu, Ukrajinu, Volyň i Podolí s obyvatelstvem většinou nepolským. Došlo tak daleko, že obrazy Riegrovy a Palackého byly trhány se zdí a pošlapány, že oba dotud uznaní vůdcové národa a miláčkové jeho byli tupeni a zrádcováni, ba hledisko Riegrovo uváděno ve spojení s ruským vyznamenáním, jehož se mu roku předešlého dostalo (řád sv. Anny II. třídy) za příčinou tisíciletého trvání říše ruské. Po čase dívala se ovšem veřejnost na věc chladněji a zraleji, takže i vášnivý G. Eim, jenž nenáviděl přímo strany Riegrovy, musil napsati, že "obě různá mínění měla vážné důvody pro sebe a celou pravdu žádné".

zdroj: Hugo Traub: Fr. L. Rieger. Vydal S.V.U. Mánes, edice Zlatoroh, Praha 1920, s. 102-103.

Vážený pane ministře, se znepokojením jsem si přečetl na serveru MŠMT výzvu k podání nabídky na veřejnou zakázku malého rozsahu s názvem "Servis -- služby podpory Školského vzdělávacího portálu EDU.CZ". Z obsahu tohoto dokumentu vyplývá, že Ústav pro informace ve vzdělávání, který je odpovědný za dosud zcela neuspokojivý způsob práce portálu EDU.CZ, hodlá vynakládat nadále po další dva roky kvalitě a obsahu neadekvátní prostředky na provoz. V této souvislosti připomínám, že v roce 2007 byly náklady na tento portál 10,2 milionu korun, v roce 2006 to bylo 12,2 milionu korun, v roce 2005 pak 5,8 milionu a v roce 2004 5,1 milionu, tedy v letech 2004-2007 celkem 33,2 milionu korun (podle Závěrečného účtu kapitoly 333 za rok 2007).

SITA│ V hlavnom meste indického Kašmíru Šrínagar sa v pondelok opäť zhromaždili desaťtisíce moslimov, ktorí vyzývali na odtrhnutie od prevažne hinduistickej republiky. Demonštrantov mávajúcich zelenými a čiernymi vlajkami priviezli stovky nákladných áut a autobusov z celého himalájskeho štátu. Pochod k miestnej kancelárii Organizácie Spojených národov separatistickí lídri označili za najväčší od vypuknutia novej vlny nepokojov pred dvoma mesiacmi. Hoci sa demonštrácia tentoraz zaobišla bez násilia, tisíce účastníkov vykrikovali názov jednej z najnásilnejších protiindických organizácií, Laškar-i-Tajjiba (Armáda čistých).

Více než 130 gruzínských civilistů vězní jihoosetské úřady v regionálním hlavním městě Cchinvali. Vězni byli náhodným způsobem zatčeni na ulicích města, podle jejich národnosti, brzo po vypuknutí války před 10 dny. Jsou vězněni na dobu neurčitou a cchinvalské úřady je chtějí vyměnit za jihoosetínské civilisty, údajně unesené gruzínskými vojáky během konfliktu.

RAZ│ Prezident Ruské federace Dmitrij Medveděv vyznamenal v pondělí 18.srpna vojáky a důstojníky 58. armády, kteří se vyznamenali při operaci v Jižní Osetii. Podle údajů generálního štábu RF ztratili Rusové 74 muže, 171 mužů je zraněno a 19 vojáků se pohřešuje. Celkem vyznamenal prezident 30 vojáků, z toho 14 důstojníků a 16 vojáků a poddůstojníků.

RAZ │ Podle izraelské agentury Mignews se ruská armáda zakopává a ničí gruzínské vojenské základny. Jednotky ruské 17. motostřelecké divize vytvořily za posledních 48 hodin celou síť pozičních opevnění u mostu přes řeku Lechura, zhruba 30 km od gruzínské metropole Tbilisi. Na silnici v oblasti obce Igoeti vytvořili překážku z barelů a pneumatik. Jakýkoliv pohyb gruzínských vojenské a policejní techniky je zakázáno. Pohyb civilních vozidel byly povoleny do 12:30.

Je dobovou módou směšovat komunismus s nacismem , U Nás, tak jako v ostatních post ... zemích. Je to velmi populární mix. K čemu je to dobré? Asi se to dost hodí, jinak by se tím neopíjelo tolik mudrlantů ("intelektuálů.") Vzhledem k nepoměrnému rozšíření K minulosti mezi námi postsověty se tenhle lomcovák m.j. používá těmi "bez" závadné minulosti jako černá známka a roubík pro všechny dříve namočené, varování navěky pro všechny, kteří by mohli mít spády byť jen něčemu z komunismu věrouky přitakat, ale ze stejného důvodu (namočil se skoro každý, resp. málo bylo těch ostře proti) tenhle relativismus znamená také jisté sympatie pro Ďábla = nacismus. Koneckonců, nacisti bojovali proti komunistům, takže víte, nakonec nebyli vůbec tak špatní. (V "post"státech, které stály před frontou s Německem a za frontou obrátily -- Pobaltí, Maďarsko, Rumunsko, Chorvatsko ... Slovensko...)

Akci, kterou iniciativa Ne základnám realizovala pod sdělením "Poslanci nás neobejdou, my obejdeme poslance" přináší své úspěchy. Když v řadě případů nezastihnou občané své poslance v jejich kancelářích, když nedostávají odpovědi na své dopisy, bylo řešením upozornit poslance na existenci občanů přímo u Poslanecké sněmovny ČR.

Stačí se podívat na uplynulé měsíce a najdete logiku kroků, které jsou proti iniciativě Ne základnám vedeny. Občané byli informováni, s kým vším že se to iniciativa spojila, dominujícím tvrzením bylo, že s KSM. To, že iniciativa byla a je otevřenou platformou, že není jejím posláním kohokoliv lustrovat, zůstávalo stranou. Měla a má jediný cíl, odpor proti instalaci cizí vojenské základny v ČR (k tomuto postoji se hlásí široké spektrum občanů) a předpokládat, že iniciativa bude někomu bránit v jeho postoji, bude odmítat jeho účast v iniciativě je jen vlastní pohled a chápání demokratických principů u odpůrců iniciativy.

Často počúvame správy od rešpektovaných agentúr ako Reuters, AP, AFP a iných "nezávislých" zdrojov. Ak sú ozaj také nezávislé, ako je možné, že vždy sú na rovnakej strane konfliktu, v každej vojne, v každej konfrontácii? Ako je možné dosiahnuť tak široký konsenzus, spoločne a rovnako naladený spevokol riadiaci milióny menších novín, časopisov, webových stránok a televíznych štúdií...?

Tak komentuje blogger Roman na své slovensky psané stránce informace o podvodech ve fotografiích REUTERS, nalezené v jejich fotobance jiným pozorným bloggerem. I když argumenty, které bloggeři uvádějí, mohou mít i jiné vysvětlení, něco je na těch snímcích nepřirozeného. Příliš estetická kompozice. Příliš mnoho emocí. Dohledali jsme na serveru Reuters tyto fotografie a další snímky těchže osob od týchž autorů. A na jendom z nich se objevila gruzínská vojenská hlídka, která na vše dozírala.... Fotoreportéři David Mdzinarishvili a Gleb Garanich byli v Gori "embedded". Fotoaparát se totiž stává silnou zbraní současných válek. Editor daleko, svědci žádní. Potřeba vizualizace obrovská. Emocionální manipulace i aranžování se na bojišti Davida s Goliášem přímo nabízí . Někdy stačí jen chvíli počkat a změnit ohnisko objektivu. Rozplačte se do kamery, vyletí ptáček... Je otázkou, jestli u válečné fotografie mají být zdrojem fotografové těch národností, jichž se konflikt týká. Ten, komu se nedostanou do rukou všechny fotografie a nejlépe ve vysokém rozlišení, si ničeho nevšimne... │ŠOK

fotogalerie Reuters ZDE

Jan Čulík ve svém emotivním příspěvku obviňuje ČNB a Ministerstvo financí ČR z „nehorázného diletantismu“. Oč jde? Čulíkovi jsou trnem v oku bankovní poplatky za příchozí platby, resp. zneužívání těchto poplatků těmi, kdo majitele konta záměrně poškozují tím, že mu na účet posílají částky nižší, než kolik činí dotyčný poplatek (nejlépe jednohalířové), čímž majiteli způsobují čistou finanční újmu, tj. je na tom poté hůře, než kdyby zmíněnou platbu vůbec neobdržel. Při systematičtějším úsilí lze tímto postupem způsobit příjemci poměrně významnou škodu. „Nehorázný diletantismus“ MF ČR a ČNB spočívá podle Čulíka právě v tom, že dotyčné státní orgány doposud proti tomuto riziku razantně nezakročily.

Matěj Šuster z Liberálního institutu argumentuje, že není třeba zavádět na ochranu spotřebitele žádné další předpisy, proti možnosti vytunelování jeho konta posíláním minimálních částek, za něž si pak banka účtuje horentní poplatky, je prý možno bojovat soudním sporem i na základě už existujících zákonů, a kromě toho, zjevně nejde o závažný problém, protože zákazníci neprotestují, děje se to tedy jen málo. Kromě toho, implicitně prý platí, že banka má povinnost starat o zákazníka dobře. Zavádět právní ochranu pro zákazníky znamená podle Šustera vytvářet další spletité předpisy a nepřípustně posilovat roli státu.

Mám zato, že Matěj Šuster nemá informace o tom, jak to chodí ve "skutečném" kapitalismu, tedy v zavedených demokraciích západní Evropy. Tam považují vlády za svou povinnost ochraňovat zákazníka před zvůlí velkých podnikatelských firem. Především je to zjevné právě v bankovnictví a v pojišťovnictví, kde na základě praxe (Britové jsou pragmatici, nikoliv ideologové) zavádí stát další a další předpisy na ochranu zákazníka.

Tohleto je spíše prosba o radu, píše Dalibor Rozsypal. Jedná se mi o ten nehorázný problém s českými bankami (enormně vysoké poplatky, možné vytunelování účtu posíláním halířových položek atd.). Teď nedávno o tom psala dokonce i Mladá fronta a tady na Britských listech na tento problém znovu reagoval pan Čulík. Už jsem nad tím dost uvažoval, že si svůj účet v Česku úplně zruším, mám totiž v Evropě ještě několik účtů (britská banka Barclays, lotyšská Hansa a irská AIB). Nikde jinde to není tak super-nevýhodné pro klienta jako tady v Česku. Všechny tři zmiňované banky si neúčtují žádné poplatky za vedení účtu, výběry z bankomatu atd. O bezpečnosti účtu ani nemluvím.

Jako účinná obrana občanů proti zhůvěřilosti systému by bylo zveřejnění čísel kont ministra financí a guvernéra ČNB a krátký návod jak správně/nesprávně vyplnit příkaz k převodu. Nejlepší obrana je útok, míní čtenář Pavel Krajtl.

Čulíku, tak teď snad to už můžeš rozbalit na rovinu. Hrajete si na hodný demokraty, ale přitom děláte normální propagandu pro Rusáky. Snad každej normální člověk vidí, jaký důvody jsou za vaším házením špíny na USA, podporou Parouba a za buzerováním radarů, Gruzie snad otevřela oči i těm nejvíc nablblejm. I kdz u rudochů nevím nevím. Nechápu jak dneska pomalu 20 let po SAMETU, a na výročí INVAZE Rusáků když Rusáci útočí na Gruziji někdo může někomu projít taková nablblá bolševická agitka. Tak přiznejte vaší rudou barvu a kdo vás platí. Ukáže se, že Čulík je bolševicko levičácký zrádce a Kotrba bolševická kurva, píše čtenář, který si říká Kubikula.

Dvě třetiny žen ve středověce vyhlížejícím vězení Lshkar Gah v Afghánistánu bylo odsouzeno za ilegální sexuální styky. Trest je 20 let. Většina z nich jsou oběti znásilnění. Situace v tomto vězení je obdobná jako ve všech ostatních afghánských věznicích.

Plukovník Ghulam Ali, vysoce postavený regionální činitel tajné policie, vysvětluje ve své kanceláři pod portrétem prezidenta Hamida Kharzaie, že plně podporuje právo úřadů odsuzovat ženy do vězení za to, že byly znásilněny:

"V Afghánistánu je to zločin, ať k tomu byla či nebyla žena donucena, protože islámská pravidla říkají, že je to zločin," zdůrazňuje Ghulam Ali a pokračuje: "Myslím, že je to správné. V důsledku ilegálních sexuálních styků se dnes světem šíří mnoho nemocí,jako je HIV.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Tvrdí se, že historie je tu proto, aby se z ní současnost poučila. S tím souhlasím. Jist si nejsem v tom, zda stojí za to se v historii účelově "patlat". A už vůbec si nemyslím, že je k něčemu dobré, když podle historických skutků oceňujeme skutky současné, píše Petr Sedláček. Většinová média se jala připomenout čtyřicáté výročí okupace Československa v srpnu roku osmašedesát. V pořádku. Pro pochopení toho všeho by však podle mého asi stálo za to problematice věnovat daleko více času, než zřejmě nabídne jeden srpnový mediální týden.

Nezamýšlím však žádný historický exkurz. Jen se zájmem očekávám, zda se najde médium, které přinese anketu mezi současníky, ve které by se mladí i staří vyjádřili k tomu, co jim srpen 68 vůbec říká.

Překvapilo mě, že v Rusku takovou anketu udělali.

Máme ZDE další mystifikaci ministra Julínka. On tvrdí zde, že všichni občané s jeho reformou souhlasí, jen lékaři se diví. Já s jeho reformou nesouhlasím. Je ukvapená, takže možná desítky dalších arbitráží budou následovat díky amatérismu a beztrestnosti pachatele. A asi jsem nebyl přítomen, když se někoho ptal (nevím ale ve svém okolí o nikom), jaké zdravotnictví by si přál dlouhodobě mít ve své rodné zemi. Za 18 let od "revoluce" se nikdo nepokusil sestavit a napříč celým politickým spektrem prosadit kompromisní ideový program, třeba. s názvem "Základní kodex zdravotní péče České republiky", který by dlouhodobě a závazně zobecnil zásady a pravidla nejen ve vztahu občana ČR a zdravotní péče.

Žádná z parlamentních stran neměla ve svém volebním programu ani zmínku o tom, že podpoří umístění radarové základny USA na našem území. Je proto velmi překvapivé s jakou vehemencí naši vládní politici podporují stavbu radarové základy. Navíc bez ohledu na názor veřejnosti a hlasy odborníků, kteří zmiňují četná zdravotní a bezpečnostní rizika základny. Tato vláda ani parlament nemají žádné právo o tak závažné věci sami a bez ohledu na mínění veřejnosti rozhodovat.

Tvrdilo se, že radar bude sloužit k monitorování možných hrozeb ze strany zemí jako Írán, Severní Korea a podobně. Nikoliv ze strany Ruska nebo Číny. Nyní se však dovídáme, že radar má být u nás především proti hrozbám ze strany Ruska.

Jak je tomu v našem českém prostředí zvykem, média dala dost prostoru docela výrazným desinformacím o tom, co se vlastně letos na počátku července na zasedání Výboru pro světové dědictví UNESCO (Word Heritage Committee - někdy překládán i jako "Komise světového dědictví") v kanadském Quebecu ohledně Pražské památkové rezervace (PPR) usneslo. Z oficiálních i obchodních kruhů zazněly hlasy, že jde o pouhá nezávazná doporučení, jichž si netřeba všímat a která lze ignorovat. Developer, který chce dvě sporné výškové budovy na Pankrácké pláni stavět je prý klidný. Patrně je s politiky i úředníky vše potřebné z jeho strany dohodnuto a pokud se snad přece bude brát ohled na UNESCO, tak až pokud půjde o nějaké další podobné záměry, jež lze s určitostí předpokládat.

Ono je ale všechno přece jen trochu jinak.

Autor je právníkem jedné ze stran konfliktu o stavbu mrakodrapů na Pankráci - místního "ekologického" občanského sdružení Pankrácká společnost . Stejně tak lobbuje Ateliér pro životní prostředí, o.s. jehož je členem.

„Bude-li stanoven pevný termín přijetí eura v České republice, omezí se posilování české měny.“

Nebo taky ne... Nevím, v čí hlavě ona nesmyslná teorie vznikla, ale od té doby tato hypotéza žije vlastním životem a je citována jako téměř prokázaný fakt, např. ministrem Čunkem nebo exministrem Jahnem, zmiňovaným novinářem Karlem Hvížďalou v bizarní souvislosti s „chobotnicí“ na Letné.

Naneštěstí pro všechny zastánce uvedené teorie máme v tomto případě (v ekonomii poměrně výjimečnou) možnost ověření tohoto tvrzení. Slovensko, které má celou řadu podobných fundamentálních ekonomických předpokladů jako Česko, se vydalo cestou, kterou požadují zastánci výše uvedené teorie.

19. srpna 1968 jsem odjel do Prahy: koupit si vízum pro cestu do Francie. Na jazykové škole jsem v červnu složil státní zkoušku z francouzštiny a nyní chtěl vyzkoušet nově nabyté dovednosti. Lístek na vlak, zpáteční, mě tehdy stál 345 Kčs. Jediné zavazadlo - spacák. V kapse 5 dolarů. Jel jsem navštívit svoji korespondenční přítelkyni do Paříže a bylo mi dvacet let.

Dvacátého prvního, ráno kolem sedmé. Na Hlavním nádraží mě přivítal ruský tank. Bylo zřejmé, že se cesta odkládá. Ostatně, nebylo by hříchem odjet z města nabízejícího válečné dobrodružství? Zvláště, když jsem zanedlouho na Václaváku ležel ve výkladní skříni a kolem dopadaly kusy omítky z ostřelovaného Národního muzea. Každou chvíli rozhlas vyhlašoval nejrůznější varování, ba i stanné právo. Ozývaly se výbuchy. To explodoval tank před budovou rozhlasu.

"Jsou to historické hodiny. Zde se zlomila hůl nad socialismem stalinského ražení, i kdyby se Češi a Slováci měli utopit v moři krve a slz. Teprve až vzplane sama od sebe jiskra v Sovětském svazu, nebude síla se proti tomu postavit". To napsal německý doktor filosofie Hartmut Zwahr, profesor sociálních a ekonomických věd na lipské univerzitě do svého letos znovu zveřejněného deníku z let 1968 -- 197O. Věnuje se zde období od března 1968 až dubna 1970 a čtenář je tak uveden do období Pražského jara až po následné represe. Jde o "bolestivé zápisky očitého svědka, které líčí pocity lidí v NDR mezi nadějí a bázní", píše recenzent časopisu "Die Zeit". Kniha popisuje politické soukolí, ve kterém zmizela naděje Pražského jara. Patrná je snaha systému zabránit touze Čechů a Slováků po svobodě. Z knihy jasně vyplývá, jak nestabilní byla uzavřená společnost v NDR. Autor popisuje, jak zde vize socialismu u mladé generace, která přežila nacionálně socialistickou válku, byla diktaturou zardoušena. To, co pak nastalo po roce 1989, byl podle něho též pokus naplněním ideálů Pražského jara skončit s tzv. reálným socialismem.

Naši učitelé, tedy učitelé v Čechách, netrpí ani tak dnes tolik známým a moderním syndromem vyhoření. Nazvala bych to jinak -- jsou to učitelé ne vyhořelí, ale "převálcováni." Svědčí o tom i mnohé ohlasy na můj článek Dětem chybí přirozená autorita. Proč si to myslím?

Před nedávnem jsem si přečetla článek své bývalé spolužačky , která se vyjadřovala k našemu, částečně společnému, studiu. Její názor považuji za velmi shovívavý. Studovala jsem obor s názvem Učitelství pro SŠ, v kombinaci čeština-angličtina. Nejprve k samotnému oboru.

Musím po pár letech praxe říct, že z hlediska pedagogiky a metodiky mi škola za pět let studia nedokázala nabídnou zhola nic. Například tak podstatný předmět, jakým je pro učitele psychologie, byl jen snůškou pojmů, definic a jmen. V každém z oddílů psychologie (obecná, vývojová, speciální apod.) tentýž způsob omílání pouček a pokud budeme hodní, dočkáme se (obecného) příkladu. Příprava na vstup do třídy, plné studentů od 13 do 20 let, žádná, míní čtenářka Petra Janasová

Zatím ještě učím na SPŠ a VOŠ Kladno. Váš článek "Škola sto let za opicemi" mne přinutil, ačkoliv to nemám příliš ve zvyku, reagovat.

Snažil jsem se, přesně jak píšete: "Samozřejmě že profesionální učitel využívá v hodinách powerpointových projekcí, videoklipů, audioukázek a hlavně interakce a diskuse se studenty, stejně jako samostatných projektů, které musejí připravovat studenti sami. Dobrou vyučovací hodinu připraví totiž sami studenti, a učitel je k tomu motivuje svým nadšením."

Příprava jedné poněkud multimediální vyučovací hodiny pro interaktivní tabuli (Pro nezasvěcené: To je taková ta tabule, co se na ní dá elektronickým perem psát, promítat video a podobně) mi trvá přes tři hodiny, píše Jan Pacovský.

Text Miriam Prokešové mne v mých vzpomínkách zanesl zpět na pedagogickou fakultu. Nepřináší z hlediska výchovy a vzdělávání nic nového, pouze obecné fráze. Stejně tak, troufám si tvrdit, většina pedagogických fakult nepřináší svým studentům v oblasti pedagogicko-didaktické nic podstatného, i když určitě existují výjimky potvrzující pravidlo.

Děkuji za článek Jana Čulíka "Škola sto let za opicemi", po přečtení několika předchozích - dle mě - velmi autoritářských - článků jsem začal propadat panice ... navíc mi přijde, že to dnes v českých třídách vypadá trochu jinak (nedávno jsem donavštěvoval gympl ...), píše čtenář Václav Chalupa.

Dnes jsou ve třídách projekční zařízení, učitelé mají notebooky, řada tříd (a hodin) je počítačových ... měl jsem možnost pozorovat obrovské změny během osmi let studia (prima-oktáva), nejen v závádění technologií, ale přesně - jak výstižně popisujete, ve způsobu vyučování (positivně).

Můj dřívější kolega z laboratoře české firmy, kde jsem kdysi pracoval, pocítil v době normalizace šanci přivydělat si "literaturou" a do svých povídek, které mu tiskl občas Mladý svět, umisťoval době odpovídající - jak by se dnes řeklo "politicky korektní" - věty, jež s původním textem měly málo co společného, však zajišťovaly rasantností, jak se tehdy říkalo "pokrokových" obsahů, otištění v MS. Měl jsem mu tenkrát ony "pojistky tisku," jak jsem je označoval, za zlé. Byl ovšem pilný i jinak, naučil se anglicky tak, že mohl překládat anglické texty - měl jsem ale důvodný pocit, že nemá dost vnitřní morálky, aby si "nepůjčoval" celé překládané pasáže a nepomáhal si s nimi ve svých textech. Na onoho borce jsem si vzpomněl, když jsem četl Michaelem Volným velebenou knihu Dominiky Deryové. Uvědomil jsem si, totiž, jak jsem byl na svého tehdejšího kolegu tenkrát přísný. Po přečtení knihy D.D. mne mučí pocit, že bych se mu měl omluvit. Chudáček malá, literární, pomáhal si vždy tak nanejvýš jednou větou, mnohdy jenom frází a já jej za to tenkrát verbálně týral. To jsem samozřejmě netušil, že se dožiji doby, v které budou překonány tehdejší směšné "pojistky tisku" nejen v intenzitě, ale i v obsahu a formě - jenže pod jinou vlajkou a v jiném, demokratickém režimu. Mé zděšení je tak mocné, že se spolu s Beckettovým Murphym ptám "...kde to jsem, zda a kdy?"

(...) Síly, které drží americké rodiny v závislosti na ekonomicky vynucené otročině a které se pokoušejí odpovědět na nové a náročné podmínky starými a stále více dysfunkčními reakcemi, bezpochyby ve své podstatě vůbec nejsou ekonomické povahy. Bez ohledu na kultivovanou smyšlenku, že všichni hráči v ekonomické hře jsou rozumní a sledují své vlastní zájmy ve volné směně, většina rozhodnutí, která jedinci činí v průběhu té hry, obsahuje jen výjimečně takový druh rozumného rozhodování, který ta smyšlenka sugeruje.

Moderní společnost potřebuje k životu moderní města. Města s perfektní dopravní obslužností, dostupnými službami, kvalitním bydlením a spoustou míst k aktivnímu odpočinku. A taky dostatkem zeleně. Žijeme v moderní společnosti, ale obávám se, že nežijeme v moderních městech.

Moderní město si totiž představuji jako místo, které dýchá, je plné zeleně, domy a obchody na sebe navazují a přitom na sobě nejsou namačkané. Prostě místo, ve kterém se dá nejen bydlet, ale i žít.

Snad několik informací ke zmíněné kauze, píše Petr Wagner. Já jsem jí díky své profesi sledoval celou dobu. V mainstreamových mediích došlo k několika nepřesnostem a možná i by stálo je uvést na pravou míru.

Především v případě Diag Human šlo o obchod s lidskou plasmou. Ta byla získávána z odebraných krví. Pro laiky je to část krve která zbude po oddělení krvinek. Krví odebraných na biochemická vyšetření. Laborantky jí odpipetovávaly a sbíraly do sběrných nádob.

Žijeme v éře, kdy by teoreticky měly být informace dostupné, jako nikdy před tím. Co se tedy dá říct o gruzínské krizi? Nehledě na všechny myslitelné sdělovací prostředky (v nejširším slova smyslu, od telefonu po internet) jsou informace jisté, prověřené a "objektivní" velmi vzácné.

Pokud jsou vůbec k mání, ztrácejí se v rychlém proudu vířícího balastu, který nakonec lépe ulpí v mozku než "pravda". Technika nám tedy pravdu nezařídí, nepodá.

Lidstvo vymyslelo jedinou hloupější věc, než je válka – a to hloupou válku. Prezident Michail Saakašvili vsadil vše na jednu, takovouto hloupou, válečnou kartu a během dvou dnů vše prohrál. To, že po překročení řeky nezničil velkou říši, je dáno jenom tím, že žádné říši nevládne. Pouze přivedl do svízelné situace své mocné spojence.

Dohady o geopolitických souvislostech dvoudenní kavkazské války se pohybují ve dvou okruzích. Ten vnější naznačuje, že šlo o kouřovou clonu, za níž měly být rozvinuty západní flotily u břehů Íránu a v Polsku raketová základna. Tato úvaha se jeví jako málo pravděpodobná – obé bylo možné bez potopení vlastního spojence.

Bezpochyby tato krize ilustruje ruskou krutost a brutalitu, ale, jak by asi řekli Čečenci, to už jsme znali i předtím. Také tato krize odhalila, jak omezená je americká moc. I když George Bush, Dick Cheney a šavlemi řinčící "experti" na Rusko vzdorně křičí, žádnou praktickou reakci nevymysleli. To, že chtějí odebrat Rusku zimní olympijské hry v Soči, to asi není zrovna nejúčinnější hrozba, napsal v týdeníku Independent on Sunday Geoffrey Wheatcroft.

Avšak především tato krize odhalila, jak rozložená je politika Západu od ukončení studené války. A - opožděně - také vyvolala otázku, k jakému účelu vlastně slouží NATO.

Georgij Chaindrava musel opustit Saakašviliho kabinet, protože se odmítl podílet na agresivní vojenské politické gruzínského prezidenta. V rozhovoru pro německý týdeník Spiegel Online řekl bývalý ministr Saakašviliho vlády pro zvládání konflitů toto:

Reportér: Je ruská vojenská intervence "vraždou mladé demokracie", jak říká prezident Saakašvili?

Chaindrava: Rusko je už pět set let imperialistická země. To nebylo pro nikoho tajemství. Americká vláda ale rozšiřuje mýtus, že v Gruzii vládne demokracie. Saakašvili však zosobňuje autoritářský režim, podobně jako Putin. Saakašvili porušuje lidská práva a potlačuje sdělovací prostředky. Například loni v listopadu poslal státní úderné vojenské jednotky, aby vyřadily z provozu nezávislou televizní stanici Imedi. Saakašvili není demokrat. Ten člověk v listopadu zavedl výjimečný stav proti masovým demonstracím, které zorganizovala opozice, a pak zfalšoval prezidentské volby a parlamentní volby. Západ, především Bushova vláda, před tím zavřeli oči.

Česká televízia nám v Udalostiach o 19.00 hod. dňa 17.08.2008 ponúkla o. i. aj záber prezidenta Gruzínska Michaila Saakašviliho ako si žuje vlastnú kravatu (zábery BBC). Tento záber už predtým obletel svet prostredníctvom internetu, a tak bolo ťažké naň nereagovať v hlavnom spravodajskom čase.

Čakal som nejaké konštruktívne vysvetlenie zo strany Gruzínska, resp. spriatelenej Českej televízie (stres, fotomontáž), ale dočkal som sa len informácií o tom, že uvedené zábery zneužila ruská propaganda (za pomoci psychológov, ktorí zrejme nie sú psychológovia, ale sprostí propagandisti). O skutočnosti, že prezident krajiny žuje kravatu ako krava, som sa teda nedozvedel ani ň, stěžuje si čtenář Vladimír Kašuba.

Konflikt mezi Ruskem a Gruzií je pozoruhodnou ukázkou metod moderního válečnictví, upozorňuje v deníku Guardian Ian Traynor. Propaganda a černý rozhlas byly vždycky důležité nástroje válečníka. V kavkazské válce je však nové to, že proti sobě bojují placené PR agentury, které se snaží své klienty dostat do médií.

"Zlé, velké Rusko proti odvážné malé Gruzii". Ať už tomu tak skutečně je, anebo je to nesmysl, to je obraz, který se podařilo "Míšově" PR agentuře v Bruselu vytvořit po celém světě. Loni zaplatil Saakašvili podle zpráv bruselské PR agentuře Aspect Consulting půl milionu euro, aby dělala Gruzii celosvětovou reklamu. Má zdůrazňovat, jak je všechno na Gruzii dokonalé, od vynikajícího jídla a pití až po její demokratické svobody.

Bushova vláda se snaží proměnit gruzínskou vojenskou operaci, která selhala, v úspěšnou diplomatickou operaci proti Rusku, píše analytik BBC Paul Reynolds. Američané se totiž snaží prezentovat ruské akce jako agresi a bagatelizují gruzínský útok proti Jižní Osetii dne 7. srpna, který vyvolal ruskou operaci.

Avšak, poznamenává komentátor, důkazy z Jižní Osetie ohledně tohoto útoku naznačují, že byl gruzínský útok rozsáhlý a způsobil značné škody.

Reportérka BBC Sarah Rainsfordová informuje: "Mnoho Osetínců, s nimiž jsem se setkala v Cchinvali, a v uprchlických táborech v Rusku zuří ohledně toho, co se stalo jejich městu. Je jim naprosto jasné, kdo nese vinu: gruzínský prezident Michail Saakašvili, který vyslal vojska, aby ovládla tento osamostatnivší se region."

Před čtyřiceti lety tento týden začala noční obloha nad Prahou hlučet zvukem dopravních letadel. Začala invaze do Československa. Dnes jsou tanky na ulicích Gruzie. Jenže mezi dneškem a rokem 1968 je velký rozdíl. Zaprvé, Gruzínci zaútočili, než byli poraženi. Zadruhé, toto není totální okupace, spíše něco jako trestná výprava, píše slavný britský komentátor a odborník na středovýchodní Evropu Neal Ascherson v týdeníku Observer.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 180 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červenci 2008 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 916.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.7. 2008 částku 231 190.15 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,400.18 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.