Touto zásadou se politika USA v podstatě řídila až do prvé světové války, když předtím svým vlivem ovládla oblast střední Ameriky i některé části Oceánie. První světová válka ovšem znamenala pro USA hospodářský rozmach, kdy urychleně rozšiřovaly svůj průmysl a produkci všeho druhu, aby mohly zásobovat Evropu, ničenou válkou, jak výzbrojí, tak potravinami. Tak se dařilo USA pronikat jak do Evropy, tak do asijských zemí a odevšad začaly do USA proudit platby všeho druhu, včetně zlatých rezerv. USA pak vstupem do války získaly vliv na poválečný vývoj v Evropě. I když byla prosperita USA zbrzděna světovou krizí třicátých let, druhá světová válka umocnila vývoj ekonomiky USA, které se staly zbrojnicí, umožňující porážku nacistického Německa, s následnou fází rekonstrukce zničené Evropy, včetně Německa samého. Dále to znamenalo upevnění pozic USA v Tichomoří po válce s Japonskem a v oblasti Číny (Taiwan).

To všechno ve svém souhrnu představuje velkolepou stavbu impéria USA ve světovém měřítku a můžeme Monroeovu doktrínu parafrázovat jako "Svět Američanům". Vývoj po druhé světové válce pak probíhá zcela nepokrytě v tomto směru. Válka v Koreji, Vietnam, rozbití Jugoslávie, dobrodružství v Iráku (válka v Zálivu), Afghánistan a znovu Irák-to všechno jsou zřejm é příklady snahy o ovládnutí světa, v současnosti korunované budováním základen kolem Ruska, které se vzpamatovává z ran, které utrpělo po rozpadu SSSR a je třeba ho izolovat.

Je otázkou, do jaké míry tento vývoj souhlasí s představou prezidenta Monroea před téměř dvěma staletími. Jeho tvář ukazuje muže klidného pohledu a ušlechtilých rysů a nebudí dojem zuřivého šiřitele idejí USA v podobě prezidenta Bushe i některých jeho předchůdců. Bude zajímavé, jak na Monroeovu doktrínu naváže jeho nástupce.