Během několika dní srpna (ale i září) 1968 jsem se z titulu své vojenské funkce zúčastnil několika jednání s příslušníky sovětské armády v okolí naší obklíčené posádky, od vojínů až po vyšší důstojníky. Zpočátku šlo o tehdy obvyklé přesvědčování "okupantů", že se jedná o omyl a nedorozumění, později se to přiostřilo a bylo nutné navazovat kontakty k zabránění vzniku náhodných incidentů. Samozřejmě, že sovětští vojáci od vojínů po nižší důstojníky byli obelháni a nežli se ti vyšší a informovaní dostavili, bylo možné s nimi diskutovat a bylo možné je i přesvědčit. Kdo nechtěl rozlišovat, nemusel. Pak se mu ovšem mohlo stát, že se náhle ocitl před ústím nataženého samopalu. To, že nebyl okupant jako "okupant", už ostatně věděli i naši rodiče z jiné doby.