Britské listy fungují už téměř 11 let a za tu dobu si vytvořily svůj -- stále se rozšiřující -- okruh čtenářů. Jak by se tato skupina čtenářů dala charakterizovat z hlediska sociodemografických parametrů, o tom se zatím můžeme pouze dohadovat. Připravili jsme proto anonymní dotazník, který obsahuje otázky zjišťující sociální zařazení čtenářů. Pokud tedy máte chvilku čas, vyplňte dotazník a přispějte k objasnění zatím pouze mlhavé představy o čtenářích Britských listů, tedy sami o sobě. Vyhodnocení dotazníku zveřejníme, výsledky využijeme ke zpřesnění inzertního dosahu Britských listů.

Děkujeme.

Dotazník  ? 

Pozn. JČ, pondělí 0.00: Od minulého pátku, kdy jsme zveřejnili tento dotazník, odpovědělo více než 5000 čtenářů. Výsledky jsou nesmírně zajímavé, v mnoha ohledech potvrzují to, co jsme o skladbě čtenářské obce Britských listů tušili, v některých ohledech přinášejí zajímavé otázky, s nimiž se obrátíme na naše čtenáře. Výsledky ankety zveřejníme i analýzu, případně diskusi k nim.

Zdá se, že pokud policisté, kteří se zabývají údajným úplatkem realitní kanceláře tehdejšímu vsetínskému starostovi Čunkovi, nechtějí vyměnit svou roli ve vyšetřování ze subjektu na objekt, nezbývá jim nic jiného než najít důkazy, které Čunka usvědčí. Nepřímo jim to odporučil prezident Václav Klaus.

Nejprve jsem se samozřejmě ujistil, zda prezident řekl to, co řekl a že neřekl, že to, co řekl, neřekl a že ani jeho mluvčí neřekl, že prezident neřekl to co řekl, neboť se pouze přeřekl (nikoliv prezident, ale ten nepříliš bystrý novinář, který řekl to, co by prezident nikdy říct nemohl). Jen tak na okraj, je pozoruhodné, že prezident už od podzimu minulého roku neřekl, že něco neřekl.

Dne 8. března vydal Helmut Schmidt, bývalý spolkový kancléř Německé spolkové republiky v Die Zeit článek, který shrnujeme:

Před nedávnem vyvolali čtyři významní soukromí američtí občané, všichni bývalí politici, společně poplach. "Jestli se bezodkladně nezačne jednat", napsali, "budou USA co nedříve nuceny vstoupit do nové nukleární epochy, která bude nebezpečnější, psychicky náročnější a ekonomicky ještě nákladnější nežli tomu bylo za časů studené války". Jejich výzva zazněla uprostřed hlubokého podráždění amerického národa nad totálním neúspěchem jejich prezidenta, pomocí útočné války proti Iráku nastolit na Středním Východě demokratické principy -- a uprostřed vnitroplitického rozruchu nad mocenskými změnami v obou komorách Kongresu, jež hrozí prezidentovi odebrat parlamentní většinu pro podporu jeho riskantní světové politice.

Henry Kissinger a George Schultz jsou republikáni, Sam Nunn a William Perry jsou demokraté, jsou to vlastenci, a síla jejich strategického úsudku je vyzrálá. To, že svůj společný text nepublikovali v nějakém odborném časopise, nýbrž že byl zveřejněn v podnikateli a bankéři nejčtenějším Wall Street Journalu , nepřímo signalizuje: Neobracíme se na specialisty, nýbrž na nejširší vůdčí vrstvy Spojených států; adresátem není prezident, ale národ. Nepřímo je tím řečeno : Od tohoto prezidenta se už žádná změna nedá očekávat.

Vážné obavy a znepokojení u české veřejnosti vyvolávají možné následky zasažení balistických raket v blízkosti českých hranic nebo dokonce nad územím České republiky. Některá česká média ve snaze "pozitivně informovat" o systému protiraketové obrany vytrvale přesvědčují českou veřejnost, že po zásahu z jakékoliv bojové hlavice nezbude prakticky nic, protože se vše údajně "vypaří" − s cílem přesvědčit nás všechny, že vlastně o nic nejde a není se čeho bát. Toto tvrzení lze považovat ze jeden z největších nesmyslů, které naši novináři z nejrůznějších důvodů vyplodili v domnění, že český lid to "zbaští i s navijákem".

Pravdou je, že tento fakt se v jisté době objevoval rovněž v informačních materiálech americké Agentury pro protiraketovou obranu (MDA) a Ameriku upřímně řešeno moc netrápil, protože bojové hlavice nepřátelských raket by byly ničeny téměř vždy nad oceánem. Potom, co někteří koumáci v malé české zemi začali toto tvrzení zpochybňovat, reagoval člověk v oblasti protiraketové obrany nejpovolanější – sám velký šéf MDA. Jeho slova byla pro některé šokující.

Článek vyjde spolu s dalšími materály v dubnovém čísle ATM, které vyjde 6. 4. 2007. Redakce ATM připavuje spolu s Britskými listy publikaci rozsáhlý text - knihu s prozatím pracovním názvem "Mylná cesta od samého počátku - PRO a PROTI americké radarové základně v České republice", která by přehledným způsobem měla objasnit vojenskostrategické, zahraničněpolitické, právní a technologické otázky BMD, které by si měl klást každý občan, než vysloví své PRO nebo PROTI.

Má snad soukromý majitel restaurace právo používat na přípravu jídla, které servíruje hostům, zkažené, prošlé potraviny či připravovat jídlo v katastrofálních hygienických podmínkách, protože restaurace je jeho soukromým majetkem?

Není dohled nad dodržováním základních hygienických norem náhodou porušováním výsostných práv majitele na volné disponování svým majetkem?

Když už se někdo není schopen vcítit do příslušníka menšiny, snad se vcítí do role strávníka pojídajícího zkažené potraviny...

Již 112 let nelze dát v Čechách výpověď z nájmu bytu bez rozhodnutí soudu. Nynější návrh ministra Čunka, aby se tak nyní mohlo stát i bez rozhodnutí soudu, čili aby nájemce bytu mohl dostat výpověď kdykoliv to pronajímatele napadne, je proto legislativním návrhem, který v dlouhé historii našeho práva nemá obdoby.

Ještě jedna ukázka z připravované knihy Jana Čulíka o českém filmu.

Pavel Kosatík -- "Ústně více" Šestatřicátníci Vydalo nakladatelství Host. Stran 300 + 32 str. obrazové přílohy. Cena 329 Kč. ISBN 80 -- 7294 -- 192 -- 5

Pavel Kosatík (1951) vytvořil dílo, jež je skupinovým obrazem mladých mužů a žen narozených kolem roku 1936. Sleduje zhruba dvacet let jejich myšlenkového, občanského a v nejednom případě uměleckého zrání -- od poloviny padesátých do počátku sedmdesátých roků. S plnou vážností diskutují a píší si o podobě společnosti, do níž jednou -- zanedlouho -- aktivně vstoupí. To vše se odehrávalo v dobách, kdy autor knihy "Ústně více" -- název je převzatý ze závěru dopisu Václava Havla z r. 1964 -- byl teprve dítětem.

Tak tu máme novou národní knihovnu! Pochopitelně to je ještě daleko od skutečnosti, ale bouřlivost diskuse, zejména té internetové, mi připadá, jako kdyby se chystala další vlna kupónové privatizace. A to se zatím jedná jen o několik pokreslených papírů schválených odbornou porotou. Jedna skupina diskutujících (zde toto slovo zní hodně nadneseně, při pročtení libovolných příspěvků na kterémkoli webu se o diskusi dá jen velmi těžko hovořit) tvrdí, že již jen návrh knihovny je nejtěžším zločinem proti lidskosti, a druzí exaltovaně opěvují dokonalost návrhu a už už aby si ho mohly osahat v měřítku 1:1. Návrh Jana Kaplického, britského architekta českého původu, který je vedoucí postavou ateliéru Future Systems , dokázal od prvních minut od svého uveřejnění zvednout neskutečnou vlnu emocí, která utopila mnohé argumenty jako štěně. Účelem této úvahy není ani tak snaha vyvracet mylnost pseudoargumentů, protože diskuse je natolik emotivní, že většinu skálopevně přesvědčených (na obou stranách) neoblomí zcela nic, ale samotná existence diskuse a její podoba jsou velice zajímavé a mají mnohé styčné plochy i s jinými tématy, jakým je například radar. Na Britských listech zatím k tématu knihovny bohužel vyšely pouze článek Jana Paula "Obří kapesník na Letné?" a značně ironický fejeton Letenské lejno".

Dánská média však nadále kauze věnují většinu svého prostoru. Jsou si totiž dobře vědoma toho, že kauza neskončila, jen se dostala do nové etapy. A těch bylo za 25 let trvání Ungdomshuset již několik. Abychom mohli lépe porozumět této komplikované kauze, která rozdělila občany Dánska na několik táborů, musíme se na chvíli vrátit na počátek osmdesátých let.

Dialog na cestě 2. Vydala církev československá husitská -- Blahoslav 2006. Sborník sestavili Olga Nytrová, Markéta Hlasivcová a Václav Strachota. Stran 124, cena neuvedena. ISBN 80--7000-924--l..

Zvláštní náhodou se mi dostal do rukou sborník příspěvků padesáti autorů seřazených abecedně podle příjmení; jejich všeobecně známá jména patří k intelektuální elitě: filosofové -- prof. Ladislav Hejdánek, prof. Erazim Kohák, prof. Ivo Tatera, imunolog prof. Ctirad John, meteorolog Ján Zákopčaník, kytarový virtuos Štěpán Rak, profesoři teologie Zdeněk Kučera, Milan Balabán, doc. David Tonzar, herečky Květa Fialová a Táňa Fischerová, psycholog prof. Jaro Křivohlavý, patriarcha, několik biskupů a farářů....výčet by mohl pokračovat. Ty všechny a s nimi ostatní spojuje duchovně humanistické myšlení, snaha pronikat pod povrch problémů s vědomím, že čím hlouběji se noříš, tím k větší složitosti se dobíráš.

Využíváme příhodné situace dané přípravou předlohy nového trestního řádu k předložení několika námětů k zdokonalení trestního řízení, vyplývajících z naší praxe. Myslíme si, že vláda středopravé koalice je příznivou okolností, která by měla dovolit velmi hlubokou revizi principů trestního řízení, které je od padesátých let 20.stol. stále ovlivněno teorií a praxí sovětské justice. Požadujeme proto, aby reforma trestního řádu nově řešila základní strukturu orgánů činných v trestním řízení a jejich vztahů i postavení stran v trestním řízení. I toto je jeden z dílčích kroků "návratu do Evropy". Námi navrhované úpravy směřují k posílení postavení občana -- bez ohledu na jeho postavení v trestním řízení -- proti státním orgánům, s cílem donutit je ke zlepšení práce a současně dosáhnout lepší ochrany základních práv a svobod účastníků trestního řízení.

Filmy "The Queen" a "The Last King of Scotland", které vyprávějí o dvou skutečných historických postavách, jednou je žijící britská královna Alžběta II. a druhou zesnulý ugandský diktátor Idi Amin, spojuje je nejen osoba scenáristy Petera Morgana a dva Oscary, za nejlepší ženskou a mužskou roli. Viděno z perspektivy post-koloniálního pojetí dislokace (dislocation), nabízejí specifický pohled do nitra zdánlivě nepřístupného hermeneutického řádu rasových a národních charakteristik dvou světů, světa kolonizujícího a světa kolonizovaného.

Účast tyrolského zemského hejtmana Herwiga van Staa a innsbrucké starostky Hilde Zachové na oslavách devadesátých narozenin bývalého vicestarosty Ferdinanda Obenfeldnera vyvolala nebývalý politický skandál. Vedoucí "Wiesenthalova centra" v Jeruzalémě, známý lovec nacistů Efraim Zuroff vyzval oba gratulanty k okamžitému odstoupení, protože se účastnili veřejné slavnosti na počest bývalého výkonného gestapáka.

Wake up George Orwell, your job isn't yet done. While Bulgaria last year changed its national television service from a state medium into a public broadcaster, Martin Dvořák--the former TV Prima general manager who was so successful he had to be changed--thinks it would be best to convert the Czech public television and radio broadcasters, Česká televize and Český rozhlas (ČRo), into state ones.

A perfect reverse. The councils supervising their independence and freedom are "too expensive," he says, neglecting the fact that the pay of each member is far below the average wage. Let the ministries of Finance and Culture choose the national stations' directors, he goes on, dry as dust, for only the government can organize crystal-clear, transparent tenders (a stupendous insight!). And, above all, he says, watch how these media actually become less dependent on the state.

Published in Czech Business Weekly on 12. 03. 2007 HERE

Probuď se, Georgi Orwelle, musíš to dopsat. Zatímco Bulharsko vloni změnilo svou národní televizi ze státního média na veřejnoprávní, Martin Dvořák, bývalý generální ředitel TV Prima, který byl tak úspěšný, že jej vyměnili, si myslí, že by bylo nejlepší změnit Českou televizi a Český rozhlas z médií veřejné služby na státní média.

Dokonalá zpátečka. Rady, které dohlížejí na jejich nezávislost a svoboda jsou ,,příliš drahé", jak řekl Dvořák, který zjevně pomíjí fakt, že platy členů rad veřejnoprávních médií jsou hluboko pod průměrným platem.

Mezi americkými raketami a ruským plynem se může pravopisné téma zdát jako směšně okrajové, a přesto se každodenně dotýká všech, kteří pracují s psaným jazykem, a potom samozřejmě zprostředkovaně i těch, kteří jejich výstupy čtou. Nechci se tu vzpínat k výšinám úvah o povaze pravopisných soustav, spíš bych se rád, vybuzen osobní zkušeností, vrátil k otázce, jež se v době prvního vydání nových Pravidel zdála být pro píšící veřejnost velmi naléhavá.

Název na první pohled budí dojem zmatečnosti, avšak při sofistikovanějším pohledu zjistíme, že Svatá Trojice je celkem zjevná. Mezi Bushem Bin Ládinem a kamarádem Osama Bin Blairem se neodbytně vznáší imaginární Duch Svatý, totiž sám veliký Osama, mnohde verbálně označovaný jako Satan, nebo elektronicky jako MSDOS, nebo numericky jako 666. Oba pozemští kámoši při náboženském vytržení a rituálních tancích před oltářem boha Marta rozhodně nezapomínali na Bibli. Tak to ostatně dělají všichni bohabojní lidé a takovými oni nepochybně jsou. Alespoň navenek. Rozdíl je pouze v tom, že obyčejný člověk k oltáři dokráčí po svých a zpravidla sám, avšak kámoše tam dopraví plně obsazený automobil v radostné černé barvě, vrtulník či letadlo a doprovodí je s těkavými pohledy po okolí všehoschopní kámoši z ochranky, eufemisticky rozumějme doprovodu.

"My jsme to nevěděli", říkal nám provinile roku 1965 jeden sudetský Němec v Drážďanech. Byli jsme studenti pražské SVVŠ, kteří byli v NDR na výměnném pobytu a vyptávali jsme se ho na nacistická zvěrstva.

Konflikt okolo možného ukončení provozu regionálního studia Českého rozhlasu Radia Wave 100,7 FM eskaluje do dříve netušených rozměrů. Místopředsedkyně Rady Českého rozhlasu si oficiálně stěžovala u generálního ředitele Václava Kasíka na činnost svého bývalého nadřízeného, nyní redaktora Českého rozhlasu Filipa Rožánka, že se jí jako mluvčí Rady dovolil dvakrát během jednoho týdne zeptat, kdy Rada oficiálně uvolní ke zveřejnění na svých stránkách "votum separatum" - nesouhlasné stanovisko s usnesením Rady, jehož zveřejnění už jednou zápis z Rady avizoval. Rožánek po marných pokusech převzal až 5. 3. 2007 v 11:00 ono odlišné stanovisko pro svůj článek - z Britských listů. Povinnost zveřejnění odlišného názoru vyplynula z průběhu jednání Rady dne 28.2. 2007. Povinnost zveřejnit na internetu úplný zápis z jednání Rady (tedy včetně onoho dokumentu s odlišným názorem) nejpozději do 3 dnů ode dne jednání Rady jsou definovány § 7 odst. 4 zákona 484/1991 Sb. . Tato povinnost není splněna dodnes. Až po týdnu se totiž na zápisu z jednání Rady objevil odkaz - na už dávno zveřejněný článek v Britských listech, ze kterého Rožánek citoval...

Stížnost na "více než šokující" chování redaktora Českého rozhlasu, který si plnil pouze svou žurnalistickou povinnost při přípravě stránek o digitalizaci, zaslala Jaklová na vědomí poslancům Parlamentu. Jaklová ve svém dopise, který podepsala jako místopředsedkyně a tisková mluvčí Rady, aniž k tomu byla Radou oprávněna, píše doslova:

Pane generální řediteli, považuji takové chování pracovníka ČRo za bezprecedentní vměšování se do činnosti Rady Českého rozhlasu, která je ze zákona orgánem uplatňujícím právo veřejnosti na kontrolu činnosti Českého rozhlasu, předsednictvu Stálé komise pro sdělovací prostředky. Navíc pracovníka, který svým krokem výrazně podporuje pohled managementu Českého rozhlasu na zmíněnou kauzu, pohled, který je odlišný od stanoviska Rady ČRo tak, jak ho rada projevila ve svém usnesení 24/07.

Diskuse mezi Janem Bláhou a Darinou Martykánovou.

Chcel by som zareagovať na polemiku pod názvom "Hospoda není veřejný prostor, majitel má právo vybrat si klientelu". Myslím, že prázdne filozofovanie o slobode, liberalizme a súkromnom majetku je slepá ulička v tejto diskusii. Z hľadiska národnej legislatívy ale aj medzinárodného práva 'hospoda' je verejný priestor, a poskytovanie služieb vrátane princípu rovnakého zaobchádzania ku klientom, je regulované platnou legislatívou, píše Daniel Škobla:

Československo (a nástupnícke štáty Česká republika a Slovensko) ratifikovalo Medzinárodnú konvenciu o eliminácii všetkých foriem rasovej diskriminácie (International Convention on the Elimination of All Forms of Racial Discrimination) z roku 1969. (K 31. júlu 1998 konvenciu ratifikovalo stopäťdesiat štátov sveta.) Táto konvencia v článkoch číslo 2 a 5 explicitne požaduje od signatárskych štátov, aby všetkými možnými prostriedkami garantovali "slobodný prístup na všetky verejné miesta a ku všetkým verejným službám, ako sú napríklad doprava, hotely, reštaurácie, kaviarne, divadlá a parky, bez ohľadu na etnický pôvod" ("rasu" ako hovorí text).

Pokud by úvaha Jana Bláhy byla platná, účinnost trestního zákoníku by končila za prahem vašeho bytu, tudíž by jste si mohli doma v klidu například vraždit. Případně ve vaší hospodě, vždyť pravidla si tam podle něho můžete stanovit sami. Jan Bláha má zčásti pravdu, že se u hospody nejedná o prostor veřejný (fakticky než soukromý však spíše poloveřejný -- na toto téma jsem již zde publikoval článek "Veřejný prostor v krabičce cigaret", ale to neznamená, že v něm přestávají platit jiné zákonné normy. A to je v případě, který zmiňoval pan Bláha, zejména Trestní zákoník v § 198 Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení a Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v § 6 o zákazu diskriminace spotřebitele. Je zjevné, že Jan Bláha si neumí příliš poskládat své argumenty, protože zakázat někomu kouření ve své hospodě není totéž jako někoho odmítnout obsloužit, protože je kuřák, nebo například žid.

Bydlím v Mladé Boleslavi a dost často jezdím na Vysočinu, ale i jinam na sjezdy. Moje přítelkyně má na dámu docela neobvyklé povolání -- řídí kamion. Oba jsme motorkáři a máme auta. Některé stroje jedou 130 s klepáním, jiné 250 bez problémů a jeden přes 300 na otočení rukojeti.

Faunův labyrint (El laberinto del fauno, Pan's labyrith), mexicko-španělský film režiséra Guillerma del Toro, je podle mého názoru jedním z nejlepších filmů roku 2006. Získal několik významných národních a mezinárodních ocenění (mj. 7 španělských "Goyů"), byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film a získal tuto cenu ve 3 kategoriích ( kamera, líčení, výprava).

Snímek spojuje ústrojným způsobem svět dětské fantazie s drsnou skutečností. Nenechte se však zmýlit přítomností faunů a vil, rozhodně nejde o film pro děti.

Jan Čulík v současnosti píše knihu o českém filmu od roku 1989. Rozborem filmů, které od té doby vznikly, se snaží zjistit, jaký představují hodnotový systém. Nejzajímavější z tohoto hlediska jsou podle něho právě ty nejpopulárnější české filmy, které se snaží oslovovat co nejširší diváckou obec.

Pozoruhodnou ukázkou nepochopení vlastních kulturních a politických kořenů je podle něho Renčův film Rebelové. Viz níže:

Kauza biskupa Karla Bicana ve mně vyvolala opět k životu jednu důležitou, byť v posledních letech jinými problémy zavalenou, otázku. Nechci se vyjadřovat konkrétně k Bicanovi, byť můj pocit z jeho chování, jak aspoň proniklo na veřejnost, je silně negativní. To, co bych rád v tomto článku sobě i čtenářům připomněl, má ráz obecný a míří to k samotné podstatě učení Ježíše Krista, zvaného křesťanství.

Jedním ze základních napětí novozákonní zvěsti je radikální nárok na vnitřní čistotu a na její absolutní aplikaci v běžném životě (Kázání na hoře) a zároveň stejně zdůrazněné založení lidského života v Boží milosti, v Kristově golgotské oběti.

Vše nasvědčuje tomu, že americká základna bude v ČR vybudována, a to bez souhlasu většiny občanů. Zákulisní jednání s Američany, na kterém se podílely ODS i ČSSD, probíhá již řadu let a dohoda mezi mocnými již nejspíš byla uzavřena. Nyní jsme svědky opožděné, trapně inscenované "veřejné debaty", ve které je českými sdělovacími prostředky soustavně marginalizován názor většiny, která základny odmítá.

Politická situace neumožňuje, aby veřejná debata o základnách dospěla ke svému završení, kterým by v demokracii měl být respekt k mínění většiny občanů, a to i v důsledku politického selhání představitelů ČSSD a Strany zelených. Tyto dvě strany pomohly ODS a KDU-ČSL zabránit vypsání referenda, a to přesto, že na rozdíl od těchto dvou pravicových stran mají prosazování prvků přímé demokracie ve svých volebních programech.

Že je dějepis smrtelně nebezpečná věc, na to upozorňovala Darina Martykánová v BL. To teď není známo jen těm jí zvlášť jmenovaným sebekritickým historikům, kteří se zabývají dějinami 19. a 20. století, ale díky jejímu článku také čtenářům BL. Samozřejmě také mně, a samozřejmě s tím souhlasím. Myslím ale, že to je ještě horší, protože historiografové měli vždycky problémy s pravdou. Ne že by se vědci z tohoto oboru nechtěli dopátrat pravdy, dokonce si často mysleli, že jsou pravdomluvní a že nic a nikdo by je nemohl donutit zatajovat pravdu, problém byl jen, že měly, co se týkalo vzdálené minulosti, jen málo faktů a o posledních dvou stoletích příliš mnoho faktů, z nichž museli při svém popisu vždycky něco vybrat a to znamená také něco vynechat.

Text, napsaný pro Filosofický časopis, jehož zkrácená verze zazněla na semináři o odkazu T. G. Masaryka, který pořádala Masarykova dělnická akademie v Obecním domě v Praze u příležitosti 157.výročí TGM.

Dnes jsou oba naši velcí myslitelé v přechodu mezi aktuálním zájmem filosofickým a dlouhodobým zájmem archivářským. Už o nich nepíšeme polemické články, nepotýkáme se s jejich myšlenkami. Připravujeme hagiografická vydání textů, zatímco prach usedá na myšlenkách i na archívech.

Toto zkoumání se zabývá myšlenkou české národní filosofie – a to znamená nejvýrazněji T.G.Masarykem a Janem Patočkou. T.G. Masaryk vytvořil nadějnou představu o smyslu naší novodobé totožnosti. Ta vyvrcholila „Masarykovou“ republikou a doznívala ještě pod povrchem československého jara 1968. Jan Patočka zápasil s hlubokým zpochybněním naší národní totožnosti po dvou okupacích, německé v roce 1939 a sovětské o generaci později. Masarykův pokus o národní filosofii hodnotil Patočka v temné době posrpnové jako nezdar, avšak jeho vlastní pokus se masarykovským prismatem jeví podobně problematický. Pře o národní filosofii tedy pokračuje. Ač ne docela.

Audiozáznam ze semináře o odkazu T. G. Masaryka ZDE

Pět bilionů rublů (190 miliard dolarů) bude určenou na vybavení ruské armády a ruského námořnictva nejmodernějšími zbraněmi. Částka bude vydána do roku 2015, uvedl v pátek ruský prezident Putin, informovala tisková kancelář RIA Novosti.

Ruský prezident uvedl na ceremonii při příležitosti udílení vojenských cen v Kremlu, že globální situace diktuje potřebu zlepšit strukturu ruské armády.

"Nemůžeme si nepovšimnout neustálých pokusů řešit mezinárodní kontroverze silou, hrozby mezinárodních konfliktů, terorismu, eskalece místních konfliktů a šíření zbraní hromadného ničení," zdůraznil ruský prezident.

Dodal, že velká část výše uvedených finančních prostředků bude určena na nákup nejmodernějších zbraní a vojenské techniky, na vojenský výzkum a na zbrojní průmysl.

Putin zdůraznil, že Rusko podporuje vznik globálního bezpečnostního systému.

Rusko nedávno ostře kritizovalo navrhované plány umístit prvky americké protiraketové obrany do Polska a do České republiky. Minulý týden Spojené státy vyvolaly další bezpečnostní obavy v Rusku, když se vyjádřil jeden činitel z Pentagonu, že by si Washington přál umístit radarovou základnu také na Kavkaze a na Ukrajině.

Podrobnosti v angličtině ZDE

S explicitním souhlasem amerických a britských úřadů provozovala americká CIA výslechové a vazební středisko pro osoby, podezřívané z terorismu, v bývalé polské škole pro rozvědčíky ze sovětské éry ve vesnici Stare Kiejkuty v severním Polsku. Vyplývá to z informací od britských a polských špiónů, kteří byli seznámeni s činností tohoto střediska, píší Larisa Alexandrovna a David Dastych na stránkách alternet.org.

Když jsem byl malý kluk, přistěhoval jsem se spolu s rodiči a starší sestrou do nádherného domu blízko českobudějovického náměstí. Prostorný byt se nám všem líbil, stejně jako klenuté podloubí, takže řeči o podivném chování pana domácího jsme nějakou dobu nebrali vážně. Prý se snaží zalíbit až moc, šuškaly partaje a významně u toho pokyvovaly hlavou. Ale nám se úsměv pana domovníka plný ochoty ze začátku moc líbil.

V lednu 2007 přispělo celkem 120 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 29 331 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 1. 2007 částku 195 485.62 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffeisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffeisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.