Prošel jsem řadu internetových diskuzí, od stránek celostátních deníků až po "odborné" servery a zaujala mě řada věcí. Kaplického návrh dostal neskutečnou řadu přezdívek nebo adjektiv, od neskutečně kritických a vulgárních až po roztomile afektované. Těch, co stojí mezi, příliš není. Vítězný projekt tak dostal přezdívku zelený sliz, šmoulí hrad, odporné svinstvo, cirkus Humberto, zelený smrkanec, panelák pro teletubies, cirhotická játra, sopel, ošklivá baktérie nebo fialové lejno pod zeleným kapesníkem. Pozitivních adjektiv a přezdívek je o poznání méně a některá jsou i méně emotivní: sexy, mlok, slizounek, chobotnice, odvážný, příklad špičkové architektury, světový nebo progresivní. Při pročítání některých osobních útoků jsem se někdy až styděl, dokonce jsem narazil na jeden antisemitský, ale ten byl naštěstí výjimkou. Půvabné je, že spousta přídomků má co dočinění se zelenou barvou, přitom stavba je navrhována jako žlutá! To bude zklamání všech kritiků, že ten zelený hnus vlastně nebude zelený. "Nejsou to dlaždičky, ale takové trojúhelníkové plíšky, které budovu pokryjí jako šupiny ryby. Jejich barva bude přecházet od málo žluté až po ostře žlutou podle dopadajícího slunce," uvedl Jan Kaplický v jednom z rozhovorů.

Všiml jsem si, že velká část diskutujících dokonce ani není čtenáři, množství komentářů pod články se ptalo na věci, které byly uvedeny přímo v textu nad diskusním fórem. Mnozí se ani neobtěžují si cokoli zjistit. Jeden obrázek jim k vytvoření vlastního obrázku stačí. Důležité na tom všem je, že tento způsob diskuse nesnese argumenty. A je to dost podobné i v případě protiraketové obrany, o které se v poslední době tak často hovoří. Velká část veřejnosti má svůj názor daný, jak v případě radaru tak Národní knihovny, a věcná diskuse či vyšší informovanost ho příliš nezmění.

Dalším poměrně častým prvkem plivání na Kaplického návrh je údajná korupce. Korupce na všech frontách. Kaplický cpe obálky do kapes porotcům. Za vším stojí zkorumpovaný magistrát. Jak směšné? Typické! Myslím, že v případě radaru má spousta lidí také takhle "jasno". Je až paradoxní, že tvrzení "mám v tom jasno" spíše svědčí o naprostém zatemnění mozku. Mýt pochyby, je lidské. Mít jasno (na základě ničeho), kterému živočišnému druhu je to vlastní?

Neposledním střelivem kritiků je až fatalisticky znějící tvrzení, jak tato stavba nenávratně poškodí Prahu. O tom, že se bude jednat o naprosto nový element, který navíc zasáhne do pražského horizontu, o tom není pochyb. Ale tvrzení, že dojde k poškození genia loci, je velice těžké prokázat. Na to je často odpovídáno způsobem, že: "to je přece každému jasné, vždyť je ta stavba hnusná, jak nevím co, opak si může myslet jen debil, nebo architekt". Úzké centrum Prahy a jeho horizont je plné zásadních staveb či struktur, které ve své době Prahu výrazně změnily. Ať je to Žižkovský vysílač, svatovítská katedrála, petřínská rozhledna, chrám sv. Mikuláše nebo památník na Vítkově. Všechno jsou to stavby, které Prahu nějakým způsobem změnily, těžko však říci, jestli ji zničily. Obecně se dá říci, že čím starší, tím méně kontroverzní a tím pádem i více akceptované. Málokdo si však například uvědomuje, že chrám sv. Víta byl dostaven až ve 20. století a jeho dostavba vůbec není gotická. Vždyť ta pseudogotická dostavba neskutečně poškodila tehdejší panoráma Hradčan?! Nebo snad ne? Z mnoha komentářů je cítit nekritická hrdost nad charakterem Prahy, někteří v absolutních superlativech hovoří o Praze jako o skvostu nebo světovém unikátu. Praha je jistě unikátním městem, jako je ale i mnoho dalších velkoměst. Avšak pocit, že Praha je něco jako "nejúžasnější město na světě, dokonalá perla urbanismu" není zcela v pořádku. Do jaké míry Prahu zasáhne nová knihovna ve srovnáním s novým vnějším okruhem, satelitními vesničkami nebo nákupními centry na výpadovkách?

Na opačném pólu je také velice zábavné číst nekritické příspěvky rozplývající se nad genialitou návrhu. V rovině věcnosti jsou na tom podobně jako komentáře odsuzující, výrazný rozdíl je pouze v tom, že nebývají vulgární (s výjimkou těch, kdy se příznivci vulgárně obouvají do odpůrců). Přitom, málokterý z nich vychází z více informací, než jedna až dvě fotografie modelu či vizualizace stavby. Pochybuji, že si málokterý z nich dá tu námahu, aby si našel kompletní podobu návrhu a prošel si skicu po skice včetně autorské zprávy a pak zkusil pochopit, o co architektovi vlastně jde. To je pochopitelně naivní, něco takového chtít, ale mě nepřipadá v tomhle případě zajímavé, jak věci mají být, ale jak jsou.

Následující dvě kritiky jsou dle mého mínění alespoň založené na určitých faktech a jsou skutečným stínem na soutěži. Jedna souvisí s údajným nedodržením soutěžních podmínek a druhá se složením poroty. Objevila se řada relevantních námitek, že vítězný návrh nedodržel zadání o zákazu umístění knihovních fondů pod zem. V tomto směru se negativně vyjádřila i Česká komora architektů, podle jejíchž pravidel se organizují české soutěže. Tato soutěž byla však organizována podle pravidel Mezinárodní unie architektů (www.uia-architectes.org) a i v tom může být jádro problému. České právo je totiž charakteristické tím, například od práva anglosaského, že má obecně extrémně rigidní výklad. Co je na papíře, to se počítá a nezkoumá se často to, jak by to ve skutečnosti mělo být. Nevím, jak se bude posuzovat případná námitka proti regulérnosti a jaká právní logika se využije, náš národní výklad však nemůžeme brát jako jediný daný. Každopádně, všichni ti znechucení "podvodem" se mohou obrátit ať už přímo na UIA nebo na český ÚOHS (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže) a vznést námitku. Věřím, že pokud je oprávněná, tak bude Kaplického návrh dodatečně vyloučen.

Další vadou na kráse soutěže jsou pochyby, že soutěž byla takříkajíc ušita Future Systems na míru. Podnět k tomu dávají určité indicie, jako že dvě členky poroty ( Eva Jiřičná a Zaha Hadid druhá jmenovaná na rozdíl od Kaplického je skutečnou megastar světové architektury) jsou nakloněny Kaplického tvorbě a také, že ředitel NK Ježek o Kaplickém hovořil již před soutěží jako o architektovi, který bude vyzván, aby se soutěže účastnil. Nutno dodat, že preference pana Ježka vůči tvorbě Future Systems jsou neznámé. To vše sice vypadá podezřele, ale je nutno si uvědomit, že členů poroty bylo osm, kteří rozhodli jednomyslně, a nebyli to pouze tito tři nejčastěji zmiňovaní. Ani osobní preference jednotlivých porotců nejsou zcela pádným argumentem, protože osobní preference máme povětšinou všichni. Kdyby v porotě neseděla Hahid a Jiřičná, seděli by tam jiní architekti nebo architektky, kteří mají také své oblíbence a nebyl by jím jistě pouze Petr Parléř. Kromě toho, pokud se podíváme na tvorbu těchto dvou dam, zjistíme, že je na hony vzdálená od tvorba Jana Kaplického. Spousta lidí má opět bohužel "jasno". V porotě zasedli samí kamarádíčkové Honzíka Kaplických, který je zločincem porušujícím všechna daná pravidla.

Posledním velikým argumentem je názor odborníků a veřejné mínění. Množství kritiků sdílí názor, že nad návrhem by mělo být vyhlášeno referendum. Proč? Jediná odpověď, která mě napadá, že se jim návrh prostě nelíbí a tudíž ho chtějí všelidovým hlasováním zlikvidovat. To však není příliš legitimní požadavek. Za prvé, legitimizovat něco pomocí veřejného mínění (a tím je i postoj k radaru) je velice ošemetná věc. Nelze nezapomenout, že jak v ČSR komunisté, tak v Německu nacisté, se dostali k moci díky převažujícímu názoru veřejnosti. Použít veřejné mínění jako argument "pravdy", to by jsme se mohli dozvědět hodně nepříjemné věci. Stačí se podívat jen opět sami na sebe. Na konci 19. století bylo veřejné mínění vůči Židům v zemích koruny české takové, že podle dnešních zákonů by za hanobení rasy patřil do vězení každý druhý. S knihovnou je to obdobné, legitimizovat veřejným míněním určitý názor automaticky nelze. Nevylučuji, že o knihovně není možné vést hlasování, ale bylo by hodně nefér vyhlašovat něco takového ex-post. Každopádně u otázek týkajících se vkusu výsledek obecného hlasování nemusí být zrovna vkusný. Co tak třeba uspořádat esemeskovou televizní show Česko hledá architekta? Přiznám se, že tento "argument" je ode mne trochu podlý a demagogický, ale je dobrým příkladem, jakým problémem může být "obecný vkus".

Na druhé straně ani není možné legitimizovat něco pouze názorem odborníkům. Někteří se domnívají, že je nutné, aby podobné otázky (jako i ufon na Brdech nebo ufonka u Temelína) byly kladeny pouze odborníkům. Někteří svůj "diletantský" názor omlouvají svou neodborností. Za prvé, nedostatek odbornosti nás nediskvalifikuje od toho, mít vlastní názor. Za druhé, odbornost, ať získaná praxí nebo vzděláním, také není automatickou zárukou ničeho. Za třetí, i odborník nemůže mít dokonalou informaci. K volbám také můžeme jít bez toho, aniž by jsme museli předkládat vysokoškolský diplom z oboru politologie.

Možná je tato úvaha plná samo-o-sobě-zřejmých banalit, ale kauza je mi osobně více sympatická. Její jinakost je alespoň v tom, že není ani pravá ani levá. Domnívám se, že i řada za normálních okolností přemýšlivých lidí, se v případě soutěže na knihovnu nechá unášet ne-argumenty, místo toho, aniž by se nejdříve zamysleli. Ukazuje se na ní, co nám tak často spíše chybí, a to je vlastní úsudek, schopnost diskuse, respekt, naslouchání druhým.

Ale abych se nakonec postavil definitivně na jednu stranu, i když z mého textu je víceméně zřejmé, že nejsem odpůrcem návrhu. Považuji za pozitivní, že za návrhem Future Systems není žádná konkrétní ideologie. Množství kritiků dávají knihovnu do kontextu například s "frontou na maso", kdy nám na Prahu vzhlížel Stalin. Bylo množství pokusů, jak na Letnou vpravit cosi s jakýmsi ideovým posláním. Někteří teď v knihovně vidí důkaz vypjatého individualismu, který je prý naší době typický (zajímavé, vypjatý individualismus odhlasovala vícečlenná porota, jaký paradox!) Knihovna tím naštěstí nebude. Krédo Kaplického kanceláře se dá shrnout do následujících slov: svoboda, kreativita, lidé, krása, elegance, plasticita, senzualita, barva, inovace a inspirace. Knihovna sice bude národní, ale to je jí jaksi programově dáno do vínku, nesnaží se však být například evropská, internacionální nebo lidově demokratická. Bude to prostě knihovna. A ke čtení a studiu asi bude fungovat dobře. Velkým skladem knih bude také. Myslím, že kavárna v oku knihovny se stane jednou z nejoblíbenějších v Praze, už jen kvůli svému výhledu (víceméně nikdo z dalších finalistů nevnesl Prahu přímo do interiéru právě tak jako Kaplický). Pro ty, co to nezkusili, zajděte si ještě dnes do bufetu v Klementinu, ať máte později srovnání. Dále dá nová knihovna Praze něco skutečně nového a výrazného, svébytného, dá jí nový podnět a emoce. Možná za dvacet let poznáme, že to nebylo to pravé ořechové, ale kdo dnes může být prorokem. A já osobně si na svůj názor na knihovnu počkám, až bude postavená. Na papíře se mi zamlouvá, ale to z ní kvalitní architekturu zatím nedělá. A tak nechám tuto úvahu zakončit Jana Kaplického: "A že je vždycky kolem vítěze rozruch? To je dobře. Lidi se mají zajímat o to, v čem budou žít a kolem čeho chodí."