Pan Novák si sežene velkou repasovanou nádrž, a hledá, kam by ji umístil. Na místo původní, malé žumpy ji umístit nelze. Další vhodné prostory jsou pod okrasnými keři a ovocnými stromky; proti jejich vykopání se důrazně staví paní Nováková. Zbytek pozemku pana Nováka se nachází nad jeho vilou, bylo by tedy nutné odpadní kaly do žumpy nějakým způsobem čerpat. Když si pan Novák spočítá náklady na umístění žumpy nad vilu, pokoušejí se o něj mrákoty. Po chvilce přemýšlení jej napadne jiná alternativa -- zajde za svým sousedem, panem Čechem. Pan Čech o sobě rád prohlašuje, že je páně Novákův přítel, ale nebýt atraktivní paní Čechové, neví pan Novák ani o jeho existenci.

"Podívejte, sousede", povídá pan Novák, "koupil jsem si obrovskou kalovou nádrž, ale nemám jí kam zakopat. Koukal jsem však, že vy máte na zahradě takový šikovný plácek, kam by se pohodlně vešla, cesta pro fekál by taky nebyla dlouhá -- co vy na to? Plácneme si?"

Pan Čech váhá. Je rád, že ho pan Novák oslovil a že tedy celá vesnice vidí, že jsou opravdoví přátelé. Ale zrušit záhonky, teď, když vzchází sadba, a zakopat na jejich místo sousedovu nádrž? A kdo ji bude zakopávat? A čím? Jak bude jeho pozemek vypadat, jestli mu na něj vjedou bagry? A co ta komunikace, která mu povede přes zbytek zahrady?

Svěří se se svými obavami panu Novákovi.

"Ale jděte, sousede! Vždyť se podívejte, jak je ta nádrž velká! Tu můžeme pohodlně používat oba, a i tak se nebude vyvážet tak často, jak jí vyvážím teď! A kolem ní, pro mě za mě, si pěstujte třeba orchideje, vždyť já vám v tom bránit nebudu!"

I přes tato povzbudivá slova pan Čech přesto dále váhá. Zvažuje protiargumenty. Nádrž, kterou má, je sice stejná jako stará nádrž pana Nováka, ale z nějakého důvodu se naplní až za dvojnásobnou dobu. Navíc se všichni sousedé dohodli, že si zaplatí připojení ke kanalizaci! Také panem Novákem zamýšlené umístění není nejšťastnější -- od vily pana Nováka by sice mělo potrubí ten správný spád, pan Čech by však, pokud by chtěl předmětnou jímku používat, musel řešit stejný problém, kterému se pan Novák hodlá vyhnout.

Paní Čechová spatřuje v majetném sousedovi kvality, které pod vlivem vlastní matky zařadila do první desítky kritérií k nalezení ideálního partnera. V okamžiku, kdy se na ni pan Čech obrátí pro radu, tedy jen hystericky vyjekne "NO JISTĚ ŽE MU VYHOVÍME! JE TO PŘECE NÁŠ PŘÍTEL! Když si koupí novou televizi a ty po něm chceš, aby ti prodal tu starou, tak je ti dobrý! Ale něco pro něj udělat když tě o to požádá, toho schopen nejsi!"

Zkroušený pan Čech jde tedy znovu za sousedem. Zazvoní u vrátek, když v tom dostane spásný nápad. Ano, zeptá se co za to! A rozhodne se podle toho, co mu soused slíbí! Jakmile se tedy pan Novák objeví a až poněkud příliš srdečně jej přivítá, celý zrudlý vyhrkne -- "sousede, s tou vaší žumpou, jakpak se to vlastně bude mít s našimi dalšími sousedskými vztahy?"

"No, možná k nám budete moci kdykoliv přijít na návštěvu," řekne pan Novák a spiklenecky zamrká.

V tomto příběhu vynechávám -- kvůli jednoduchosti -- takové aspekty, jako například pana Dvořáčka, souseda pana Čecha (tímto personifikace Ruska). Pan Dvořáček má kuchyňská okna přesně proti místu, kde by nová žumpa měla trůnit a rozčiluje se, že mu veškerý zápach půjde rovnou do místností, kde tráví přes den nejvíce času a dovolává se starých sousedských dohod, podle kterých musí s umístěním podobných "zařízení" souhlasit všichni sousedé. "Co je nám po bláznivém Dvořáčkovi!" směje se paní Čechová "všichni vědí, že je to bývalý komouš! Když ho naštveme, stoupne nám ve vesnici kredit! A když Novák říká, že nic neucítíme, tak je to pravda! A kdyby ne, raději se budu mýlit s Novákem než mít pravdu s Dvořáčkem!"

Tak tedy -- příběh známe. Co o této situaci říká pan Guth-Jarkovský? Za vysvětlení předem děkuji. Osobně jsem prozkoumal několik knih o slušném chování (i obrázkových), ale nemohu se zbavit dojmu, že (slušné) odmítnutí podobné žádosti nepranýřovala ani jedna.

P.S. Odpůrce základny zarmoutím, neboť v mé představě si paní Čechová tu žumpu nakonec prosadila. Věřte však, že ji k tomu vedly úplně jiné pohnutky než úcta k její velikosti...