Kameňák, 2003, režie Zdeněk Troška

Kameňák je nenáročná lidová komedie, jejímž motorem jsou situační a verbální gagy nejrůznější, většinou dosti pokleslé úrovně. Podobně jako v klasických britských lidových komediích Carry On jde o vtipkování o sexu -- film využívá lechtivosti tohoto druhu humoru a prezentuje se jako svobodomyslné, provokativní dílo, které má uchvátit a pobavit nenáročného diváka především tím, že porušuje společenská tabu. Důležitá je také vulgárnost vyjadřování. Verbální vtipy jsou často založeny na slovních hříčkách, ozvláštňujících původní význam slov ("Šla a šla, až přišla do jinýho stavu.").

Má-li takovýto film fungovat, musí být zasazen do prostředí, které je lidovému diváku důvěrně známé, i když může být parodickou stylizací a zveličením určitých jevů posunuto trochu mimo realitu. Ty jevy však musejí být stále čitelné a vysledovatelné zpět k divákově životní zkušenosti. Kritikové většinou Kameňáku vyčítají, že jde o film s chabou dějovou linií, že je poskládán vlastně jen ze série samostatných vtipů, avšak tato kritika není úplně férová. Kameňák má možná slabý děj, nicméně však vytváří relativně úplný a pro českého diváka srozumitelný a identifikovatelný obraz českého prostředí.

Je důležité, že se film -- jako většina snímků tohoto typu - odehrává na maloměstě, v jižních Čechách. Všechny postavy se navzájem dobře znají, mnozí lidé si tykají. Maloměsto, to je pro českého diváka důvěrně známé prostředí, v němž se bude cítit dobře. Zdeněk Troška ve filmu především buduje tuto atmosféru maloměsta. Film obsahuje mnoho informací o jeho étosu.

Prvořadé je pro Čechy rodinné prostředí. Tam se setkávají se vším, co sami znají z vlastní zkušenosti. Proto je v ohnisku filmu Kameňák právě rodina hlavního hrdiny, šéfa místní policie Josefa Nováka (archetypální jméno "obyčejného Čecha") s manželkou a dvěma dětmi,desetiletým Pepíčkem a asi dvacetiletou Julií. Každá epizoda ve filmu začíná záběry ranního sexu Josefa Nováka s manželkou, kterou Novák nikdy neuspokojí: "Jsi jak včela, tak taky píchne a umře." Manželé se nepokrytě urážejí. Novák: "Dnes je krásný den, dneska by to šlo." Na manželčin dotaz pak pokračuje: "Říkala jsi, že jednoho krásnýho dne si sbalíš kufry a půjdeš do prdele." Film je v tomto smyslu svou charakterizací nedůsledný -- pokud totiž Novák manželku nenávidí, proč se s ní miluje? Troška obětuje logiku děje i motivaci svých postav verbálním i situačním gagům, které ve filmu upřednostňuje. Manželé své stárnoucí manželky urážejí pravděpodobně více, než jak by to činili ve skutečnosti, jen aby to Troškovi "v sále vyvolalo bouři smíchu". Starým lidem všeobecně patří posměch. Jsou přece tak oškliví, dětinští a groteskní.

Češi se dnes rádi smějí vulgárnostem. Smích u nich jistě vyvolává skutečnost, že původně jde o "odvážné" porušování tabu; toto tabu je však porušováno v médiích tak často a tak běžně, že se stalo spíš normou. Není nad urážení stárnoucích žen. Dále je pozoruhodné, jak běžné je používání sprostých slov v každodenních rozhovorech v rodině, např. mezi rodiči a děti.

Při snídani v rodině Novákových manželka kmitá a připravuje všem členům rodiny jídlo -- otec Novák si při tom nevzrušeně čte noviny. Typicky musí manželka vést domácnost a zaopatřit muže a zároveň přitom ještě vykonávat odbornou profesi. Otec si stěžuje, že matka řádně nevaří. Jaksi očekává, že protože je matka, bude vařit.

Škola je místem trápení dětí -- nadaný a přemýšlivý syn Pepíček nosí v žákovské knížce pořád jen pětky, přestože při reakcích na otcovu kritiku projevuje bystrost a inteligenci. Školní hodnocení se omezuje na mstivé vydávání "koulí", učitelé se nezajímají o to, pročpak asi jejich žáci neprospívají. Za špatné známky otec trestá syna páskem -- i matka se na něho vrhá a chce ho bít. Tělesné tresty a agresivita rodičů vůči dětem jsou normální.

Kromě sekvencí z rodiny Novákových kreslí Troška své maloměsto prostřednictvím scén v místní škole, kde pracuje Novákova manželka jako zástupkyně ředitele, v místní nemocnici, kde pracuje Novákova dcera, která studuje na zdravotní sestru, dále v místním podvodném klášteře, v zámku a v bordelu. V zámku žije stárnoucí emigrant navrátilec, "anglický lord" s manželkou. To má zřejmě signalizovat, jak se v postkomunistické éře i české maloměsto "otvírá světu". Klášter je podvod -- abatyší je místní mafián, který v hábitu řádových sester skrývá delikventy, dezertéry z vojny a prostitutky ze silnice E55.

Policie je neefektivní. Když Novákovu manželku přepadne v místním parku zloděj, její mobil, zlatý řetízek a peněženku získá policista Novák zpět nikoliv v důsledku své vynikající detektivní práce, ale v důsledku strategického uvažování šéfa místního podsvětí, kterému záleží na korupční spolupráci s policií -- zde je vzdálený odkaz na Havlovu Žebráckou operu. Čeští politikové jsou podvodníci, zaměření čistě na vlastní prospěch: v televizi vysvětluje poslanec, že v rámci úspor se parlament rozhodl už nikdy nepořádat volby a poslanci zůstanou ve funkcích na doživotí.

Charakteristické je, že když policie nakonec -- náhodou -- odhalí, že v podvodném klášteře se skrývají kriminální živly, zatčeny jsou jen malé ryby. Mafián, který podvod s klášterem zorganizoval a předstíral, že je abatyše, se stává členem konsorcia, na němž se podnikatelsky bude podílet i šéf policie Novák. Tedy ani policista Novák se v daném prostředí nemusí bát, že by byl někdy někým obviněn z korupce. Film navozuje, že podnikání je vždycky podvod. Ani morálka neexistuje -- když místní podnikatel Kohn otevře v městečku bordel, slavnostního zahájení jeho provozu se účastní veškerá městská honorace, včetně šéfa policie, primáře nemocnice i ředitele školy.

Ve filmu, jehož jádro tvoří lechtivé sexuální vtipkování, to nemohou mít ženy lehké. Starší postavy ženského pohlaví bez erotické atraktivity mladých dívek jsou systematicky terčem posměchu (pacient v nemocnici: "už tady chodí Zubatá", primář: "To je vrchní sestra Máša."); muži se žen středních let děsí, jsou jimi terorizovány ("Až budeš chtít mít na něco názor, tak se zeptej, já ti ho řeknu," říká manželka nemotorného občana středních let Hlaváče.). Děsivým vzorkem zestárlé semetriky je Kohnova tchyně (Eva Tauchenová).

Naproti tomu muži všech věkových kategorií jsou doslova posedlí mladými dívkami. Ředitel školy projevuje neprofesionalitu, když má sexuální poměr se svou zástupkyní - nevadí mu, že její manžel je jeho kamarád, s nímž si tyká - a při pohovorech pro přijetí nového učitele otevřeně preferuje atraktivní uchazečku před schopným mladým kandidátem -- mužem. Dá mu to při pohovoru rovnou najevo. Sexuální vykořisťování je ještě zdůrazněno tím, že mladík místo učitele dostane jen proto, že se převlékne za ženu a jde na pohovor znovu. K sexualizaci profesních vztahů dochází i v nemocnici, kde se mladý atraktivní, ženatý lékař s dvěma dětmi, nepokrytě uchází o jakoukoliv zdravotní sestru, s kterou má službu. "Popovídáme si o prospěchu," říká tento lékař Víťa Julii Novákové, ta odpovídá: "Na toto téma jsme už souložili minulej týden." Když chce dívka "slušnýho, hodnýho, upřímnýho", odpoví jí doktor Víťa -- to je Kája Mařík. Jinými slovy: žádný muž-ideál neexistuje. Spokoj se s tím, jací jsme.

Genderové stereotypy film potvrzuje s pozoruhodnou silou. Když učitelka ve škole připravuje děti na to, že se ten den bude třída fotografovat, vysvětluje jim, jakou to budou mít po letech památku. Na fotografii uvidí: "To je Kája --a on je z něj dneska pan inženýr. To je Maruška -- a ona má dneska takové pěkné tři děti!" Ten stereotyp je tak silný, že snad není možné, aby to nebyla parodie.