Mezitím jsem se od samotného Jana Klementa -- a znovu podotýkám, že si tohoto člověka a jeho nezištného úsilí na pomoc obětem porušování lidských práv jinak velice vážím -- dozvěděl, že jej o podpis a rozeslání dopisu požádala organizace Člověk v tísni. To, že jí vyhověl, není samozřejmě žádný zločin. Smutné však je, že tím přistoupil na účelový výběr zemí, jež jsou na americkém pranýři, a jeho vlastní práce jaksi přestala zářit čistotou. Jsem přesvědčen, že to v tomto případě byla krátkozrakost, z níž se aktér jistě poučí.

Karel Dolejší ve své horlivé filipice, jež začíná v souvislosti se zmíněným článkem naprosto nedůvodným útokem na moji osobu, ale mj. píše: "Jako bývalého koordinátora brněnské Amnesty International mě nicméně velmi mrzí, když vidím, že AI se připojila ke kampani Člověka v tísni, který v postsovětském prostoru a na Kubě evidentně funguje víceméně jako americká vlivová agentura.

Neobjektivní Daniel prostě napsal hanopis a objektivní Dolejší to uvedl na pravou míru.