13. 3. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
13. 3. 2007

Spadnou nám zbytky raket na hlavy?

Americká raketová základna na území Česka  - TÉMA BLVážné obavy a znepokojení u české veřejnosti vyvolávají možné následky zasažení balistických raket v blízkosti českých hranic nebo dokonce nad územím České republiky. Některá česká média ve snaze "pozitivně informovat" o systému protiraketové obrany vytrvale přesvědčují českou veřejnost, že po zásahu z jakékoliv bojové hlavice nezbude prakticky nic, protože se vše údajně "vypaří" − s cílem přesvědčit nás všechny, že vlastně o nic nejde a není se čeho bát. Toto tvrzení lze považovat ze jeden z největších nesmyslů, které naši novináři z nejrůznějších důvodů vyplodili v domnění, že český lid to "zbaští i s navijákem".

Pravdou je, že tento fakt se v jisté době objevoval rovněž v informačních materiálech americké Agentury pro protiraketovou obranu (MDA) a Ameriku upřímně řešeno moc netrápil, protože bojové hlavice nepřátelských raket by byly ničeny téměř vždy nad oceánem. Potom, co někteří koumáci v malé české zemi začali toto tvrzení zpochybňovat, reagoval člověk v oblasti protiraketové obrany nejpovolanější – sám velký šéf MDA. Jeho slova byla pro některé šokující.

Článek vyjde spolu s dalšími materály v dubnovém čísle ATM, které vyjde 6. 4. 2007. Redakce ATM připavuje spolu s Britskými listy publikaci rozsáhlý text - knihu s prozatím pracovním názvem "Mylná cesta od samého počátku - PRO a PROTI americké radarové základně v České republice", která by přehledným způsobem měla objasnit vojenskostrategické, zahraničněpolitické, právní a technologické otázky BMD, které by si měl klást každý občan, než vysloví své PRO nebo PROTI.

Vypaří se, nevypaří?

Ředitel americké Agentury pro protiraketovou obranu generál Henry Obering nedávno vyvrátil představy o tom, že po kontaktním zásahu antirakety s cizí bojovou hlavicí prostředkem EKV (Exoatmospheric Kill Vehicle) se v důsledků vysokého tlaku a teploty všechny zbytky obou objektů prostě „vypaří“. Své tvrzení opřel o výsledky reálných testů, které navíc okořenil teorií pravděpodobnosti. Testy podle Oberinga ukázaly, že zbytky (úlomky) po zásahu raket, které by mohly na Evropu dopadnout, nebudou větší než 20 centimetrů. Odborníci se domnívají, že by šlo o velmi malé částice na to, aby někoho na zemi vážně zranily. Může se nicméně jednat i o části z těžkých kovů. Podle Oberinga je pravděpodobnost, že by někdo z obyvatel v prostoru Evropy mohl být zraněn zbytky sestřelených bojových hlavic, prý velmi nízká. Nebezpečí, že by se to mohlo stát, se v případě jedné útočící rakety s jednoduchou bojovou hlavicí údajně pohybuje mezi 1:100 000 až 1:500 000. Riziko ale nelze naprosto vyloučit, v případě útoku většího počtu bojových hlavic se přirozeně pravděpodobnost zásahu osob zvyšuje. Kdyby ovšem na Evropu dopadla cizí balistická raketa, proti nimž má být systém zaměřen, následky by mohly být nesrovnatelně horší.

Za jakých okolností k zásahu dojde a co se stane?

Odpověď na otázku četnosti a hustoty zbytků po střetu antirakety s raketou není jednoznačná, ani jednoduchá. Hodně záleží na tom, jak je raketa velká, v jaké fázi letu dojde k zásahu a také na tom, jak přesně (do vrcholu, či do pláště) a pod jakým úhlem se povede bojovou hlavici zasáhnout. Může ji například jen poškodit a pak by jejích zbytků bylo více a byly by i větší. K přesnějšímu závěru lze dospět až po provedení reálného testu střelby protiraketového systému na reálný cíl. Ale ten se doposud neuskutečnil, takže zatím jsou to všechno jen a jen domněnky specialistů. Ve většině případů má ke střetu dojít nad zemskou atmosférou, tedy relativně vysoko nad Zemí. Každý z objektů (bojová hlavice i antiraketa) se před střetem pohybuje rychlostí kolem 7 km/s (více než 25 000 km/h). Trosky vzniklé tak obrovským nárazem pokračují v letu, přičemž jejich směr a rychlost závisejí na úhlu srážky. Bojová hlavice se nárazem rozbije, zničí se i její tepelný štít, který ji chrání při prostupu atmosférou, podobně jako přistávací moduly astronautů. Bez této základní ochrany bojové hlavice − tepelného štítu − a v takové rychlosti objekty v atmosféře obyčejně shoří, zbudou z nich jen malé kousky, podobné malým meteoritům.

Co vypovídají výsledky testů?

Pokud dojde k přesnému kontaktnímu zásahu, zbytků bude míň, budou i menší a většina materiálu by prostě shořela. Z doposud uskutečněných střeleckých zkoušek vyplývá, že z malého prostředku ničení EKV, který nese antiraketa, po střetu nezůstane prakticky nic. Z velké útočící hlavice na zemský povrch dopadne podle výzkumů kolem 10 % úlomků. Zbytek shoří při pádu v atmosféře v důsledku vysoké rychlosti a tření.

Kam zbylé úlomky spadnou?

Trosky zničené rakety dopadnou údajně do míst, kam útok směřoval – budou tedy z větší části pokračovat v letu přibližně tímto směrem a s největší pravděpodobností dopadnou před místo určeného cíle a většina z nich za místo střetu. Experti to vysvětlují obrovskou kinetickou energií velké útočící rakety (bojové hlavice). Simulace rozprášení těch 10 % trosek vypadají podobně, jako když se v atmosféře před lety po poškození pláště rozpadl a následně shořel americký raketoplán. Jeho zbytky se také „nevypařily“, ale byly rozesety na velkém prostoru území Spojených států a naštěstí nikoho nezasáhly. A jejich rozměry byly i větší než 20 cm. Zatímco trosky rakety směřující na USA mají dopadnout do vod oceánu, v případě Evropy by všechny dopadly do méně či více obydlených částí, ale vždy by to byl prostor Evropy. Tvrzení, že vše někam zmizí, je tedy vědomé klamání veřejnosti.

Případ jaderné hlavice je složitější

Lidé se ale nejvíc obávají jaderné bojové hlavice. Upřímně řečeno, její použití v případě mezikontinentální balistické rakety je pravděpodobnější než použití klasické bojové hlavice. Na to, zda přitom dojde k jadernému výbuchu, mají vědci odlišné názory. Reálné testy střelby na jadernou hlavici jsou z pochopitelných důvodů neproveditelné a tak zbývají jen domněnky. Zatímco Američané jaderný výbuch striktně nevylučují, čeští specialisté naopak tvrdí, že je to absolutně vyloučeno.

Důvodem rozporů je fakt, že klasický iniciační systém, který je využíván k vyvolání štěpné reakce za normálních podmínek, je při nárazu zničen dřív, než vůbec začne fungovat. Rusové zase tvrdí, že obavy jsou zcela oprávněné, neboť zničit jadernou hlavicí kinetickou energií bez následků v atmosféře či na zemském povrchu je prakticky nemožné. V laboratorních podmínkách nelze podobný stav navodit.

Je dobré vzít v úvahu několik faktů. Předně – jaderné bojové hlavice mají poměrně složitý systém zajištění a iniciace. Důvod je jasný – zamezit tomu, aby je nemohl odpálit kdokoliv, kdo se k nim dostane. Třeba nějaký terorista, resp. teroristická skupina, která by se teoreticky mohla jaderných bojových hlavic zmocnit. Byly by jim prakticky k ničemu. Jaderné bojové hlavice mají též velmi dokonalé a důmyslné, několikanásobně jištěné systémy iniciace. Ty mají zabránit tomu, aby se k funkční jaderné hlavici nikdo nepovolaný nedostal a nemohl „okopírovat“ její konstrukční provedení. Konstruktéři podobně jako u každé munice jadernou hlavici doplní maskovou pojistkou pro zajištění proti výbuchu nad vlastním územím.

I když jaderné bojové hlavice nemají stejné provedení, některé prvky mají shodná řešení. Do takového zařízení není problém zabudovat přibližovací zapalovač různého principu činnosti, který uvede iniciační systém do činnosti v případě, že se prostředek EKV vypuštěný z antirakety přiblíží k bojové hlavici. Nemusí ani dojít ke kontaktnímu zásahu, ale jakmile se prostředek ničení EKV dostane dostatečně blízko k jaderné bojové hlavici, ta vybuchne. Ve své podstatě je většina takových přibližovacích nekontaktních zapalovačů pro jaderné bojové hlavice použitelná. Jestliže neznáme konkrétní provedení jaderné hlavice, nemá tedy smysl přít se o to, zda vybuchne, či ne.

Kdyby však navzdory všem předpokladům jaderná hlavice těsně před nebo při střetu přece jen vybuchla, neměla by údajně způsobit závažnější škody. Ve vzduchoprázdnu nemůže vzniknout ani ničivá tlaková vlna. Rozptýlený radioaktivní materiál z výbuchu by postupně klesal do atmosféry, kde by se rozředil a rozptýlil na velké ploše. Stejně jako v případě rozbití klasické bojové hlavice by i v tomto případě na zem dopadly malé radioaktivní kousky. Celkově se tedy ukazuje, že ani zničení jaderné hlavice vysoko nad Zemí by lidské populaci nemělo způsobit vážnější problémy. Podobné by to bylo v případě chemické a biologické bojové hlavice. Ránu by ale v každém případě zcela určitě utržilo životní prostředí a šrámy by si léčilo určitě hodně dlouho. Nikdo dnes také nedokáže přesně odhadnout druhotné následky s tím spojené.

Tvrdá realita nad našimi hlavami

Propracované balistické rakety vyspělých jaderných zemí mohou nést i několik, dokonce i samostatně manévrujících bojových hlavic (MIRV). To znamená, že každá z nich zamíří vlastním směrem. Většina z nich může být klamných a k nerozeznání od skutečných. Všechny takové návnady v kosmu poletí stejně rychle jako skutečné hlavice a popletou i ty nejdokonalejší radary (XBR radar v Brdech by nebyl výjimkou). Po zásahu pak má XBR radar vyhodnotit četnost a velikost úlomků, ale zabránit částečnému spadu na zem nikdo a nic nedokáže. Opět by se nic „nevypařilo“. To je realita a tak ji je nutné brát. Zastavit hromadný raketový útok s použitím vícenásobných bojových hlavic nynější americký protiraketový systém nedokáže.

Co se stane po zásahu jaderné bojové hlavice?

Pokud by z různých důvodů přece jen došlo ke kontaktnímu zásahu jaderné bojové hlavice prostředkem ničení EKV, pak už určitě nevybuchne jako jaderná nálož, protože bude zničena iniciační trhavina. Ta je vždycky klasická a její účel je jasný − spustí kumulativní nálože, které proti sobě vrhnou dvě podkritická množství, která spustí jadernou reakci v prostoru obaleném beryliem. To slouží jako zrcadlo, které vrací zpět do reakce neutrony. Rozhoření této prostorově omezené jaderné reakce trvá určitou dobu. Jestliže mezitím dojde ke kontaktnímu zásahu (střetu), jaderná reakce se nerozhoří a hlavní nálož nevybuchne. Není ale pravda, že v tom případě nebudou žádné následky. Problém je v tom, že jaderná roznětka je pochopitelně od počátku výroby radioaktivní a v každém případě zamoří okolí. Jak velké, to záleží na mnoha okolnostech, ale řádově se jedná minimálně o stovky kilometrů. Zpravidla jde o plutonium a obohacený uran. Ten je zatraceně pyroforický a určitě při tom nárazu shoří a pěkně se rozptýlí do atmosféry. Obecně platí, že vzdušné výbuchy zamořují nejrozsáhlejší oblasti. To, co zůstane ukryto v troskách, spadne na zem a cestou dolů to bude hořet, asi jako meteorit. Není dobré se dotýkat ani malých kousků spadlých na zem, budou určitě pěkně radioaktivní. Čím víc takových kousků rozptýlených na větší ploše, tím hůře. Toxicitu uranu považují odborníci za mnohem větší nebezpečí než jeho radioaktivní účinky. Některé sloučeniny uranu jsou poměrně dobře rozpustné, například dusičnany a karbonáty, které by běžně měly vznikat při korozních dějích v půdě a ve vodách. Údaje o nerozpustnosti sloučenin uranu mají obvykle za účel jeho nebezpečnost kamuflovat.

První reakce u sousedů

Podle informací, které se k nám dostávají, již Poláky mimořádně zajímá, jak velký bude odpad z vystřelených raket a zda bude mít nějaké negativní účinky na okolí a životní prostředí. Od amerických specialistů proto vyžadují jasné vysvětlení všech možných rizik.

Ukrajinští a ruští vojenští experti jsou ale přesvědčeni, že odpad z případně vystřelené íránské rakety spadne na území Ukrajiny nebo Ruska. V takovém případě by se Polsko údajně mohlo dočkat odvety od těchto zemí, upozorňuje polský deník Rzeczpospolita.

Výběr správné technologie

Dosavadní výsledky testů nasvědčují tomu, že samotná myšlenka použití technologie zničení rakety kinetickou energií, nazývané „hit-to-kill“, tzn. nejaderného prostředku ničení EKV, je mylná cesta od samého počátku. Její účinnost je kritiky systému považována za velmi nízkou, reálná pravděpodobnost úspěšného zásahu je odhadována asi na 0,1 (tj.10 %). Účinnost lze sice zvýšit trhavinou a střepinovým účinkem, ale střepinový účinek na bojové hlavice, opatřené masivním ochranným tepelným štítem, je zanedbatelný. Logicky z toho vyplývá, že jediným řešením pro dosažení vyšší pravděpodobnosti zničení je jaderná hlavice na antiraketě.

Bez ohledu na výsledky testů zásadní otázka zřejmě spočívá v něčem zcela jiném: proč by čeští občané měli být rukojmími situace, kdy rozhodnutí vedoucí k vyprovokování konfliktu činí někdo jiný než my a jeho následky v jakékoli formě dopadnou na naše hlavy?

Zdroje

Materiály Agentury BMDO, odborný a denní tisk, materiály firem Raytheon a Boeing, internet: ww.spacewar.com, www.blisty.cz, www.missilethreat.com, www.acq.osd.mil, www.missilethreat.com, www.af.mil.com, www.army.mil, www.fas.org, www.nectorsite.com, www.raytheon.com, www.ucsusa.org, www.designation-systems.net, cndyorks.gn.apc.org, www.idds.org, www.boeing.com, www.iht.com, nytimes.com, www.globalsecurity.org.

                 
Obsah vydání       13. 3. 2007
13. 3. 2007 Íránské rakety nikdy nebudou přesné; útok na radar může zničit cokoliv do vzdálenosti 2,5 km a více Stanislav  Kaucký
9. 3. 2007 Jací jsme?
13. 3. 2007 Pokud Čunek nebude odsouzen, bude souzena policie? Bohumil  Kartous
13. 3. 2007 Ameriko, jdi příkladem
13. 3. 2007 Spadnou nám zbytky raket na hlavy? Stanislav  Kaucký
13. 3. 2007 ■ ■ ■ Miloš  Kölbel
13. 3. 2007 Otázka pro stoupence extremního liberalismu Darina  Martykánová
13. 3. 2007 112 let soudních výpovědí v Čechách Stanislav  Křeček
13. 3. 2007 Kameňák jako pozoruhodné svědectví o české společnosti Jan  Čulík
13. 3. 2007 Román faktu Irena  Zítková
13. 3. 2007 Letenský (a brdský) ufon? Lukáš  Posolda
13. 3. 2007 Kauza Ungdomshuset Martina  Augustinová
12. 3. 2007 Výzva k dialogu Irena  Zítková
13. 3. 2007 Trestní řád by měl být změněn
13. 3. 2007 Pech impéria nenapraví sentimentální imaginace Mesfin  Gedlu
13. 3. 2007 Stíny minulosti zasáhly rakouskou politickou scénu Richard  Seemann
13. 3. 2007 Dvořák and Jaklová: Do you want to rock? Irena  Ryšánková
13. 3. 2007 Dvořák a Jaklová - chcete pořádnou divočárnu? Irena  Ryšánková
13. 3. 2007 Ismizmus aneb pravopisné snobství Lukáš  Zádrapa
13. 3. 2007 Bush Bin Ládin a Osama Bin Blair Slavata  Opletal
12. 3. 2007 My jsme to nevěděli Zdeněk  Bárta
12. 3. 2007 Nezpůsobilé k výkonu funkce - i ze zákona Štěpán  Kotrba
12. 3. 2007 Hospoda není veřejný prostor, majitel má právo vybrat si klientelu Jan  Bláha, Darina  Martykánová
12. 3. 2007 Rasová diskriminace je v ČR a na Slovensku trestná
12. 3. 2007 Bláhové pomýlení a logická argumentace Lukáš  Posolda
12. 3. 2007 Rychlost Petr  Wagner
12. 3. 2007 Faunův labyrint -- skvělý film, který by měl najít cestu do českých kin Darina  Martykánová
12. 3. 2007 Renčův film Rebelové - ukázka naprostého neporozumění české kulturní minulosti Jan  Čulík
12. 3. 2007 Křesťanství mezi libertinstvím a farizejstvím Boris  Cvek
12. 3. 2007 Příští volby by se měly stát referendem o zrušení americké základny Tomáš  Stýblo
12. 3. 2007 Dějepis není pohádkářství, aneb Jen pohádkám můžeme klidně věřit, protože víme, že jim nemůžeme věřit Uwe  Ladwig
12. 3. 2007 Zdar a nezdar „národní“ filosofie: Patočka, Masaryk Erazim  Kohák
10. 3. 2007 Putin: Zmodernizujeme ruskou armádu částkou 190 miliard dolarů
10. 3. 2007 Tajné vězení CIA v Polsku bylo umístěno v bývalé výzvědné škole ze sovětské éry
9. 3. 2007 Malá recenze na pana domovníka a jedno sympatické hnutí Bohuslav  Binka
18. 2. 2007 Hospodaření OSBL za leden 2007
22. 11. 2003 Adresy redakce

Americká protiraketová základna v České republice RSS 2.0      Historie >
13. 3. 2007 Íránské rakety nikdy nebudou přesné; útok na radar může zničit cokoliv do vzdálenosti 2,5 km a více Stanislav  Kaucký
13. 3. 2007 Spadnou nám zbytky raket na hlavy? Stanislav  Kaucký
12. 3. 2007 Příznivci protiraketové obrany se sejdou v pondělí   
12. 3. 2007 Základnu za americkou pomoc pro české školy a zdravotnictví   
10. 3. 2007 Putin: Zmodernizujeme ruskou armádu částkou 190 miliard dolarů   
9. 3. 2007 Malá recenze na pana domovníka a jedno sympatické hnutí Bohuslav  Binka
8. 3. 2007 "Zdvořilost" Ladislava Špačka a americká žumpa v Čechách   
8. 3. 2007 Nebojme se Ruska. Obávejme se amerického útoku na Írán Vít  Novotný
8. 3. 2007 V případě bilaterální dohody je ČR s USA ve velmi nerovném postavení   
7. 3. 2007 Chyba v přepisu Otázek Václava Moravce Radek  Batelka
7. 3. 2007 Akademické tanečky: preemptivní akce, válka, nebo preemptivní agenda? Michal  Brož
7. 3. 2007 "Nemám zlomenou páteř"   
7. 3. 2007 Co se o tomto problému říká a ví v Čechách Pavel  Gavlas
7. 3. 2007 Pojedu do Příbrami s rodinou na výlet   
6. 3. 2007 Odvaha ke kolaboraci Luděk  Toman

Radar v Brdech - klíčové argumenty RSS 2.0      Historie >
13. 3. 2007 Spadnou nám zbytky raket na hlavy? Stanislav  Kaucký
13. 3. 2007 Íránské rakety nikdy nebudou přesné; útok na radar může zničit cokoliv do vzdálenosti 2,5 km a více Stanislav  Kaucký
12. 3. 2007 Základnu za americkou pomoc pro české školy a zdravotnictví   
10. 3. 2007 Putin: Zmodernizujeme ruskou armádu částkou 190 miliard dolarů   
8. 3. 2007 Nebojme se Ruska. Obávejme se amerického útoku na Írán Vít  Novotný
8. 3. 2007 V případě bilaterální dohody je ČR s USA ve velmi nerovném postavení   
7. 3. 2007 Akademické tanečky: preemptivní akce, válka, nebo preemptivní agenda? Michal  Brož
7. 3. 2007 Co se o tomto problému říká a ví v Čechách Pavel  Gavlas
6. 3. 2007 Odvaha ke kolaboraci Luděk  Toman
6. 3. 2007 ČR se dostane do izolace   
5. 3. 2007 SOUTĚŽ PRO ČTENÁŘE: Mystifikace koulema Jiří  Csermelyi
5. 3. 2007 Základny, "vděčnost osvoboditelům" a český národní zájem Jan  Čulík
5. 3. 2007 Německo požaduje "debatu bez emocí" o raketových základnách   
3. 3. 2007 Prohlášení starostů obcí a měst okresu Příbram k radaru USA   
3. 3. 2007 Americké antirakety se budou střílet do jiných zemí