Prezidentka izraelitské náboženské obce Rakouska Esther Fritschová navíc obvinila Obenfeldnera, že zatajil své členství v nacistické straně, do které vstoupil ještě před svým nástupem do gestapa. Zuroff upozornil, že jubilant, který byl po dvacet let zastupujícím starostou Innsbrucku za sociální demokracii a stále označován za "příkladného politika", by měl být ve skutečnosti za své činy v době nacistické éry odsouzen. Obvinil jej současně, že pomáhal organizovat v hlavním městě Tyrolska pogromy za tzv. Křišťálové noci v roce 1938, a tím pomáhal "zavraždit nevinné židy".

Jde o velmi nepříjemné citlivé období , kdy i provinční židé v Rakousku stejně jako ve Vídni, shromáždění SS a gestapem, byli biti, týráni a po stovkách odesíláni do koncentračního tábora Dachau. V samotném Innsbrucku nacisté omylem napadli italský konzulát , svrhli postarší pár do řeky Sill a brutálně zavraždili čtyři význačné židy včetně dr. Richarda Bergera, prezidenta místní židovské náboženské obce. Tyrolská nacistická bezpečnostní služba SD cynicky podala hlášení, že "pokud při této akci nějaký žid neutrpěl žádnou škodu, pak ho lidé museli přehlédnout."

V této době jen málo Rakušanů dokázalo projevit soucit, pochopení nebo velkorysost a výčitky svědomí byly dokonce podstatně slabší než v Říši. Reinhard Heydrich se tak mohl pochlubit Hermannu Göringovi, že od anšlusu Rakouska v březnu 1938 se mu podařilo do poloviny listopadu vyhnat o třicet tisíc židů více než z Německa. Z počtu 190 tisíc židů v roce 1934 se podařilo Rakousko postupně opustit 125 tisíc a z těch, kteří zůstali nebo byli později zadrženi v Německem okupované Evropě, 65 tisíc se stalo obětmi holocaustu.

Tyrolský hejtman Van Staa hájil své styky s bývalým vicestarostou Obenfeldnerem se zdůvodněním, že ten "nikdy nesloužil u gestapa" zcela však v rozporu s předloženými dokumenty. Ten byl 35 let členem innsbrucké městské rady a 23 let náměstkem starosty. V dopise do Jeruzaléma napsal, že "je může ubezpečit, že se vždy jasně distancoval od nacionálního socialismu a strašné zločiny, které v této době byly učiněny, vždy rozhodně s opovržením odsoudil". Jeruzalémské centrum Simona Wiesenthala k tomu podotklo, že hejtmanovo prohlášení nemůže vyvrátit skutečnost, že Obenfeldner byl nejen výkonným gestapákem, ale že patřil i k jednotce wehrmachtu, která se dopustila odporných zločinů v Řecku a Itálii. Pokud Van Staa nadále míní, že toto lze obhajovat, pak si nezasluhuje vykonávat politickou moc. V prohlášení Zuroff jeho postoj označil za "naprosto šokující a nepochopitelný" a že "možná je ale obvyklou praxí čelných politiků v Rakousku ututlávat nacistickou minulost svých kolegů. " Ke kritice hejtmana se připojil i šéf rakouských Zelených profesor van Bellen. Van Staa na to odpověděl protiútokem a informoval o "pověstech", že otcem profesora byl vysoký nacistický funkcionář, který za války za nevyjasněných okolností přesídlil z Estonska do Tyrol.

Důkazy však hejtman nepředložil, za což byl Zelenými ostře kritizován. Třetí prezidentka Národní rady za Zelené Eva Glawischnigová v této souvislosti hovořila o "odporné špinavé kampani" a vyzvala představitele lidové strany, aby se od svého tyrolské stranického šéfa distancovali a Van der Bellenovi se omluvili. Představitel Zelených v Tyrolech Georg Willi označil celou záležitost za "neomluvitelné vykolejení". Samotný Van der Bellen prohlásil, že o otci, který zemřel před více než čtyřiceti lety, nic takového neví a on sám v době útěku před Rudou armádou byl rok starý. Pokud hejtman má po ruce důkazy, se zájmem je prostuduje, když nikoliv, pak očekává od něho omluvu. Ten prostřednictvím svého mluvčího se snažil své obvinění zeslabit prohlášením tiskové agentuře APA, že jej vlastně oficiálně nevznesl. Herwig van Staa, který je doktorem práv a filozofie, pracoval nejprve jako vědecký pracovník. Jako kontroverzní osoba je v politice od posledního desetiletí minulého století. Ačkoliv byl členem lidové strany, stal se prostřednictvím vlastní volební listiny v roce 1994 starostou Innsbrucku a v roce 2001 šéfem tyrolských lidovců přes své členství v jejich odštěpené frakci. Kromě funkce zemského hejtmana je prezidentem Kongresu obcí a regionů Evropské rady.

Šéf tyrolských sociálních demokratů Hannes Gschwenter oznámil, že v příštích dnech hodlá navázat kontakt s místní izraelitskou náboženskou obcí a záležitost svého bývalého vicestarosty Obenfeldnera projednat. Strana stojí zatím za ním a vysoce hodnotí jeho mnohaletou činnost komunálního politika. Podle jeho názoru nejsou fakta jeho činnosti v gestapu přesvědčivá a vyjádření svědků jsou protichůdná. Existuje i studie sociálně demokratických akademiků, týkající se aktivit Obenfeldnera u gestapa. Avšak ani ta nejsou jednoznačná a budou projednána s prezidentkou židovské obce Ester Fritschovou.

Souběžně s tyrolskou aférou byla medializována rakouská snaha, aby při příležitosti stých nedožitých narozenin byl Franz Jägerstätter katolickou církví blahořečen. Jde jednoznačně o oběť nacistického režimu, který jako odpůrce vojenské služby byl v roce 1943 popraven. Z náboženského přesvědčení odmítl účastnit se války se zbraní v ruce pro Hitlera, protože katolický světový názor je neslučitelný s nacionálním socialismem. Přes prosby svého okolí i lineckého biskupa, aby se podřídil, odmítl tak učinit. Několik desetiletí po válce nebyl jeho postoj uznáván a dokonce jeho žena obviňována za to, že jej podporovala. Nakonec v devadesátých letech německý soud zrušil rozsudek a rakouská pošta vydala jeho známku.

Český skladatel Pavel Smutný složil Missa Heroica na podporu jeho blahořečení. Devadesátičtyřleté vdově byl teprve nedávno udělen zemský Zlatý záslužný odznak a kongregace kardinálů doporučila papeži , aby Jägersttätera blahořečil. Nyní chybí již jen podpis papeže Benedikta XVI. , aby se slavnostní akt mohl uskutečnit.