Nezaměří země, které disponují raketovou technikou, své rakety na radarovou základnu na našem území i když o tom veřejně nehovoří? Logika nám říká, že pro zemi, která by chtěla použít své rakety pro napadení západního světa, bude radarová základna cílem číslo 1. To by nemusel být problém, pokud by byla dobře zajištěna protivzdušná obrana vzdušného prostotu ČR. Jaký je stav protivzdušné obrany prostoru ČR? Letouny Gripen nebo L-159 Alca nejsou prostředkem, který by byl primárně určen k ochraně před raketami. Zastaralé systémy S-200 byly zrušeny bez náhrady za jiný adekvátní systém protivzdušné ochrany (S-300, S-400 - ZDE nebo alespoň Patriot). O budoucích systémech protiraketové obrany (např. THAAD) se zatím ani nehovoří. Bez ohledu na účinnost navrhovaného systému (viz např. BL 3.10.2006 "Protiraketová obrana USA: Výsledky testů budí rozpaky v odborných kruzích" - Stanislav Kaucký), nebude systém protiraketové obrany chránit území ČR. V tuto chvíli je naší nejsilnější obranou zejména zahraniční politika. Určitě bychom se tedy měli obávat i zemí disponujícími raketovou technikou, jejichž představitelé nehovoří o tom, že své rakety namíří na připravovanou radarovou základnu.

Dalším aspektem, nad kterým bychom se měli zamyslet, je otázka míry narušení suverenity naší země. Ta vyplývá z povahy navrhované základny. Sledované cíle se z hlediska radarového sledování vyznačují minimální efektivní odraznou plochou a velkou vzdáleností. Aby bylo možné detekovat tak slabý signál, který se od cíle odrazí, musí se detektory radaru vyznačovat extrémně vysokou citlivostí (podle radiolokační rovnice klesá intenzita signálu s kvadrátem vzdálenosti). Pro odlišení cíle od okolí je vhodné sledovat i okolní elektromagnetické rušící signály a následně je odečíst od získaného radarového snímku. Stejně tak, lze ale uvedené zařízení a jeho informace využít k odposlechu radiového provozu na území České republiky. Jde jen o programové vybavení a použitou anténu s fázovým posunem lze libovolně pasivně zaměřit na jeden i více radiových zdrojů. Význam takové základny ve středu Evropy může být pro kteroukoliv mocnost nedozírný. Měli bychom si tedy položit i otázku, zda je v našem zájmu připustit vybudování cizí základny nabité vysoce sofistikovanou elektronikou na našem území. Z tohoto důvodu se určitě vyplatí trvat na minimální podmínce, aby případná radarová základna nebyla vlastnictvím jedné země, ale byla podřízena mnohonárodnostnímu velení a začleněna do systému NATO.

Otázku narušení suverenity země je pak nutné zvažovat i v souvislosti s nezbytnou ochranou případné radarové základny. Ochranu takto důležité základny nemohou provádět pouze strážní se samopalem, kteří obchází objekt kolem ostnatého plotu. Je logické předpokládat, že významnou součástí ochranného systému základny musí být i desítky agentů USA, kteří se budou pohybovat na našem území.

Posledním důležitým aspektem je, zda je možné povolení k vybudování takové základny časově omezit nebo zda je to rozhodnutí, které zaváže i budoucí generace. Bude možné povolení k pobytu cizích vojsk na našem území v budoucnu znovu zvážit například dříve než za několik desítek let, o kterých hovoří Alexandr Vondra? Nesmíme totiž zapomínat na fakt, že máme s USA uzavřenou smlouvu o ochraně investic. Máme dost svých starostí, než abychom si mohli v budoucnu dovolit takovou arbitráž. Nelze ani podcenit mezinárodní vliv USA, kterého by mohli použít pro případné udržení své základny na našem území. Z hlediska finančního si tak můžeme představit co znamená pojem "Na věčné časy". Po zvážení těchto argumentů opět nabývá na významu minimální podmínka, aby případná radarová základna nebyla ve vlastnictví jedné země, tedy USA, ale byla součástí systému NATO, se kterým žádnou smlouvu o ochraně investic nemáme. V případě bilaterální dohody s USA je totiž Česká republika ve velice nerovném postavení.