12. 3. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
12. 3. 2007

Renčův film Rebelové - ukázka naprostého neporozumění české kulturní minulosti

Jan Čulík v současnosti píše knihu o českém filmu od roku 1989. Rozborem filmů, které od té doby vznikly, se snaží zjistit, jaký představují hodnotový systém. Nejzajímavější z tohoto hlediska jsou podle něho právě ty nejpopulárnější české filmy, které se snaží oslovovat co nejširší diváckou obec.

Pozoruhodnou ukázkou nepochopení vlastních kulturních a politických kořenů je podle něho Renčův film Rebelové. Viz níže:

Rebelové, 2001, režie Filip Renč

Tento retro muzikál, jehož prvotním účelem je vytvořit zábavný rámec pro řadu původních nahrávek populárních písní z druhé poloviny šedesátých let, je svědectvím o tom, že v převládajícím étosu dnešní české společnosti existuje historické vakuum a neporozumění tomu, jaká vlastně byla kulturní a politická situace v Československu v druhé polovině šedesátých let a v roce 1968 -- a to navzdory tomu, že přece je k dispozici velké množství přístupné dokumentace a koneckonců i zkušenost pamětníků. Filip Renč vytvořil film o roce 1968, který je komicky neautentický -- až jako by šlo o svědectví o nějaké úplně jiné zemi, nikoliv o Československu v oné významné historické éře. Film o roce 1968 vytváří povrchní, stereotypní mýtus.

Nevadilo by to, kdyby byli Rebelové pouhým zábavným, nepolitickým rámcem pro známé populární písně, jenže film se snaží i o kulturně politické sdělení. V tomto smyslu selhává, jeho obraz života v roce 1968 je karikaturou, která nemá se skutečným étosem země v té době vůbec nic společného. O něco úspěšnější je film ve svém závěru, kdy v krátké sekvenci vcelku přesvědčivě navozuje atmosféru invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. To je zřejmě tak silný historický zážitek, že jsou pokusy o jeho interpretaci včleňovány do skoro každého filmu o této době. Dramatické události srpnové okupace se režisérům víceméně daří vystihnout filmovou zkratkou ---to, čím země žila a jak se chovala před invazí a jaký byl tehdejší reformistický režim v Československu, současným tvůrcům filmů o této době uniká. Pokud byl tento zábavný film širokou veřejností přijat, svědčí to, že se informace o životě v šedesátých letech v dnešní České republice ve společenském vědomí po období normalizace a postkomunismu zcela propadly do jámy pamětnice.

Rebelové jsou, anebo se alespoň na první pohled snaží být, filmem o lásce mladých lidí. Začíná scénou v niž tři nepříliš atraktivní chlapci ---gymnazisté vedou na diskotéce těsně před předmaturitním svatým týdnem oplzlé řeči. Dívky z jejich třídy o ně však nejeví zájem a dají přednost třem jiným mladíkům, novým příchozím. Ti právě dezertovali z armády a přijeli do městečka Týniště s úmyslem emigrovat. Tamtudy totiž pravidelně projíždí na Západ nákladní vlak s dřevem a jeden z mladíků, Šimon, městečko dobře zná.

Na to, že mladíci utekli z vojny a snaží se proniknout na Západ, jsou pozoruhodně ležérní a relaxovaní. V městečku se seznámí s třemi maturantkami a poté, co dívky úspěšně složí maturitu, s nimi tráví příjemné odpoledne na pouti večer v polorozpadlém objektu, kde se mladíci skrývají, uspořádají večírek. Při tom je špehuje dívčin spolužák Olda, jehož otec je velvyslancem v Moskvě (film tematizuje protiklad "Západ-Východ"), úřadům však Olda zběhy neudá, přestože vidí jejich fotografie v televizi. Udavačem se stane průvodčí místní lokálky Douša. Mladíkům se před policejní a vojenskou razií podaří uniknout a nakonec naskočí na vlak "ke svobodě" -- jedině Šimon, který se zamiloval do maturantky Terezy, se rozhodne nejet a je zatčen a uvězněn. Je velká otázka, zda by uprostřed léta 1968, v době vrcholícího liberalismu, kdy byli držitelé totalitní moci v zemi značně znejistěni, byl voják, který uteče od útvaru, skutečně uvězněn za dezerci.

Film se soustřeďuje na mladé lidi, na jejich seznamování a na lásku, na jejich způsob zábavy v prostředí víceméně školním, vidíme i průběh maturity s groteskními učiteli (předsedkyni maturitní komise s ostrou červení nalíčenými rty hraje Jiřina Bohdalová). Maturitní otázky jsou o Leninovi i o Masarykovi.

Tam, kde se film snaží zaznamenávat charakteristické rysy soudobé skutečnosti, většinou selhává. Umělec má samozřejmě právo stylizovat a měnit historické skutečnosti, pokud to udělá přesvědčivě a pokud to sděluje něco nového. Potíž je, že historické nepřesnosti, omyly a chyby ve filmu Rebelové nesdělují právě nic jiného, než že "my svým kulturněhistorickým kořenům nerozumíme, nezajímá nás, odkud pocházíme a historii chceme svévolně interpretovat na základě dnešní, pokleslé, zkušenosti." Historickou realitu líčí na základě zkušeností z dneška. Místní farář, Šimonův příbuzný, kde dívky hledají tři mládence, kteří se původně představili jako "restauratéři", si jim ironicky stěžuje, že už dvacet let neviděl na opravu kostela ani korunu. Přitom je jeho barokní chrám dokonale opraven tak, jak byly zrenovovány péčí katolické církve kostely v České republice teprve po pádu komunismu.

Známkou uvolněnosti poměrů má být, že si Terezčin otec (Tomáš Hanák) otevře v městečku soukromý hostinec. Ten vypadá jako typický soukromý hostinec z postkomunistické éry: v roce 1968 bylo oněch několik málo rychle vzniklých soukromých podniků jen amatérských, neměly zázemí, vybavení ani kapitál. Tvůrci filmu Rebelové nepochopili, že dynamicky probíhal vývoj v roce 1968 především v politice, reflektované médii, a že se národ široce zabýval debatou o národním osudu, o ekonomice, o komunismu i o zlořádech stalinismu, páchaných v padesátých letech.

Charakteristickým rysem předinvazního roku 1968 byla vášnivá celonárodní politická debata, vyvrcholení kulturněpolitického vývoje předchozích několika let, nikoliv především otvírání soukromých hospod. Tato politická debata ve filmu Rebelové naprosto chybí -- protagonisté se ahistoricky normalizačním a postkomunistickým způsobem zabývají pouze soukromými, osobními zájmy.

Tak tomu však v roce 1968 nebylo, i gymnazisté -- maturanti byli tehdy zcela posedlí politikou. Nebylo možné se tomu vyhnout. Když Šimon prohodí poznámku o "svobodném světě", jeho kolega dezertér ho okřikne. V osmašedesátém roce se však lidé nebáli na veřejnosti mluvit otevřeně o politice.

Na jednom místě vidíme ve filmu citaci z televizního vysílání, kde hovoří redaktorka s vysokým vojenským činitelem o dezercích vojáků základní služby. Řeč vojenského papaláše i redaktorky je plná stalinských frází. To je také ahistorické -- novináři ve sdělovacích prostředcích v roce 1968 už několik let hovořili normální lidskou řečí bez ideologie a i ti nejpřesvědčenější stalinisté ve státních či stranických funkcích se jim museli při rozhovorech v médiích přizpůsobovat.

Terezčin tatínek na rybách poslouchá z tranzistorového rádia české a slovenské vysílání Hlasu Ameriky. Když k němu přijde dcera, vysvětluje ji, že "tady to nějak není rušeno". Hlas Ameriky však nebyl v šedesátých letech v Československu vůbec rušen, konec konců nebyl rušen ani v sedmdesátých a v osmdesátých letech.

Maturity se v Čechách odehrávají v květnu. Děj filmu tedy probíhá na jaře, pak následuje příliš ostrý střih a najednou jsme na konci srpna uprostřed invaze. Vytváří to dojem, jako že se všechno odehrávalo najednou. Prohlášení prezidia ÚV KSČ "Všemu lidu Československé socialistické republiky" o invazi se vysílalo 21. srpna 1968 v jednu hodinu v noci, nikoliv až ráno, až když se Terezčin tatínek vrátil z ryb.

Populární písně z šedesátých let, které film Rebelové divákům znovu zpřístupňuje, bývaly často pozoruhodnými uměleckými díly s opravdu básnickým textem s hlubokým metaforickým významem ("Přej si,/ co chceš,/ zlatý důl,/ nebo věž,/ smutný ráj/, suchý déšť". -- "Kdo se večer/ hájem vrací,/ ten ať klopí zraky./ Ať je nikdy neobrací / k vrbě křivolaký. /Jinak jeho oči zjistí, / i když se to nezdá, /že na větvi kromě listí / visí malá hvězda. //Viděli jsme jednou v lukách/ plakat na tý vrbě kluka,/ který pevně věřil tomu, /že ji sundá z toho stromu. //Kdo o hvězdy jeví zájem/, ten, když večer chladne, /ať jde klidně přesto hájem, /hvězda někdy spadne.// Ať se pro ni rosou brodí /a pak vrbu najde si. //A pro ty,/ co kolem chodí, /na tu větev zavěsí.")

Typickým rysem české a slovenské kultury šedesátých let bylo, že ta kultura byla hybridní -- byla sice populární a přístupná, ale obsahovala přesahy do vážných a hlubokých, nadčasových lidských, kulturních i politických témat.

Tak byly tyto písně nedílnou součástí bouřlivého dobového kulturněpolitického kvasu. Ve filmu Rebelové se všechno tohle ztrácí a zůstává jen povrchní, nereflektovaný příběh, okořeněný jednoduchou ideologickou omáčkou využívající jen ty nejprostší roviny citovaných písní, které mnohostranně svědčící o své době tak, jak to tento film nedokázal a ani se o to vlastně nepokoušel.

                 
Obsah vydání       12. 3. 2007
12. 3. 2007 Příští volby by se měly stát referendem o zrušení americké základny Tomáš  Stýblo
9. 3. 2007 Jací jsme?
12. 3. 2007 Příznivci protiraketové obrany se sejdou v pondělí
12. 3. 2007 Nezpůsobilé k výkonu funkce - i ze zákona Štěpán  Kotrba
12. 3. 2007 Hospoda není veřejný prostor, majitel má právo vybrat si klientelu Jan  Bláha, Darina  Martykánová
12. 3. 2007 Rasová diskriminace je v ČR a na Slovensku trestná
12. 3. 2007 Bláhové pomýlení a logická argumentace Lukáš  Posolda
12. 3. 2007 My jsme to nevěděli Zdeněk  Bárta
12. 3. 2007 Faunův labyrint -- skvělý film, který by měl najít cestu do českých kin Darina  Martykánová
12. 3. 2007 Dějepis není pohádkářství, aneb Jen pohádkám můžeme klidně věřit, protože víme, že jim nemůžeme věřit Uwe  Ladwig
12. 3. 2007 Zdar a nezdar „národní“ filosofie: Patočka, Masaryk Erazim  Kohák
12. 3. 2007 Sidžo o chvíli zmierenia Ján  Zambor
12. 3. 2007 Chtějí myslivci cenzurovat Českou televizi? Miroslav  Šuta
12. 3. 2007 Výzva k dialogu Irena  Zítková
12. 3. 2007 Renčův film Rebelové - ukázka naprostého neporozumění české kulturní minulosti Jan  Čulík
12. 3. 2007 Bajka o kompotu a marmeládě Jiří  Podhorecký
12. 3. 2007 Křesťanství mezi libertinstvím a farizejstvím Boris  Cvek
12. 3. 2007 François Bayrou: Budoucí francouzský prezident? Simone  Radačičová
12. 3. 2007 Jacques Chirac nebude kandidovat Simone  Radačičová
12. 3. 2007 Základnu za americkou pomoc pro české školy a zdravotnictví
12. 3. 2007 Druhá schůzka iniciativy "Jsme občané!"
12. 3. 2007 Iniciativa za Evropské ústavodárné shromáždění
12. 3. 2007 Evropa, její hodnoty, sjednocení a "ústava" Ondřej  Šlechta
12. 3. 2007 Jak rychle jezdit? Ivo  Antušek
12. 3. 2007 Rychlost Petr  Wagner
11. 3. 2007 Britští konzervativci plánují uvalit ekologickou daň na leteckou dopravu
10. 3. 2007 Tajné vězení CIA v Polsku bylo umístěno v bývalé výzvědné škole ze sovětské éry
10. 3. 2007 Putin: Zmodernizujeme ruskou armádu částkou 190 miliard dolarů
10. 3. 2007 Summit EU: dobrá zpráva pro klima
10. 3. 2007 Vladimír Špidla: Zelená kniha EU modernizuje pracovní právo Jiří  Asher
9. 3. 2007 Malá recenze na pana domovníka a jedno sympatické hnutí Bohuslav  Binka
9. 3. 2007 Londýn, město superbohatých
9. 3. 2007 Setkávání s profesorem Milanem Opočenským František  Schilla
18. 2. 2007 Hospodaření OSBL za leden 2007
22. 11. 2003 Adresy redakce

Český film RSS 2.0      Historie >
12. 3. 2007 Renčův film Rebelové - ukázka naprostého neporozumění české kulturní minulosti Jan  Čulík
17. 1. 2007 Menzelův Anglický král: přese všechno dílo z rodu královského Tomáš  Koloc
23. 8. 2006 Dobrý člověk stále žije -- Jan Špáta Martin  Štoll
10. 8. 2006 Účastníci zájezdu lehce vítězí v soutěži o snad nejslabší český film z poslední doby Jan  Čulík
23. 7. 2006 Jak je těžké natáčet "cizí" filmy v Čechách Jan  Čulík
7. 7. 2006 Všechno nejlepší Jan  Čulík
4. 7. 2006 Rafťáci: Zábavný, příjemný film Jan  Čulík
3. 7. 2006 Hřebejkova schematická Kráska v nesnázích Jan  Čulík
2. 7. 2006 Toyen a mladí kluci Jan  Čulík
1. 7. 2006 Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí Jan  Čulík
30. 6. 2006 Filmaři skórovali v trapnostech Michal  Petřík
9. 6. 2006 Jsme Šílení Bohumil  Kartous
30. 5. 2006 KSČM filmaře ve Sněmovně podpořila a podpoří znovu Ivana  Levá
30. 5. 2006 Dopis televizních ředitelů Klausovi, který Martin Krafl odmítl zveřejnit   
29. 5. 2006 Cesta do hlubin filmařovy duše Filip  Rožánek