Žádáme vládu České republiky, aby odmítla návrh svého ministra zahraničí na uznání autonomní provincie Srbské republiky Kosovo a Metohije jako samostatného státu.

Případným uznáním suverenity Kosova a Metohije by vláda České republiky přispěla k popírání platnosti mezinárodního práva stejně jak to udělala Chamberlainova Británie a Daladierova Francie v případě Mnichovské dohody. Státní hranice nelze měnit silou a bez souhlasu všech zúčastněných stran. USA, které tzv. Kosovskou osvobozeneckou armádu deklarovaly jako teroristickou organizaci (viz např. Usnesení Senátního výboru Republikánské strany z 31. března 1999 či protokol Právního výboru amerického Kongresu z 13. prosince 2000), přijaly argumentaci jejích vůdců a reprezentace zahrnující předáky drogové mafie a válečné zločince se tak stala jejich oficiálním spojencem.

Tento krok naopak znamená velmi nebezpečný precedens, jenž už dnes reálně ohrožuje sousední Makedonii.

D O P O R U Č E N Ě
předsedovi vlády ČR
předsedovi Poslanecké sněmovny

elektronickou poštou
členům vlády ČR
hromadným sdělovacím prostředkům

Vážení,

v příloze tohoto dopisu je stručný ústavněprávní rozbor přesvědčivě zpochybňující pravomoc vlády jako nejvyššího orgánu výkonné moci státu uznávat vznik nových států. Jde o problém, který je řešitelný po přijetí zákonné úpravy, jež je již některými poslanci navržena. Z tohoto pohledu by tedy bylo žádoucí, aby veškeré kroky v takových věcech byly na nezbytný čas odloženy.

JU│ Bývalá žalobkyně mezinárodního Haagského tribunálu pro Jugoslávii Carla del Ponte, která se svými prohlášeními podílela dlouhá léta na vytváření negativních postojů Západu vůči Srbům a která je nyní velvyslankyní Švýcarska v Argentině, vystoupila se senzačním prohlášením, jak uvádí ruské Izvestije. Ve své autobiografické knize – Lov: já a váleční zločinci vykládá, jak současné vedení nezávislého Kosova vydělávalo na obchodě s orgány, odebíranými od unesených Srbů.

Četl jsem v LN rozhovor Hany Čápové s Vámi, pane bývalý vládní koordinátore Klvaňo, ze dne 31.3.2008 - a došel jsem k závěru, že máte v některých věcech dodnes zmatek. Rád bych, s využitím citací z tisku, Vám pomohl uvést některé věci na pravou míru:

Nemáte pravdu. Sdružení starostů, později nazvané Ligou starostů proti radaru, jsem navrhl založit já - a požádal pak starosty na prvním zasedání v Rožmitále, aby přijali můj návrh na ustanovení zkušeného příbramského starosty Řiháka koordinátorem Ligy. Tak se stalo.

Česká ministryně obrany Vlasta Parkanová, která pobývá na oficiální návštěvě Izraele, řekla v pondělí novinářům, že česká vláda s ohledem na údajnou íránskou hrozbu podpoří Izrael "s využitím všech sil a možností", včetně podpory vstupu této země do NATO. Překvapivou novinku přinesl článek Yaakova Katze v deníku The Jerusalem Post. Informaci následně pro ČTK popřel mluvčí ministerstva obrany Andrej Čírtek. Jenomže Jerusalem Post bohužel Parkanovou cituje, takže oficiální dementi MO bychom patrně měli pokládat za příznak toho, že jde o opravdu vážný problém.

Současná vládní kampaň "3 v 1", jejímž cílem je legitimizace návratu Jiřího Čunka do vlády, zachování tváře ministra Schwarzenberga, který návrat pana Čunka podmínil svou rezignací, a vzbuzování dojmu transparentnosti v majetkových nesrovnalostech politiků, je zcela nepochopitelná. Jiří Čunek se vrací do vlády za současného slibu, že jeho rodinné finanční záležitosti rozkryje na přání ministra zahraničí Schwarzenberga audit. Ale Jiří Čunek se vrací do vlády nyní, přičemž audit má proběhnout až za několik týdnů. Jinými slovy, rozsudek padl ještě před tím, než proběhlo samotné důkazní řízení a zvážení důkazů. Zdá se proto, že audit může mít jediný možný výsledek a ten asi taky mít bude...

Když jsem si nedávno dělal cynickou legraci, že už vím, proti komu je americký radar - proti Izraeli, netušil jsem ještě, že české ministerstvo obrany vezme tento joke jako inspiraci pro diplomatickou radarovou ofenzívu v Tel Avivu. Česká ministryně obrany, křesťansko demokratická zpěvačka Vlasta Parkanová, přijela v černém igelitovém kabátě do Izraele na jednání s ministrem obrany Ehudem Barakem. Nový americký protiraketový obranný systém, jehož radarová část má být umístěna v České republice, přispěje podle ní také k obraně Izraele... Parkanová to prohlásila pro nedělní vydání izraelského listu Ha′aretz. Její slova citoval i Jerusalem Post.

Írán je [podle Parkanové] "darebácký stát" ["rogue state"] . Jeho nukleární program byl vzat "velmi vážně" ["very seriously"] vládou v Praze, která by byla ochotná podporovat Izrael, jestliže by to bylo nutné, všemi dostupnými "silami a schopnostmi." ["forces and capabilities."].

"Já jsem v pozici mluvit pouze za současnou [českou] vládu, ne za NATO, a my to upřednostňujeme," ["I am in a position to speak on behalf of the current government, and not all of NATO, and we are in favor,"] prohlásila podle Jerusalem Post Parkanová. Mluvčí ministerstva obrany Čírtek nicméně slova své velitelky popřel. Je to ale pouze akademická myšlenka a v současnosti je třeba v boji proti terorismu řešit jiné problémy, tlumočil mínění ministryně její mluvčí. Zdůraznil zároveň, že je to osobní názor Parkanové... Poslední větou ovšem Čírtek podrazil svou vlastní pravdomluvnost. Tak jak to vlastně je? Je to Parkanové osobní názor, nebo nic takového nikdy neřekla?

PB│ Podle anonymního zdroje v Kremlu Vladimír Putin a George Bush v Soči 6. dubna podepíší společný dokument, který se bude týkat mimo jiného i otázky protiraketové obrany. Experti na něm údajně plodně spolupracují, a to ve strategickém rámci rusko-americké spolupráce. Dokument má udávat její zaměření pro přechodné období i na nejbližší i střednědobou perspektivu, má se stát cestovní mapou pro budoucí presidenty obou zemí.

K témuž tématu se již v pondělí za letu do Kyjeva vyjádřil poradce amerického prezidenta pro národní bezpečnost Steve Hadley.

Na pomyslných stránkách těchto českých Britských listů jsem toho o Kosovu a jeho, po několika staletích v nové souvislosti se objevivším, neúměrném významu pro Evropu ba tentokrát dokonce snad pro celou zeměkouli dosud napsal dost a z reakcí čtenářů soudím, že pochopili, co jsem měl na mysli, ba že s tím v podstatě i souhlasí. V podstatě nemám, co bych dodal – ve veřejné diskusi na toto téma dodali jiní, nejednou odborně, právně, či věcně informovanější, kteří leccos doplnili, aniž by se jejich závěry s mými rozcházely.

"Musí-li sama velká politika být říší monstrózního, pak je politická výchova v posledním důsledku světem monster."

JD│ Rusko údajně zvažuje dalekosáhlý krok, který by měl USA odradit od úmyslu vybudovat protiraketovou obranu v Evropě. Server Xabar.info přinesl 28. března zprávu o tom, že někteří ruští experti navrhují, aby Moskva podnikla mnohem radikálnější akci, která by Američanům způsobila nepříjemnosti. Takovou akcí by mělo být umístění prvků ruské protiraketové obrany ve Venezuele.

Výtah z prohlášení Poslanecké sněmovny k situaci v Palestině:

Výše uvedený text je parafrázi prohlášeni Poslanecké sněmovny k situaci v Tibetu a dokládá jak pokrytecký je přístup české vlády k porušováni lidských práv ve světě. Jinými slovy, když okupuje a provádí kolonizaci Čína je to špatně a musí se to odsoudit a když okupuje a kolonizuje budoucí člen NATO (Izrael) je to v pořádku a musí se to podpořit.

Prohlášení Poslanecké sněmovny k situaci v Tibetu ZDE

Díky za zajímavý článek Jana Čulíka "Jedou, aniž by věděli kam", který mi připomněl, jak naši zemi vidí zde v USA. Na otázku "Odkud jste?" odpovídám "Z Prahy", nebo "Z České republiky", podle toho, jak odhadnu geografické znalosti dané osoby. Česká republika tu neříká většině lidí vůbec nic. Často se mi totiž stává, že na mou odpověď reagují zmateným pohledem a otázkou: "To je v Německu?" V podstatě mají pravdu, píše M. Hovorka.

Uznávám, že na apríla si člověk může dovolit mnoho, je ale důležité, aby toho pak nelitoval. A právě to se může stát Janu Čulíkovi, který ve své lamentaci nad úrovní Lidových novin opět jednou přestřelil. Chápu a sdílím jeho nechuť (méně už jeho rozhořčení, neboť si na ten neonormalizační kurz pomalu zvykám a obsah našich novin mne bohužel nemá čím překvapit), podřezává si ale sám pod sebou větev, když následně ve svatém nadšení prohlašuje: "Britské listy si z toho musejí vzít příklad. Nikdy nesmíme propadnout na tak nízkou úroveň, na jakou se dostaly Lidové noviny. Musíme vždy dodržovat princip kritické sebereflexe a zkoumání každého problému ze všech možných stran. Jediným způsobem, jak nezdegenerovat, je hledat chyby a slabiny ve všech argumentech, tedy i ve vlastních. Nechť to, prosím, autoři Britských listů mají neustále na zřeteli." Jan Čulík by měl být realista a přiznat si, že něco takového není možné.

Poznámka k elektronickým čipovým dálničním známkám, píše Stanislav Bláha - ekonomickým aspektem je, že si ji bude muset pořídit každý, protože brány jsou i na silnicích první třídy. Tedy i řidiči, kteří z úsporných důvodů známky doposud nekupovali. Naopak vlastníci více než jednoho vozu budou moci čip použít pro více vozidel a tím ušetří.

Absurdita celého systému mýtného bude jasná, až se podaří zpoplatnit všechny silnice pro všechna vozidla. Již dnes platíme státu ve spotřební dani a DPH za každý ujetý kilometr zhruba dvě třetiny z ceny spotřebovaného benzínu. K tomu silniční daň pro podnikatele a elektronické mýto (jsem přesvědčen, že výhledově pro všechny a na všech silnicích). Jdu si koupit bicykl.

Vyjádření ministryně obrany Vlasty Parkanové je skutečně podařený kousek, říkejme apríl na druhou. Z jejího vyjádření, jak radar v Brdech bude bezpečnostním a odstrašujícím prvkem v zájmu Izraele, by se dalo usoudit, že zeměkoule je placatá. Šel jsem se do kalendáře podívat, které století se píše. Rozpor v tvrzení druhého nejvyššího velitele našich ozbrojených sil tkví v tom, že ta koule v Brdech, podle Bursíka bezvýznamná, má šanci prohledávat vzdušný prostor nad Izraelem ve výšce 117 km, a to se nesnažím ani připočítávat dvoustupňový náměr, který by údajně brdský radar měl mít. Při vzálenosti 1000 km Íránu od Izraele tudíž nikdy žádnou raketu radar nezjistí. Tak jako nezjistí žádnou raketu z 2/3 dráhy letu vystřelenou z Íránu naším směrem. Tuto drobnost mi potvrdil muž povolaný, pan Klvaňa. Naší ministryni obrany pravděpodobně unikla informace, pokud radar objekt nevidí, nemůže nic navádět. (tedy u nás na Sněžce by se daly při činnosti radaru zdarma opékat kuřata, stačilo by je vystrčit opatrně z okna, které by mělo mít formát okénka letadla, nejlépe menší). Pan Čírtek bude mít k dementování asi víc myšlenek a nových zeměpisných poznání naší zpívající ministryně, podotýká Václav Novotný z iniciativy Ne základnám.

Při debatě o současném procesu "normalizace" české společnosti je důležité poukázat na její specifikum ve srovnání s lety 1969-89. Tehdy se jednalo o upevnění vlády neostalinské komunistické strany zpochybněné Pražským jarem.

Dnes se jedná o kvalitativně jinou situaci, s určitou nadsázkou se dá říci, že v opačném gardu. Po pádu totalitního režimu jsme sice nastolili na papíře parlamentní demokracii, ale vládnoucí pravice a většina tehdejší veřejnosti nepředpokládala, že by se levice v jakékoli podobě dostala opět parlamentní cestou k moci. Hlásit se tehdy (ale i dnes) k jakékoli levicové orientaci znamenalo a znamená riskovat podezření z protispolečenské činnosti.

Nemohu souhlasit s názorem čtenáře pana Jana Šimůnka. Nemluvím teď o filmu Fitna, jemuž se věnuje, ale musím se ohradit proti tvrzení, že islám je "jednoznačně civilizačně neúspěšný".

Pominu ekonomické blábolení ve smyslu merkantilismu, že bohatství ropných šejků pochází z našich kapes skrze ropu a turismus. Nechápu však, jak může pan Šimůnek napsat: "V naprosté většině z nich (rozumí se muslimské státy - pozn. PK) se žije hůř než před tím, než byly islámem okupovány." To je zcela ahistorické myšlení, upozorňuje čtenář Pavel Koudelka.

Sleduji debata kolem radaru od jejího vzniku. Systematicky sleduji také informace o globálním politickém vývoji, zejména ohledně zbraní hromadného ničení, speciálně jaderných zbraní. Spoléhám se na zprávy špičkových vědců a politiků, kteří se zabývají globální bezpečností. Doporučuji například závěry loňské konference o globální bezpečnosti pořádané organizací Pugwash (Nobelova cena míru za rok 1995), ZDE.

Jedním z hlavních argumentů proti stavbě radaru je narušení geopolitické rovnováhy.

Iniciativa Ne základnám předala v pátek 28. března prostřednictvím zastupitelského úřadu Slovenské republiky v Praze dopis premiéru Robertu Ficovi . Iniciativa Ne základnám v něm mimo jiné říká:

,,...plně sdílí Váš názor, že takováto zásadní rozhodnutí zdaleka nejsou jen záležitostí případných hostitelských států, ale také a zejména sousedních zemí, jakož celého evropského společenství, jehož jsme všichni členy."

Domníváme se, že odmítavý postoj Slovenska i jiných evropských států je velmi důležitý zejména v souvislosti s blížícím se summitem NATO v Bukurešti.

Dopis iniciativy Ne základnám slovenskému premiérovi Robertu Ficovi ZDE

Zastávám názor, že v principu jsou poplatky u lékaře správnou věcí. Lékař, kterého navštěvuji, mi prokazuje určitou, a navíc nemalou službu, za kterou se sluší zaplatit. Lékař má za svou činnost dostat zaplaceno. Svou rodinu něčím přeci živit musí a také poctivě několik let studoval, aby mohl profesi lékaře nyní vykonávat. Nárok na spravedlivou odměnu má samozřejmě také celý nemocniční personál. Má to ale jednu vadu na kráse.

Mé mínění, vztahující se k poplatkům v ordinacích, nemůže být v našem právním systému nijak ospravedlněno. Proč?

Nejprve jsem nechtěl reagovat na článek Štefana Švece o krizi české literatury. Často o tom totiž píšu do svého časopisu Téma a také jsem už pár článků o svém postoji k umění napsal do Britských listů.

To, že přece jen reaguji, způsobil nekrolog, právě uveřejněný v International Herald Tribune. Píše se v něm o Robertu Faglesovi, který zemřel ve středu minulý týden ve věku 74 let na rakovinu prostaty.

Co na tomto člověku bylo tak zajímavé, že mu tak prestižní časopis jako IHT věnuje poměrně dlouhý nekrolog?

Lidové noviny samozřejmě už dlouho upadají. Tajemstvím jejich existence je dosud pro mne záhadná koexistence s molochem MFD. Vedle mocné sestry MFD působí přes týden LN jako zjednodušený odvar pro primitivnější čtenářstvo, možná mezistupeň k Blesku? Řídká sazba, četné tučným písmem zvýrazněné slogany, spousta gramatických i věcných chyb, - to je ale v českém tisku už také skoro norma.

(Asi ze zvyku nicméně se mezi "naší" inteligencí stále "nosí" číst nebo odebírat LN. Taky "záhada." Nebo je to neochvějným, útěšným prosionistickým postojem LN?)

Posledním tajemným důvodem, proč ještě číst LN, je pro mě sobotní příloha Orientace. Tam se lze tu a tam setkat s opravdu inspirativní analýzou, recenzí i názorem z druhého břehu. To je asi poslední "záhada" - čili to, co nepochybně neexistuje. (viz Wittgenstein, Tractatus logico-philosphicus.) Tzn., že odpověď je jistě někde k mání, ale kdo ji zná?

Svoboda slova je dosti komplikovaný pojem. Vynechme filosofické rozbory pojmu svobody a pojďme se podívat na dnešní realitu.

Ta ve srovnání s předchozími časy je poněkud odlišná.

tisková zpráva Greenpeace

V sobotu 29.března navštívila Prahu skupina amerických kongresmanů, aby si vyslechla názory různých zástupců veřejnosti na záměr umístit v Česku americký radar. Během večeře, kterou pro ně tuto sobotu uspořádalo Greenpeace, si šest demokratických kongresmanů vyměnilo názory na radar s Jiřím Dientsbierem, Janem Hamáčkem, předsedou zahraničního výboru poslanecké sněmovny (ČSSD), Janem Neoralem, zástupcem Ligy starostů regionu a zástupci Greenpeace.

Charitas, -asis (z řec.charis = půvab, láska), lze chápat jako milosrdenství, lásku. Obecně lze říci, že charita, vycházím-li z řeckého základu, znamená něco velmi přitažlivého, působícího potěšení, ev. hodno obdivu (něco jako: áaah ...:-)).

Ač se vizážisté snaží, nelze si nepovšimnout premiérovy strhané, uštvané tváře.

Tloustne (méně času na tenis?), pod očima příznak přetěžovaných ledvin (pitný režim?), kštice ztratila lesk (nedostatek vitamínů?), oči zledovatěly ("mezi vlky"?), gesta ztratila živost větrných mlýnů.

Co ho žene?

Co ho žere?

Místo nalepovacích dálničních známek budou řidiči osobních vozů od ledna 2009 používat elektronické viněty. Osobní auta tak budou stejně jako kamiony hlídat mýtné brány. ... Stát nebude muset každoročně tisknout dálniční známky, neboť viněty budou "věčné" a řidiči je budou dobíjet jako mobilní telefony.

S odvoláním na ministerskou tiskovou konferenci to píše server iDnes. Doposud se ministr Řebíček (ODS) choval korektně, naslouchal nezávislým odborníkům a byl jedním z mála ministrů této vlády, jejichž kroky nemusela opozice ani občané kritizovat jako naprosto diletantské. Nicméně server iDnes píše:

Elektronické viněty mají i své kritiky, kterým se nelíbí, že na dálnicích bude možné přesně zmapovat pohyb vozidla. Proti byl ještě nedávno i ministr vnitra Ivan Langer. Řebíček však dnes řekl, že elektronické viněty budou anonymní a poslouží pouze k mapování intenzity dopravy, nikoliv k postihování řidičů za přestupky.

iDnes: Dálniční známky budou elektronické, neplatiče ohlídají mýtné brány ZDE

Pokud to Řebíček myslel vážně, pak je blb. Anonymní zůstane viněta do chvíle, než potká první elektronickou mýtnou bránu.

V pondělí ráno jsem cestou autobusem do Brna požádal o výtisk Lidových novin. Už jsem je zase asi dva roky nečetl a stalo se mi totéž jako vždy, vlastně ještě víc: šok z otevření tohoto periodika byl tentokrát velmi silný. Lidové noviny už dnes vůbec nepůsobí jako normální denní tisk - je to vlastně jen takový propagandistický, reklamní leták - takový, jaké šíří supermarkety Lidl či Tesco, upozorňující na "výhodné" nakupování či slevy. Obdobně Lidové noviny prostě šíří nekriticky jednosměrnou, primitivní politickou propagandu. Po novinářské práci v nich není ani stopy.

Kde je krize, tam je dobře. Ferdinand Peroutka psal o krizi české literatury v roce 1922, na počátku jednoho z mála období, kdy česká literatura přestala klopýtat za světem a šla s ním ruku v ruce. Arne Novák popisoval krizi lyrického básnictví vedle Tomana, Dyka, Šrámka a Gellnera, krizi české prózy těsně po Švejkovi a znovu za Čapků, Vančury a Durycha. Ve třetím ročníku svého Zápisníku rozebral F. X. Šalda krizi inteligence a stýskal si, že intelektuálové jeho doby už nehýbou společností jako za Palackého. Netušil, že dnes budeme Masarykův stát pokládat za příklad demokracie vedené inteligencí. Jan Grossman uveřejnil zásadní stať o krizi v literatuře v roce 1956, kdy se konečně začala trochu uvolňovat svěrací kazajka režimu a rozkvétala generace Května, aby tentýž text jako aktuální otiskl Host do domu v roce 1964, když se naše literatura nadechovala k jednomu z největších rozmachů ve dvacátém století.

Autoritativní režimy velmi přeceňují svobodu slova. Patrně proto, že tvůrci těchto režimů jsou příliš snadno identifikovatelní v prostoru. Význam prostoru a změny v jeho chápání v době pozdně moderní -- která je nyní naším osudem -- popsal sociolog Zygmund Bauman v knize o globalizaci. V současnosti, v našem kulturním prostředí, je důležitým výdobytkem globalizace právě fakt, že investoři, kteří jsou pány a tvůrci světa, nejsou identifikovatelní v prostoru. Nejsou prostě vidět. Zatímco poddaní v autoritativních režimech mohou kdykoliv vzhlédnout od práce a ukázat prstem na Zámek, svobodní občané v pozdně moderním světě nevědí, kam směřovat své výtky, koho obvinit, koho nenávidět, proti komu bojovat a koho tedy svrhnout.

Je nepochybné, že svoboda slova existuje. Kdo si myslí, že ne, trpí patrně subjektivním pocitem opomíjení a ignorance. Objektivně ale svoboda slova existuje a to, že nyní říkám, co říkám, je toho důkazem. Problém spočívá v tom, že poněkud zarchaizoval termín "svoboda slova". "Svoboda" a "Slovo", to nejsou žádné věčné konstanty, to jsou setsakramentsky rychle se vyvíjející fenomény lidského bytí. Tak tedy, co to je svoboda slova? Viděno ze střední Evropy na konci první dekády 21. století: Svoboda slova v dnešní době je spotřební artikl. Velký třesk a neustálé rozpínání mediální dimenze v lidské komunikaci způsobily, že téměř každý může uplatnit a uspokojit své právo, které mu zaručuje ústava, a nechat svobodně slyšet "své" slovo. Slovo jako takové však ztratilo jakoukoliv váhu a hodnotu, a pokud někdo chce, aby "jeho" slovo bylo váženo a hodnoceno, má pouze dvě možnosti -- buď si zajistí dostatečný kapitál, který "jeho" slovo zhodnotí, nebo najde v globálním komunikačním, hodnotově vakuovém vesmíru takový prostor, v němž slova a kontexty nabývají váhu a hodnotu na základě jiného vážení. Třeba intelektuálního.

Mládí je netrpělivé. Toto konstatování dostalo tragickou ilustraci během současných násilných protestů v Tibetu. Čína tvrdí, že za nepokoji v Lhase, Dharmasale, Díllí a před více než desítkou čínských ambasád ve světě, stejně jako nepokoji při olympijských rituálech v Řecku, stojí "malá skupina kriminálníků" či "dalajlámova separatistická klika". Mozaika fakt ukazuje ale na něco jiného. Dalajláma se ocitl v pasti a stal se rukojmím své vlastní trpělivosti.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V únoru 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 236.86 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 29.2.2008 částku 288 237.81Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.