Asi čtu i s brýlemi špatně, nebo mi snad unikají některé logické vztahy, takže se předem pro jistotu omlouvám, kdybych se pletl.

Na internetových stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR je zveřejněna Listina základních práv a svobod. Její součástí je i Hlava čtvrtá: Hospodářská, sociální a kulturní práva. Článek 31.

Z článku 31 doslova cituji: "Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon."

Buď tedy někteří páni poslanci (potažmo další ústavní činitelé) neví, co naše Listina základních práv a svobod praví, nebo jsem se asi pomátl já.

Když si občané tohoto státu platí z vlastní kapsy veřejné pojištění, mělo by se jim oné bezplatné péče dostat bez toho, že by musel pan lékař na svém pracovišti v ruce šmelit ušmudlané bankovky nebo drobné, které se do čistého bílého zdravotnického prostředí, nedej Bože mezi léky a sterilní nástroje, prostě jaksi nehodí. Profesionálové, kteří o naše zdraví pečují, a jsou placeni z našeho pojištění, by neměli přebírat roli jakýchsi pokladních či účetních. Od toho tu jsou snad jiní zaměstnanci.

Až nebudou občané ČR odvádět do společné kasy veřejného pojištění ani korunu, pak ať platí veřejnému zdravotnictví přímo při návštěvách u lékaře a tak, jak si Parlament naší země usmyslí. Nebudu namítat ani slovo. Dokud ale naše Listina základních a práv a svobod platí, a já pevně věřím, že platí, pak poplatky u lékaře nemají v naší zemi co dělat.

Různé úvahy a fakta -- ať už pravdivá, nebo smyšlená -- o tom, že lidé stav ve zdravotnictví platný do konce roku 2007 zneužívali, nebo že konzumují příliš léků, než činí evropský průměr apod., nemohou to, co je pevně zakotveno v dokumentu, který náleží ústavnímu pořádku ČR, nijak nabourat.

Přestože mohu souhlasit s tím, že lidé raději spolykají tuny prášků při každé menší bolesti a po skutečné příčině svých útrap nepátrají, přestože určitě existují lidé, co chodí k lékaři jako na návštěvu k dobrému známému, atd., nemohu současný, od 1. ledna 2008 zavedený systém obhajovat.

Stát by si měl financování svých zdravotnických zařízení vyřešit jinak. Určitě na to nástroje má a finance také (má i schopné lidi?). Poplatky v ordinacích spíše připomínají bič, který sice zamrská, ale pak stejně ochabne. Čekám, že se lidé začnou dříve nebo později do ordinací vracet, poplatky nepoplatky. Měl by to být přece vyškolený personál nemocnice, který bude lidem vysvětlovat, že je zbytečné činit to a to a že naopak to a to by bylo pro jejich zdraví prospěšnější. Na všechno prostě léky nepůsobí a rozumné lidské slovo odborníka má snad větší vliv, než ty směšné almužny, které lidé v ordinacích zanechají.

Proč říkám "směšné almužny"? Ne proto, že se platí nějaká ta třicetikoruna, příp. více (poplatky pro řadu lidí představují při jejich příjmech velký a nezanedbatelný výdaj, ačkoli se třeba k lékaři "ženou" až v těch nejkrajnějších případech), ale proto, že nic jiného než úsměv nemohou poplatky na tváři většiny občanů ČR vyvolat. Ti, co tyto poplatky u lékaře zavedli (prostřednictvím hlasování v některé z komor, ke které náleží), bohužel jen dokazují, že byli zvoleni lidem této země omylem a ještě navíc nečetli jeden z nejdůležitějších textů našeho státu, který se předkládá žákům už na základních školách. Náš právní systém spíše reprezentuje ochotnické divadlo a ne suverénní demokracii, jak bych si já, a možná že i další, přáli.