Nejde přitom ani tak o to, že by mi bylo proti mysli, že moje orgány v době, kdy, jak Ivan David eufemisticky píše, je už nebudu potřebovat, poslouží jinému. To je něco, s čím jsem vždy počítal a co bych celkem bez problémů připustil. Zděsil mě naprostý nedostatek empatie a tolerance k pocitům druhých. A protože jako právník jsem takříkajíc cvičen na to vymýšlet nejrůznější katastrofické scénáře a poté hledat způsoby, jak jim předejít nebo jejich následky minimalizovat, okamžitě mi došlo, že lékař, který dokáže v zájmu "vyššího dobra" připravit pacienta o právo rozhodnout o svém těle po smrti, bude schopen téhož pacienta bez nejmenších výčitek svědomí zabít, když usoudí, že jeho smrt napomůže dobré věci.

V očích takového lékaře bez etických zábran není rozdílu mezi odběrem orgánu z pacienta mrtvého nebo živého, který musí být za tímto účelem usmrcen: lidská bytost je pro něj pouhým, jak uvádí v § 2 písm. a) transplantační zákon, strukturovaným uspořádáním tkání, a není tedy důvodu, proč udržovat lidské tělo při životě, může-li jeho smrt pomoci jinému, mladšímu a z hlediska společnosti perspektivnějšímu "uspořádání tkání".

Zajisté lze namítnout, že MUDr. David neříká nic o tom, že by se potenciální dárci a dárkyně měli zabíjet (a napsat to nemůže, ani kdyby si to myslel, neboť by si tím vysloužil oplétačky s etickou komisí své profesní komory). MUDr. David mluví výhradně o dárcích zemřelých, jejichž orgány by jinak zetlely nebo skončily v urně. Cesta od druhého k prvnímu je ale přímá a krátká: pokud se naše tělo v okamžiku smrti stává věcí, k níž nemají pozůstalí žádná práva (pouze povinnost na své náklady ji pohřbít - viz § 470 odst. 1 občanského zákoníku) a jejíž předchozí projevy vůle jsou okamžikem smrti zneplatněny, není důvodu přiznávat jakoukoli hodnotu tělu živému, ale nemocnému, bez vyhlídky na další kvalitní život. Vždyť to byla jen vetchá stařenka, a té mladé dívce její plíce zachránily život...

Zabránit tomu, aby nás MUDr. Davidovi podobní "lékaři zvláštního ražení" zbavovali života předčasně, lze jen tím, že jim vezmeme užitek, který by z takového skutku měli, a budeme striktně trvat na tom, že dárcovství svých orgánů připustíme jen explicitně a v době, kdy to bude aktuální. Ale ani to nás bohužel s jistotou nezachrání - stačí, když se sejdou tři Davidové na jednom pracovišti a nesouhlas proti naší vůli zruší: formulář ministerstva totiž takovu možnost připouští a dovoluje, aby ošetřující lékař a dva svědkové podepsali, že pacient svůj nesouhlas odvolal, ale nebyl už schopen formulář vlastnoručně podepsat - a je vymalováno, může se operovat, nový transplantát je "volný".