K pravomoci vlády při uznávání nově vzniklých států

Ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg je podle svého vyjádření rozhodnut předložit vládě na středečním zasedání návrh na diplomatické uznání tzv. Republiky Kosovo, jednostranně vyhlášené na území Kosova a Metohije. Chce tak prý učinit dokonce bez ohledu na názory koaličního partnera KDU-ČSL, ale i některých členů vlády z řad ODS. Ministr Schwarzenberg se zjevně chce uznáním Kosova pochlubit - nebo složit účet - na nadcházejícím zasedání NATO v Bukurešti.

Jedná tak také ve zjevném rozporu s usnesením zahraničního výboru Poslanecké sněmovny ze dne 31. ledna t.r. i samotné Poslanecké sněmovny ze dne 6. února 2008. Ať již je názor na český vztah ke Kosovu jakýkoliv, je to od ministra zahraničí postup svědčící o jednoznačném pohrdání voleným zastupitelským sborem a o jeho neschopnosti koordinovat zahraničně politické postoje státu.

Je jen s podivem, že poslanci - bez ohledu na politickou příslušnost - si to nechají líbit. Navíc ovšem existuje důvodná pochybnost, zda vůbec vláda z hlediska našeho platného práva může Kosovo - a vůbec jakýkoliv jiný stát - diplomaticky uznat. Někteří poslanci a zejména členové zahraničního výboru sněmovny totiž disponují právním rozborem, který vážným způsobem tuto možnost zpochybňuje. Proto také vypracovali návrh zákona, který se týká postupu pro diplomatické uznávání nových států. Právě v důvodové zprávě návrhu je obsažen právní rozbor, který ukazuje, že vláda v případě uznání Kosova bude jednat mimo rámec svěřených pravomocí. Vzhledem k závažnosti postupu vlády i faktů uvedených ve zmíněné důvodové zprávě přinášíme výtah z důvodové zprávy připraveného návrhu zmíněného zákona.

Z této důvodové zprávy k návrhu zákona o postupu diplomatického uznávání nových států vyplývá, že Ústava ČR (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) stanoví ve svém čl. 2 odst. 3, že "státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon". Obdobnou formulaci obsahuje i Listina základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.), jež je rovněž součástí ústavního pořádku republiky, ve svém čl. 2 odst. 2: "Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví". Jde tedy o ústavní princip nejvyšší právní síly, a všeobecné závaznosti, který je nutno respektovat ve vnitrostátním právu i v případech uplatňování státní moci navenek. Je nutno dodat, že ČR se v čl. 1 Ústavy ČR deklaruje jako "...svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana." K těmto ústavním formulacím nelze dodat víc nežli to, že jsou zcela jednoznačné a nevytvářejí jakýkoli prostor k pochybnostem či k pluralitě výkladů.

Ústava však nedefinuje orgán, který by byl příslušný jménem České republiky uznat nezávislost nově vzniklého státu. Od vzniku ústavního systému ČR založeného na ústavním zákoně České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších ústavních zákonů, nebyla tato kompetence svěřena ani žádným jiným zákonem ani žádným jiným právním předpisem některému orgánu veřejné moci. S ohledem na výše citovaná ústavní ustanovení je tedy zřejmé, že vláda není v tuto chvíli oprávněna k uznání nezávislosti některého státu, protože žádný zákon ji k tomu nezmocňuje. Ústava totiž předpokládá, že Parlament ČR zákonem stanoví pravidla pro výkon veřejné moci. Parlament je tedy ústavou zmocněn omezit cestou zákona vládu ve výkonu veřejné moci, respektive stanovit pravidla pro její výkon.

Ústava výslovně neřeší jak se má postupovat, pokud výkon některé kompetence není svěřen některému orgánu veřejné moci. Ústava počítá s tím, že zmocnění k výkonu veřejné moci musí být orgánu veřejné moci svěřeno zákonem, tedy cestou zákona schváleného Parlamentem ČR.

Zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny v § 50 stanoví působnost Sněmovny. Do působnosti Sněmovny podle ustanovení § 50 odst. 1 patří:

a) projednávat návrhy zákonů a vyslovovat s nimi souhlas,

b) schvalovat společně se Senátem volební zákon, zákon o zásadách jednání a styku obou komor Parlamentu mezi sebou, jakož i navenek a zákon o jednacím řádu Senátu,

c) usnášet se o zákonu o státním rozpočtu,

d) usnášet se o návrhu státního závěrečného účtu,

e) schvalovat zákonná opatření Senátu,

f) projednávat mezinárodní smlouvy vyžadující souhlas Parlamentu a vyslovovat s nimi souhlas,

g) usnášet se společně se Senátem na vyhlášení válečného stavu,

h) vyslovovat společně se Senátem souhlas s pobytem cizích vojsk na území České republiky,

i) společně se Senátem souhlas s vysláním ozbrojených sil mimo území České republiky,

j) volit na společné schůzi Sněmovny a Senátu prezidenta republiky,

k) usnášet se společně se Senátem, že prezident republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad,

l) kontrolovat činnost vlády, jednat o důvěře vládě a usnášet se na vyslovení nedůvěry vládě,

m) projednávat odpovědi vlády a jejích členů na písemné interpelace poslanců zařazené na pořad schůze Sněmovny,

n) navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolání prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,

o) volit a odvolávat členy Nejvyššího kontrolního úřadu,

p) volit a odvolávat předsedu a místopředsedy Sněmovny a stanovit počet místopředsedů,

q) zřizovat výbory a stanovit počet jejich členů,

r) zřizovat komise a stanovit počet jejich členů,

s) zřizovat vyšetřovací komise a stanovit počet jejich členů,

t) potvrzovat předsedy výborů v jejich funkci po zvolení výborem,

u) v případě nezvolení předsedy výboru výborem volit předsedu výboru a navrhovat výboru volbu nového předsedy,

v) vyslovovat souhlas s trestním stíháním poslance,

x) o odvolání poslance proti rozhodnutí v disciplinárním řízení (§ 16) a o odvolání poslance proti rozhodnutí předsedy Sněmovny o uložení pořádkového opatření (§ 19 odst.2),

y) navrhovat rozpočet Sněmovny a rozpočet Senátu,

z) schvalovat pravidla hospodaření poslaneckých klubů s příspěvkem podle § 78 odst. 2 a 4,

za) usnášet se o vyjádřeních k návrhům aktů a dokumentů Evropských společenství a Evropské unie,

zb) schvalovat na návrh vlády úplatné nabývání aktiv Českou konsolidační agenturou.

Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR sněmovna vykonává i další působnost, stanoví-li tak zákon. Vzhledem k tomu, že žádný zákon doposud nezmocnil žádný orgán veřejné moci k tomu, aby byl kompetentní k provedení uznání nově vzniklého státu, předkladatelé poslaneckého návrhu zákona navrhují tento problém upravit jednoznačně a výslovně cestou zákona. Podle navrženého ustanovení § 1 a 2, který vychází z principů stanovených v § 50 odst. 2 zákona o jednacím řádu poslanecké sněmovny, by pravomoc rozhodovat o uznání státu nově vzniklého po nabytí účinnosti tohoto zákona byla svěřena do působnosti Parlamentu.

Tolik citace z důvodové zprávy navrhovaného zákona. Vzhledem k tomu, že Česká republika je právním státem, měla by vláda návrh Karla Schwarzenberga odmítnout a posečkat se svým případným rozhodnutím do chvíle, kdy pro diplomatické uznávání jiných států bude jednoznačně zmocněna ona nebo jiný orgán státu. Jinak se její členové mohou dostat do případného rozporu s textem v české Ústavě uvedeného slibu člena vlády, dalšími částmi Ústavy a také jiných zákonů. A to by nepochybně muselo mít nejenom politické důsledky.

Tento text byl zpracován na podkladě článku Stanislava Klimenta z 30.3. 2008, který byl publikován v internetovém periodiku RES PUBLICA ZDE