Její prohlášení už se stala podnětem pro zahájení trestního stíhání v Srbsku. Okresní soud v Bělehradu začal s výslechy svědků o únosech v létě 1999 v Kosovu, kde bylo uneseno 300 mladých Srbů, kteří, jak uvádí bývalá žalobkyně, byli vyvezeni do Albánie a tam jim byly odebrány vnitřní orgány.

Tyto hrozné zločiny, které jsou srovnatelné snad jen s tím, co dělali nacisté za války, se odehrávaly v koncentrácích, kam sváželi mladé Srby a kde ve strašných bolestech umírali, se podle slov žalobkyně del Ponte, zabývali lídři UCK. Jedním z jejích velitelů byl i současný premiér Hashim Thaci, přezdívkou Zmije. Na něho jsou shromážděny desítky svědectví o zvěrstvech, které on jako polní velitel, dovolil provádět se Srby.

V Srbsku ho vždycky považovali za válečného zločince. Existuje mnoho svědectví o desítkách zvěrstev, které jako polní velitel nařídil provést vůči Srbům v Kosovu. Ovšem od roku 1999, kdy letadla NATO začaly „čistit“ Kosovo od srbské armády, zájem Haagského tribunálu byl jednoznačně zaměřen jen na „zločiny Bělehradu“.

Simo Spasič, představitel Svazu rodin kosovských Srbů zmizelých beze stop, se několikrát setkal s paní del Ponteovou a předal jí důkazy o únosech a likvidaci kosovských Srbů v koncentrácích. Ovšem dokonce i po tom, co v roce 2003 žalobkyně navštívila místo těchto zločinů v městečku Burel na severu Albánie a byla v domě, kde se uskutečňovalo odnímání orgánů, přesto nebyla ochotna začít s trestním stíháním, i když podle jejího osobního doznání, tam byly nalezeny stopy krve a lékařské nástroje a zařízení.

Bělehradský tisk uvádí desítky svědectví – mnohé srbské organizace se pokoušely od Haagského tribunálu dosáhnout vyšetřování Albánců v Kosovu a předali tribunálu podrobné mapy s místy, kde byly pohřbeny oběti a označena místa koncentráků na území jak Kosova, tak i severní Albánie. Dodávali svědectví o těchto krutých pokusech a případy likvidace mírumilovných civilistů, a to jak dětí tak i dokonce těhotných žen, se kterými bylo zacházeno s mimořádnou krutostí.

Všechny takové pokusy byly již v zárodku potlačeny a ani jeden z těchto faktů nebyl vyšetřován. Sama del Ponteová ve svém nedávném interview pro italskou La Stampu se přiznala, že vyšetřování válečných zločinců je v současnosti především mimořádně zpolitizovaná záležitost. Kdyby se o zločinech Albánců obecně vědělo, pak by o žádné nezávislosti Kosova nemohlo být ani řeči. Ne náhodou spatřila kniha del Ponteové světlo světa až nyní, až po vyhlášení samostatnosti Kosova.

Podle bělehradských novin Press kontroloval tento krvavý byznys samotný Hashim Thaci – na orgánech odňatých od živých lidí vydělal miliony dolarů. Svědectví o tom se bez úspěchu pokusila v Haagu při procesu se Slobodanem Miloševičem uvést bývalá soudkyně okresního soudu v Prištině Danica Marinkovičová. Podle jejích slov, mise OSN v Kosovu (UNMIK) kterou tehdy vedl současný francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner, bránila vyšetřování případů únosů a zmizení lidí v Kosovu.

O tom, že mise OSN v Kosovu, pod jejíž jurisdikcí v Kosovu dlouhá léta pokračovalo pronásledování Srbů a byly ničeny pravoslavné chrámy, bránila pokusům vést Albánce k odpovědnosti, mluví i Carla del Ponteová a její pomocnice z té doby F. Artmanová. V jednom interview Artmanová uvedla, že právě funkcionáři UNMIK nedovolili „železné Carle“ zahájit vyšetřování Albánců v souvislosti s mizením lidí a obchodem s lidskými orgány.

Podle doznání del Ponteové, informace o vraždách Srbů a obchodu s jejich orgány měla již v roce 1999. Jak si potom vysvětlit, že dokázala tak dlouho skrývat tak důležité informace o těchto těžko uvěřitelných zvěrstvech, ptají se Izvestije. Mnozí lidé v Srbsku si myslí, že když del Ponteová odešla do „ústraní“ jako velvyslankyně Švýcarska v Argentině, tak ji dnes sužují výčitky svědomí. Ovšem možná, že blíže pravdě je úvaha, že samotná del Ponteová, které nikdy neskrývala své negativní vztahy k Srbům, se chopila příležitosti a chce vydělat na těchto senzacích.

Виктория Леблан: Бывший прокурор Гаагского трибунала Карла дель Понте: "Косовары потрошили сербов на органы" ZDE