Zástupci vládní koalice měli skutečně velké ambice. Na jedné straně chtěli opět stmelit koalici tím, že se pan Čunek, toho času na střídačce, vrátí zpět do křesla. Zároveň však bylo nutné udělat to takovým způsobem, aby ve vládě zůstal ministr Schwarzenberg, který si ještě nedávno nedokázal představit, že by měl s Jiřím Čunkem vládnout rukou společnou a nerozdílnou. A na vrch mělo vše proběhnout tak, aby veřejnost viděla příběh s happyendem o dvojím morálních hrdinství. Na první pohled nelehký úkol, jehož realizace odpovídá zadání. Pokud chtěla vláda vzbudit dojem transparentnosti, stačilo, kdyby nechala pana Čunka ještě chvíli na střídačce, nechala proběhnout onen audit, a teprve poté přistoupila k závěrečnému jednání politicko mediální hry. Někdo ale přehodil pořadí jednotlivých dílů a ten závěrečný tak přišel na pořad jako úplně první.

Co s tím teď? Bude snad do stejné vlády podruhé jmenovaný ministr a místopředseda znovu odstupovat, když v auditu vyjdou najevo nesrovnalosti? Nebylo by logické, aby nejprve proběhl audit a teprve po něm se případně vrátil pan Čunek do vlády? To by samozřejmě logické bylo, ale zde patrně o logiku neběží. Pravděpodobně je výsledek auditu předem znám, jinak by přece nebylo možné "očistit" pana Čunka znovujmenováním do vlády ještě před jeho samotným započetím.

Pokud to tak je, pak se tato vláda dopouští kolosálního podvodu na svých voličích. Pokud to tak není a jde skutečně o "předvídání" výsledku auditu, který by měl potvrdit, že rodinná finanční anamnéza pana Čunka nevykazuje žádné problematické záznamy, je tento krok stejně smysluplný jako skočit do vody a teprve potom zjišťovat, zda umím plavat. V obou případech si však vláda, ať už za podvod nebo za hloupost, zaslouží, aby si opozice na tomto politickém dezertu servírovaném na stříbrném podnose náležitě smlsla.