Velmi jsem se zasmál nad velikášským článkem Bedřicha Kratochvíla a Kateřiny Šafaříkové, podle nichž prý ministr zahraničí Schwarzenberg "doporučí Topolánkovi, aby necestoval na Olympijské hry v Číně". To jim tedy Topolánek ukáže, když tam nepojede. Pro čínské vedoucí představitele to bude skutečně obrovský šok, když se nedostaví kontroverzní představitel desetimilionové zemičky, jejíž vládci lezou nekriticky Spojeným státům kamsi.

Shodou okolností jsem na Masarykově univerzitě v Brně vedl v pondělí seminář o Milanu Kunderovi a jeho román Pomalost obsahuje četné, výstižné pasáže o českém narcismu a přehnaném vědomí vlastní důležitosti ve světě, který nemá o České republice ani páru a vůbec se o něj nezajímá - zdá se, že Kundera byl věštec.

Tento článek na titulní straně je jen hloupý - a nevíme, zda hloupost pochází od ministra, či od novinářů, jimž chybí inteligentní úsudek, takže produkují texty nechtěně komické. Jiné články v pondělním vydání Lidových novin jsou však vážnějším důvodem k zamyšlení.

Zdá se, že v České republice už zcela odumřela novinářská práce. Otevřete-li si pondělní Lidovky, nabudete jen dojmu, že někdo na vás úzkostně chrlí propagandu, a ono to nefunguje, tak zoufalci jen zesilují hlasitost. Je možno samozřejmě spekulovat, že jsou novináři v Lidovkách snad podplacení (ty noviny tak působí), a proto zradili základní princip novinářské práce - kritičnost i sebekritičnost. Jsem přesvědčen, že oni podplacení nejsou - oni, bohužel, tomu, co píší, zřejmě skutečně věří!

Jedou, aniž by věděli kam.

Atmosféra Lidovek mi připomněla scénu z Jasného filmu Všichni dobří rodáci: manželka tam vyjadřuje nesouhlas s ideologickým "nasazením" komunistického varhaníka Očenáše: "Pořád lidi do něčeho nutíš, sám nevíš kam."

Přesně totéž dělají propagandisté z Lidovek. Vedou tupě ideologickou kampaň za školné na vysokých školách, ve snaze zdiskreditovat hnutí proti americkému radaru, za různá primitivně zjednodušená "pravicová" témata. Ve skutečnosti je jejich psaní tak bezradné, že se vůbec nenacházejí v současném světě - žijí ve virtuálním světě jakýchsi zjednodušených, útěšných formulek, není to ani pravice, ani levice, to, co píší, svou prajednoduchostí velmi připomíná někdejší komunistické politruky.

Autorům chybí kritická sebereflexe. Britské listy si z toho musejí vzít příklad.Nikdy nesmíme propadnout na tak nízkou úroveň, na jakou se dostaly Lidové noviny. Musíme vždy dodržovat princip kritické sebereflexe a zkoumání každého problému ze všech možných stran.

Jediným způsobem, jak nezdegenerovat, je hledat chyby a slabiny ve všech argumentech, tedy i ve vlastních. Nechť to, prosím, autoři Britských listů mají neustále na zřeteli.

Jsem velmi vděčen, že pondělní vydání Lidových novin názorně ozřejmilo, do jakých hloubek se může propadnout denní list, když tento základní novinářský princip - konec konců, základní princip jakéhokoliv přístupu ke skutečnosti - nerespektuje.