Trestuhodné zavádění poplatků u lékaře je provládními novináři předkládáno občanům a občankám jako nezbytný krok, navíc zcela běžný ve vyspělých zemích. Již několik autorů upozornilo na BL na manipulativní argumentaci těchto novinářů, pokud jde o velmi kvalitní zdravotnictví francouzské. Chtěla bych přijít se svou troškou do mlýna a popsat fungování zdravotnictví španělského, v němž se u lékaře žádné poplatky neplatí a péče je hrazena ze sociálního-zdravotního pojištění, které platí pracující lidé.

Největší banka Spojených států potřebuje dolary, a to asi ne jen několik. List Financial Times informoval, že jde o 14 miliard.

O krizi finančního systému jsem psal už několikrát, a není to ještě ani týden, co v BL vyšel text pod titulem 'Nezadržitelná změna ve světovém hospodářství, neboli O rostoucí kupní síle čínských firem', o finanční moci Číny. 12. ledna 2008 naznačil hospodářský list Financial Times, že americká Citibank potřebuje injekci peněz a že do té banky mají investovat i Číňané, a to 9 miliard amerických dolarů.

Co na to říci ? Nepotřebuje to vlastně komentář, a to zejména ne, když se ve Spojených státech -- a nejen tam- stále více hovoří o obavách z recese v americkém hospodářství. Co myslíte, bylo by teď lepší mít pod polštářem dolary, nebo alespoň eura, když už tam nemáte zlato ?

Dostal jsem z amerického velvyslanectví v Bruselu včera značně znepokojující zprávu, píše americký občan Andrew Stroehlein. Velvyslanectví rozeslalo email vysoké priority, jímž varovalo všechny americké občany v Belgii, aby se neúčastnili malé demonstrace, kterou v Bruselu na pátek odpoledne 11. ledna 2008 zorganizovala Amnesty International. E-mail z amerického velvyslanectví v Bruselu je tak neuvěřitelný, že ho tady kopíruji:

Byl jsem v pátek v práci na Univerzitě v Glasgow svědkem toho, jak kolegyně Ilona Klemm nemohla uvěřit svým očím a uším. Sledovala vysílání zpravodajského čtyřiadvacetihodinového okruhu České televize, když tam zahraniční redaktor Mladé fronty Dnes Jan Rybář vyjádřil názor, že pokud kdy v táboře v zálivu Guantánamo docházelo k porušování lidských práv, dnes už tam v žádném případě k ničemu takovému nedochází.

Jak to Jan Rybář ví? Oni ho tam vpustili na inspekci? Není už jen zadržování lidí ve vězení léta bez soudu porušením lidských práv? Někteří jedinci prostě dávají propagandistické zaslepenosti přednost před jakýmkoliv racionálním úsudkem, Škoda, Rybář je potenciálně zvídavý reportér, nemusel by se před veřejností takto shazovat.

V Česku jsou majitelé drobných realit, které nejsou na samotách, posledními otroky. Je jim pod hrozbou sankcí přikázáno pracovat zadarmo. Na cizím.

Za zimních rán nemusím ani pootevřít oko, abych věděla, že napadl sníh. Slyším totiž škrábání lopat z celého okolí. A pokud by se mi čirou náhodou chtělo vykouknout z okna, viděla bych našeho pana domácího, jinak ctihodného vysokoškolského profesora a bývalého ředitele ústavu Akademie věd, jak převlečen za kuliho ve svých více jak sedmdesáti letech odhazuje desítky kilogramů jiskřivé sněhové nadílky změněné na zledovatělou břečku, škrábe chodník, rozpraskaný, záplatovaný - zanedbaný po čtvrt století místní radnicí a posypává. Mechanizace? Lopata, sekáč. Kýbl. V maloobchodě draze koupená sůl.

Úklid chodníku u vlastního domu patřil v minulosti k jiným samozřejmostem ve společnosti, která nepotřebovala na všechno vyhlášky a nařízení, píše čtenář František Řezáč.

U některých lidí, mne včetně, přetrvává tento přežitek dodnes. Konec konců to dělá člověk především sám pro sebe, aby si on a jeho blízcí na chodníku před domem nenamlátili. S úklidem sněhu nebýval problém. Pokud ho napadlo více, organizovalo město výpomoc podniků s technikou a lidmi. Zase to všichni dělali hlavně pro sebe.

Socialismus spolu s konceptem společenského vlastnictví skončil před osmnácti lety. Možná si toho čtenář Řezáč ještě nevšiml. Doba, kdy nikomu nebylo zatěžko jít na brigádu, skončila spolu se socialismem. Už nikdy nikdo nepostaví tu "naši" sámošku v akci Z "abychom se všichni měli líp". Už nikdo nepůjde pomoci se sněhovou nadílkou na náměstí a nepůjde ani na "jarní úklid". Protože platí daně, "tak ať se obec stará". Možná je to škoda, že se lidská, obecní, komunitní solidarita vytratila a nynější vládci si ji stále pletou s oním nenáviděným komunismem, nevím. Ale vím, že pana Řezáče klidně a bez studu nechám zlomit si nohu na chodníku, který přiléhá k mému pozemku a u soudů se (úspěšně) budu bránit tím, že vlastníkem chodníku je obec a chodník přiléhá druhou stranou k silnici, která je státní. Nemám povinnost robotovat, z ústavy mám odpovědnost pouze za vlastní majetek. A je mi úplně jedno, kudy občané budou chodit, neboť nemám možnost jim to přikázat ani zakázat. A stejně jako musí řidič dle vyhlášky řídit automobil tak, aby "přizpůsobil rychlost stavu vozovky a vozidla", měl by chodec chůzi "přizpůsobit stavu chodníku a svých bot". Jako tomu je v horách a kdekoliv jinde, kde sníh je součástí klimatu a ne něčím, co každý rok "silničáře překvapí".

Britské policie a prokuratura se rozhodly v případech znásilnění žen začít experimentovat s kontroverzními technikami ve snaze přimět osoby, podezřelé ze znásilnění, aby se ke svému činu přiznaly v telefonním rozhovoru anebo esemeskou.

Tato taktika se používá v některých amerických státech. Ženy posílají násilníkům esemesky či jim telefonují ve snaze získat od nich přiznání viny.

Reálna moc komunistov sa v Európe pred takmer 20 rokmi rozložila a s ňou aj dôvody na strach z nich. A po ukončení vojny sa zvyčajne objaví bezpočet generálov. Títo odvážlivci sa stavajú do čela šíkov, ktoré hrdinsky pochodujú, aby pokorili strašiaka v poli. Červený strašiak, ktorý dlho kontroloval strach masy a uzurpoval si jej slobodu, však už dávno leží na zemi, potom, čo ho strhol vietor spoločenskej zmeny. Nikto z odvážlivcov si však nevšimol, že v poli už stoja iní strašiaci. Rytieri "slobody" vytrvalo útočia na to, čo zostalo z kedysi mocného protivníka, zatiaľčo noví strašiaci, mimo pozornosti po lynči túžiaceho davu, stavajú nové berlínske múry a nakupujú tony ostnatého drôtu. Prečo? Aby nanovo oddelili "dobrých" od "zlých", vyvolených od nehodných.

Po zveřejnění mého provokativního textu mi do schránky dorazil email redaktora jednoho internetového portálu, který se označuje jako levicový, s výzvou, abych zvážil možnost občas pro něj něco napsat. Než však ke mě chudera zpráva dorazila, upadla cestou hned do dvou jam -- a v každé z nich čekalo sedm obzvláště tvrdých kamenů, o které si pořádně natloukla.

Nad prvním výmolem stálo napsáno "Proč jsou v Čechách považovány všechny kritické texty za levicové?" a balvany na dně přidaly další hořké výzvy:

• Kolik Čechů kdy vůbec četlo Chestertonovy maloburžoazní kritiky kapitalismu?
• Vzpomene si někdo aspoň na Scrutonovy pamflety proti supermarketům?
• Je katolická církev levicová?
• Čím to, že jsou skoro všichni pravičáci, to jest nominální vyznavači silné individuality, v české kotlině tak zatraceně konformní?
• "Středostavovské Češky," pravil nikterak skrupulózní Latinoameričan, "se sebou nechají dělat věci, kvůli kterým by se stejně společensky postavená Kolumbijka obávala, že bude za póvl a pouliční děvku." Kde jsou čeští konzervativci brojící proti zániku posledních rozdílů mezi vysokým a nízkým?
• Není obhajoba historických výdobytků dělnického hnutí dneska setsakramentsky konzervativní?
• Vezmeme-li v úvahu nadcházející energetickou krizi: Z čeho aktuálně žije hrdé rozlišování na pokrokové a reakční politické směry, které vůbec dává smysl jen na podkladě přesvědčení, že kdosi má dějiny na své straně?

Horní komora japonského parlamentu odmítla hlasováním prodloužení japonské vojenské pomoci ve "válce proti terorismu". Stalo se tak poté, co 11. ledna poslanec japonské Demokratické strany (která má po posledních volbách v senátu většinu) a jeden z ředitelů Výboru pro mezinárodní vztahy Yukihisa Fujita uspořádal v japonském senátu asi 20 minutovou prezentaci v souvislosti s otázkou japonské podpory Spojeným státům ve "válce proti terorismu". V té poukazoval na důkazy o řízené demolici WTC a pochybnosti, zda byl Pentagon skutečné zasažen dopravním letadlem.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR společně s Agenturou pro protiraketovou obranou (MDA) pořádá ve dnech 16. -- 17. ledna 2008 Seminář k zapojení českého průmyslu, vědy a výzkumu do budování systémů protiraketové obrany (US - Czech Republic BMD Industry, Research and Business Seminar). Partnery MZV při organizaci semináře jsou Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo obrany, CzechTrade, Akademie věd ČR, Svaz průmyslu a dopravy ČR a Asociace obranného průmyslu.

Cílem semináře je otevřít možnosti pro spolupráci mezi českými a americkými subjekty v oblasti výzkumu, vývoje a průmyslové výroby systémů protiraketové obrany. Seminář umožní navázání kontaktů a následné rozvíjení partnerství mezi jednotlivými firmami a výzkumnými institucemi, pro které může být vzájemná spolupráce přínosná.

Vláda Mirka Topolánka (ODS) bude v nejbližších dnech jednat v Praze s generálním tajemníkem Státní rady Chua Ťien-minem (Hua Jianmin, 华建敏) o odbourání bariér v obchodu z čínské strany a zpřehlednění podmínek pro podnikání na čínském trhu, hovořit mají též o plánovaném summitu EU a Čína či výměně informací v boji proti terorismu. Čína je jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik s obrovským obchodním potenciálem. V době českého předsednictví EU českého premiéra a českou vládu čeká takovýchto přátelských setkání s různými hosty z Číny celá řada. Na jejich úspěchu bude mnohdy záviset osud desetitisíců pracovních míst v Evropě a zisky evropských firem z odbytu evropského zboží v Číně. Topolánek svým hostům možná daruje kolekci CD disků se skladbami Janáčkovými, Smetanovými a Dvořákovými. Hudbu, kterou obdivují všude na světě. A možná budou tyto skladby interpretovány orchestrem Českého rozhlasu a CD vydáno Radioservisem. Možná...

Předseda Rady Českého rozhlasu Florian, místopředsedkyně Jaklová a členové Rady Jíša a Zelenka chtějí v tutéž dobu zrušit spolupráci Českého rozhlasu s Čínským národním rozhlasem (CNR, 中央人民广播电台) a Čínským mezinárodním rozhlasem (CRI, 中国国际广播电台). Už déle než rok se pokouší zlikvidovat dlouholetou spolupráci obou institucí, která se rozvíjela s CNR deset let, zejména v kulturní oblasti, a s CRI od roku 2002.

Na pohřeb se do vídeňského Svatoštěpánského chrámu dostavili četní zástupci rozvětveného šlechtického rodu Habsburků v čele s nejstarším dosud žijícím synem císaře Karla I. Ottou. Přijeli i zástupci současných panovnických rodů z Belgie, Lucemburska a Lichtenštejnska. Přítomen byl i český ministr zahraničí kníže Karel Schwarzenberg.

Císařství a sním i "rod" panovníků jsou už skoro sto let historií. A mladá republika, vzešlá z krve první světové války, pojistila si svůj občanský charakter daný z tradic francouzské občanské revoluce zákonem 61/1918 Sb. a na něj navazující zákon 243/1920 Sb., které odmítly jednou provždy výsady šlechty. Zákon, jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly vstoupil v platnost dne 10. 12. 1918. Podepsán Dr. Karel Kramář a A. Švehla. Oba vlastní rukou. A tak se z rytířů, knížat a hrabat stali občané. Ať se jim to líbilo nebo ne. Oba zákony jsou stále platnou součástí právního řádu České republiky. Žádná partaj se neodvážila navrhnout jich zrušení pro "vyhaslost". Právní důsledky by totiž byly stále až moc živé. Paragraf 6 zákona 243/1920 Sb. , pod kterým jsou podepsání pánové Masaryk , Tusar , Beneš a Klofáč, říká, že Přestupku se dopouští a vězením, na Slovensku uzamčením, od 24 hodin do 14 dnů, nebo trestem peněžitým od 50 do 1500 Kč buď potrestán:

• kdo úmyslně a veřejně užívá šlechtických titulů, erbů, řádů, vyznamenání, jež byly zákonem zrušeny, nebo kdo takovým způsobem hledí naznačiti své bývalé šlechtictví;
• kdo si osobuje čestný odznak nebo vyznamenání, nejsa k tomu oprávněn;
• kdo v tisku někomu dává zákonem zrušený titul šlechtický.
Přestupky tyto se stíhají soudy, na území někdy uherském správními úřady jako soudy policejními.

Z titulu editorské tuposti a nebo protizákonného přesvědčení tak vydavatelství Lidové noviny a.s. porušilo zákon, starý 88 let. Český trůn od roku 1918 neexistuje a tak ho nemá kdo dědit.

Aktualizace: České tiskové kanceláři, kterou jsme učinili spoluodpovědnou, se omlouváme, neb dle dokumentu, kterou jsme dostali, se v jejím textu žádný "kníže" nevyskytoval. Žvásty tedy dodaly Lidové noviny. Přesto zůstává problémem, že oproti originálu změněnou zprávu editor LN podepsal šifrou ČTK, ale tento problém si musí vyřešit sama agentura. Odpovědnost dle tiskového zákona ale plně zůstává na vydavateli - čili na LN. Text zprávy v originální podobě uvádíme níže.

Dnes jsem v ČT poprvé slyšel z úst moderátora Jakuba Železného název "Zbytkové Srbsko". Bylo to v 7,50 v rozhovoru s Karlem Rožánkem o možném vyhlášení samostatnosti Kosova,píše František Řezáč

Otec pana Jakuba kdysi vehementně prosazoval název naší republiky "Česko" a docela se mu to u jisté části (špatně) česky mluvícího obyvatelstva podařilo. Německý překlad názvu "Česko" je Tschechei. Název "Resttschechei" používal Adolf Hitler k označení území pomnichovské ČSR,

které mělo být okupováno a prohlášeno protektorátem. Bude se po vyhlášení samostatného Kosova pod protektorátem EU nyní pro Srbsko používat název "Zbytkové Srbsko", německy Restserbien?

Taky jsem zjistil jeden omyl u Václava Klause. Předvídal sníženou spotřebu el. energie v 90 letech. Nepředvídal o kolik jenom vzroste její spotřeba moderní domácnosti. ( kuchyň, koupelna, topení, v obýváku PLAZMY, domáci kina, počítače, srdce na Hradě, KDEŽE MU ZA MILIONY KONEC, provoz v halách prodejních, sportovních atd. Ale ohledně globálního oteplování možná má pravdu, viz článek v BL ze 27. 12., píše Miroslav Dvořák.

Napadlo nás, že by čtenáře možná zajímalo, jak ještě před deseti lety Václav Klaus brojil proti internetu. Za přístup k archivním článkům děkujeme databázi Newton. Anglicky je jejich shrnutí ZDE (JČ):

ŠOK│ Kdyby každý občan měl možnost hledání v plných textech článků od roku 1989 dodnes, mohl by si udělat obrázek o názorovém vývoji stávajícího prezidenta. Z domova, prostřednictvím internetu. Bohužel Národní knihovna neumožňuje bezúplatně jako veřejnou službu internetový přístup ke svým časopiseckým a novinovým fondům jako jiné knihovny v zahraničí, neb jí to ani neumožňuje současné znění autorského zákona. A tak občan je odkázán pouze na svou stárnoucí paměť. A ta, jak známo, vytěsňuje v dlouhodobém horizontu věci negativní a ponechává ve větší míře zážitky libé. Abychom vzpomínali na minulost s dávkou nostalgie. Jó, to když jsem já byl mladý idiot plný síly... Ale protože existují i jiné informační zdroje, použitelné k ilustraci současných názorů prezidenta ČR, hodlají jich Britské listy využít. Dnes vám přinášíme názory Václava Klause z roku 1990 na daňové úlevy podnikatelům.

"První věc. Opravdu je třeba, abychom si všichni dali velký pozor na snižování daní. Uvědomme si, že absolutně všechny příspěvky bez jediné výjimky navrhují snižování daní. Znovu opakuji, že za chvíli, v listopadu zde budeme schvalovat státní rozpočet a tímto snižováním daní snižujete výdaje státního rozpočtu na všechny možné věci, o kterých budete rozhodovat. Pozor, stále na to upozorňuji, abychom každou tuto líbivou věc dost zvažovali v tomto kontextu. "

"Součet úlev v řadě případů může být tak velký, že podnikatel už nebude platit vůbec nic a teoreticky by mu stát ještě něco mohl doplácet. To považuji za velmi významnou věc."

Toto vše opravdu ale opravdu řekl ministr financí Václav Klaus v říjnu 1990 při projednávání návrhu zákona o dani z příjmu obyvatelstva . Opravdu, ale opravdu od té doby profesor Klaus nezměnil názor...?

V "průvodci" Britských listů islámským právem jsme se už seznámili s charakterem islámského práva, s jeho historickým vývojem. Seznámili jsme se i s prameny, z nichž je islámské právo odvozováno a základními povinnostmi člověka vůči Bohu (`ibádát). Nyní přistoupíme k povinnostem člověka vůči člověku (mu`ámalát).

Ten tvoří masu "platného" práva, jak je v běžném slova smyslu pojímáme, tzn. právo občanské, rodinné, pracovní, obchodní, trestní atd. Okruh norem šarí`y, který více odpovídá naší představě o právu, zahrnují "povinnosti člověka vůči člověku", resp. mu`ámalát. V užším slova smyslu jde o dvoustranné právní vztahy mezi lidmi navzájem, na rozdíl od rituálních povinností (`ibádát), jejichž náležité plnění si nárokuje Bůh a kde stranami "právního vztahu" jsou Bůh a člověk (příp. umma). Vzhledem k celkovému zaměření islámského práva však i normy mu`ámalát usilují o soulad jednání muslimů s morálkou a Božími příkazy. [1] Vzhledem k velkému rozsahu a širokému záběru islámského práva se budeme zabývat pouze stěžejními odvětvími, resp. instituty, práva (nepojednáváme tak např. o právu námořním), přičemž ústavně-právní oblasti vyhrazujeme samostatné kapitoly.

1. díl seriálu o islámském právu : Islámské právo šarí‘a ZDE

ŠOK│ Zprávu o tom, že zkrachovala Mezinárodní helsinská federace pro lidská práva (IHF), kterou vytuneloval její zaměstnanec, přineslo dne 11. 1. 2008 deník Právo pod šiframi (DPA, ČTK, brw). Je to přesně měsíc poté, co téměř stejnou informaci přinesly s poněkud méně bulvárním titulkem i obsahem Britské listy 11. 12. 2007 na základě informace pročečenského aktivistického serveru Prague Watchdog, který ji zveřejnil 9. 12. 2007. Informace vyšla ve Vídni najevo 7. 12. 2007. Přínos Práva byl v tom, že zveřejnilo na základě soudního procesu povolání milenky zloděje a fakt, že si za 1,2 milionu eur pořídila většího poprsí. Současně dalo tuto informaci na základě čtvrt století staré vazby do vztahu ke Karlu Schwarzenbergovi. To my ne... Deníku Právo gratulujeme.

Právo, 11. 1. 2008: Účetní vytuneloval kvůli milence fondy federace pro lidská právaZDE

V sobotu 12. ledna se u hrobu Jana Palacha na Olšanském hřbitově sešlo asI 50 lidí ke vzpomínce na tragickou smrt 21letého studenta, který se před 39 lety za živa zapálil na protest proti tehdy počínající "normalizaci" a za několik dní nato v nemocnici zemřel, píše Jan Matys.

Kdybych ty peníze musel odvádět státu nebo zdravotní pojišťovně či finančnímu úřadu, je to něco jiného. Ale stát říká: inkasuj peníze a nech si je pro sebe. A já jako svobodný podnikatel se můžu rozhodnout, jestli je budu inkasovat, nebo ne. .... ... I kdyby tak Ústavní soud rozhodl, oni nemohou soukromého podnikatele přinutit k tomu, aby vybíral peníze, které si má nechat, když on řekne, že je nechce. To, co tu chtějí, je úplně na hlavu postavené.

Alexandr Seidl, vlastník soukromé nemocnice ve Vrchlabí pro Lidové noviny: Vybírat za děti mě nepřinutí ZDE

V úterý večer po půl šesté jsem docela náhodou a s velkým sebezapřením na stanici Radiožurnál vyslechl rozhovor (či přednášku) s naším, snad příštím nositelem Nobelovy ceny za reformu penzí v ČR.

Tento "jednooký" ministr práce a soc.věcí je mezi "slepými" opravdu král. Takový byl i svého času jiný "expert" ODS - námořník Jindřich Vodička, jenž také skvěle první penzijní reformou zamaskoval laciný výprodej majetku státu.

Před Klausovým privatizačním fiaskem varoval v pořadu Jana Čulíka v lednu 1991 ve Svobodné Evropě londýnský finanční odborník na důchodové zabezpečení a kapitálové trhy František Nepil ZDE

Jestli je nějaký znak charakteristický pro diskusi, zda komunistický režim byl, nebo nebyl totalitní, tak je to téměř totální nevědomost, co pojem totalita znamená. Diskuse byla iniciována zřízením Ústavu pro studium totalitních režimů a následným návrhem poslanců sociální demokracie a komunistů na jeho zrušení, či vypuštění pojmu totalitní v některých částech zákona. Návrh na zrušení ústavu pak vyvolal řadu komentářů a reakcí politiků i novinářů.

Sobotní výsledky parlamentních voleb na Tchaj-wanu, kde "drtivě" zvítězila opoziční strana Kuomintang, znamenají konec politiky separace a začátek dlouho očekávaného příklonu k pevninské Čínské lidové republice. Znamenají zmírnění napětí v jedné z krizových oblastí Pacifiku, a nelze tedy než je přivítat. Měly by ovšem také být novým úkolem pro český stát a českou diplomacii, která by neměla nadále trpět současný ostudný stav vzájemných vztahů; oba právní subjekty by měly navázat plné diplomatické vztahy a Česká republika by měla být iniciátorem takového kroku.

V Celovci (Klagenfurtu) inscenovalo minulý týden tamní městské divadlo jako čtvrté na světě hru jednoho z nejznámějších izraelských autorů Joshua Sobola "Ghetto". Tato jedna z jeho proslulých her, kterou zveřejnil již před dvaceti čtyřmi léty, byla přeložena do dvaceti jazyků, mezi jinými v roce 1993 i do češtiny Petrem Kučerou. Současný izraelský dramatik, který se narodil v roce 1939, první hru napsal v roce 1971 a od té doby píše pravidelně jeden či dva texty ročně. Kromě spisovatelské činnosti se věnuje také výuce dramatického psaní, modernímu divadlu či etickým aspektům v umění. Jako první byla v roce 1987 do češtiny přeložena jeho hra "Palestýnka" a v češtině jsou dostupné kromě již dvou jmenovaných her i rukopisy Cizinci/Exoti a Krásný Toni.

náhled knihy Joshua Sobol: Ghetto ; ve verzi od Davida Lana; Nick Hern Books 1989 - v angličtině ZDE

ŠOK│Notoricky angažovaný občan Jan Šinágl se vrhl po verbálním útoku proti bývalému předsedovi KSČM Grebeníčkovi a Grebeníčkově odpovědi, které komunistického předsedu proslavily i tam, kde ho doposud neznali, do podpory prezidentského kandidáta Jana Švejnara. A učinil to způsobem sobě vlastním: spamem a demonstracemi. Pardon. Setkáním občanů.

V článku "Projekt Air Car nemůže splnit, co slibuje" počítá pan Lesák energii stlačeného vzduchu velmi "originálním" způsobem. Předpokládám, že našel vzorec a dosadil do něj svoje čísla bez dalších znalostí, píše Josef Hanzal.

Spočítal jsem práci ideálního plynu při adiabatické expanzi z tlaku 30MPa na 0.1MPa a vyšlo mi 35MJ,pro reálný plyn bude tato hodnota zřejmě nižší. Pokud dále uvážíme, že spalovací motor pracuje s účinností kolem 30 procent a "vzduchovému" dopřejeme osmdesát procent (což je nejspíše nadhodnocené, ale budiž), bude energie stlačeného vzduchu ekvivalentní asi 2,5 litru benzínu. U lehkého autíčka by se tedy mohl dojezd pohybovat v řádu desítek kilometrů.

Minimálně o problematičnosti a odkládané realizaci projektu MDI Air Car není sporu, chtěl bych jen krátce polemizovat se souvisejícím názorem Jaroslava Lesáka, že s energií 9 MJ na palubě člověk údajně daleko nedojede! V mnohem efektivnějším a méně znečišťujícím světě elektrické trakce lze ovšem i za 9 MJ, tedy cca 2,5 kWh pořídit následující.

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Levice celosvětově nemá žádné eso v rukávě. Nemá ani přesvědčivou teorii ani věrohodnou politickou sílu. Nemá nic. Proto si často konstruuje politické fetiše, tj. zbožná přání, která nahrazují frustrující realitu (pro jedny mytická „dělnická třída,“ pro druhé podobně mytický „kognitariát“, pro jiné „trh,“ pro další „čínská cesta,“ atd.). V českých zemích je navíc zdiskreditován sám pojem levice a ti, kteří by se v zemích bez pseudosocialistické minulosti pokládali za lidi levicové (s důrazem na spravedlnost, solidaritu, svobodu, čest, charakternost...) se u nás právě proto s levicí ztotožnit odmítají. Převrácení politických pojmů je jedním z rysů postkomunismu. Levice v postkomunistických zemích má na sobě o jeden balvan víc, než levice v jiných zemích.

Jan Čulík    uvádí
JACÍ JSME /
Česká společnost v hraném filmu
devadesátých a nultých let

17. ledna 2008 PRAHA
      17 h
Palác knih Luxor (Václavské náměstí 41)
Hosté: Jiří Svoboda, Petr Koliha, Jan Gogola starší,
Jan Švankmajer a Jiří Kallista
18. ledna 2008 BRNO
      17 h
Dům pánů z Kunštátu (Dominikánská 9). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Převedli jsme do digitální formy kompletní text první monografie o české nezávislé literatuře, která vycházela v exilových nakladatelstvích během dvou desetiletí husákovské normalizace. Kniha z roku 1991 je autentickým otiskem toho, jak svědčili nezávislí čeští a slovenští spisovatelé o zkušenosti svého společenství.

Jan Čulík, Knihy za ohradou: Česká literatura v exilových nakladatelstvích 1971-1989 ZDE

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V prosinci 2007 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 847.78 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.12. 2007 částku 197 706.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 688.55 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.