Joshua Sobol je synem východoevropského přistěhovalce. Působil nejprve v izraelské socialistické mládežnické organizaci a žil v letech 1957 až 65 v jednom kibucu. Studoval literaturu a dějiny v Izraeli a potom v letech 1965 až 69 filozofii na Sorbonně v Paříži a koncepční analýzu na Ecole Nationale d"Informatique. Jako dramatik se stal známým hrou o stáří "Přicházející dny - The Days to Come", kterou uvedlo divadlo v Haifě, kde byl v letech 1984 - 88 jeho uměleckým vedoucím. Zde také uvedl hru "Jeruzalémský syndrom", která vyvolala ostré rozepře a protesty v celém Izraeli. Odstoupil z vedení divadla a pak dlouhou dobu žil v Londýně a Paříži, kde se věnoval psaní. Jeho první román "Mlčení" vyšel v roce 2001 a druhý "Whisky"s Finc" čtyři roky poté. Žije s navrhovatelkou kostýmů Ednou, s kterou má dvě děti a jeho syn Yali je rockovým zpěvákem.

Jeho mezinárodní kariéra jako dramatika byla zahájena v roce 1983 jeho divadelním kusem "The Soul of a Jew", známým též pod jménem "Weiningerova noc" , který byl též v roce 1998 zfilmován v německo-litevské koprodukci. Týká se Otto Weiningera, narozeného v roce 1880 , který vystudoval filozofii a psychiatrii na vídeňské univerzitě, kde dokončil svou disertační práci "Erós a Psýché". Tu mu nedoporučuje vydat na základě protiženských a antisemitských tendencí Sigmund Freud. Weininger pak se stává nadšeným stoupencem protestantismu a vydává dílo "Pohlaví a charakter", které má postavit do nového světla vztahy obou pohlaví. K očekávané senzaci však nedošlo a Weininger si najal 3. října 1903 pokoj v domě, kde skonal Beethoven a zde spáchal sebevraždu. Sobot po uvedení tohoto dramatu v Haifě v říjnu 1982 byl následný rok pozván na Edinburgský festival a zde vyznamenán cenou kritiky. Peter Zadek pak dílo v roce 1986 uvedl v Hamburku a dva roky poté Paulus Menker ve Vídni. Jeho další dílo "Ghetto" bylo německými kritiky označeno za nejlepší zahraniční divadelní kus sezóny a opět Zadkem uvedeno v Berlíně. Joshua Sobot je však známý i jako průkopník nových divadelních forem tzv. polydramatu, z nichž jedno z nejznámějších inscenoval spolu s Niklasem Frankem ve Vídni v Theater an der Wien v roce 1995. Niklas zde zúčtoval se svým otcem Hansem Frankem popraveným v roce 1946 v Norimberku za jeho zločiny, kterých se dopustil jako Hitlerův zmocněnec pro generální gouvernement v Polsku během druhé světové války. S pomocí jevištní techniky a projekcí dokumentů z rodinného alba zde uvedl divadelní hru s podtitulem "krvavá groteska". Jörg Haider, který je v současné době zemským hejtmanem v Korutanech se sídlem v Celovci , obvinil Sobola, že svůj debut postavil na "cestě Hanse Franka na šibenici". V tomto světle je pak uvedení jeho díla městským divadlem v Celovci více než symbolické.

Napsáním hry "Ghetto" se Joshua Sobol vydal na riskantní cestu, protože divadelní inscenace o holocaustu a třetí říši je ostře sledována nejen kritiky, politiky a veřejností , ale především pak pozůstalými po šesti milionech obětí šoa. Svůj čin však zdůvodnil tak, že pro něho psaní o holocaustu není tabu, protože "kdo utíká před dějinami, doženou ho samotného". Hra vychází ze skutečnosti, že v září 1941 židovské obyvatelstvo hlavního litevského města Vilniuse bylo zahnáno do tamního ghetta a dva roky poté vyvražděno. Šéf židovské ghetto - policie spolupracuje s vedením SS a dosáhne toho, aby pro posílení morálky a vůle po životě byla založena divadelní skupina. To však narazí na odpor, protože na hřbitově se nemůže hrát žádné divadlo. Autor zde staví před diváka otázku, kde zůstala solidarita, proč každý bojuje sám za sebe a nechce společně nic změnit. První díl hry pojednává o společnosti, která svou destrukcí utrpěla strašný šok , takže každý usiluje jen o své přežití. V druhé části hry se pak utváří divadelní skupina, která je solidární mezi sebou a má odvahu říci, čeho chce dosáhnout. Kolaborace Židů s nacisty a zobrazení holocaustu s elementy tance, muzikálu a kabaretu byly v Izraeli přijaty s nevolí obdobně jako první inscenace v Berlíně. Podle jeho mínění musí však být divadlo bojovné, protože jen tak bude moci něčeho dosáhnout. "Důležité otázky lidstva nelze přenechat jen manažerům a politikům. Divadlo musí mít důležité slovo i v spolurozhodování". Samotná hra však během dvou desetiletí dosáhla světového úspěchu a mnohých mezinárodních cen a v dvacetipěti zemích ji vidělo více než milion diváků. V současné době autor pracuje na dalším divadelním kuse, týkajícím se Dreyfussovy aféry, která se podle něho stala hodinou zrození sionismu.

Joshua Sobol se v rozhovoru pro německý "Zeit" kriticky vyslovil k současné politice Izraele slovy, že "všichni trpíme érou Ariela Šarona". Zde podle jeho názoru vznikly současné korupční aféry vysoce postavených politiků. Šaron byl do nich zapleten, ale nikdy nebylo nic vysvětleno a on sám dosáhl pozice stařešiny izraelské společnosti. Půdu pro bujení korupce připravila agresivní privatizační politika. Státní vlastnictví bylo gratis předáno a noví milionáři se stali přes noc miliardáři. Tak vznikl nebezpečný kruh smíšený z korupce, velkých peněz, politiky a mafie. Přesto vyjádřil Sobol naději, že nakonec bude nastolen pozitivní proces, který vymete tento "hnůj ze stáje". "Mou zemí nyní probíhá hluboká změna, a to nikoliv k špatnému, jak by se mohlo zdát., máme dostatek síly se očistit".

Bylo by jistě odvážným činem hru "Ghetto" uvést i na naši divadelní scénu.