Bohužel slovník pro pojmenování různých typů režimů je v české politice značně omezený. Nejčastěji zmiňovaná je dyáda pojmů demokracie a totalita a pro označení nedemokratického režimu se také občas používá slovo diktatura. Tím však slovní zásoba končí, takže např. pojem autoritářský režim, který je ještě volně a nesprávně zaměňován za režim autoritativní, už překračuje hranice vzdělání většiny účastníků diskuse. Navíc definice jednotlivých pojmů si každý autor vytváří většinou značně intuitivně a bez hlubších znalostí dané problematiky.

Není se tedy čemu divit, když je zpochybněna totalitní podoba minulého režimu, znamená to pro zastánce označování pojmu komunistická totalita, že je možné tento režim nějak ospravedlnit nebo, že "ne všechno na něm bylo tak hrozné". Jenomže pokud režim nebyl totalitní, zdaleka to ještě neznamená že byl legitimní a jakkoliv ospravedlnitelný.

Kvalitní vzdělání je jeden z nezbytných předpokladů demokratické společenské diskuse. Kam však může diskuse vést, když v podstatě skoro nikdo neví, co je předmětem diskuse a o čem se tedy vede spor. Daleko více než o zjištění, zda byl komunistický režim totalitní jde o politický boj. Do něho by se však neměli nechat zatáhnout novináři, kteří by si měli připomenout motto BBC: informovat, vzdělávat a bavit. Na prostřední slovo tohoto motta se totiž v současné diskusi zcela zapomnělo.