Tisková zpráva Amnesty International ze dne 25. května 2005

Amnesty International se sídlem v Londýně ve čtvrtek uveřejnila svou Výroční zprávu o stavu lidských práv ve světě za rok 2004. V České republice AI upozorňuje na případy násilí spáchaného příslušníky policie - jeden incident skončil smrtí. Rasisticky motivované útoky vůči Romům neustaly; občané romské národnosti navíc stále čelili diskriminaci. Stát nezavedl potřebné reformy, které by vedly ke zlepšení péče o mentálně postižené osoby. Namísto toho pokračoval v umisťování psychiatrických pacientů do klecových lůžek.

Tisková zpráva Amnesty International ze dne 25. května 2005

Tisíce lidí po celém světě byly odsouzeny k utrpení nezájmem vlastních vlád i pasivitou mezinárodního společenství. Čtyři roky po teroristických útocích v New Yorku se svět nestal bezpečnějším místem a brutalita ozbrojených skupin dosáhla nových rozměrů, konstatovala Amnesty International, která ve čtvrtek v Londýně zveřejnila svou Výroční zprávu o stavu lidských práv ve světě.

Josef Švejk shlédl s porozuměním televizní vystoupení ministra zahraničí a upřímně se rozhořčil nad drzostí kubánské policie, která znemožnila senátoru Karlovi Schwarzenbergovi, aby se po celodenním trmácení osvěžil sprchou, a posadila ho do nejbližšího letadla směrem k domovu. Potěšilo ho odhodlání v ministrově tváři, s kterým oznámil, že Česká republika bude po Evropské unii žádat zavedení tvrdých sankcí proti Kubě. Pochopil, že přišla chvíle pro rozhodný čin. A již za chvíli spatřili udivení chodci na Václavském náměstí invalidní vozík s mužem zanedbaného zevnějšku, tlačený statnou mladicí směrem k sousoší Svatého Václava. Muž mával berlemi a vykřikoval "na Havanu, na Havanu", což dívka doprovázela nadšenými úsměvy a pochvalným potřásáním hlavou. Byl to Josef Švejk, invalida "na hlavu", a slečna Müllerová, jež se vedením jeho domácnosti a občasnými sexuálními službami spasila před osudem bezdomovkyně.

Mnozí z nás se cítí být zklamáni demokracií a viní z toho politiky. Avšak není chyba spíše na straně nás, občanů? Politikové si totiž dovolují jen to, co my jim dovolíme. Nevíme o tom, protože nám chybí otevřená diskuse o podstatě demokracie. Nevíme tudíž, co to znamená být občanem demokratického státu. Rád bych se zde pokusil zahájit takovouto diskusi. Vzhledem k možnému rozsahu textu to ale bude na více pokračování.

Rozšířenost idolů pop-kultury, jako jeden z ukazatelů hranic a případného přeshraničního vlivu jednotlivých kulturních okruhů, nevyznívá v Tchaj-peji pro Evropu, zvláště pro Británii, vůbec špatně. Ještě tak před dvěma roky zde totiž jednoznačnými králi pop-kultury byli Harry Potter a hrdinové romanticko-dobrodružné ságy J. R. R. Tolkiena. To v době, kdy v Evropě jen málokteré dítě něco tuší o existenci idolu japonských, a taky tchaj-wanských holčiček, kočičky Kitty, zatímco americký myšák Mickey už bude pomalu penzionován. Je ovšem pravda, že Japonsko i Amerika zásobují svět novými, i v Evropě dobře známými dětskými hrdiny, Pokémony a prezidentem Bushem.

tisková zpráva Dětí Země

Pražští radní připravují dramatické zdražení jízdného pražské hromadné dopravy. Jízdenka má stát buď 18, 20, 22 či dokonce 25 Kč! Takový krok je ovšem v rozporu se zájmy obyvatel Prahy, protože povede jen k dalšímu nárůstu přebujelé automobilové dopravy. Tak jako při všech předchozích zdraženích totiž dá část lidí přednost jízdě automobilem.

Většina současných kulturních novinářů a publicistů v Česku působí dojmem jakýchsi žvanivých slimejšů. Minulý týden zesnulá herečka Stella Zázvorková taky pro ně asi byla už velmi stará na to, aby si o ní pamatovali i jiná fakta, než ta soustavně omílaná. Totiž ta o jejím šarmu, lidovosti, noblesnosti, širokém komediálním talentu atp - jak už se taková klišé o kdejakém zesnulém herci pořád dokola omílají.

Pane Staňku - jestli to chcete slyšet naférovku - pak ano, váš otec, Staněk starší, je u mně komunistické prase.

Chápu Vaši snahu o vedení debaty, ale po přečtení článku Jana Bláhy "Přisluhovači zla nejsou bez viny" jsem poněkud znechucen a rozhodnut dále Váš web vynechávat, píše Zdeněk Brom.

Boris Cvek ve svém zahořklém příspěvku Není omluva jako omluva přirovnává 2000 let budování civilizačního řádu křesťanskými církvemi a 2000 let z toho vyplývajících krvavých válek k obdobě, která trvala jedno století, také budovala nový řád a byla také krvavá. Je mnohde až dodnes. Možná je jeho hořkost oprávněná, přesto se dnes s křesťany "baví" i ateisté.

Reakce na článek Štěpána Kotrby Revisionismus a oportunismus.

1. Na rozdíl od Manifestu Komunistické strany Nový zákon káže lásku a raná církev se tři sta let obešla bez všech zločinů. V Novém zákoně se neříká: uchop moc, vládni, dělej krvavou revoluci a diktaturu.

Denuncovaní svůdci studentek z řad profesorů bývají zpravidla kázeňsky řešeni. Kázeňské řízení bývá ovšem na univerzitách celého světa pojímáno různě, a to i ve zcela identickém případě tzv. sexuálního obtěžování. Někde bývají zasedání disciplinární komise uzavřená, jinde se z nich naopak pro větší plezír čumilů pořizuje videozáznam...

Komentář k článku B. Cveka, "Není omluva jako omluva".

Chtěl bych se zaměřit na tzv. omluvy za megazločiny, které římskokatolická církev za téměř dvoutisícileté trvání stačila napáchat, píše Pavel Mužný:

Příští měsíc se v londýnské aukční síni Christie's bude prodávat vzácný separát slavného svazku 17 publikace Annalen der Physik, v nichž Albert Einstein zveřejnil své tři velké myšlenky: speciální teorii relativity, zákon o tom, že se rovná hmota energii (E=mc2) a teorii Brownova pohybu. Aukce se bude konat při příležitosti stého výročí zveřejnění těchto velkých Einsteinových myšlenek. Avšak zveřejnění Einsteinových myšlenek nebylo jedinou podstatnou událostí roku 1905, napsal Peter Watson v týdeníku Observer:

Slavkovská výzva

Protestujeme proti úmyslu vystavět na Prateckém návrší, vedle památníku padlých Mohyly míru, vojenské radarové zařízení NATO. Protestujeme proti jakékoliv stavební aktivitě, jež by jakýmkoliv způsobem narušila vzhled tohoto místa a jeho začlenění do reliéfu krajiny. Tento úmysl považujeme za akt úřednické zvůle. Toto místo je pro tisíce lidí, jenž vnímají historii jako něco více než pouhý odlesk minulých věků, místem nejvyšší piety, místem jenž reprezentuje statisíce mrtvých 200 let starých válek. Toto místo, má sloužit k pietě a zamyšlení, nikoliv k budování radarových základen, pro něž existuje, i v okolí, řada jistě vhodnějších míst, než je chráněná památková zóna.

Vyzýváme všechny aby podpořili naše úsilí o změnu rozhodnutí a zastavení jakékoliv stavební aktivity podobného charakteru v prostoru památkové zóny Slavkovského bojiště, či v jeho bezprostředním dosahu.

Ivan Vystrčil

Prezident CENS

www.austerlitz2005.com

Tak jsem se minulý týden dozvěděl, že můj otec je prase. Musím uznat, že je to něco, co mne překvapilo. Znám ho jednatřicet let a za tu dobu o něm vím celkem dost. Vím, že byl komunista od osmnácti let a do strany vstoupil deset dní potom, co jeho otce zastřelili během Pražského povstání. Vím, jak na tom trval a jak moc nebyl rád, když jsem jeho politické názory už od velmi rané puberty nesdílel. Volil jsem jednou v životě ČSSD a dodnes toho lituji. A vím, že ho v jeho téměř osmdesáti letech asi už nepředělám a ani o to nestojím.

Jak jsem si všiml, opět přišlo na přetřes omlouvání KSČM za zločiny, které spáchala KSČ, čili strana, k níž se dnešní komunisté hlásí. Myslím, že místo zbytečných slov je dobré zkusit krátce srovnat jeden typ omluv s druhým. Římská církev zejména ústy papeže Jana Pavla II. mnohokrát vyjádřila lítost nad zločiny, které kdysi páchala, poukázala jednoznačně na rozpor mezi oněmi špatnostmi a dvoutisíciletou morální naukou církve a na Druhém vatikánském koncilu zanesla do koncilních usnesení černé na bílém, že mění kurs.

Delegáti mimořádného sjezdu KSČ schválili ve středu následující Prohlášení k občanům ČSSR:

Vážení spoluobčané, v této osudově i nadějné chvíli našich národů, celé naší vlasti, obrací se na vás mimořádný sjezd KSČ. Naše slovo je zároveň vyznáním. Draze vykoupené poznáním, že veškeré politické a ekonomické úspěchy jsou pomíjivé, protože věčný je jenom člověk a jeho mravní hodnoty, jeho osud, jeho radosti a starosti, naděje a zklamání, jeho víra a pochybnosti --- zkrátka všechno, co vyjadřuje podstatu jeho života. Tak chápeme veřejnou lekci, která nám, komunistům, byla udělena v posledních týdnech. Naše doznáni všech chyb, omylů, všech deformací proti lidskosti a demokracii není jen prázdné gesto.

Protože naše bývalé vedení nenašlo v sobě dosud tolik cti a odvahy veřejně se omluvit, činí tak delegáti mimořádného sjezdu KSČ.

V jednom románu Maria Puza najdeme scénu, v níž hlavní hrdina chystá likvidaci svého ošklivého příbuzného. Za tím účelem tajně vnikne do jeho soukromého apartmá v Las Vegas. Apartmá je zřízeno ve vskutku velkém stylu : velká kožená křesla, nejdražší koberce, pozlacené kohoutky ... Hrdinův pobočník, rodilý Sicilián, je šokován: jeho otec patřil k nejvlivnějším lidem na Sicílii, ale žil skromně. Jak mohou lidé tohle snést? Šéf mu vysvětlí, že Američané uvažují jinak: věří, že jednou budou mít ty pozlacené kohoutky také.

Tohle se dá interpretovat různě. Třeba tak, že Američané jsou zmanipulovaní hlupáci -- naprostá většina z nich mít ty pozlacené kohoutky nikdy nebude. A samozřejmě jde o příklad zcela neduchovního materialismu. Možný je ale i jiný výklad.

Pan Josef Vít má v poslední době "čich" na atraktivní témata. Po podnětném rozboru Modré šance, ke kterému se budou čtenáři a dopisovatelé Britských listů bezpochyby ještě mnohokrát vracet, se pokusil o nalezení hlubších příčin blábolů českých rádoby liberálů. Ve svém článku "Co je liberalismus" se však dopustil některých zjednodušujících zobecnění a své výtky adresoval spíše projevům pragmatismu, utilitarismu nebo moderního libertariánství, ale především soudobé politické praxi, která má s původními liberálními principy a postuláty pramálo společného. Petr Fiala se ozval oprávněně. Jiná věc je, že tak učinil se značnou dávkou naivity, jednostranného ekonomismu a bez širšího konkrétně historického kontextu. Metodologie jeho přístupu silně připomíná předlistopadovou "kritiku buržoazní ideologie", jejíž podstata spočívala ve srovnání skutečných chyb a nedostatků kapitalismu s teoretickým protikladem v podobě vymyšleného socialismu, který v té podobě nikde neexistoval.

Minulou neděli v šest večer po volbách v nejlidnatější spolkové zemi Severním Porýní -- Vestfálsku nepřinesl v prvních odhadech televizních stanic žádné velké překvapení. Agentury pro zjišťování veřejného mínění byly sice opatrnější ve svých odhadech po lehkém vzestupu preferencí SPD v posledním předvolebním týdnu a především kvůli velkému procentu doposud nerozhodnutých voličů, ale celkový trend odhadů volebních preferencí v NRW byl již dlouhou dobu jasně ve prospěch opoziční CDU.

Radikální politické zemětřesení, jehož epicentrum bylo v listopadu 1989, rozkmitalo celou společnost. "Sociální tsunami" se od epicentra šířilo ideologií, hodnotovým systémem, ekonomikou, subsystémy a prvky společenské struktury. Prvotní otřes a z něj odvozené vlny byly tak silné, že změny zasáhly společnost v celé její struktuře. O tom, že polistopadové období bude charakterizováno mimořádnou společenskou dynamikou snad nikdo nepochyboval. To snad však byl asi jediný všeobecně sdílený názor, který se v budoucnu také i potvrdil. Překotné a zásadní společenské změny byly provázeny společenskou reflexí, v níž se mísily prvky nové ideologie, mýty, polopravdy, propaganda, každodenní empirie, prefabrikované názory, teze a vize v zájmu skupinových zájmů, sloužící manipulaci veřejnosti.

Profesor Tibor Vaško mi řekl, že dokument, o kterém zde budu hovořit, byl dán k dispozici a je znám. Nejúčelnější pro dnešní setkání by bylo, kdyby se z něj stala delší konverzace -- rozhovor, než přednáška. Tak vám nabídnu prostý přehled hlavních bodů, hlavních tezí dokumentu a nebudu je dokazovat. Samozřejmě, že k tomu v rámci konverzace některé body rozvedu. O co půjde?

• Jaké jsou hlavní úkoly, cíle kritické teorie kapitalistické společnosti
• Co je na kapitalismu tak špatného
• Jak hovořit o socialistické alternativě kapitalismu

Prahu navštívil v rámci svého přednáškového turné po Evropě profesor Erik Olin Wright - americký sociolog a zároveň jeden z hlavních reprezentantů tzv. analytického marxismu. Ten vznikl na konci 70. let a u jeho počátku stála kniha oxfordského politického filosofa G. Cohena - "Karl Marx's Theory of History, 1978". Ta změnila do té doby platná měřítka pojmové a logické přesnosti a jasnosti v marxismu. Cohen použil metody analytické filosofie, aby obhájil Marxovu teorii dějin. Začátkem 80 let se začal každoročně scházet okruh podobně orientovaných politických filosofů, ekonomů a sociálních vědců. Wright vystoupil v pondělí 23.5. s přednáškou "Výzva sociálního v sociální demokracii", jejíž překlad do češtiny vám Britské listy přinášejí. Tentýž den předstoupil Wright před studenty Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Modré posluchárně UK s přednáškou nazvanou "The Continuing Relevance of Class".

Text "Výzva sociálního v sociální demokracii" ZDE
    přepis přednášky a následné diskuze ZDE

zvukový záznam přednášky a následné diskuze česky a anglicky MP3 později

Modrá šance by ovšem měla zůstat na očích, protože jde dokumenty, jejichž uskutečnění může změnit českou společnost k nepoznání. Proto je nutné upozorňovat na to, k čemu chce vlastně ODS mandát získaný ve volbách použít (Klausův útok na struktury, které mandát nemají, není náhodný, je to předpřipravování publika na to, co přijde po volbách).

Následující text se právě z tohoto důvodu znova vrací k Modré šanci pro zdravotnictví (dále MŠZ).

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V dubnu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou částkou 8600.00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.