Také zkusme nezapomenout, že ČSSD jako potenciální hlavní řešitel této nealgoritmické úlohy stále opakuje rozmanitými ústy, že KDU-ČSL je přece puncovaným rozbíječem koaliční politiky. Copak jste, vy voliči, zapomněli na roky 1997, 2000, 2005? Takže tu máme naservírováno ono známé zlodějovo "Chyťte zloděje", spolu s tím, že opakovaná problematická výpověď už samotným opakováním se stává automaticky pravdou. Neboť by nemělo být sporu v tom, že přinejmenším tentokráte (po včerejšku, tj. po 14. dubnu 2005) dvojaké hrátky inscenovala přímo ČSSD. Dokonce nejslabší koaliční článek, US-DEU, strana, která cítí před příštími parlamentními volbami už delší dobu nepříjemné mrazení v kostech a svůj blížící se konec, to poslední sousto taktické dvojakosti ČSSD už nepolkla; a to všechno přesto, že předchozí problematická různočtení proklamací ČSSD se pokoušela US-DEU málem kajícně reprodukovat jako autenticky stále "totéž". Aby rozbitý slepenec vypadal nadále jako kýženě funkční.

Zůstává skutečností, že vrcholné špičky politických stran, pokud spolu mají jednat, předem mají jisté požehnání svých vrcholných početněji reprezentovaných grémií. Více hlav, více smyslů (více děr, více syslů), jak praví i jedno české přísloví. Tomu se pak říká "mandát" k něčemu, anebo zároveň i "mantinely" vůči čemusi dalšímu. V tom dlouhém nočním maratónu pak došlo k něčemu, co sám St. Gross nakonec --- ještě neuplynul celý den po onom nočním zasedání --- vnímal jako nedohodu. Moderátorka ČT1, když s úřadujícím premiérem po 22:30 ve čtvrtek (téhož 14. 4.) hovořila, hledala v nějaké předložce aspoň vzdáleně náznak "předdohody", aby aspoň kompromisně označila to, co bylo výsledkem jednání, z něhož účastníci odcházeli kupodivu tak, jako že "něco pozitivního" se rýsuje již víceméně definitivně: totiž řešení vládní krize nejen z hlediska obsazení diskutovaného místa nového premiéra vlády, ale rovněž tak i mluvčími ČSSD problematizovaných pozic především ministrů z KDU-ČSL. Dokonce s pojistnými "záklopkami" vůči KSČM!

Málem od samotného začátku tu vládní krizi vnímali představitelé ČSSD nikoli jako "krizi", nýbrž jako vrtkavý přístup KDU-ČSL ke koaličnímu vládnutí. Představitelé KDU-ČSL ji ovšem od počátku prezentovali jako krizi pramenící přímo v problémech, které vyvstaly s osobními finančními operacemi samotného St. Grosse; aniž se musely nutně týkat přímo samotného vládnutí. Neobratné Grossovy vytáčky (ne zrovna kvalifikující kvalifikovaného právníka!) jako kdyby nebyly tak závažné, jako se medializovaně mohly stát kontakty paní Grossové s jednou majitelkou "veřejného domu"; aspoň tak to bylo prezentováno M. Kalouskem v Parlamentu ČR. Šlo o pouhé účelové animozity? Neříkalo se s jistou dávkou mediálně nadhozené podezíravosti, že ono legendární máslo na hlavě má přece kdekdo (jenomže to umí líp zaretušovat)?

Samozřejmě že "koaliční vláda" je vládou POLITICKOU, se závazným (a zavazujícím) programem. Zdá se, že ČSSD se rozhodla pohanu své cti zaretušovat především svým 32. sjezdem. Restituovala "grossovské" křídlo ve straně tak výrazně, že tzv. "levice" v ČSSD cítila jako nutnost konstituovat se v navenek vnímatelnou "frakci". Paradoxně právě takto se hned tím sjezdem ukázalo, že ČSSD ono vnitřní programové pnutí povede nutně navenek k možná nečekaným rozhodnutím, jen aby zůstalo zdání, že stojí strana pevně na svých --- kupodivu rozeklaných --- programových základech. Dočasně byl předhozen koaličním partnerům projekt jakoby polo-politické, napolo jakoby taky "úřednické" vlády. Sociální demokrat J. Kohout "jako úředník" mohl být pro veřejnost hravě toho symbolem. (Nemohlo vadit, že na konci husákovského režimu se údajně chtěl jako člen KSČ zapojit do "perestrojky".) Ten tlak na "úředníky" v případné příští vládě souhlasně souvisel s Grossovou "zelenoluční" vizí příští vlády, kterou by nadále z Lidového domu mohl osobně ovlivňovat, a tím se udržet pro další čas po roce 2006 nad vodou. Jak je teď vidět, vzájemně s lidovci odsouhlasená sekundární demise ministra zahraničí Svobody byla příliš málo nejen pro předsednictvo ČSSD, ale též přímo pro samotného Grosse, jemuž tohle ještě před několika hodinami stačilo. Hravě vsadil hned na novou převažující nerovnováhu ve své vlastní straně; nejen aby nezůstal v poli poražených, ale taky s ohledem na svou koncepci "zelené louky". Vůbec se teď nejedná o programu, nýbrž až na onom legendárním "prvním místě" jde o to, kdo a proč má zůstat, anebo odejít. K čemuž se "zelená louka" --- navíc opentlená "jednorázovou smlouvou" --- nadmíru dobře hodí.

Je účelné se zeptat, proč vůbec v tom maratónském nočním jednání ze středy na čtvrtek byla koaličními partnery sjednána ona "nekomunistická pojistka", když se jakoby (podle Grosse) nic vlastně neujednalo? Jako kdyby teď tíha řešení oněch "hrátek" (když tohle není KRIZÍ) spočívala na bedrech prezidentových. Přitom prezident Klaus poslal včas "signál", že proti případné rekonstituované koaliční vládě se stavět nebude. To ale ještě mnohé naznačovalo, že půjde opět o "koaliční" vládu...

St. Gross ve čtvrtek večer pro televizní vysílání pustil do éteru přání, aby se prezident Klaus ujal záchranných akcí. Nejde tu jen o další předhozený kobereček, po kterém se nakonec nebude moci kráčet, takže --- po vyloučení všech možností --- by došlo na ono už dlouho obávané a všelijak komentované vládnutí menšinové, s podporou komunistů? Vždyť St. Grossovi přece jiná možnost už nezbývala? Neprokázal už dost trpělivosti a dobré vůle, když chtěl (?) rezignovat na funkci premiéra? Nevyšel vstříc koaličním partnerům? Nevyčerpal všechny další ústavní prostředky, když požádal prezidenta republiky o zprostředkování?

Podle Ústavy (čl. 67) "vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů". Předsedu vlády přece pořád máme a ten nám nerezignoval. Máme v ČR zatím pořád i místopředsedy vlády i ministry, kteří zatím nerezignovali. Ta vláda může být rekonstituována přímo předsedou vlády (bez intervence prezidentem!) tak, že dočasně pověří věrné ministry správou osiřelých ministerstev. Pak zřejmě nepotřebuje předstupovat před Poslaneckou sněmovnu premiér, ABY ŽÁDAL O VYSLOVENÍ DŮVĚRY (čl. 68, odst. 3).

"Levicově" artikulované "signály" v ČSSD určitě St. Gross zaregistroval; hned na nedávném 32. sjezdu, kdy se zdálo, že Grosse zachrání projekt "polo-úřednické" vlády. Teď, po včerejšku (14. dubna večer), určitě ví, že by mohl zůstat v čele vlády s pomocí komunistů, ať už jakkoli uskutečněnou. Stačí, aby se pohyboval v možných taxativně nevymezených formulacích Ústavy a může vládnout dál, dokonce bez rizika možného nevyslovení důvěry. Podle článku 71 vláda "může" žádat o vyslovení důvěry. Proč by o to žádala, když jako kompletní sbor demisi nepodala a měla by v redukovaném počtu --- prezidentem už dříve pravoplatně jmenovaných ministrů --- očekávanou podporu dokonce vyšší, než je ten hrozivý jinak limit 101 hlasů? (Naše Ústava sice počítá s "duchem" textu, nikoli s možnými významovými různočteními. Ale to rozhodně pro potrefené nebo účelově zaměřené politiky normou být nikterak nemusí.)

Zopakujme si to: "Vláda rozhoduje ve sboru." (Čl. 76, odst. 1.) "Předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony." (Čl. 77, odst. 1.) Obojí zatím stále máme. Gross může dotáhnout případnou menšinovou vládu až do příštích řádných voleb. Tomu nemůže zabránit v dané situaci ani ODS, ani prezident republiky.

Otázkou pak zůstává, co všechno se ještě může odehrát do roka a do dne ve stávající ČSSD, když jí narůstají rozmanitá "levá" a "nelevá" křídla? Stěží jí to bude závidět "Modrý pták". Komu teď vlastně zvoní hrana? Celá ta exhibice ochromeného demokratického vládnutí se odehrává na účet občanů ČR. Až do voleb je volič jen divákem těch zapšklých hrátek. A do dalšího volebního období nemůže vsadit na spásonosné zcela nové herce "bez bázně a hany". A samo od sebe se ani nekorupční prostředí nevytvoří. Média také mají své problémy s vyvážeností informací a s odvahou pěstovat investigativní žurnalistiku. A my voliči? Vesměs čekáme na "Godota". A ten nepřichází...