Podle některých internetových zdrojů slovy: "TESTICULOS HABET (MÁ VARLATA)!", podle jiných internetových zdrojů hned celým souvětím: "TESTICULOS HABET ET BENE PENDENTES (MÁ VARLATA, A TA MU SPRÁVNĚ VISÍ)!" Druhá zmíněná varianta tradovaného výroku je zřejmě pozdější -- zjevně do sebe zaintegrovala zkušenost novodobé medicínské anatomie a chirurgie s varlaty nesestouplými a sestouplými. Nejimpozantněji působí třetí verze obřadného zvolání, spočívající pouze v lakonickém: "HABET!", tedy česky: "MÁ (JE)!" Ta totiž odráží povědomí, že k interním rituálům patří také zasvěcenost všech zúčastněných do věci, o níž v rituálu běží.

Skutečnost je ovšem ještě lakoničtější. Uvedený rituál nikdy neexistoval. Existuje a po staletí se udržuje pouze tradice (česky: podání) o jeho údajné existenci. Jak vidno už jenom ze tří existujících verzí předmětného výroku, běží o tradici úžasně vitální a kreativní. Některé zdroje ji dávají do souvislosti s legendou o ženě, jež se měla vloudit na papežský stolec někdy v 9. století, jiné s pasáží ze starozákonní knihy Leviticus o kultické nezpůsobilosti eunuchů. Sám bych se přikláněl spíše k názoru, že tato tradice především odpovídá určitému archetypu, tj. pravzoru lidských představ, který se v dějinách opakovaně vrací.

Tentýž archetyp, podle něhož určité uzavřené, vrcholné grémium autoritativně ověřuje senzitivní anatomická místa vyvoleného jedince před jeho oficiální intronizací, došel mutatis mutandis hned dvakrát uplatnění také v moderních českých dějinách. Obě jeho novodobé české mutace zanechaly rovněž dostatečně zbadatelné stopy na internetu.

""HABET", či "NON HABET" -- tak prý zněla hluboce dialektická otázka, kterou měl podle houževnatě přetrvávající lidové tradice zodpovídat škodolibým kolegům z předlistopadového československého politbyra Lubomír Štrougal. Tedy česky: "MÁ JE, ČI NEMÁ JE?"

V daném případě se mělo jednat nikoli o varlata, nýbrž o prsa. Od bližší konkretizace upustíme, abychom nedopadli podobně jako jistý sršatý publicista, jehož víceleté vláčení po soudech uťal až zcela nedávno průlomovým rozsudkem český ústavní soud.

V rámci metodické objektivity zdůrazněme, že také zde se jednalo a jedná o tradici sice naprosto nepravdivou (vzniklou údajně na základě fyzické podoby dcery Lubomíra Štrougala s kýmsi), leč úžasně vitální a kreativní.

Logickému vyústění a vypointování daného proudu tradice, kterým by byly třeba škodolibé zvěsti o tom, že v určitém okamžiku došlo jaksi shora, "po stranické linii" k imperativnímu nadekretování "HABET" (jež ovšem u většiny skeptického členstva dostatečně nezabíralo, takže musela přijít ke slovu plastická chirurgie a voluntaristické "závěry" stranických špiček takříkajíc teprve dodatečně "realizovat" atd.), zabránila jistě jen rezignace Štrougala na stranické a vládní funkce a zrušení tzv. "vedoucí úlohy KSČ".

Další česká reinkarnace pradávného archetypu je povýtce aktuální. Do čela jedné z předních českých stran se před časem dostal politik vybavený z lokální stranické základny i z vyšších stranických míst výslovným dobrozdáním "HABET", tedy coby "OGAR S GULAMA".

Zde máme podle mého názoru co činit s velice zajímavým případem paradoxní anabáze jednoho anglicismu. Odpovídající anglické vyjádření se používá, ovšem nikoli v doslovném anatomickém smyslu, ale pouze obrazně pro vyjádření odvahy, udatnosti, rozhodnosti. U charakteristiky politiků to platí dvojnásob. Nositel Pulitzerovy ceny Seymour M.Hersh zaznamenává např., jak v souvislosti s váhavým chováním prezidenta Nixona a jeho opileckými excesy v určité mezinárodní krizi uvažoval Alexander Haig o rezignaci, pokud se Nixon konečně neprojeví jako "A PRESIDENT WITH BALLS" - tedy jako prezident, který se v rozhodujících okamžicích dokáže takříkajíc "POCHLAPIT". (Seymour M.Hersh: KISSINGER. The Price of Power, Faber and Faber 1983, s. 77)

Citovaný anglický (obrazně míněný!) obrat byl zjevně slovo od slova převzat do jednoho či více severomoravských nářečí, snad dokonce i v původním (tj. výhradně přeneseném) smyslu. I z Ostravska a z Valašska jezdí dcérečky pracovat do anglosaských končin jako domácí chůvy, aby následně zhodnocovaly nabyté znalosti angličtiny ve všech možných i nemožných oborech a půvabně kultivovaly mluvenou češtinu! Na většinu Čechů ale, a v tom je háček, termín "POLITIK S GULAMA" působí jednoznačně jako charakteristika anatomická.

Charakteristika, která v daném případě navíc do detailu přesně zapadá do sledovaného archetypu "HABET", uloženého hluboko v kolektivním nevědomí. (A jež se tedy, vyjádřeno slovy dvou významných autorů, podílí na "moci" a na "požehnání i prokletí" archetypu, ke kterému odkazuje a který vede k vytváření nesmírně vitálních a nekontrolovatelně kreativních tradic.) Z povahové charakteristiky politika v anglosaském veřejném diskursu se tedy po komplikované vícefázové anabázi stala nakonec anatomická charakteristika politika ve veřejném diskursu českém.

Co dodat závěrem? Mám zato, že přes všechny -- jistě oprávněné -- feministické tlaky na zbavení veřejného diskursu sexismů může být (původně snad nezamýšlená) razantní evokace pradávného archetypu při nástupu daného politika do předsednické funkce pro jeho další kariéru prvkem za určitých podmínek dostatečně nosným. Zejména v zemi ponižované v letech 1938 až 1945 Adolfkem s jedním varletem, Adolfkem, který takříkajíc "NON HABEBAT".