Titulky v Britských listech navozují dojem, že krize v Literárních novinách je spojena s členstvím Jakuba Patočky a některých dalších spolupracovníků novin ve Straně zelených. Dokonce se může zdát, že v pozadí výpovědi redaktorů je jejich neochota stát se hlásnou troubou politické strany. Pokud je mi však známo, hlavní námitky redaktorů proti Jakubu Patočkovi byly jiné.

Nechci se zde vyjadřovat k tomu, nakolik jsou jejich stížnosti oprávněné. Chci jen upozornit na to, že o žádné politické straně se v nich nemluví. Britské listy však hovoří o propojení Literárních novin se Stranou zelených jako o hotové věci a upozorňují na to, kdo další spolupracuje s šéfredaktorem Literárek a zároveň je členem Strany zelených. Pro pořádek je tedy dobré dodat, že dalších deset členů redakční rady nejsou členy Strany zelených a ani členové výboru pro Literární noviny, kteří potvrdili Jakuba Patočku ve funkci šéfredaktora, nemají členskou legitimaci; členy Výboru, který Jakuba Patočku jmenoval a po léta jednomyslně podporoval, donedávna byli Erazim Kohák a Jan Šabata, oba sociální demokraté.

Já sama chápu svou funkci v redakční radě nikoliv jako stranický úkol, ale jako čestnou profesní povinnost. Členkou redakční Literárních novin jsem ze stejného důvodu, jako jsem například členkou redakční rady Archivu orientálního -- protože s uvedeným periodikem od počátku 90. let spolupracuji a jsem profesí literární historička, překladatelka a orientalistka. Chcete-li si klást otázku, zda se Literárky stávají časopisem Strany zelených, udělejte si nejdříve analýzu jejich obsahu. Pokud uplatním metodu Britských listů, které bez ohledu na fakta spekulují o tom, co, proč a jak dělá šéfredaktor Literárních novin ve vztahu k otázce, proč se internetová platforma zakládající si na své nekonformitě s takovou ochotou konformně účastní kampaní proti Literárním novinám a jejich šéfredaktorovi, dospěju k jednoduchému závěru.

Jan Čulík patřil ke kmenovým autorům Literárek a nikdy nestrávil, že s ním Jakub Patočka ukončil spolupráci kvůli Čulíkovým nactiutrhačným útokům na adresu Jaromíra Štětiny a Agentury Epicentrum.

Na závěr dovolte ještě poznámku k obavám, vysloveným v článku Jana Čulíka, totiž aby se snad na příští valné hromadě Společnosti pro Literární noviny metodou účelového nárůstu členů společnosti nezmocnily rozhodovacích pravomocí síly blízké Jakubu Patočkovi. Tyto síly se nemusí ničeho zmocňovat, protože společnost řídí po šest let. Ale otázka je to zajímavá spíše proto, že Viola Fischerová a Eda Kriseová byly zvoleny za členky výboru Společnosti právě způsobem, jehož se Čulík obává, a pouze proto, aby odvolaly Jakuba Patočku.

Olga Lomová je členkou redakční rady Literárních novin.